Již počtvrté nás Daniel Abraham pozve do svého světa, kde sektářům v žilách koluje nejen krev ale i magičtí pavouci, kde válka zachvacuje svět a kde se hrstka hrdinů snaží zachránit co nejvíce životů a pokud možno nesmyslné válečné řádění ukončit. Dokáže i čtvrtý díl udržet laťku, kterou Tyranův zákon nastolil? A má vůbec ještě žánr epické fantasy dnešnímu čtenáři co nabídnout?
Tři dějové linky, jedna válka
Stejně jako v předchozích dílech sledujeme i ve čtvrtém svazku několik paralelních dějových linek, které jsou vzájemně provázány a v mnoha bodech se přetínají. Opět je nutné si je projít jednu po druhé abychom se mohli v ději orientovat.
Clara Kalliam, poslušná manželka jednoho z nejvlivnějších šlechticů, který zosnoval spiknutí proti Lordu Regentovi Palliakovi, protože prohlédl vliv, který na něj mají cizí kněží. Upadla v nemilost spolu se svou rodinou, ale šla neblahému osudu vstříc se vztyčenou hlavou a neustále tajně poskytovala a poskytuje informace nepřátelům Antejské říše i nyní, když většina její hanby byla smazána díky úspěchům jejích synů. Vdovin dům však přináší změnu a Clara se drasticky mění a po zkušenostech života coby vyvrhel se vydává přiložit ruku k dílu osobně a vyráží jako stín Antejské okupační armády doufaje, že se bude moci jakkoli přičinit na porážce Palliaka a odporné Pavoučí bohyně.
Geder Palliako, jak bylo řečeno, vede válku. Našeptávání kněze Basrahipa mu dodává sebevědomí a manipuluje ho přesně tam, kde ho kultisté potřebují mít, do čela armády, která chce dobít svět a zotročit nebo vyhladit lidskou rasu Tamzinajců, tedy alespoň pro začátek. Geder je ale přeci jen tlouštík, který si zažil šikanu, posměch i hanbu, a to z něj udělalo pomstychtivého zakomplexovaného bastarda, který se stal nejmocnějším člověkem na světě. Navíc si sám vsugeroval, že ho miluje mladá bankéřka Cithrin bel Sarcour, jejíž odmítnutí v minulém díle série bere jako velezradu a je šílený žalem a zlomeným srdcem a je ochotný Cithrin najít i kdyby měl svou armádu hnát k smrti přes celý svět.
Kapitán Marcus Wester se svým zástupcem Yardemem stojí věrně po boku mladičké, ale dospívající bankéřky Cithrin bel Sarcour, která se s tvrdohlavostí sobě vlastní snaží bojovat proti nezadržitelné lavině, kterou tvoří antejská armáda, jež je zdánlivě neporazitelná a po jejímž boku mají pochodovat i mrtví. Jak vyhrát bitvu, která se jeví jako dopředu prohraná? Jak porazit armádu, která ještě porážku nepoznala a kterou ženou do boje hlasy pavoučích kněží, které je nemožné neposlechnout? Celý svět trpí ve válečných plamenech a uhasit takový požár je nad síly jedné dívky a času ubývá, jak se ozbrojenci blíží k přístavu Porte Oliva, kde naši hrdinové našli znovu úkryt.
A pak je tu drak!
Pokud netušíte o čem se v odstavcích výše hovoří, tak jste asi museli přehlédnout, že Vdovin dům je kniha v pořadí již čtvrtá. Poohlédněte se tedy po titulu Dračí Cesta, což je první díl plánované pentalogie.
Znovu a lépe nebo pořád stará písnička?
Vdovin Dům jede určitě pořád starou písničku, co se týká epické fantasy. Stále se pohybujeme ve světě, který je postavený na troskách civilizace o jejíž slávě může dnešní lidstvo jen snít a vzhlížet k ní. Dračí silnice, které jako žíly protínají současný svět a beze známky opotřebování slouží tisíce let jsou jen jednou z mnoha připomínek zašlé dračí rasy, jejíž konec znamenal obrovské posunutí vzad, co se týkalo technologií i umění, ale také otroctví. Propracovanost světa a historie je rozšiřována každým dílem pentalogie víc a víc a my máme možnost poznávat klady i zápory všech rozmanitých kultur.
