Druzí Úžasňákovi jsou bezprostředním sequelem těch Úžasňáků bez pořadové číslovky, kteří v roce 2004 působili jako zjevení z ruky právě Brada Birda. Mezitím přišel krátký spin-off film Jack-Jack útočí, rovněž od Brada Birda z roku 2005.
Je to zřejmě jedno, přijít s pokračováním čtrnáct nebo třináct let poté, už není takový rozdíl. Rozdíl však je, pokud chtějí tvůrci navazovat na rodinné drama, které mělo co říci k univerzálnímu tématu rodinné soudržnosti, anebo chtějí mít řachandu o miminu nadaném až metafyzickým setem schopností, které zahrnují čtvrtý rozměr a jiné náročné záležitosti.
I ta druhá verze není nenápaditá, ale divák prahnoucí po rodinných tématech se přeci jenom liší od toho, kterého nadchne žvatlající mimino sršící z očí zelené paprsky smrti či další nezkrotné živly. Podařilo se to skloubit?
Kdo bude zachraňovat davy a kdo pečovat o děti
I když je dvojka samostatně uchopitelný film a trivia z jedničky nejsou nutnou výbavou, je lépe mít nakoukán původní díl.
Ve stručnosti: Úžasňákovi jsou pětičlenná (Pan Úžasňák, Elastička, pubertální vyžle Violet, superrychlý Dash a mimino Jack-Jack) rodinka superhrdinů, která nemůže legálně a oficiálně provozovat žádná superhrdinství. Mimo běžných rodinných záležitostí tak mají i starosti o to, jak být superhrdiny tak, aby se na to nepřišlo. Přidejme ještě obecnou tendenci okolností se komplikovat a máte základ znalostí, se kterými se můžete na film vydat.
Jen si doplňte ten kraťas s Jack-Jackem, který dovolí si více užít a pochopit jednu z úvodních scén s Rickem Dickerem (panem Wolfem světa Úžasňákových, který řeší problémy) a Tonym (Violetinou láskou), ale i další náznaky a vtípky, které se objeví.
Není totiž tajemstvím, že oba díly navazují skutečně tam, kde předchozí skončili a v úvodu sledujeme scénu s Podkopávačem z pohledu Tonyho, podobně jako jsme třebas u mohli sledovat scénu souboje Supermana se Zodem z Muže z oceli (2013) pohledem Bruce Waynea v Batman vs Superman: Úsvit Spravedlnosti (2016).
Running gagem a současně i symptomatickým motivem rodiny Úžasňákových je, kdo bude zachraňovat davy a kdo se bude starat o malého Jack-Jacka. Když se objeví pár sourozenců Deavorových, který míní angažovat Elastičku jako star pro renesanci superhrdinů, aby se opět stali legálními, zůstane černý Petr, tedy Jack-Jack a samozřejmě i Dash a Violet na krku panu Úžasňákovi.
Mimochodem, na úvodní schůzku s Deavorovými jdou manželé Úžasňákovi v původních starých (ne červených) kostýmech, sledoval jsem, jestli má pan Úžasňák na levém rukávu tu vysprávku po požkození v prvním díle. Kdybyste ji našli, dejte vědět a přičtěte si k hodnocení nějaké to procento.
Paní Úžasňáková jde tedy do velikého světa zachraňovat pověst superhrdinů a začíná se jí dařit. Bob Parr, pan Úžasňák, který “baští hromy a kadí blesky” zůstane s plenami, flaškou s dudlíkem, domácími úkoly, nešťastně zamilovanou Violet a pohádkami na dobrou noc. Dost břemen na jednoho superhrdinu.
Do toho Jack-Jack začne projevovat svůj talent a máme tak dost materiálu, ze kterého se dá vykouzlit bláznivá komedie o tatínkovi na rodičovské a vedle toho akční story o tajemném Hypnotizérovi, který hatí plány na rehabilitaci známých i nových superhrdinů.
Mokrá je skutečně mokrá a něco o ňadrech dmoucích
Od roku 2004 prokázaly technologie značný pokrok a tvůrci za nimi nejsou pozadu, takže to, co pokulhávalo v původním filmu, je zde dotaženo k dokonalosti, někdy až zjevným pomrkáváním na diváka “tohle jsme tehdy neuměli a teď koukejte”, kdy mokrá je skutečně mokrá (ať jde o scény na moři a kolem moře anebo o promáčenou domácí košili).
