Kirsten Beyer: Nehodní (Star Trek Voyager) cover 2
Autor: Nakladatelství Laser

Společenstvo je pryč, ale problémy po něm přetrvávají. Na průzkumné výpravě do kvadrantu Delta objevuje skupina lodí v čele s Voyagerem planetu, jejíž obyvatelé vidí Borgy jako své bohy. Navíc má kdosi přímo na palubě vlastní plán, k čemu celou výpravu využít, a může zatáhnout Federaci do další hrozné války.

Zpátky a zase tam

Kirsten Beyer: Nehodní (Star Trek Voyager) cover
Autor: Nakladatelství Laser

Nehodni“ pokračují přesně tam, kde „Kruh se uzavírá“ skončil. Admirál Hvězdné flotily Willem Batiste po smrti Kathryn Janewayové konečně prosadil svůj plán a malá flotila lodí se vydává pomocí nového kvantového proudového pohonu do kvadrantu Delta.

K výpravě se na poslední chvíli připojují také Chakotay a Sedmá z devíti, sužovaná jak tragickou ztrátou jediné příbuzné, tak caeliarským hlasem ve své mysli, který se jí snaží přesvědčit, aby zcela zavrhla borgskou část své osobnosti.

Prioritním posláním výpravy je prošetřit situaci v kvadrantu po zmizení Borgů, a pátrat po možných stopách přítomnosti Caeliarů.

Místo toho objevuje bizarní imitaci borgské krychle plnou mrtvol, a soustavu obydlenou podivným uskupením pěti symbioticky žijících druhů, kteří se označují jako Indignové.

Ti uctívají Společenstvo, doufají, že jednoho dne budou hodni jeho skutečnosti pozornosti, tedy asimilace – a čím lépe zapůsobit na svého boha, než lidskou obětí?

Komplikovanou snahu navázat s Indigny komunikaci spolu s rozbíhajícím se etickým dilematem rámuje série podezřelých poruch, záměrně páchaných někým uvnitř samotné flotily, i osobní potíže, které mnozí účastníci mají.

Přátelství Toma Parise a Harryho Kima je v troskách. Nová kapitánka Voyageru Afsarah Edenová se zuby nehty snaží zůstat profesionální vůči bývalému muži, admirálu Batistemu, který je ovšem její přímý nadřízený. Chakotay řeší, co si počít se svým životem, a tak dále.

Stejně jako v případě první části přitom kniha velmi těsně navazuje na seriál.

Třebaže autorka důležité souvislosti stručně vysvětluje, zejména události provázející válku Borgů s nehumanoidním Druhem 8472 a roli Voyageru v ní, je užitečné znát, jinak můžete v ději tápat.

Pro jednoho med, pro druhého jed

Především je nutno říct, že ústřední dilema okolo Indignů je vymyšleno velmi dobře. Co se jednomu může zdát jako peklo, bude pro druhého klidně vize ráje, stačí tu a tam něco špatně pochopit či vyložit.

Cesta od obdivu k napodobování, od napodobování k uctívání, a od uctívání k vražednému fanatismu, může být hrozivě krátká, jenže co s tím? Je menší zlo, přivést pomýlené k rozumu násilím a obrátit jejich nepřátelství proti sobě, anebo se dívat, jak trpí nevinní?

Stejně tak povedené je zamyšlení, zda je dokonalost opravdu tím, o co by člověk měl usilovat, i kdyby byla prakticky možná.

Rozhovor Sedmé z devíti a poradce Cambridge na toto téma je přímo esenciálně startrekový, a považuji ho za nejlepší pasáž celé knihy. Tady Kirsten Beyer sahá po nejvyšším hodnocení.

Zbytek románu už funguje hůře. Spiknutí uvnitř výpravy shazují nelogičnosti, i místy ohnuté chování postav a vztahové zápletky působí oproti prvnímu dílu o poznání méně zajímavě.

Je patrné, že autorce lépe vyhovovalo nelineární vyprávění a větší časový rozsah příběhu, ani tohle však není největší problém, jaký „Nehodni“ mají.

Mary Sue u kormidla a logika ve warpu

Řekněme to rovnou: Oba hlavní nedostatky románu „Kruh se uzavírá“, se ve druhé části nejen opakují, ale dále zhoršují.

Na prvním místě jde o logické díry tentokrát zdůrazněné tím, že se netýkají jen chování postav, ale i ryze faktických údajů, které autorka předkládá.

