Vítejte v podivném baru, kam mohou vstoupit jen vesmírní kapitáni. Vypadá přesně tak, aby se tam každý návštěvník cítil dobře a za pití se platí jen dobrým příběhem. Pohodlně se tedy usaďte, dejte si koktejl a poslouchejte, co dnes budou hosté vyprávět.
Opora v historii
S „Příběhy od kapitánova stolu“ se českým čtenářům poprvé dostává do rukou devět startrekových povídek z poměrně úspěšného volného cyklu. V předmluvě Dean Wesley Smith vysvětluje původ celé myšlenky a odvolává se především na sbírku Arthura C. Clarkea „Historky od Bílého jelena“ (česky vyšly v roce 2001), ale stejně tak by se daly připomenout ještě mnohem, mnohem starší „Canterburské povídky“ Geoffryho Chaucera.
Struktura antologie je podobná: Sledujeme rámcový hlavní děj z prostředí baru, který je prokládán příběhy jednotlivých hostů. Mezi nimi jsou jak dobře známí kapitáni (Jean-Luc Picard, Jonathan Archer, William T. Riker, Kira Nerys, Chakotay), tak postavy, které bude český Star Trek fanoušek znát spíše jako vedlejší (Elizabeth Shelby, klingonský kapitán Klag, Demora Sulu), anebo vůbec (David Gold).
Ačkoliv povídky by bylo možné rozdělit na určitá podobná témata, forma vyprávění se hlavně v případě některých velmi liší. Rozhodně nejsou zaměnitelné, což by se dalo rovnou uvést jako první přednost celé sbírky.
Slabší na úvod
První historka připadá čerstvě povýšenému kapitánu Williamu T. Rikerovi, jehož do baru samozřejmě přivádí Jean-Luc Picard. V povídce „Improvizace na Opálovém moři (historka poněkud pochybná)“ nám dvojice zkušených startrekových autorů Michael A. Martin a Andy Mangels prozradí, jak divoké byly ve skutečnosti jeho líbánky s Deannou Troi, a co všechno při nich zažil.
Bohužel, tato pirátská historka patří ke dvěma nejslabším v knize. Problém je, že oba autoři se urputně snaží dodat věrohodnost prostředí, které ji úplně postrádá. Výsledek připomíná fanfik napsaný autorem školního věku, který si nijak neláme hlavu s rozdílem mezi SF a hloupostí. Kdyby příběh zpracovali v podobě „dobrodružství ze simulátoru“, dalo by se to skousnout. Takto však je výsledkem přinejlepším rozpačité vrtění hlavou, případně sepisování seznamu logických chyb, který by rozhodně nebyl krátký.
Jako druhý se ujme slova Jean-Luc Picard. Bohužel, ani „Temnota“ nepředstavuje nic ohromujícího. Michael Jan Friedman je stylisticky plochý a dějově postrádá invenci – povídka o tom, jak Picard, dosud poznamenaný ztrátou své první lodi, pomáhal bránit mimozemskou kolonii před nájezdníky, je tak dokonale průměrná, že ji možná zapomenete do hodiny po dočtení. Navíc ani její pointa nepůsobí přesvědčivě.
Teprve třetí příběh znamená první trefu do černého. V „Ovládnutí bolesti“ nám zatrpklá a až příliš pijící Elizabeth Shelbyová povypráví, jak se stalo, že mlčením zradila svoji nejlepší přítelkyni. Tematicky se povídka podobá Friedmanově, o to zřetelněji je však vidět rozdíl v úrovni. Peter David umí psát, dokáže utáhnout jinak jednoduchý děj jen na slovních přestřelkách terranské a vulkánské důstojnice. A třebaže závěr je typicky davidovsky přepálený, je to první povídka, kterou si rozhodně zapamatujete.
Vzestupy a pády
Druhou třetinu sbírky zahájí jeden z nejlepších kusů. „loDnI’pu’vavpu’je (Bratři a otcové)“ Keitha R. A. DeCandida nás ústy klingonského kapitána Klaga seznámí se smutnou historií úpadku slavného klingonského domu. Činy válečníka by měla vést čest. Pokud však kvůli slepému následování cti odhodí srdce i rozum, stane se pouhým otrokem, a na konci takové cesty nečeká nic než hořká porážka. Silný, pravdivý text. Tato povídka je navíc jediná, která celou dobu neopustí prostor baru, a tvoří tak vlastně součást rámcového děje. DeCandido si „dovolil“ vyprávět ji čistě formou přímé řeči Klaga a poznámek ostatních hostů, přesto se výsledek čte jedním dechem.
