Die Vampirschwestern poster

Dvě poloupíří dvojčata, rozdílná jako noc a den, se každá po svém i obě společně vyrovnávají s nástrahami života na německém maloměstě, řeší první lásky, nová přátelství i potíže s identitou, a to vše s potrhlým sousedem – amatérským lovcem upírů za zády. A vy si říkáte: No, to bude asi pěkná blbost. Pak se podíváte, no a vidíte… je to blbost. Ale na oddechový večer po náročném dni docela příjemná – pokud tedy nemáte přehnané nároky. Což je třeba dvakrát červeně podtrhnout.

Die Vampirschwestern sestrySilvania a Dakaria Tepešovy (ano, jejich otec-upír je příbuzný toho Tepeše) za sebou jedné krásné noci zanechávají rodné upíří město a stěhují se do Německa, aby se tam pokusily žít trochu normálněji, po vzoru své lidské matky: chodit do obyčejné lidské školy, žít v obyčejném domku na obyčejném předměstí s obyčejnými sousedy (kromě toho podivína odvedle, o kterém bude ještě řeč) a upíří specialitky, které zdědily po tátovi, jako třeba létání, uhranutí a podobně, provádět jen, když se nikdo nedívá.

Ovšem ututlat upíří polovinu není tak snadné, jak se zdá. Navíc zatím co konzervativní Silvania by nejraději splynula s davem a byla co nejněmečtější, jak to jen půjde, drsňačka Daka by naopak všechno lidské nejraději skartovala a zařadila se po bok plnokrevných upírů, kteří létají první ligu, s pitím krve se nijak nežinýrují a obecně se na lidi příliš neohlížejí. Takže, když dojde na lámání chleba a dívky narazí na krámek mága, který plní přání, obě se nadšeně chopí příležitosti. Silvania si přeje vymazat svou upíří polovinu a být obyčejná holka, Daka zase touží stát se stoprocentní upírkou. Akorát že…

Hele puška!

Die Vampirschwestern oběA tím se dostáváme k první a zásadní slabině filmu: Co byste tak tipli, že se teď stane? (chvíle napětí) No ano, samozřejmě máte pravdu. Abyste uhodli všechny zásadní dějové zvraty a vložená (rádoby) šokující překvapení vás praštila lopatou přímo mezi oči mnohem dříve, než dojde na jejich plánované slavnostní odhalení, nemusíte být zrovna nejostřejší pastelka v penálu. Vlastně nemusíte být ani ta pastelka s ulomenou špičkou.

Scénárista se zjevně snažil držet Čechovovy poučky: „Když v prvním jednání visí na zdi puška, musí se z ní ve třetím jednání vystřelit,“ což by bylo jistě prima, kdyby zároveň odolal puzení ukazovat v onom prvním jednání prstem a zplna hrdla řvát: „Hele, puška, zírej, puška, no taaak, copak nevidíš tu pušku?“ Zhruba podobný dojem film vyvolává. Hlavně nenápadně, že ano. Jistě, knižní předloha filmu, série Upíří ségry od německé spisovatelky Franzisky Gehm, je sice cílena na mladé publikum, ale proboha, ani mladé publikum snad přece není úplně bl… úplně nedovtipné? Navíc máte ve zbytku času dojem, že tohle už tu přece někdy někde bylo. A támhleto též. Takže první cenu za předvídatelnost získáváááá… (a je vůbec potřeba tuhle větu dokončovat?)

Die Vampirschwestern magieToliko k obsahu. A teď… co forma? Bohužel i ona občas kulhá hůře než Quasimodo. Herecké výkony? Mírně řečeno nepřesvědčivé (nemírně řečeno: besídka páté až osmé třídy základní školy). Triky? Bída s nouzí a bramborovým hladomorem (k dobru lze filmu přičíst snad jen to, že při létacích scénách není vidět lano, nebo na čem to ti herci při natáčení viseli). Dialogy občas vysloveně bolí a ženou k úvahám, jestli to takhle strašné bylo už v původním scénáři, a nebo zda je na vině překlad, přednes… nebo co vlastně.

