Svět byl zničený během 60 minutové války. Po kontinentech se prohánějí mechanická města a na nebesích létají válečné vzducholodě. A to vše pod producentskou taktovkou Petera Jacksona v dalším příběhu o pomstě.

To, že na tenhle film půjdu, jsem věděl už před rokem, když jsem viděl první krátkou upoutávku. Za prvé to vypadalo velmi originálně a za druhé to přišlo ruku v ruce s informací, že na filmu bude spolupracovat Peter Jackson.

Co si budeme povídat, na Hobita se moc hezky dívalo, ale byl to strašně špatný film. Ale trilogie Pána Prstenů byla opravdu velkolepá podívaná s neskutečnou výpravou.

I proto jsem očekával od Smrtelných strojů něco podobného, hlavně s přídavkem originality. Velkolepé to sice až tak úplně nebylo, ale výprava byla fenomenální.

Stroje, které nejsou pro každého

Pro začátek musím říct, že ten film není pro každého a odpovídá tomu i hodnocení na ČSFD. Ale jsem rád, že jsem se haterskými komenty a hodnoceními nenechal odradit, protože pro mne jako fandu sci-fi a fantasy, a hlavně fandu skvělých japonských rpgček jako Final Fantasy, to byla hotová slast. 

Jen prvních 15-20 minut filmu mi připomnělo legendární scénu s Final Fantasy VIII a souboj obřích vznášejících se zahrad, kterou jsem naprosto zbožňoval. A v podobné  duchu se to neslo dále a film dokázal vždy něčím překvapit. 

Bohužel přes skvělou první polovinu filmu si druhá půlka pomalu ale jistě pod sebou podřezávala větev, a i když se dějové tempo stupňovalo, dostali jsme takovou záplavu klišé, že si ani nevzpomínám, kdy naposled jsem jich tolik pohromadě viděl.

Knižní předlohu jsem nečetl, ale film na mne po dlouhé době zapůsobil, že jsem začal přemýšlet, že si ji pořídím. Tak si ji začnu hledat na internetu a ejhle. Podle obrázku zjistím, že ji mám v knihovně už několik let, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Náhody se dějí.

Příběh a historie

Na začátku 22. století  došlo k takzvané 60 minutové válce, kdy se celé lidstvo navzájem zahubilo zbraní hromadného ničení zvané Medusa. Po tisíc let lidstvo přežívalo na vlásku a postupně se vyvinulo ve společnost, kde krajiny brázdí obří pojízdná města. Od těch nejmenších měst a strojů, přes středně velká městečka, až po absurdně obrovská predátoří města, která loví ty malé a méně schopné a „požírá je“ kvůli surovinám. Prostě paráda. I love steampunk.

V tomto prostředí se odehrává příběh mladé dívky, která se žene za pomstou kvůli vraždě své matky. A onen pronásledovaný není nikdo jiný než jeden  z nejvlivnějších lidí v Londýně – největším a nejobávanějším městě brázdící aktuálně Evropu.

Hlavní postavy

Hlavní roli Hester Shaw ztvárnila Hella Hillmarsdóttir. (Uff napsat to jméno je celkem úkol, nezávidím to čtení). Hella zahrála celkem přijatelně, na to, že to byl asi její první velkofilm. 

Hester od té doby, co přišla o matku a zároveň získala velkou jizvu přes obličej, přežívá v pustině a žene se za pomstou. 

Nedávno jsem četl, že v Anglii zakázali ztvárňovat záporné charaktery s jizvou na obličeji, že prý to nedělá dobré jméno zjizveným lidem a hůře se jim díky tomu žije. Tak tady ty absurdní spolky budou plesat radostí. Hester udělala reklamu lidem s jizvou na obličeji v tom nejlepším světle. 

Hester k přežití pomohl takzvaný Vzkříšený. Jeden z posledních přeživších válečníků, kteří mají lidské vědomí přenesené do stroje. Vypadá jako terminátor ve slušivém kabátě s jasně svítícíma zelenýma očima. Jeho linka v podstatě byla jen taková výplň a vata. 

Občas působil lehce komicky, ale jinak to byl tvrďák. Hester mu něco slíbila, ale nedodržela to, tak je na honu a snaží se ji najít a zlikvidovat. 

To se do karet hodí panu Valentinovi (Hugo Weaving), který je pro změnu loven Hester, protože právě on jí zabil matku. 

Agentovi Smtithovi ty záporné role prostě sedí a opět bavil. 