Výbornou umělecky ztvárněnou scénu bitky v hypnoboxu s komplikovaným osvětlením, že komplikovanější těžko myslet. Můžeme pokračovat přes detaily špatně vyžehlených svršků, či žmolky na sepraném domácím polotriku (nebo polokošili, nejsem žádná Edna módní, promiňte že to nerozliším).
Přestože jsem zaznamenal výtky na to, že postavy jsou stále modelovány jakoby z formely, nepřičítám to k mínusům. Umělecká zkratka ztvárnění je vykoupena právě detaily, které jsem zmínil a mnoha dalšími, namátkou: Uvěřitelně strhaný výraz Boba Parra, Jack-Jack olizuje ledovou kouli, Mražounovy mrazící triky jsou skutečnou iluzí mrazu, který křupe pod nohama a v neposlední řadě… A, pánové, to pozor! Ňadra dmoucí paní Elastičky, i zde od prvního dílu animátoři zapracovali správným směrem.
Reálie jsou designované do zlatých padesátých až šedesátých let s drobným apelem na futuristickou vizi vědců, ale nečekejte takový technologický nářez jako v díle prvním, i v bohatých a inovativních prostředích filmu najdeme propriety jakoby vypadly z dílny manželů Eamesových, to platí pro nábytek i padesátkové americké káry a telekomunikačními prostředky, stejně jako pro grafiku tištěných rekvizit a stylizaci titulků. Z tohoto pohledu jsou druzí Úžasňáci stylově jednotnější.
Potrhané linie
O to roztrhanější je však linie příběhů a point, které jsou buďto svázány kostrbatě anebo nejsou dotaženy vůbec. Není třebas uspokojivě dotaženo entrée s Podkopávačem.
Pozoruhodné je také, jak se všichni diví, že Jack-Jack má nějaké schopnosti, když v prvním dílu (spoiler alert prvního dílu) to jimi celkem zjevně nandal Syndromovi a koneckonců i tehdejšímu přechodnému bydlišti rodiny Parrových, dokonce to musel řešit i pan Dicker, že by se nezmínil?
Také se ve dvojce mnohem více žvaní a jestli se nezačnou nudit rodiče, děti ano. Rozhovory se mnohdy točí kolem politikaření a situace, kdy postavy stojí/sedí/leží a něco si vysvětlují je použita příliš často, potom se může stát, že vás upoutá nějaký skvělý detail na pozadí, věnujete se detailu a to, co si kdo povídá jde mimo vás, natožpak mimo dětského diváka.
Opět mne mrzelo letmé srovnání s jedničkou, která tlachání nedala prostor a nepotřebovala jej, zde se mluví často a o všem, zvláštní schopnosti batolete se rozebírají na třikrát, přitom vtipné je to jenom jednou a vlastně by to nebylo vůbec potřeba.
Hlavní zápletka s Hypnotizérem se snaží divákovi vštípit něco o tom, že by neměl koukat do obrazovky, přičemž ano, je to téma dnešního světa, ale není to rozhodně téma světa Úžasňákových, kde jedinými obrazovkami jsou ty televizní, ještě nějaké utilitární displeje, ale ten krásný padesátkový svět skutečně neřeší problém odcizení skrze obrazovku. Nebo snad varování před televizním vysíláním? Pro děti a mládež roku 2018? Jako vážně?
Možná jde o odchylku způsobenou kulturním kontextem, kdy se nám tvůrci něco snaží říct i drobnostmi, jako je narážka na seriál Krajní meze, který měl v Česku úplně jinou historii než ve Státech. A pokud tím chtěli tvůrci říct něco hlubšího obávám se, že běžný, natož dětský, divák si s tím neporadí, a ani bych to v tomto typu oddechového rodinného filmu nenárokoval.
A k dovršení všeho špatného. Proč tvůrci nedotáhli linku s návrhem kostýmů od jiného návrháře než Edna módní? Ta měla potenciál a dokonce lze dohledat, že to bylo i plánováno, stačil by drobný vypointovaný gag, aby v divákovi nezůstávalo prázdno a stačilo by to ke spokojenosti. Těžko uvěřit, že Edna to nedotáhne dál než je ukázáno, vždyť už víme, jak je to ostrá dáma.
Tímto nevyčítám tvůrcům, že připravili diváka o nějakou významnou pointu, tímto jenom upozorňuji na to, že preciznost a vycizelovanost hladkého tvaru jedničky dostala na frak a začínáme balancovat na hranici výjimečného díla a kvalitního produktu.
