Do kin se vplížila hororová novinka, která bude aspirovat na co nejvíc bezesných nocí diváků. Z pustin internetu se v nejnovější duchařině na stříbrná plátna dostal fenomén zvaný Slender Man a nikdo kdo se s ním dostane do křížku už nebude takový jako dřív, pokud tu ještě bude.
Dostáváme se do malého městečka kdesi ve Spojených státech obklopeného hustými a temnými hvozdy. Lidé si tu žijí poněkud nudným životem s každodenní dávkou obyčejných starostí. Nejinak je tomu u čtveřice hlavních hrdinek, středoškolaček, u kterých nám velmi rychle a očividně dává film najevo, JAK MOC se mají rády, a jak obyčejný, ale vlastně dobrý, život vedou. Jistě, jedna z hrdinek má za otce opilce, ale díky tomu můžou u nich v pokoji přespávat na dámské jízdě, kde se dějou klasické věci, jako třeba panákování vodky, koukání na porno a pouštění si videa, které má vyvolat Slender Mana.
Samozřejmě to dívky mají za naprostý nesmysl, ale nepopsatelný pocit (asi to nebude ono slovutné motýlení v bříšku) jim napoví, že to zas až taková legrace nebude. A zatím to nejhorší, co zažívá většina dívek z party, jsou nepříjemné noční můry, tak jedna z nich (Katie, ale ne že by na jménech v tomhle filmu záleželo) je na tom hůř. Jednoho krásného dne dokonce při exkurzi na historickém hřbitovu beze stopy zmizí. Že nešlo o obyčejné video, je teď už všem jasné a dívky se hodlají pokusit získat kamarádku zpět. To samozřejmě nebude tak lehké, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Otevřete Google a zadejte tam Slender Man. Teď klikněte na obrázky. Asi takhle se většina z nás s tímto fenoménem setkala. To, co vzniklo jako jednoduchý žert na diskuzním fóru Something Awful, postupem času začalo žít vlastním životem. Skrze fanouškovské fotky, povídky a nakonec i počítačovou hru, překročil Slender Man hranice okrajových urban legend a stal se mainstreamovým strašákem.
Líbí se mi přirovnání, které použil jeden z herců, Alex Fitzalan, a to, že Slender Man je takový Freddie Krueger naší generace. A především, že patří naší generaci a žádné předtím. Samozřejmě, do slávy šviháka z Elm Street má Slender Man daleko, ale samotná myšlenka je fajn. Nakonec to tedy nemohlo dopadnout jinak, než že došlo na film. A jak dopadl? Rovnou řeknu, že lépe, než jsem čekal!
Děj není nijak komplikovaný, ale to k žánru hororu v dnešní době (bohužel) patří. Čest vyjímkám. Holky si prostě z dlouhé chvíle vyvolají démona, no. Co se mi líbilo je fakt, že se tvůrci filmu drží formátu internetové legendy a Slender Manovo řádění se šíří k dalším obětem přesně tak, jak je dneska zvykem, prostě skrze posílání pochybných odkazů na fóra a videa.
Když jednou vyvoláte démona, dá se čekat, že vám hned tak nedá pokoj, a tak samozřejmě následují honičky lesem. A také co ještě? Lekačky přeci. S nimi se naštěstí docela šetří. Bohužel se to samé nedá říct o záběrech, kde vidíme obličej hrdinek ze vzdálenosti asi deseti centimetrů, a čekáme, až se přestanou otáčet.
Co naopak funguje dobře, alespoň v první polovině filmu, je samotný Slender Man. To, co ho dělá strašidelným, je totiž jeho neurčitost. Občas si ho na fotkách ani nevšimnete, ve hře jste před ním utíkali a snažili se na něj hlavně nepodívat.
A stejně tak je tomu i ve filmu, kde se hlavní hrdinky snaží nepohlédnout Slender Manovi do tváře. Divákova fantazie už se následně postará o důvod ke strachu. Jak film graduje, tak se ale Slender Man objevuje víc a víc, a to je škoda, protože tím mizí strach z neznámého.