Valentin získal přístup k oné technologii Medusa, která zničila lidstvo tisíc let nazpět a hodlá ji využít k naprosté nadvládě Londýna.

Při svých cestách Hester potká Toma (Robert Sheenan), který pracoval jako knihovník v Londýně a sbíral staré artefakty z dob před šedesátiminutovou válkou.  Jeho ňouma charakter celkem fungoval a díky tomuhle nastavení pak byl i dostatečný prostor na klišé proměnu v neohroženého vládce nebes. 

Reklama

Celou dobu jsem si říkal, že se nikdo ještě nedokázal přeměnit z knihovníka na dobrodruha takhle rychle. 

Poslední zajímavou postavou potom byla Anna Fang (Jihae), ze které v maskérně udělali další čárku k dobru pro podivné spolky v rámci genderu. Nelžu vám, ale dlouho jsem nevěděl na čem u Anny jsem. Tak či tak byla Anna hustá ninja bojovnice a pilotka skvěle zpracované tryskové vzducholodě. 

Vizuál, který potěší

Vzducholodě obecně byly opravdu skvěle ztvárněné. Od nejmenších po ty obří, ale hlavní bylo, že každá byla vyobrazena jinak a na různorodosti se opravdu nešetřilo.

Většina záběrů se vzducholoděmi a jejich zabarvení mi evokovalo práci sester Wachowských, ale rozhodně to působilo lépe než Speed Racer. Barvy byly exkluzivně vyladěné, takže se na to koukalo opravdu dobře.

Co mě hrozně, ale hrozně bavilo, tak to byly narážky na svět lidí v 21. století. Od Mimoňů jako starověkých bohů, přes Londýnské oko, které sloužilo jako VIP výtah na obřím Londýně (!!) až po Twinkies, které bylo přes tisíc let staré a chyběla mu ošoupaná písmenka na obalu a říkalo se jim Inkies.

Jinak se ve filmu rozmohl takový nešvar. A to slovíčko Klišé. Ne vážně, ten jejich počet byl opravdu katastrofální. Byly tak hustě namačkané, že by se daly namazat na chleba.

Klišé. Všude samá klišé (Spoiler alert)

Jedno z klišé mě však chytlo velmi a začal jsem se smát přes celé kino. V úplném finále, kdy se konfrontuje Hester s Valentinem je scéna jak vystřižená ze Star Wars: Impérium vrací úder. Natažené ruce, šokojící odhalení. Jen jsem čekal kdy vypálí to legendární „Luku…Teda Hester, jsem tvůj otec!!!“. No prostě moc provar.

I přes velkou dávku klišé je film opravdu originální a má skvělý koncept. Výprava a kamera jsou na špičkové úrovni a občas jsem si říkal, že tenhle film má v sobě víc Star Wars, než poslední Epizoda 8. Hudební doprovod taky na jedničku a jen podkresloval akci na plátně. 

Závěrem

Mohlo to být o dost lepší, ale na druhou stranu to mohlo být o strašně moc horší. Díky všem škarohlídům, co film hatovali, jsem si ho překvapivě užil. A tu úvodní dvacetiminutovku budu mít v hlavě ještě dlouho. 

Ze smrtelného strachu, že to bude kolosální smrtelný průser jsem velmi mile překvapen a Smrtelných strojů se vyklubala větší zábava než jsem čekal. Sice ne tak smrtelná, ale baví to moc!

Nečekejte žádný zázrak a nebudete zklamaní. Ale bavit se rozhodně budete!

Smrtelné stroje

Nový Zéland / USA, 2018, 128 min

Režie: Christian Rivers

Předloha: Philip Reeve (kniha)

Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson

Kamera: Simon Raby

Hudba: Junkie XL

Hrají: Hera Hilmar, Hugo Weaving, Jihae, Robert Sheehan, Stephen Lang a další

Reklama

Řídím se heslem kdo si hraje nezlobí. Milovník her, knih, filmů, seriálů, komiksů, Japonska. A vlastně všeho spojeného se sci-fi a fantasy. Ve svém věku jsem stále duší kluk, který miluje toulky po fantastických světech všeho druhu. Když pominu Harryho Pottera, se kterým jsem vyrůstal, tak mě ke čtení dotlačila kniha Neila Stephensona - Sníh a Roberta Fabiana – Mariňáci. Tyto dvě knížky v podstatě nasměrovaly můj literární život tím správným směrem a rád se k těmto dílkům vracím dodnes. Když pominu tenhle soubor nerdích vlastností, tak mám svoji taneční skupinu a hraju poloprofesionálně bowling. ?