Prokletý agent Ú.P.V.O. Simon Anders je stále sužován dušemi dvou upírek, které jsou stále uvězněné v jeho nitru a jeho psychický stav se stále zhoršuje.
Návaly vzteku a zoufalství jej vedou k tomu, že požádá profesora Trevora Bruttenholma, aby se mohl vydat hledat místo, kde se sešla upíří smetánka uctívat bohyni Hekaté. Příliš stop nemá, ale místo pomalého čekání na ztrátu rozumu a soudnosti se raději vydává do srdce Evropy pátrat po vykoupení. A kroky jej zavedou až do poválečného Československa, specificky do Českého Krumlova.
Útrapy trýzněného agenta Simona Anderse jsme měli možnost sledovat v jednom z předcházejících svazků Ú.P.V.O. 1947, kdy se exorcistovi nepovedlo vyhnat duše dvou upírek a zlomit jejich moc nad ním, a tak je uzamkl v Andersově nitru.
I v díle 1948 jsme měli možnost pozorovat, jak se jeho stav horší a jak se stává nebezpečným sobě i okolí. Kvůli zhoršujícím se nočním můrám a obavám o vlastní osud se Anders rozhodne opustit prostory Úřadu pro paranormální výzkum a obranu, aby vypátral ono tajuplné místo, kam ho zavlekly upíří ženy.
Profesor Trevor Bruttenholm mu poskytne potřebné stopy, které nakonec vedou k Českému Krumlovu, kam se agent Anders vydává.
Atmosféra poválečného Krumlova je zachycena skvěle – od nádraží, přes křivolaké uličky až po dominantu krumlovského zámku je vše skvěle vystiženo. I Andersova průvodkyně je dosti příznačná – „svazačka“ Hana Nováková (s nezbytnou červenou sukní a šátkem) z místního muzea, která mu pomáhá na základě svolení blíže neidentifikovaných soudruhů.
Hana Nováková jej provede Krumlovem, který je po válce městem žen, poněvadž většina mužů padla ve válce; tento fakt jen podtrhuje atmosféru hledání uctívačů Hekaté – bohyni křižovatek a čarodějnic.
Z Hany Novákové se vyklube odbornice nejen na místní historii, ale také na upírské šlechtice. Od ní se agent Anders dozví o Vilémovi z Rožmberka a jeho temnou cestou historií – v lehce pokroucené verzi českých dějin se postupně na krumlovském panství objevuje jako Vilém z Eggenbergu a poté jako Vilém ze Schwarzenbergu (jména reálných vládců panství jsou důsledně doplněna překladatelkou).
Procházka po zpustlých a zaprášených chodbách krumlovského zámku je však pouhou předehrou k výpravě podél meandrů Vltavy až k podivuhodnému tajnému chrámu.
Teprve tam příběh nabere opravdu temný spád a konfrontace s upírským hrabětem vede k transformaci agenta Anderse – moc dvou uvězněných upírek, sester Brezinových, se stane hybnou silou jeho hněvu a nenávisti k upírům a z něj se stává lovec hnaný nenávistí, který využívá upírskou nadpřirozenou moc proti nim samým.
Jeho obavy, že jej upírky nakonec ovládnou se tak nenaplní zplna, ale přesto je z něj něco jiného než pouhý člověk. Anders se vytrácí a informace o něm se nedostanou ani k profesoru Bruttenholmovi, který se vydá po něm pátrat (spolu s vojenskou silou). Závěrečná konfrontace zakončuje vývoj Andersovy postavy a skýtá epickou podívanou.
Scénáře i výtvarné stránky se chopili (pod Mignolovou patronací) brazilští výtvarníci Gabriel Bá a Fábio Moon, kteří mají na svědomí svazek Ú.P.V.O. 1947. Jak se dozvídáme z předmluvy, začali původně pracovat na zcela jiném příběhu, nicméně práce na Ú.P.V.O. 1948 se nakonec chopil John Arcudi a oni byli Mignolou pověřeni samostatným upírským příběhem, který završí příběhovou linku agenta Anderse.
Celý příběh má o poznání jiné vyznění než 1947 – příběh prokletého agenta je řádově temnější a pochmurnější a v tom nejlepším Mignolově duchu, kdy dialogy a legendy nesou jen jeho část; velký díl příběhu je totiž nesen právě výtvarnou stránkou. Ta se dočkala od předchozího svazku obou bratrů lehké proměny. Jejich svébytná stylizace je zde jakoby „zdrsněna“ a mnohem lépe ladí s celkovým horrorovým vyzněním příběhu.
Upír je temným příběhem o prokletí a vykoupení. Jak se na správný horrorový příběh sluší a patří, není zde jednoznačných kladných hrdinů a samotný Simon Anders je postavou trýzněnou, rozháranou a nejednoznačnou a čtenář místy neví, zda-li jde o hlavního hrdinu, či o hlavního padoucha, což je jedním z největších kladů celé knihy. Ale ani ostatní postavy nezůstávají pozadu a setkáme se s více postavami z houfce temné bohyně Hekaté.
Jak je řečeno v úvodu knihy, Mikea Mignolu zaujal výjev, kdy agent Anders odjíždí na obrovském medvědovi a zajímalo ho, kde že se tam vzal. Odpověď čtenář najde v přiložené závěrečné povídce „Ztracení“, která popisuje tradiční bulharský rituál kukeri, který má zahnat zlé duchy.
Krátký příběh nejen vysvětluje původ medvědice, ale také naznačuje místo zmizení agenta Anderse, nebo spíše toho, co se z něj stalo. Příběh, který se odehrává v roce 1954, tak představuje poslední bod, ve kterém se tato postava objeví a je otázka, zda-li se s ním my čtenáři ještě někdy setkáme.
Originál vyšel v roce 2013 a od té doby to vypadá, že je tato linka uzavřena. Ale Mike Mignola se k nedořečeným místům svého světa vždycky rád vrací, takže nezbývá než doufat.
Gabriel Bá a Fábio Moon zde odvedli skvělou práci v navázání na Mignolův styl práce. Po stránce výtvarné je Upír plný skvělých lokací, kde se potkávají krumlovské uličky, zámek a pochmurné interiéry s fantaskním prostředím zapomenutého chrámu a hlubokých lesů.
Pobořené ruiny, prastaré sochy a krevesajní nepřátelé tvoří skvělý výtvarný koktejl kořeněný temnými projevy Andersovy moci. Jak je vidno i přiloženém skicáři, brazilští bratři notně pracovali s temnými zhmotnělými stíny minulosti a krvavě rudými ozvěnami jeho prokletí.
Ú.P.V.O. Upír je mírným ukročením z poválečné Ú.P.V.O. série, které skvělým způsobem završuje jednu příběhovou linii a zároveň opět přináší několik zajímavých detailů, které přispívají k celkové mozaice Mignolova světa. Jde tedy o nezbytný přírůstek do série nejen pro fanoušky, ale také zásadním argumentem věnovat této poválečné „minisérii“ dostatek pozornosti.
Ú.P.V.O. – Upír
Scénář: Mike Mignola, Gabriel Bá a Fábio Moon
Kresba: Gabriel Bá a Fábio Moon
Barvy: Dave Stewart
Překlad: Alexandra Niklíčková
Počet stran: 160 barevných stran
Cena: 419 Kč
