Sovětský svaz, rok 1942. V Evropě zuří druhá světová válka a německá armáda i germánský upírský klan vítězí na všech frontách – jejich nepřátelé jsou rozhádaní a slabí a vůdkyně germánských upírů je jen krůček od absolutní moci.
Než ale tenhle krůček udělá, musí překonat poslední překážku. Českého upíra Jana Bezzemka a jeho vojenskou skupinu Švábů, nejpodřadnějších a nejopovrhovanějších upírů v celém slovanském klanu.
Možná proto není divu, že jsou to právě Švábi s Janem Bezzemkem v čele, kdo dostanou zdánlivě nesplnitelný úkol: uspět tam, kde selhali i ti nejlepší z nejlepších, totiž infiltrovat nepřítele a kontaktovat tajnou spojku v germánském klanu.
Až po zuby ozbrojení germánští upíři se ale nakonec ukážou jako Bezzemkův nejmenší problém. Zdá se totiž, že on i ostatní Švábi jsou jen malými pěšáky na šachovnici, na které mocní upíři hrají úplně jinou hru. Hru, která si s vedlejšími ztrátami hlavu nedělá.
Jan Bezzemek znovu na scéně
Františka Kotletu asi není třeba představovat. Autor, kterého dodnes mnozí označují za nástupce velkého mistra Kulhánka, českou literární scénu pravidelně zásobuje svou knižní dávkou přímočaré akce, sexu, hlášek a popkulturních odkazů – z jeho nejznámějších knižních sérií zmiňme například knihy o Tomáši Koskovi, tetralogii Spad nebo vůbec první Kotletovu sérii Bratrstvo krve.
Právě Bratrstvo krve, které v roce 2010 ve velkém stylu odstartoval Hustej nářez, se do popředí čtenářské pozornosti dostává i dnes. Stalingrad, který před pár týdny vydalo nakladatelství Epocha, totiž znovu oživuje postavu mnohasetletého upíra Jana Bezzemka. Ten se čtenářům poprvé představil právě v Bratrstvu krve, respektive ve trojici knih s názvem Hustej nářez, Fakt hustej nářez a Mega hustej nářez, ve kterých se odvážně pustil do zdánlivě prohraného boje s mimozemskými nepřáteli (aka „těmi žlutými šmejdy“), a okamžitě si tak získal obrovské čtenářské sympatie.
Není divu, že ho Kotleta pro své čtenáře oživil ještě jednou. A rozhodl se ukázat, co všechno (také) dění v Bratrstvu krve předcházelo. A tak Jana Bezzemka zavedl na jedno z nejkrutějších bojišť 20. století – ke Stalingradu obléhanému Němci.
Chcete Kotletu? Dostanete Kotletu
A jak to dopadlo? Po kotletovsku. Se vším, co k tomu patří. Protože Františkovi Kotletovi se dlouhodobě daří něco, o čem si leckteří jiní spisovatelé mohou nechat jen zdát – jako autor dosáhl onoho zvláštního a vzácného souznění se svými čtenáři, kdy na jedné straně čtenáři přesně vědí, co od svého oblíbeného autora mohou očekávat, a na druhé straně od něj nakonec přesně totéž dostanou.
V případě Stalingradu vás o tom nenechá na pochybách už první věta. S ohledem na jemnocit citlivějších čtenářů a čtenářek našeho webu ji na tomto místě nebudeme opakovat, spokojme se nicméně s obecným konstatováním, že jde o větu z kategorie 18+, kterou hodné děti neříkají, ba ani neznají. A v podobném duchu se nese i zbývajících 290 stran: hláška střídá hlášku, akce střídá akci a explicitní scény střídají… inu, další explicitní scény.
Kotleta zkrátka vsází na svůj osvědčený postup „hoďte tam sex, přidejte hlášky a proložte ‚Prásk! Prásk!‘, v případě potřeby opakujte“. Což je fajn zpráva pro všechny, kdo nemají rádi změny (protože takhle má koneckonců správná „kotletovka“ vypadat, ne?), hůř už to ale ponesou ti, kdo od knihy přece jen čekají něco víc.
Místo velkých nápadů přicházejí malé fóry
Přestože totiž Stalingrad určitě potěší všechny autorovy fanoušky (kteří dostanou přesně to, co od Kotlety čekají), onen „velký nápad“, který nechyběl v téměř žádné z předchozích Kotletových knih (ať už jde třeba o originální střet upírů a mimozemšťanů v Bratrstvu krve nebo například o zajímavý koncept sexuální magie v sérii o Tomáši Koskovi), byste ve Stalingradu hledali marně.
Možná je to tím, že postavu Jana Bezzemka i celé jeho univerzum už moc dobře známe z Bratrstva krve, a coby čtenáři tak máme jen malý prostor k dalšímu objevování. Nebo snad tím, že Stalingrad mnohem spíš než klasický román připomíná obsáhlejší povídku, a to jak prací s postavami, tak samotným příběhem. A nebo je to možná obojím najednou.
Další z velkých nápadů, které nás tolik nadchly v některých předchozích „kotletovkách“, zkrátka ve Stalingradu chybí. Místo toho je Stalingrad plný malých fórů, které za to ale, jak je u Kotlety zvykem, samozřejmě stojí (napadlo vás třeba někdy, jak se hajluje, když máte pravou ruku useknutou v zápěstí?).
Pro nováčky to není
Pokud jste dočetli až sem, zřejmě patříte mezi fanoušky Františka Kotlety a, popravdě řečeno, tady jsou veškeré recenze zbytečné. Protože si Stalingrad stejně přečtete. A bude se vám líbit. Protože je to přesně takový Kotleta, jakého všichni známe a máme rádi – a to přestože, pokud jde o nápady, zrovna není ve své nejlepší formě.
Kamarádům, kteří Kotletu zatím neznají, ale raději pro začátek doporučte nějakou z jeho dřívějších knih. Pro sichr. Koneckonců, pokud je Kotleta zaujme, stejně se jednou ke Stalingradu sami dostanou. Tak proč je děsit hned?
František Kotleta: Stalingrad (Bratrstvo krve 4)
Vydal: Nakladatelství Epocha, 2019
Obálka: Satine Zillah, Lukáš Tuma
Počet stran: 296 / brožovaná
Cena: 269 Kč