Další vystoupí Kira Nerys, aby povyprávěla špionážní historku z doby cardassijské okupace Bajoru, kdy se jako členka hnutí odporu dostala do luxusního bordelu pro cardassianské důstojníky, ve skutečnosti velkolepého podniku odboje. Jenže co když se i ve zdánlivě dokonale promyšleném systému objevila skulina? Co když zradil právě ten, od koho bychom to čekali nejméně – a domnělý zrádce se ukáže tím nejvěrnějším? „Důstojnický klub“ Heather Jarmanové má nápad i styl, škodí mu však zakončení. Autorka jako by se upnula k tomu, vytvořit na závěr co nejvíc šokující zvrat, který však působí překombinovaně a zbytečně. Méně by bývalo více.
To bohužel platí i pro povídku „S bíglem na cestách – legenda o Porthosovi“ Louise Swanové – jen s tím rozdílem, že namísto méně by tentokrát bývalo lepší vůbec nic. Autorka se tak zoufale snaží být vtipná, až výsledek připomíná americké „rodinné komedie“ při kterých jen obracíme oči v sloup. Ještě horší je, že Jonathan Archer tu vykládá očividně vylhanou povídačku, čímž nabourává samotný koncept baru, nevysloveně počítající s tím, že příběhy, které hosté vypráví, jsou pravdivé.
Toto je nejen nejhorší povídka sbírky, ale i jediná, která se z koncepčních důvodů neměla do antologie vůbec dostat.
Otázka ceny
Naštěstí trapné eskapády psího superagenta střídá nejlepší kus ve sbírce, „Pouta a oběti“ Davida R. George III. Demora Sulu, která se do baru dostává lehce nedobrovolně během pronásledování uprchlíka, vypráví jemu i ostatním, proč se vzdala velení U.S.S. Enterprise-B, a také o jedné staré akci, která rozhodně nedopadla tak, jak měla. Příběh je však hlavně o tom, jak těžká mohou být pouta závazků k rodině, kterým přesto nelze uniknout, jakou cenu za ně platíme, ale i jakou odměnu nám občas přinesou. V podstatě tři povídky propojené do jedné, mistrovsky poskládané i napsané – a tím působivější, že v jistém úhlu pohledu to vlastně ani nemusí být SF. Jednoznačný vrchol.
Předposlední příběh pojednává o tom, jak se mladý Chakotay dostal z velmi tradiční, primitivní indiánské společnosti až na Akademii Hvězdné flotily. „Svedený“ Christie Goldenové nabízí rutinně odvedené, solidní řemeslo, leč nic moc navíc. V podstatě pouze uceleně vypravuje to, co fanoušci už v hrubých rysech vědí ze seriálu Voyager, ničím nezklame, ale ani nepřekvapí.
Závěr sbírky obstarává John J. Ordover s povídkou „Snadný půst.“ David Gold, kapitán vědecké lodi U.S.S. Da Vinci zde vypráví podivnému veliteli časového plavidla, pronásledujícímu své vlastní budoucí já, příběh mladého člena Hvězdné flotily, který se stal obětí surového zločinu a přísahal pomstu třem jeho pachatelům. Potrvá však celé roky, než je postupně vypátrá, aby měl možnost přísahu splnit… anebo také nesplnit. Zajímavá povídka tvoří velmi stylový závěr antologie hlavně z toho důvodu, že nenásilně předvádí optimismus, který Star Trek vždy představoval: Lidstvo, i lidé se mohou vyvinout, změnit k lepšímu. A odpuštění nebo spravedlivý trest dokáže přinést větší uspokojení než slepá msta.
Shrnutí
Pokud bych posuzoval čistě statisticky, z devíti povídek patří dvě mezi vynikající, další tři jsou velmi dobré, a zbytek kromě dvou alespoň průměrný. To je dosti slušný poměr. Když k tomu navíc přidám netradičně zpracovaný rámec antologie a celou myšlenku baru, představují „Příběhy od kapitánova stolu“ počin, který rozhodně stojí za přečtení, ať už patříte mezi skalní příznivce Star Treku či nikoliv.
Už proto, že k pochopení většiny povídek vlastně není potřeba o Star Treku ani příliš mnoho vědět.
Keith R.A. DeCandido: Star Trek – Příběhy od kapitánova stolu
Vydal: Nakladatelství Brokilon, 2018
Překlad: Jiří Janák, Michaela Burock, Tomáš Marek, Jakub Marek
Počet stran: 369 / brožovaná vazba
Cena: 254 Kč
