Prokleté domy plné duchů, posedlé panenky a přízraky v černých hábitech. To vše je bohaté universum hororového světa V zajetí démonů, do kterého nyní přibyl (snad) poslední díl jménem Sestra. A člověk se nestačí divit, jak celá série mohla upadnout. Pojďte se na to podívat sami.
V zajetí démonů
Když před pěti lety přišel do kina první film pojmenovaný „V zajetí démonů“, tak asi nikdo netušil, o jak plodnou sérii se bude jednat. Nicméně v tu chvíli to bylo celkem jedno. Prokletý dům na samotě sice nepředstavoval nic výrazně nového, zvláště když se tvůrci rozhodli vykrást nápady z hned několika různých hororů, ale výsledek byl překvapivě efektní. Snímek byl myslím nadprůměrně povedený, a proto bylo pokračování jen vítáno.
Bohužel, s dalšími díly to bylo, co do kvality, tak trochu jako na houpačce a celá série se bvezla do roviny dosti vzdálené laťce vysoko nasazené jedničkou. V podstatě se dá říci, že se série stala v jádru mainstreamovou záležitostí na poli hororu, kdy s železnou pravidelností vycházely více či méně povedené kousky zasazené do tohoto universa, jež se na rozdíl od prvního dílu točily tak nějak kolem průměru.
Druhý díl V zajetí démonů nebyl vysloveně špatný, ale ani nebyl, až na pár scén, zapamatovatelný jako jedničk,a a dle mého názoru se jedná o čistý průměr se vším všudy. Víceméně nepřinesl nic nového a jen se pokoušel zopakovat to, co se povedlo prvnímu V zajetí démonů, jen v trochu odlišných kulisách. Bohužel bych netvrdil, že výsledek byl stejně zdařilý.
Annabelle
Mezi těmito dvěma snímky pak světlo světa spatřil kousek nazvaný Annabelle, jehož hlavním tahákem byla znepokojivě vypadající dřevěná panenka posedlá démonem. Tento příběh byl se svým předchůdcem spojen dosti volně, což nevadilo, neboť podle trailerů to nevypadalo vůbec zle. Bohužel tento pokus byl prvním znatelným zakolísáním celé série, kdy kvalita šla z mnoha důvodů strmě dolů.
Po tomto filmu tedy následovalo již zmíněné, ne o moc lepší, druhé V zajetí démonů, a později i druhý díl Annabelle, jenž dějově předcházel tomu prvnímu. Musím říci, že ačkoliv se nejednalo o nějak výtečný horor, a rozhodně to nedosahovalo kvalit prvního V zajetí démonů, tak v rámci série šlo přeci jen o jistý vzestup. Druhou Annabelle bych tak osobně hodnotil lépe než oba filmy, jež jí v rámci tohoto universa předcházely.
Člověk by tak docela čekal, že série je z nejhoršího venku, a že ačkoliv již divák nejspíš nedostane kvalitu srovnatelnou s vysoce nadprůměrnou jedničkou, tak alespoň uvidí slušný průměr či dokonce lehký nadprůměr. Bohužel „Sestra“ představuje v rámci celého universa nové dno, hlubší, než jsem si jen dovedl představit. Tak hluboké, že i Lucifer na něj shlíží z výšky.
Pokud vás zajímá proč, tak čtěte dále, ale upozorňuji, že se nebudu vyhýbat spoilerům. Popravdě, tento film vážně nechcete vidět.
Sejde se kněz, jeptiška a Francouz…
Chtělo by se napsat, že to není začátek vtipu, ale na druhou stranu to je otázka perspektivy. Z určitého úhlu pohledu je horor „Sestra“ skutečně komedie. Jen taková nechtěně sebeparodická. Ale k věci.
V působivě temném úvodu snímku spáchá v ponurém klášteře kdesi v divokých, a popravdě krásných, rumunských horách, někdy v padesátých letech minulého století, řádová sestra sebevraždu. Dosud je to víceméně v pořádku. Úvodní lekačku sice budete čekat, i kdyby to byl váš první horor v životě, ale to se dá ještě prominout.
