Wonder Woman dala v prvním dílu fanouškům naději, že na motivy komiksů od DC může vzniknout kvalitní film. Pokračování jim naději vzalo. Wonder Woman 1984 replikuje 80. léta v dobrém i zlém a nabízí dvě a půl hodiny zmateného děje plného zbytečných scén, kde jen občas září skvělá Gal Gadot.
Nová Wonder Woman má v názvu číslovku 1984.
Tento letopočet není vybraný náhodou, v tomto roce se totiž na plátnech kin objevila Supergirl – první film podle komiksové předlohy s hlavní ženskou hrdinkou.
A tento rok, respektive celá dekáda, ovlivnila komplet všechno.
Od první do poslední minuty se filmaři vedení režisérkou Patty Jenkinsovou (režírovala i první díl) snaží filmu vnutit atmosféru 80. let. Všechno je křiklavé, barevné, divoké, bláznivé, prostě Amerika v osmdesátkách.
Nechybí walkmany a všechny postavy nosí boty značky Nike (děsně okatý product placement). Tento styl se jim povedl zkopírovat naprosto věrně. Co však tvůrci také zkopírovali, je absolutní „béčkovost“ laciných komiksů a hororů, které se (nejen) v té době točily.
Snímek totiž připomíná skanzen filmových praktik 80. a 90. let.
Na obrazovkách totiž uvidíte scény, které se v moderních filmografii už nevyskytují. Následně pochopíte, proč od nich filmaři ustoupili.
Aby totiž Jenkinsová vytvořila atmosféru totálního kolapsu společnosti, zaplavuje ulice bezcílně pobíhajícími lidmi, kteří páchají zločin, perou se a nadávají, nechybí ani pouliční kazatel hřímající slova z Bible o posledním soudu.
Filmaři dokonce používají hlas televizních komentátorů ve zprávách, aby tak dovysvětlili děj! Tyhle scény byly laciné a hloupé už v osmdesátkách a nefungují ani o třicet let později natočené supermoderní kamerou s přispěním počítačových triků.
Člověk má pocit, že se vrátil v čase o šedesát let a kouká na Batmana s Adamem Westem. Nová Wonder Woman chce být komiksová, jenže je komiksová až moc.
Namísto jistého odstupu je stejně naivní, hloupá, dětská a absolutně nelogická, až to vypadá jako sestřih těch nejhorších možných klišé z různých parodií a poskládaných dohromady.
Wonder Woman bez Wonder Woman
Nebudeme si nic nalhávat, Wonder Woman je adaptace komiksů, čili i snímek tedy má být komiksový a nelze v něm hledat nějaké hluboké poselství či zamotaný, složitý děj, který se před divákem postupně rozvine.
To od snímku tohoto žánru nečeká skutečně nikdo. Jenže WW84 nenabízí ani to, co od komiksového filmu chceme.
Místo epických soubojů, hrdinských činů, vtipných či úderných hlášek a poražení silného záporáka s vypětím všech sil, dostanou diváci dva a půl hodiny trvající nudu a zmatek.
Film je tak nesnesitelně dlouhý a nezáživný, že budete ustavičně bojovat s touhou ho vypnout a nechat na jindy.
Za všechno mluví fakt, že po úvodní scéně, která představuje filmový svět v němž Wonder Woman pomáhá všech občanům v nouzi, následně uplynule hodina a dvacet minut, než se Gal Gadot v rudomodrém kostýmku objeví na scéně znovu.
Do té doby jen tak civilně chodí po scéně a tváří se jak ublížený zajíček, kterému sebrali mrkev.
Sice je roztomilá, ale diváci chtějí Wonder Woman, ne sexy samičku v kalhotovém kostýmku s botami na jehlách, jak pobíhá po muzeu a vypadá vážně!
Úvodních devadesát minut film vyplňuje především Pedro Pascal bez kníru a mandalorianské helmy, zato však s děsivou parukou. Jeho herecký výkon zastiňuje všechny, jenže i když na sebe strhává všechnu pozornost, nic se ve filmu neděje.
Jednoduchá adaptace skvělého hororu
Děj filmu je tak prostý, že by utáhl tak hodinku vysílacího času jako skvělý díl seriálu.
Jenže Jenkinsová z něj udělala celovečerní film a dokonale se v něm ztratila.
Do snímku narvala tolik hluchých míst, zbytečných scén a jalových rozhovorů, že když přeskočíte první hodinu snímku, vůbec nic se nestane.
Celý příběh je založený na nyní již klasické hororové povídce W. W. Jacobse Opičí tlapka z roku 1902. Literární kritici ji i dnes právem řadí mezi 10 hororových povídek vůbec.
Její děj je založený na tom, že hlavní hrdina dostane tři přání, jenže každé přání má pro něj strašlivou cenu, jejíž důsledky převáží profit z přání samotného.
Adaptace do komiksu je tedy odvážná, leč zdaleka ne nemožná, takže režisérka Jenkinsová zasedla k psacímu stroji, vzala si na pomoci Geoffa Johnse a Dava Callahama a stvořila scénář založený na předmětu, který umí splnit jedno přání.
Samozřejmě se najdou tací, kteří toho chtějí zneužít, takže Wonder Woman musí zatnout všechny své dokonale běloučké zuby, aby katastrofu odvrátila.
Takhle napsané to zní fajn, jenže výsledek není.
Scénář připomíná divoký mišmaš skvělých scén a odvážných nápadů, které se však ve vlnách tříští o nesmyslné dějové zvraty, nelogické chování postav i prostou naivitu autorů. Nakonec si děj začne sám sobě odporovat.