No a kapitola sama pro sebe je humor – je to jako s ohněm nebo internetem: dobrý sluha, špatný pán. A tak tu máme vedle vcelku povedených, relativně subtilních nebo mile potrhlých hlášek či situací, díky kterým se sice do kolen pleskat nebudete, ale nějaký ten úsměv či ušklíbnutí přece jen občas vyloudí, i mnohem tvrdší kalibr. Figurka souseda-upírobijce, která má zkraje lehký potenciál (v rámci nastavené laťky), tak časem začne být víceméně otravná (no dobře, více otravná). A osikovým kůlem do srdce veškeré zábavy je pak fekální okénko na konci. Opravdu bylo nutné? A pokud ano, opravdu muselo být až takhle explicitní?

A hrdě odcválal k Neumětelům

Die Vampirschwestern dalšíTakže když si to pěkně shrneme, není to vlastně žádná hitparáda. Film formy nevydařené a obsahu spíše mdlého. Tady by se to dalo ukončit nějakým pěkně sžíravým komentářem a jít si po svých. Jenže by to nebylo tak úplně fér. Vampírky v sobě totiž mají něco, co z nich ve výsledku dělá takovou sekyrkovou polévku: ingredience nic moc, ale celek je kupodivu poživatelný a místy dokonce i docela chutný. Jak to?

Na svědomí to zřejmě budou mít hlavně dvě skutečnosti. Za prvé, je to sice béčko až céčko, ale zároveň si nehraje na nic lepšího. A jelikož se nebere zbytečně vážně a nesnaží se z mopse udělat irského setra, je z něj nakonec vlastně celkem slušná oddechová podívaná, kde si chyb sice všimnete, ale s trochou štěstí vás nemusí nutně štvát a rozhazovat a užijete si film i s nimi. A možná dokonce právě proto, že to není žádné vysoké umění a trocha amatérství může být svým způsobem roztomilá, když se vezme za ten správný konec. Koneckonců i ten mops má své příznivce, že.

Die Vampirschwestern dospělíNa ten druhý klad se ukazuje prstem ještě hůře, ale nakonec je možná ještě důležitější: je jím taková jakási nevinnost, neškodnost, plyšovost… či jak to nazvat. Tenhle film s klidem pusťte svým dětem, babičkám i lekavým zlatým rybkám, protože v něm, jak je dlouhý, nečíhá vůbec žádné nepříjemné překvapení. Neobsahuje temné hnusnozlo, pouze drobné a velice lidské zlomyslnosti nebo zločiny z hlouposti, po nichž následuje (přiměřený) trest.

Romantické vztahy mezi postavami jsou čiré jako tatranský potůček a mile nekomplikované, bez jakéhokoli sexuálního podtextu a neustálých zvratů nahoru a dolů, nepřízně osudu a čertvíčeho ještě. Žádné vzbouřené emoce ani noční můry, maximálně sem tam trocha kýče. Kouká se na to nečekaně dobře.

A když připočtete ještě tu podařenější část humorných vsuvek (třeba povolání matky obou poloupírek nebo způsob uchovávání rodné prsti), zajímavou vedlejší postavu mága Aliho bin Schicka (pravda, je to asi jediná zajímavá postava, která se tváří, že by mohla mít i nějakou hloubku…) a drobné kulturní detaily, které jsou docela milým zpestřením (například úryvky původního upířího jazyka, kterými hrdinové štědře špikují svůj mluvený projev, nebo přátelský štulec na uvítanou), je výsledná hodnota nakonec přece jen v plusu, i když jen o chlup.

Ale tak zase… ke štupování ponožek za dlouhých zimních večerů nebo jako guilty pleasure – no neberte to. Nebo vlastně… asi klidně i berte.

Vampírky  (Die Vampirschwestern)

Německo, 2012, 97 min

Režie: Wolfgang Groos

Hudba: Helmut Zerlett

Hrají: Marta Martin, Laura Antonia Roge, Christiane Paul, Stipe Erceg, Michael Kessler, Richy Müller, Jamie Bick, Jonas Holdenrieder, Christian Koch