Psal se rok 1982 a dva přátelé vymysleli svět, jakých mezi hráči her na hrdiny kolovalo v té době obrovské množství. Ale protože se naší dvojici zdálo, že právě tenhle jejich výtvor má potenciál, rozhodli se postavit na jeho základech filmový scénář – jenže tvrdě narazili!  Ano, mohl by to být jen další z příběhů o velkém snu o slávě a jeho rychlém konci, ale…

Ta sláva opravdu přišla, i když až o mnoho později. Řeč je totiž o Stevenu Eriksonovi a jeho méně známém kamarádovi Ianovi C. Esslemontovi. Tihle dva spolu vytvořili legendu, která výrazně ovlivnila moderní fantastiku – svět Malazu.

Prvním krokem na „cestě ke hvězdám“ byl přepis původního scénáře s názvem Měsíční zahrady. Erikson díky němu vzbudil doslova davové šílenství, a tak se postupně počet románů známých pod souborným názvem Malazská kniha padlých rozrostl na celou desítku.

Slunce svítí na Malaz

Esslemont zůstal díky své pracovní vytíženosti trochu v pozadí. Svůj první knižní příspěvek do světa Malazu přidal až ve chvíli, kdy měl Erikson hotovou polovinu svého životního díla, tedy v roce 2005.

Příběhy těchto dvou mistrů fantastiky se výborně doplňují a těží ze znalosti reálií světa. Esslemont ve svých textech navíc často látá díry v ději a upřesňuje některé události (často i prostřednictvím pohledu na situaci očima osob z opačného tábora), které jeho předchůdce nechal nedovysvětlené.

Navíc dává fanouškům i dostatek prostoru ke spekulacím ohledně identity postav, které se v jeho dílech často jen mihnou.

V průběhu času se Steven Erikson (mimochodem, vlastním jménem Steve Rune Lundin) zařekl, že desátý díl cyklu, Chromý bůh, celou Malazskou knihu padlých uzavře, a šlus! Čtenáři si rvali vlasy a prosili, vyhrožovali, upláceli… leč všechno marno. Další díl nepřišel.

Jenže Erikson se ukázal jako kulišák, a tak slovo splnil, ačkoliv zároveň porušil. Rozhodl se totiž sepsat Charkanaskou trilogii, která se bude odehrávat mnoho tisíc let před Malazem tak, jak ho známe. Aplaus!

V současné době byly do češtiny uvedeny ve výborném překladu Dany Krejčové a vydány první dva díly trilogie s názvy Stvoření temnoty a Pád světla. Třetí díl s názvem Walk in shadow se zatím připravuje v originále.

Nyní přichází na řadu pomyslný rozcestník: jste fanoušci Eriksonových knih a nějakým nedopatřením vám tyto dvě unikly? Hurá do knihkupectví! Četli jste některá autorova díla a nesedla vám? Hm, tak pro vás nemáme dobré zprávy, protože tyto dva kusy se od svých předchůdců příliš neliší.

Neznáte Eriksona, ale máte rádi epickou fantasy? Pak čtěte dále, třeba najdete svého favorita. Charkanaská trilogie se pro vás totiž může stát skvělou vstupní branou do světa Malazu.

Dobré věci se nemění

Troufnu si říct, že Erikson není díky svému VELMI specifickému autorskému rukopisu čtením pro každého. Varovat by vás měla už tloušťka knih (Stvoření temnoty 672 stran, Pád světla pak dokonce 848 stran!), a pro jistotu si zkuste cvičně přelouskat prvních pár stran.

Prvním poznávacím znamením eriksonovských textů je fakt, že jsou těžké na čtení a „hutné“. Epika a popisnost jsou mocnými nástroji autorovy rozbouřené fantazie; dění se neustále posunuje vpřed (byť mnohdy tempem přejedeného nevyspalého šneka) bez potřeby cokoliv vysvětlovat nebo se vracet v ději – zkrátka, milí čtenáři, tady to máte a poraďte si!

Všechna ta klasická mainstreamová fantasy je velmi dobře a důkladně ukryta pod vrstvou filozofování, vnitřního přemítání a dalších věcí, které se poté, co první fascinace odezní, mohou stát velmi rychle pro mnohé čtenáře nepotřebným balastem.

Dalším poznávacím znamením je doslova záplava postav. Dějových linií je mnoho, přičemž autor často přeskakuje z jedné do druhé, a díky tomu vyžaduje čtení obrovské soustředění. I přes značný počet osob však nebudete mít problém se orientovat kdo je kdo a co a proč dělá.