Příroda je skutečně fascinující a atmosféra gotického hradu uprostřed hustých lesů je jednoznačně hutná, což slibuje působivý zážitek. Zážitek, jehož se v případě tohoto snímku bohužel nedočkáte, a dále tak jen budete nevěřícně kroutit hlavou, jak velkolepě se podařilo tvůrcům rozmetat na prach jakýkoliv náznak děsivé atmosféry. U příběhu zasazeného do takto impozantního prostředí je to skoro umění.
Katolická církev následně vysílá na místo kněze a mladou jeptišku, přičemž jak se záhy dozvídáme, kněz je elitním vatikánským exorcistou, a sestra je bohabojná čistá duše, která mívá vidění, při nichž se jí zjevuje Panna Maria, jež ji vede ke správnému cíli. Obě tyto informace jsou poměrně důležité, jak se během sledování ukáže. Jen v trochu jiném světle, než si tvůrci přáli.
Nutné je zde poznamenat, že prakticky všechny hlavní postavy jsou zahrány poměrně dobře, ale bohužel kvalita jejich výkonu je značně upozaděna scénářem, podle kterého jednají. Stručně řečeno, jednají jako idioti. A dál ukážu jak moc.
Dva „vyšetřovatelé“ se pak v malé vesničce nedaleko kláštera setkají s komickou postavičkou, jíž se říká Francouz, a která je má dovést ke klášteru. Ano, opravdu jsem právě napsal, že se jedná o komickou postavičku. A co je horší, tak nejspíše jde o ZÁMĚRNĚ komickou postavičku. Prostě o takového trošku imbecila, který hází rádoby vtipné hlášky, srandovně ustrašené grimasy a občas provede něco humorného.
Pokud se tvůrci tohoto hororu rozhodli, že díl „Sestra“ bude bláznivá rodinná komedie, tak jim gratuluji k vytvoření zmíněného charakteru. V opačném případě mi zůstává rozum stát nad tím, koho soudného napadne vložit do vážně míněného hororu vysloveně legrační figuru, která má stejný prostor v ději, jako obě hlavní postavy. A to nemluvím o tom, že když jej mladá jeptiška teatrálně oslovuje jeho přezdívkou, vyslovovanou [Frenčí], tak to působí jak z béčkového sitcomu.
Při stmívání se to zhoršuje
Trio hlavních hrdinů se dostává do kláštera, který opět zaujme svou monumentálností a pochmurností, a zjistí, že v něm bude muset přenocovat, neboť až do dalšího rána s nimi nikdo z osazenstva nebude hovořit. Je celkem patrné, co se bude dít. Čeká se až se setmí, aby mohlo v klášteře začít strašit. A od tohoto okamžiku se horor vytrácí již zcela.
V době, kdy noc je ještě mladá se Francouz pokouší dostat zpět do vesnice, zatímco kněz s jeptiškou zůstávají v klášteře. Na klášterním hřbitově vprostřed lesa však spatří postavu řádové sestry, kterak si to štráduje mezi stromy. Je mi jasné, že pozastavovat se nad logikou v hororech je zbytečné sebetrýznění, na to jsem již viděl příliš mnoho snímků tohoto žánru, ale „Sestra“ dává nelogičnosti v hororech nový rozměr.
Pochopitelně, že mladému muži nepřijde nic divného na tom, že uprostřed noci a lesa narazil na jeptišku, ačkoliv jak sám pravil, osazenstvo kláštera z budovy nikdy nevychází, a rozhodne se jí dohnat. Následuje jedna poměrně povedená lekačka a hned několik dalších, zcela očekávatelných a poměrně trapných bafnutí. Celá tato scéna pak končí, tím, že Francouz s rádoby vtipnou hláškou vytrhne hřbitovní kříž ze země a takto ozbrojen se dává na úprk.