Postava jménem Barbara Minerva, kterou naprosto famózně hraje Kristen Wiig, si na začátku filmu přeje, aby byla jako princezna Diana (ta komiksová!) a v závěru filmu si přeje další přání a i to se jí také splní. Takže… ehm, jak je to tedy?
Chaos na plátně
Obecně vzato je děj strašně, ale strašně zmatený.
Skáče z jedné scény do druhé, z Ameriky se bleskově přesuneme do Egypta, odtud mrknutím oka zpět.
K tomu cestování také jedna rýpavá poznámka – hrdinové na to použijí stíhačku, kterou Wonder Woman zneviditelní.
Nevím, jestli Jenkinsová ví, jak funguje radar, ale ten dokáže odhalit vizuálně neviditelný předmět. To je jeho princip. Já bych to nezmiňoval, jenže herci to ve filmu tak dlouho okecávají, že si té blbosti má šanci všimnout skutečně každý.
Nehledě na to, že v muzeu ukradnou stíhačku, která je záhadným způsobem natankovaná a přeletí přes Atlantik z Washingtonu do Káhiry na jeden zátah, chcete-li na jednu nádrž. A opět, já bych mlčel, jenže film na to poukazuje sám….
Plnění přání se zvrhne do neuvěřitelného chaosu, ve kterém divák ani pořádně nechápe, co se děje, proč se děje a jak je to možné.
Možná chaos filmaři vytvářejí záměrně, aby zakryli, jak podivná a chabá jejich hlavní dějová linka je.
On by se ten chabý děj (a nelogické chyby) dal odpustit, kdyby zbytek filmu už byl zábavná komiksová rubačka.
Jenže on není. Wonder Woman se na scéně dál prakticky neobjevuje, zato prostřednictvím další, téměř hlavní, ženské postavy Barbary Minervy, odhalujeme, že každá žena může být silnou, asertivní a sebevědomou, a taky že všichni bílí chlapi jsou toxicky maskulinní pitomci. To film říká dost jasně, ale naprosto bezdůvodně.
Skvělá Gadot ostudně nevyužitá
Ale zpět k tomu komiksovému jádru – pořádných akčních sekvencí si jako diváci užijeme fakticky málo.
Pomineme-li úvodní intro, které je fakt perfektně komiksové, tak scéna na obrněncích v Egyptě a finální souboj je ztraceně málo na dvě a půl hodiny superhrdinského filmu.
Dlužno však podotknout, že když už na nějaký ten boj dojde, Gal Gadot v roli Diany je prostě úžasná.
Aby ne, když to má ve svém jménu. Kdykoliv začne bojovat, vyletí do vzduchu, sviští mezi mraky nebo naopak přistane a udělá typické „superhero landing“, tak je to skvělý, duši nerda hřející, zážitek.
Princezna Diana stojí před silným morálním rozhodnutím mezi vlastním prospěchem a záchranou světa.
Základ děje v podobě dvojsečného přání je vynikající a nabízí vskutku nepřeberné možnosti, jak na něm postavit vskutku solidní film. Vždyť základ komiksového hrdiny je vždy morální rozhodnutí konat dobro.
Ona i druhá hlavní žena na scéně – postava jménem Barbara Minerva – je v jádru vynikající.
Jako jediná má v tom celém filmovém marastu alespoň nějakou ucelenou dějovou linku, kdy se z ušlápnuté nerdky stane skutečný predátor (a každý její účes vypadá jak vlasová kreace skupiny Twisted Sister).
Všechny scény, kde je Wonder Woman, Minerva, nebo se v nich bojuje, jsou skvělé, akční a především zábavné.
To jen dokazuje, že Jenkinsová umí udělat superhrdinský film, jen se jí prostě tentokrát nechce.
Svým způsobem se tak WW84 podobá deváté epizodě Star Wars, protože celý snímek se zhroutí do nepřehledného shluku námětů, nijak a nikým nevysvětlených věcí, které nejen že nedávají smysl, ale ani nejsou zábavné a vůbec nedrží pohromadě v jednom filmu.
Obrovské zklamání
Wonder Woman 1984 je prostě naprosté zklamání.
Snímek je obludně dlouhý, nezábavný, nelogický a vlastně v něm skoro úplně chybí to hlavní – sama Wonder Woman, na kterou se všichni těšili, a filmaři ji zasypali hromadou zbytečné hlušiny.
Děj nedrží pohromadě, postavy se v něm náhodně objevují a řeší naprosto nepodstatná témata, logika děje se ubitá krčí někde v koutku, jenže vyprávění chybí přirozený průběh.
Snímku by výrazně prospěla razantní práce střihače, který by osekal zmatené a nesouvisející pasáže, aby ty dobré mohly vyniknout. Neříkám, že tam nejsou. Jsou, a o to více je výsledek smutnější.
A to nemůžu mluvit o závěrečném souboji Diany s hlavním záporákem.
To je něco tak naprosto nepochopitelného, naivního až téměř trapného, že jsem nevěřil, jak někdo tohle mohl vůbec natočit.
Nepomůže ani nádherně zpracovaná potitulková scéna, které tentokrát nedělá reklamu žádnému novému filmu, ale sklání hold první filmové Wonder Woman.
Wonder Woman 1984
Režie: Patty Jenkins
Scénář: Patty Jenkins, Geoff Johns, Dave Callaham
Kamera: Matthew Jensen
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Gal Gadot, Chris Pine, Kristen Wiig, Pedro Pascal, Natasha Rothwell, Robin Wright, Connie Nielsen, Gabriella Wilde, Ravi Patel a další