Ještě krátká zmínka o vedlejších superhrdinech. Je jich málo nebo moc? Všechny si je nezapamatujete. Za zmínku stojí tři: Voyd, Reflux (ano, skutečně to jméno odráží jeho vlastnost) a potom ten, co po sobě nemíní uklízet. Zaujme vás jeden, co vypadá jako sova či co, ale nejste si jisti a chtěli byste se o něm dozvědět více. A ostatní dva nebo tři, fakt nevím, si nepamatujete. Jak divák, tak tvůrci na ně nemají moc času a jsou jenom kulisou na pozadí rodiny Úžasňáků, případně Mražouna, užiteční jsou snad jenom jako ilustrace bývalé slávy Elastičky, pana Úžasňáka a Mražouna.
O rodičích a dětech
Nechci nějak vířit genderové vlny emancipace žen a vykreslování mužských versus ženských stereotypů. Upozorňuji jenom, že dámy jsou pohonem, na který děj do značné míry jede: Elastička, Voyd, Evelyn Deavorová i mladičká Violet. Pánská část je spíše ta funny, destruktivní, křehká a mírně neohrabaná, nic co bychom neznali ani z našich domácností. Navíc na tatíncích na mateřské není co k pozastavování. V tomto ohledu žádná senzace.
Proto je potěšující najít neotřelou linku o rodičích a dětech, ono se totiž rodičům občas stane, že jsou tak nějak mimo, ať za to mohou potíže v práci, anebo kdekoli jinde v tom dospěláckém světě. A když všechny zdroje pomoci, na které dospělí spoléhají, jsou v tahu a situace se zdá bezvýchodnou, mohou přijít děti a pomoci vše vyřešit.
A je úplně jedno, jestli hovoříme o zachraňování civilistů anebo o běžných rodinných situacích, jako například pubertální láska. Jenom je potřeba na to děti připravit a včas jim dát důvěru, což se všechno stalo v díle prvním a nyní se tento vklad zúročuje, tohle se povedlo.
A uznávám, že se povedl i ten Jack-Jack. Ty gagy prostě baví a jsou dokonale propracované. Uvěřitelné příběhy neuvěřitelného mimina. Pokud jste již něco zaslechli o scénce s mývalem, jenom potvrzuji, ano, stojí za to.
Námitka, že žvatlání mimina je otravné se smetává ze stolu: Ano, a? Normální batole taky nevymažete z rodinného scénáře proto, že už je toho moc. Žvatlání dává smysl a zpracování batolecích rozmarů je geniální. Je vidět, že se tvůrci s dítětem již setkali a dokázali i téhle postavičce vtisknout nevyzpytatelně roztomilou duši.
Testováno na dětech: Pošlete děti vyčistit si zuby a po chvíli se z koupelny ozývá chichotání. Jdete zjistit, cože to… a světlíkem od sousedů slyšíte povědomé dětské “Ba, ba, bla bla…” a od umyvadla se zvednou dětské oči a rozesmáté papule zpěněné zubní pastou.
“Tati, Jack-Jack, slyšíš to?”
Slyším a musím se také smát.
Nepřestávejme se těšit
V tomhle filmu se na rozdíl od jedničky neumírá.
Divák dostane kvalitní, politicky korektní produkt, který je lepší než mnoho ostatních, poučný, zábavný a dramatický.
Avšak, a klidně mi můžete lát do nostalgiků, mi chybí ta průkopnická éra a elán, kdy Pixar nebyl sázka na jistotu, ale riskem v době, kdy nebylo jasné, co si od technologií 3D CGI animace slibovat, a co vše zvládnou. Sázka na jistotu zřejmě funguje. V době, kdy vzniká tento text, již tržby překročily celosvětově miliardu dolarů.
Je to jistě známka kvalitní a nadstandardně provedené práce, ale je vhodné mít na paměti, že již dlouhodobě Pixar sice předčí ostatní, avšak nevyvolává nadšení, euforii a dětinskou radost. A protože vím, kupříkladu z dob prvních Úžasňáků, že to umí, nepřestávám se těšit, až se mu to opět někdy podaří.
Úžasňákovi 2/ Incredibles 2 USA, 2018, 118 min
Režie: Brad Bird
Scénář: Brad Bird
Hudba: Michael Giacchino