Bohužel tím noc zdaleka nekončí. Po tomto traumatizujícím zážitku retardovaného vesničana se ve svém pokoji budí kněz, jenž se rozhodne, že se vypraví na noční procházku. I on narazí na přízrak sestry, který jej dovede až na nádvoří. Zde uvidí chlapce, o němž prokazatelně ví, že je mrtvý, ale to mu nezabrání v tom, aby jej následoval bez mrknutí oka do hustého nočního lesa.
Chlapec je pochopitelně přelud, který elitního exorcistu prakticky bez námahy porazí a uvězní v rakvi v čerstvě vykopaném hrobě. Kde se tam hrob vzal nevím, ale výkonu exorcisty tleskám. Jestli tohle je to nejlepší, co Vatikán může nabídnout, tak to můžeme zabalit rovnou. Poslední ať zhasne. Chvíli jsem doufal, že se ukáže, že se to knězi pouze zdálo, ale bohužel ne. Opravdu se nechal vylákat tím nejvíc generickým bubákem a shodit do rakve.
Naštěstí pro kněze se nakonec vzbudí i mladá jeptiška, a i ona se setká s přízrakem. Nyní již tedy všichni ví, že klášter je plný zla a děje se tam něco fakt divného. Nebo by aspoň měli. V nějakém jiném filmu.
Co je ale ještě „lepší“, tak jeptiška, kterou přízrak dovedl bůhvíkam v rámci rozlehlé budovy, nejspíše uslyší (?) volání kněze uvězněného v rakvi stovky metrů od ní, a ačkoliv ho nalezne po poměrně dlouhé době, tak stále dost rychle na to, aby knězi volajícímu o pomoc nedošel v truhle kyslík. Popravdě bych si tipoval, že ta stará rumunská rakev, kterou mezitím stihl někdo i zasypat hlínou byla vybavena reproduktory, větráním a nejspíš i klimatizací, aby se tam uvězněnému exorcistovi příjemně hulákalo.
První noc tedy všechny postavy přežijí, což je z pohledu diváka celkem škoda, a mohou pokračovat v objevování záhad kláštera. Nehledě na události předešlé noci tak činí jako by vše bylo v pořádku, a ještě se vesele rozdělí, aby každý z nich mohl pátrat odděleně. To totiž udělá každý soudný člověk, který prožil setkání s několika přízraky, jejichž oblíbenou kratochvílí je zavírání smrtelníků do rakví.
Oba se pak nezávisle na sobě dozví o temné minulosti kláštera, který sloužil jako sídlo nějakého démonologa nebo čeho, jenž otevřel pekelnou bránu a…a to je vlastně úplně šumák, prostě to nejvíc tuctové příběhové pozadí, jaké by takto od stolu zvládl vyplodit každý z vás čtenářů. Zásadní pointou je jen to, že někde v klášteře je ukrytá relikvie s Kristovou krví, která může uniklého démona znovu uvěznit.
Ještě dál a ještě hůře
Zatímco si ale postavy v klidu pátrají, opět padne noc. Ta zastihne každého z nich v jiné části kláštera, a samozřejmě je to zařízeno tak, aby se k sobě nemohli dostat. Čeká vás tedy další záplava generických lekaček, kdy všechny jsou prakticky stejně nefunkční.
Já se u hororů nerad lekám a lekám se často, ale tady mě to až na pár vzácných výjimek nepotkalo. A že těch lekaček jsou zde opravdu kvanta. Takže když se neleknu ani já, tak to jen hezky ilustruje, jaká je kvalita těchto pokusů.
Každý z hrdinů tak zažije svůj malý soukromý horor, přičemž zodpovědně musím říct, že v případě mladé jeptišky to ještě má jakž takž potenciál vzkřísit alespoň symbolicky trochu té atmosféry. Elitní exorcista však pouze tupě pobíhá z místa na místo, a ačkoliv se setká ještě s několika přízraky, tak mu to nezabrání pronásledovat zvoneček na provázku, který jej láká někam do sklepení. Kdyby jej nezachránil navrátivší se Francouz, tak by byl pěkně v loji.