Opravdu dává smysl, tahat s sebou na v zásadě průzkumnou výpravu extra nemocniční loď a přímo během bitvy na ní přesouvat zraněné, když každá loď má vlastní ošetřovnu?

Opravdu dává smysl, že osm nejnebezpečnějších bytostí na technologicky vyspělé planetě hlídá zhruba tucet domorodců s oštěpy a luky?

Opravdu dává smysl použít na někoho zbraň, nad kterou nemám žádnou kontrolu, a když se pak tato zbraň obrátí proti mně, obvinit dotyčného, že situaci zavinil?

Opravdu lze ve Hvězdné flotile dojít od ničeho na pozici admirála za méně než čtyři roky?

Je možné, že tento aspekt dění okolo admirála Batisteho bude v dalších knihách upřesněn či vysvětlen, nicméně prozatím působí právě takhle.

Zatímco jiní autoři se snaží logickým nejasnostem podobného typu včas předcházet, Kirsten Beyer je jen odkládá „na příště“, aniž by řešila, že problém má už teď a tady. Pokud totiž čtenář dojde k závěru, že kniha nemá hlavu ani patu, žádné „příště“ nebude, protože si další díl jednoduše nekoupí.

Všechno opět doplňuje známé „emaření“, jen v jiné formě: Naprosto všechny ženy ve velících hodnostech výpravy jsou líčeny jako štíhlé, vysoké, krásné, s hlubokýma očima, k tomu pochopitelně pronikavě inteligentní, dokonale profesionální – a do každé z nich je až po uši zamilovaný nějaký mužský člen posádky (hologramy nevyjímaje), bojící se vyjevit své pravé city.

Jistě, ani tohle není ve Star Treku novinka, stačí se jen podívat na mnohé epizody právě Voyageru. Jenže autorka tentokrát tlačí na pilu tak moc, že postavy mění v jednu módní přehlídku MarySue.

Vůbec nejhůře to alespoň na mě působilo u Sedmé z devíti, kterou tajně zbožňuje poradce Cambridge, přičemž dojde i na scény jako jemné odhrnování kadeří z čela během spánku.

Jak romantické – než začnete přemýšlet nad tím, že dotyčný by věkově mohl být nejen jejím otcem, ale především je lékařem a Sedmá jeho pacientkou.

Je až nechtěně zábavné, najít něco podobného právě ve Star Treku, který je v podobných otázkách občas korektní až příliš.

Román pro ženy?

Většinou jsem dalek podobných stereotypů, ale tentokrát si nemohu pomoci: Pokud bych měl o nějakém Star Treku prohlásit, že je psaný podle šablony ženského románku, „Nehodni“ by byl přesně ten případ.

Nebýt zápletky s Indigny, a nebýt dilematu Sedmé z devíti okolo dokonalosti, v podstatě by se kniha stylem příliš nelišila od kvalitnějšího fanfiku nebo méně kvalitní epizody.

Vlastně asi jediné, co se oproti první části jednoznačně zlepšilo, je český překlad, který tentokrát opravdu působí správně vypilovaně.

Momentálně se už pracuje na třetím pokračování s názvem „Děti bouře“, které se bude opírat o mini epizodku z trilogie Volání osudu.

Jsem zvědavý, zda dokáže Kirsten Beyer uspokojivě vysvětlit alespoň část věcí, které v „Nehodných“ odložila.

Prozatím se spokojím se závěrem, že druhý díl její série kráčí přesně ve stopách seriálu, i s mnohými jeho nectnostmi. Jak moc budou vadit, závisí jen na čtenářích.

Kirsten Beyer: Nehodní (Star Trek Voyager)

Vydal: Nakladatelství Laser, 2020

Překlad: Michaela Burock

Počet stran: 368 / brožovaná

Cena: 357 Kč

Reklama

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
60 %
Zpracování a cena
85 %
Styl a překlad
80 %
Cíl knihy a splnění
50 %
Spisovatel. Autor beletrie žánrů science fiction a fantasy. Jeho první povídky se začaly objevovat v časopisu Ikárie roku 2002 (Devatenáctka). Dvojnásobný vítěz soutěže Ikaros o nejlepší českou SF povídku. Autor románů ze série Agenta JFK a Agenta X-Hawka, fantasy knihy „Dračice“(spo­lečně s Janou Vybíralovou) a série Algor (opět společně s JV).