Přestože Daniel Abraham jasně postupuje i při použití konceptů dobra a zla, rozhodně se nedrží jasně nalinkovaných obrysů, které rozmazává a hodně si hraje se šedou zónou. Pokud budete v knize hledat vyloženě kladného hrdinu bez chyb a kostlivců ve skříni, tak to bude podobná snaha jako hledání oné pověstné jehly v kupce sena. Marcus má svou minulost, kdy mimo jiné zavraždil krále, kterého mimochodem sám dosadil na trůn. Cithrin má období, kdy pije jak duha, což pro dospívající slečnu není dobré a jako vzor své sestry by jí asi žádná maminka vidět nechtěla.
Pravda je, že v případě zla je to definováno poněkud jasněji, protože i když se Abraham snaží dát Palliakovi nějaké lidské vlastnosti a stránky, které by z něj dělali menší monstrum, tak je to asi jako dělat z Hitlera lepšího člověka tím, že mu oholíte knírek. Trochu to zabere…ale ne moc. Pointa samozřejmě je, že Abraham se snaží dnešnímu čtenáři moderními postupy přiblížit epickou fantasy a právě přístup k charakterům, které jsou živější, lidštější a tím i uvěřitelnější, funguje na výbornou.
Postavy a jejich vývoj stejně jako poznávání světa byly vždy tahouny této fantasy série. Přesto sem si u každého dílu říkal, že pojmenování ságy Mince a dýky je poněkud pompézní a zbytečné, protože zatímco dýka evokuje nejen zradu ale i válčení a ozbrojené konflikty, a musím říct že obojího je v knize požehnaně, tak mi tam pořád chyběla ta mince. Dalo by se chápat, že dýka je Markus a minci reprezentuje Cithrin, coby označení hlavních hrdinů, ale i tak mi to přišlo jako pouhá touha mít ságu nějak pojmenovanou, což většinou shledávám naprosto zbytečným (čest výjimkám). Vdovin Dům ovšem tohle vnímání změnil.
Cithrin se v každé knize pouští do nějakých finančních machinací, kdy manipuluje se svým okolím a mocnými lidmi pomocí peněz a silným postavením Medejské banky, pod jejíž ochranu se drze a obratně vnutila. Sem tam provedla nějakou kličku, sem tam během ní dostala pěkně za uši a poučila se, ale vždy to byly jenom maličkosti v poměru k ostatnímu dění a ve výsledku víc toho udělala vlastním tělem než finančním umem, a neustále tak hrála maličko druhé housle (Marcus přivedl Draka!!! víme? ).
To se ovšem s touhle knihou mění. Citrhin se tu totiž pokouší jako malá, křehká a bezmocná dívka vyhrát válku a jediné co k tomu má jsou peníze a vlastní mozek. Finále knihy pak patří vyloženě jen jí a její finanční lsti, která sice bude pro ni znamenat jisté oběti, ale ve výsledku si mašíruje do následujícího posledního dílu se vztyčenou bradou a zatímco poslední moment Tyranova zákona byl ten zpropadenej drak, tak stejně bombasticky a dechberoucně nyní působí Cithrin.
Vdovin dům opět dokazuje, že Abraham píše chytře a přesně ví co žánr vysoké fantasy potřebuje, aby mohl konkurovat moderním dílům. Není potřeba mít 1000 stran knihu plnou prázdných slov a nudné výplně. Stačí jich polovic naditých dějem, čerstvým přístupem a velmi inteligentním dějem. Stejně tak patří obrovská poklona autorovi za práci s velkým množstvím postava a paralelním dějem. Vlastně se není čemu divit, že G. R. R. Martin si svým způsobem Abrahama vydržuje, protože tohle je podle mě sága, kterou si vždycky George přál napsat, ale místo toho vyplodil jen nedokončenou, nemastnou a neslanou Píseň ledu a ohně.
Vdovin dům ovšem trpí neduhem několikadílných cyklů knih a delších příběhů – ať už je sebelepší a sebelépe napsaný, cliffhanger prostě není závěr a to, jak celé dlouhé putování nyní již známých charakterů skončí, bude to, jak si všichni ságu Mince a dýky zapamatují.
P.S.: Na závěr si dovolím malou spekulaci. Dle mého názoru již zmíněný G. R. R. Martin svou fantasy ságu nikdy nedopíše a myslím si, že právě Abraham bude vyvolený, aby ji dokončil. Ať už za autorova života nebo post mortem. Ale to je čistý dohad nebo možná zbožné přání.
Mince a dýka: Vdovin dům
Autor: Daniel Abraham
Vydal: Nakladatelství Laser, 2019
Překlad: Daniela Orlando
Počet stran: 400
Cena: 399 Kč