Jak jste již pochopili, kněz přežije, na scénu se vrátí Francouz a společně zachrání i jeptišku. Ta se mezitím rozhodne, že klášter neopustí, dokud nebude zlo poraženo, k čemuž musí objevit relikvii s Kristovou krví. Já bych na jejím místě zvolil poněkud jinou strategii, méně invazivní vůči mně samotnému i divákům filmu, ale je fakt, že kdyby v tomto bodě postavy prostě zdrhly, tak by vás připravily o ty vůbec nejhumornější pecky.
Pokud si ještě pamatujete, jak jsem psal, že jeptiška trpí viděními, kdy jí Panna Marie vede k cíli, tak musím konstatovat, že je opravdu velká otázka, zda si z toho ta dobrá žena vzala nějaké ponaučení. Ve sklepení totiž narazí na sochu Marie, která prstem ukazuje na zeď a nedojde jí, kde by ta relikvie mohla být ukrytá.
Co hůř, nedojde jí to ani navzdory tomu, že soše svítí ukazováček, jako by to nebyla Matka Boží, ale E.T. Přiznám se, že toto nebyl první moment, kdy jsem se při sledování tohoto filmu začal v kině hlasitě smát, ale rozhodně to byl jeden z těch vůbec nejsměšnějších.
Trio tedy objeví svatou relikvii a vydá se do sklepení uzavřít pekelný průchod nebo tak něco. Zde se, navzdory všem varováním vyrytým všude možně a navzdory všem zkušenostem, skupinka rozdělí, což je sice přesně to, co byste v hororu čekali, ale zároveň vám z toho doslova trne mozek.
Pochopitelně nemůže následovat nic jiného než naháněčka s přízrakem. A ne jedním. S celým klášterem přízraků. Přízračných jeptišek je ve sklepě najednou tolik, že si člověk až říká, zda se ten exorcista má vůbec snažit. Zvlášť když je to takový neumětel. Karty se totiž zdají být rozdány tak, že by v tom sklepení správně měla pohořet celá papežská inkvizice.
Kněz navíc jen tak mimochodem přijde o oko, ale to ho očividně netrápí. Nebo alespoň ne tolik, aby přestal zahánět démony. A přitom by si klidně mohl omdlít, protože většinu práce za něj stejně odedře jeptiška a Francouz. Ty totiž čeká finální střet s přízrakem v černém hábitu, který dává znát, že na efektech se zde nešetřilo.
Ano, po vizuální stránce snímek překonává své konkurenty znatelně, což sice není v tomto žánru podstatné, ale snaha se cení. Je to jistá odlišnost oproti standardům hororové tvorby. Tou další odlišností je pak třeba to, že se vůbec nebudete bát, a ještě se nejednou od srdce zasmějete.
A právě v okamžiku finálního souboje se dostavil můj vůbec největší záchvat smíchu, když mladá jeptiška porazila přízrak tím, že mu do obličeje VYPLIVLA krev Ježíše Krista, kterou v nestřeženém okamžiku, opět navzdory vší logice, nějak záhadně extrahovala z uzavřeného relikviáře.
Všichni tedy přežijí, kněz sice mínus jedno oko, ale i to je poměrně mírný trest za ten slabý exorcistický výkon, jenž na místě předvedl a jediné pozitivum tak vidím v tom, že se uzavírá cyklus celé série, což dává naději, že dalšího dílu už se třeba nedočkáme.
Což je fajn, ačkoliv po téhle katastrofě je velká šance, že cokoliv dalšího by bylo jen lepší.
Sestra
2018 ‧ Mysteriózní film/Thriller ‧ 1 h 36 min
Datum uvedení: 6. září 2018 (USA)
Režisér: Corin Hardy
Předloha: James Wan, Gary Dauberman
Hrají: Taissa Farmiga, Demián Bichir, Jonas Bloquet, Charlotte Hope, Ingrid Bisu,