Na druhou stranu se podařilo dobře pracovat s tempem a gradací příběhu. Jak film postupoval, setkávaly se dívky s větším a větším psychem, a scéna z nemocnice plná halucinací byla patrně tím nejlepším z celého filmu.
Líbila se mi i práce se zvukem, jen bych opět poznamenal – méně je někdy více. Když máte dobrý nápad, tak to přece neznamená, že ho musíte několikrát opakovat. Každopádně Slender Man nezklamal, ani vyloženě nenadchl, ale beru-li v potaz, že jde o zfilmování internetové urban legendy, potažmo počítačové hry, jsem spokojen. Stačí si vzpomenout, jak dokázal herní příběhy prznit Uwe Boll. Buďme proto rádi i za takto lehce nadprůměrné zpracování, které stojí především na audiovizuálním zážitku.
Děj filmu je celkem hloupoučký, ale s tím se v hororech celkem počítá, a pokud od puberťáků očekáváte něco jako logické a racionální chování, tak to si počkejte na vlastní děti a ono vás to přejde. Každopádně logika a rozumné věci nejsou doménou hororového žánru.
Fakt, že k vyvolání prastarého démona, který se prolíná všemi kulturami od nepaměti, je potřeba kouknout na video na internetu na jehož konci vás v nesnesitelném tempu zahltí okultními obrazy, je trochu moc i v rámci žánrových klišé, ale na druhou stranu se tu bavíme o něčem, co vytvořili fandové hororu na internetu, takže to vlastně tak nějak sedí.
Žánrových klišé je tu ovšem celá řada a pracuje se s nimi celkem dobře. V první řadě fungují lekačky podpořené předimenzovaným zvukovým efektem, kterých tu je tak akorát a na to, že je režisér celkem nová krev a nepodepsal se zatím pod nic zásadnějšího, tak si počínal zručně i při napínavých scénách.
Horší je už ovšem nadměrně často užitý záběr, kdy se v napnutých chvílých dívky ohlédnou přes rameno a divák je sleduje zezadu, aby viděl jejich vyděšený pohled, ale ne už to, co vidí dívky. Další úsměvná věc, které si nelze nevšimnout je, že hrdinky nikdy nerozsvěcí světla, když uslyší nějaké strašidelné zvuky a jdou prohledávat dům.
Nedílnou součástí hororových a lekacích scén jsou hudba a zvuky. Obojí je ve filmu zvládnuto skoro na výbornou. Soundtrack je krásné vlezlý a hezky leze pod kůži a za nehty jako mráz. Zvukové efekty praskání stromů, zvonů a cikád, které nás provázejí celým filmem, pak udržují atmosféru a připravují nás na Slender Manovi příchody.
Po vizuální stránce film obstál na jedničku. Některé scény jsou dokonce velmi nepříjemné a skvěle budují mrazivý pocit při sledování filmu. Snové sekvence a halucinace, které vidí hlavní hrdinky, jsou naprosto nejlepší vizuální doména filmu. Ale je nutno říci, že vizuální stránka přivádí na světlo i největší slabinu filmu, co se hororového žánru týká. V druhé polovině nám totiž ukazují Slender Mana až příliš a otevřeně ,a místo toho, aby byl děsivý, se stává skoro až roztomilým.
Tématikou i spojením s moderními médii se Slenderman přibližuje filmu Sinister a má s ním společné i to, že dokáže vyvolávat nepříjemné pocity, a to i za absence krvavých scén, což je super. Bohužel Slender Man nedosahuje kvalit Sinistera, ale i přesto jde o celkem povedený hororový snímek, který si možná víc užijete doma na gauči v hluboké a tiché noci, a pak se budete bát jít i vyčůrat.
Slender Man je příjemná pohádka o bubákovi z internetu, která bohužel ztrácí na děsivosti tím víc čím víc nám bubáka ukazuje.
Slender Man – Horor, USA, 2018, 93 min
Režie: Sylvain White
Scénář: David Birke
Kamera: Luca Del Puppo
Hudba: Brandon Campbell, Ramin Djawadi
Hrají: Joey King, Julia Goldani Telles, Javier Botet, Annalise Basso,