Na počátku obou knih je sice stručný výčet osob, ale popravdě – v průběhu knihy vám bude úplně nanic, jak se jednou ztratíte, budete se vracet o mnoho stran nazpět (nebo číst dá smíření s tím, že snad se nějak myšlenkově napojíte, což je pravděpodobnější). Genialita spočívá v tom, že Erikson dokáže překroutit mnohé z postav v karikatury sebe samých, čímž působí neskutečně zábavně a fungují jako odlehčující protipól veškerých básníků, filozofů a pateticky deklarujících reků a spasitelů světa.

Na pokraji války

Ani u prvních dvou dílů Charkanaské trilogie neopustil Erikson svůj mustr, se kterým zaznamenal u čtenářů úspěch. Hlavní příběh se točí okolo konfliktu, který trhá říši Kurald Galain doslova na cáry.

Za vším hledej ženu – v tomto případě se jedná o vládkyni zvanou Matka noci, která si za svého muže vyvolila tajemného Draconuse. Jenže hlas lidu, hlas boží; a plebs by radši po Matčině boku viděl svého favorita, Vathu Urusandera. A protože horké hlavy je třeba zchladit, začínají řinčet zbraně, formovat se vojska a občanská válka klepe na dveře.

Obě knihy jsou ponuré a chmurné. Rozhodně nečekejte mnoho akce; přesto, že je válka na spadnutí, žádné šarvátky se nekonají. Autor využívá motivu války visící ve vzduchu spíše jako sondu do nitra lidí s bojem spojených a jako rozbor civilizace, a to navíc ve vysoce intelektuální rovině.

Podstatnou část knihy tvoří filozofická zamyšlení, přičemž v prvním díle dominuje téma odpovědnosti, ve druhém pak přebere otěže vina a navíc prozkoumáme zkorumpovanost civilizace samotné a rozpitváme funkčnost náboženských systémů. Bohužel, v Pádu světla už je filozofovaní možná až příliš, a v tomto směru by knize prospěla redukce na úkor čtivosti a především tempa vyprávění (i když mnohé zkoumané problémy jsou opravdu zajímavé!).

A ještě jednu věc související se zoufalstvím autor umí skvěle prodat: ukáže čtenáři, k jakým činům dokáže mezní situace člověka dohnat. Občas se díky tomu dočkáte šokujících scén, ale i to k Eriksonovi neodmyslitelně patří a hraje to zásadní roli při jeho postupu budování atmosféry.

V mnoha případech si pohrává se čtenáři a na poslední chvíli otáčí vyvrcholení situace oproti předchozím očekáváním. Zkrátka, tohle není mainstream!

Obě knihy doslova přetékají postavami. Při tvorbě světa oba spolutvůrci nešetřili fantazií, a tak je možné se setkat s bytostmi specifickými pro svět Malazu. Samozřejmostí jsou i úmrtí mnoha postav, Erikson se s nikým nemazlí.

Zajímavým prvkem je postupně se probouzející magie pronikající do Kurald Galain – nejprve pozvolna, ale postupně její vliv sílí, vznikají nové kulty, božstva a nové důvody k nesvárům. Nově nabyté schopnosti jen málokdo dokáže ovládat a dokážou být stejně tak dobrým sluhou jako zlým pánem; ohnout charakter člověka může být občas neuvěřitelně snadné…

Nadějný závěr

A nyní něco pro znalce a fanoušky Malazské knihy padlých. Jak již bylo řečeno, je Charkanaská trilogie prequelem k této sáze, proto budete fascinováni zrodem některých fenoménů, které jsou v pozdějších dobách zcela běžné (dobrým příkladem je právě ona magie), budete odhalovat osudy ras a počátek vzniku božstev. Mnoho věcí se pospojuje a najednou začnou dávat mnohem hlubší smysl.

Otázkou zůstává, zda je smysluplnější vstoupit do Malazu prostřednictvím Charkanaské trilogie (přičemž na třetí díl si musíme počkat) nebo to vzít přes původní desetidílný cyklus a následně se vrátit k prvopočátkům.

Každopádně, zatímco Stvoření temnoty celou sérii výborně rozjíždí a jedná se o v mnoha ohledech fascinující knihu, Pád světla působí dojmem, že Erikson trochu ztrácí dech a snaží se z toho doslova a do písmene „vykecat“. Ale kdo ví, třeba se jedná jen o velmi hluboký nádech a závěr trilogie čtenáře spláchne – to se ovšem dozvíme až někdy v budoucnu.

Steven Erikson: Stvoření temnoty / Pád světla

Vydal: Nakladatelství Talpress, Praha 2015 / 2017

Počet stran: 672 / 848

Cena: 400 Kč / 449 Kč

[review]

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit