Ruce nahoru, kdo měl na své bingo kartě pro rok 2022 druhý díl hororu Sirotek (2009)? Nikdo? My taky ne. A přece jen jsme ho po třinácti letech dostali a výsledek není zrovna, co jsme čekali – v tom nejlepším slova smyslu.
Upozornění: následující text obsahuje spoilery a detailní informace o filmu Sirotek (2009).
Pokud jste prvního Sirotka (Orphan, 2009) neviděli, tak za prvé o moc nepřicházíte, a za druhé jste už všechna jeho klišé viděli někde jinde. Čtyřčlenná rodina se rozhodne adoptovat roztomilou holčičku Esther, ale postupem času se začne ukazovat, že s ní není vše úplně v pořádku.
Malá Esther je prakticky ztělesněním americké úzkosti z Východní Evropy – se svým vágně ruským přízvukem páchá čím dál větší zvěrstva – v jedné z nejvíc uhozených scén filmu dokonce nabízí své malé sestřičce ruskou ruletu. Zároveň je to také svůdnice, dokonce i doslovná femme fatale. To vše si brzy začíná uvědomovat matka rodiny, kterou hraje hororovým fanouškům známá Vera Farmiga, zatímco natvrdlý manžel jí samozřejmě nevěří, že je s jejich novou dcerulenkou něco špatně.
Na konci se ukáže, že Esther je ve skutečnosti dospělá žena, která se pouze vydává za dítě, což jí doteď procházelo kvůli jakési genetické poruše způsobující její malý vzrůst. O pár mrtvol později se Farmiga mění v úplnou Ripley z Vetřelců a zachraňuje sebe a vlastní dceru, zatímco Esther je zřejmě kaput.
Jak naznačuje název Sirotek: První oběť (Orphan: First Kill), nový film je ve skutečnosti prequel. V prvním díle je zmíněno, že Esther už nějakou rodinou předtím byla adoptována, ale že všichni kromě ní tragicky zahynuli při požáru. Pokud jste si tuto informaci z prvního filmu nějakým zázrakem zapamatovali (nebo si ji udrželi v hlavě díky tomu, že jste ho poprvé viděli dva dny předtím, než jste šli do kina na film druhý), tak si uděláte solidní představu, o čem asi První oběť bude.
Zlý jazyk vám našeptá, že to bude úplně to samé, co už jsme viděli: Esther se nastěhuje k nějaké nebohé rodině a začne ji terorizovat. Jediným rozdílem bude, že jí to všechno projde, zamorduje všechny její příslušníky, vypálí jim dům a bude hotovo.
Tak dobře, omílaná klišé druhému dílu už dopředu promineme, a budeme aspoň doufat, že jelikož Esther bude tentokrát jasně vítězkyní, tak nám film aspoň nabídne pořádnou krvavou lázeň. Ale, drahý čtenáři, těmihle předsudky jsme První oběti notně ukřivdili!
Esther se tentokrát vydává za holčičku, která se jedné americké rodině ztratila čtyři roky před událostmi filmu. Snaží se hrát roli ztracené dcery a integrovat se do jejich rodinného kruhu. Zpočátku si dokonce odpouští své klasické taškařiny, které v prvním díle vyváděla za pomoci kladiva, ohně, revolveru a podobných hraček. Pak ale kolem poloviny filmu nastává Zvrat s velkým Z a najednou je vše vzhůru nohama.
Nebudeme prozrazovat, jak se děj zvrtne, ale, věz, čtenáři, že nám z toho spadla čelist. Pokud je jeden film, od kterého jsme nečekali žádná překvapení, pak to bylo rozhodně pokračování hororu Sirotek, který ani u nás nebyl uveden v kinech. Nostra culpa, sypeme si popel na hlavu a uznáváme, že nás První oběť dostala. Abychom alespoň trochu navnadili, můžeme říct, že scénáristé si pokládají otázku, jak by to vypadalo, kdyby se z lovce najednou stala kořist…
To jsme zatím ani nezmínili nejzajímavější část a zlatý hřeb obou filmů – a to je samozřejmě herečka Isabelle Fuhrman a její transformace do krvelačné Esther. Kouzlem prvního filmu bylo vidět tehdy jedenáctiletou Fuhrman, jak dokáže přepnout z módu sladkého dítěte do módu ruského gangstera.
Je úžasně absurdní vidět malou holčičku v nabíraných šatičkách, jak s přehnaně falešným přízvukem morduje jeptišku kladivem a podobné potměšilosti. Na konci filmu dostáváme šok, když je nám maličká Fuhrman nově ukázána v dospěláckém outfitu a s výrazným líčením, zatímco se pokouší svést otce rodiny. Takové počínání je tak šokující vidět od dítěte, že její předcházející násilnosti v porovnání s tím blednou.
Divák si až začne pokládat otázku, jestli herečka vážně je dospělá a je pouze malého vzrůstu, nebo jestli bylo jejího postaršení dosaženo nějakého filmového triku (poznámka na okraj: po negativních recenzích ohledně toho, jak film reprezentuje adoptivní děti, bylo prý na DVD Sirotka přidáno sdělení, aby diváci zvážili adopci dětí v nouzi. I když to bylo zřejmě zamýšleno jako snaha PR oddělení spravit reputaci filmu, zdá se to jako docela černě komické rozhodnutí).
Jelikož je První oběť prequel, Esther by měla vypadat ještě o trochu mladší než jedenáctiletá Fuhrman v prvním filmu. Intuitivním řešením by asi bylo prostě najít dětskou herečku, která by se jí co nejvíc podobala, ale to by bylo moc zjevné, moc nudné. Místo toho se filmaři rozhodli pro hravější přístup – a prostě obsadili nyní třiadvacetiletou Fuhrman znovu.
Pokud si představujete, že ji nějakým způsobem pomocí počítače scvrkli, tak se nemusíte bát. Velmi vtipně zvolili užívat herečku samotnou, co nejvíc to šlo – do základu ji připodobnili jejímu dětskému vzezření pomocí panenkovského oblečení a makeupu.
Dále bylo využito triků s perspektivou, které vytváří iluzi toho, že věci vzdálenější kameře jsou menší než objekty, které jí jsou blíž (toho bylo slavně využito například v Pánovi prstenů, kde herci byli rozestavěni tak, že hobiti se zdáli mnohem menší než jejich lidští společníci). V záběrech, kde není nutné Fuhrman vidět do obličeje, je využito dětských dvojnic.
Na mysli může vytanout otázka: a vypadá to nakonec realisticky? Odpověď je, že samozřejmě nevypadá. Prakticky ve všech scénách jsou triky velmi patrné, ale pointou je, že na tom pramálo záleží. Naopak je vlastně velmi podmanivé vidět, jak byl problém vzrůstu herečky vyřešen v každém záběru.
Zkraje filmu sledujeme napínavou scénu, ve které se Esther snaží nepozorovaně uniknout z institutu pro mentálně choré, ve velmi rychlém sledu se v jednom záběru Fuhrman prohazuje se svými dvojnicemi, a sledovat jejich vyměňování je opravdu zábavné, aniž by to scéně ubralo na spádu či atmosféře. Jde o neortodoxní a nápadnou volbu, což ve finančně orientovaném filmovém světě je statečným činem, který musíme ocenit.
Filmaři si jsou vědomi absurdity celého projektu (žena předstírá, že je dítě a morduje lidi) a vědí tak, že si můžou dovolit takhle nekonvenční rozhodnutí, jelikož snaha o nějaký realismus by stejnak byla marná. Fuhrman navíc v obou filmech vystupuje velmi sebevědomě a už jako dítě vypadala, že si svou vražednou roli velmi užívá, takže sledovat Esther a její kousky je vždy psina.
V První oběti je její role ještě důležitější, než ve filmu prvním. Ten je podáván z perspektivy matky rodiny, která Esther adoptuje a zastává se jí zmíněná Vera Farmiga. Hraje neurotickou zotavující se alkoholičku, která se akorát začíná cítit dost dobře na to, aby po traumatickém potratu začala znovu žít: adoptuje Esther, je připravena znovu učit hru na klavír, mít sex se svým manželem a tak dále.
Esther ji následně tlačí zpět do neurózy, ale nakonec se vzpamatovává a triumfuje. Naproti tomu hlavní hrdinkou První oběti je – znovu vtipně – právě Esther. Opět se musí potýkat s matkou rodiny, ale ta se od Farmigy nemůže více lišit. Julia Stiles, kterou si můžeme pamatovat jako zlou ženu z romantické komedie Deset důvodů, proč tě nenávidím (10 Things I Hate About You, 1999), kde hrála náladovou teenagerku, kterou se kvůli sázce snažil svést Heath Ledger.
Její postava v Sirotkovi je matriarcha celé rodiny, chladnokrevná a nekompromisní. Kde se Farmiga spoléhala na svou ženskou intuici, tam se Stiles spoléhá na privilegovanou pozici své rodiny, která je zde vyobrazena jako směšně zazobaná.
I v prvním filmu se Esther poštěstilo se dostat do bohaté rodiny (jejichž zimní zahrada dokonce hrála důležitou roli), ale film sám na její bohatství nijak neupozorňoval. Nyní však Esther bydlí na přepychovém polohradě, jejíž obyvatelé jsou pyšní na to, že jejich rodina do Ameriky připlula na lodi Mayflower. Kdyby divák stále nechápal, že jsou bohatí a privilegovaní, nabízí se mu hned několik záběrů na poličku s řadou vystavených vajíček od Fabergého.
Zajímavé také je, že roli senzitivního umělce v tomto filmu od Farmigy tentokrát přebírá otec rodiny, který se věnuje malbě; tuto zálibu sdílí s Esther, jež k němu proto velmi lne. Poprvé tak vidíme maniakální vražedkyni, jak formuje opravdové a láskyplné poutu s jinou osobou, a jelikož celý příběh vidíme z jejího úhlu pohledu, nakonec dost nečekaně vlastně Esther fandíme od začátku až do konce.
Jaký je tedy film Sirotek: První oběť? Samozřejmě je to stále uhozený horor, od kterého by bylo naivní očekávat něco víc. Zároveň ale musíme uznat, že se filmaři rozhodli nerecyklovat všechny staré formule, aby z úspěchu prvního filmu vydojili další peníze. Klišé je zde habaděj, ale i tak je občas První oběť nečekaně vynalézavá, vtipná a překvapivá.
Pokud se Vám líbil první Sirotek a jste připraveni se zasmát, pak je První oběť dobrá volba. Za dalších třináct let se budeme těšit na další prequel, kde snad Isabelle Fuhrman bude předstírat, že je jí deset let místo pětatřiceti.
Sirotek: První oběť (Orphan: First Kill)
Výroba: USA, 2022
Scénář: David Coggeshall
Režie: William Brent Bell
Hrají: Isabelle Fuhrman, Julia Stiles, Rossif Sutherland, Matthew Finlan a další
