Asi každý z nás si čas od času jen tak mezi řečí povzdechne: „Kam ten svět spěje?“ Ale málokdo už si pak položí doplňující otázku: „A chci to vůbec vědět?“ A pak to dopadne, jak musí. První otázky se chytí šikovný scénárista a předloží vám vizi světa, jak by mohl vypadat za pár desítek let, kdyby se podařilo dotáhnout do konce nějakou zajímavou myšlenku, zlepšovák… A z výsledku jde mráz po zádech. 

Sedm v jedné

Je rok 2073 a lidstvu se daří dobře. Až moc. Nejaktuálnějším globálním problémem se stává přelidnění a nedostatek potravin a přírodních zdrojů. A jak už to bývá, když je lidstvo v háji, vždycky se najde někdo, kdo ho do toho háje pošle ještě hlouběji.

V tomto případě je to (všeho)schopná doktorka Nicolette Caymanová, jejíž revoluční nápad politiky jednoho dítěte na rodinu udělá z vícedětnosti zločin a z nelegálních sourozenců štvance (přičemž přebyteční sourozenci mají být zmrazeni a probuzeni v lepší, méně lidnaté budoucnosti). A do tohohle světa že by někdo chtěl přivádět další děti? No… najdou se i tací.

Třeba taková Karen Settmanová v utajení porodila rovnou sedm dětí naráz. Jednovaječných. Bohužel nikdo neví, s kým je měla, a samotná Karen umírá při porodu. Její otec je však odhodlaný vnučky zachránit a podle hesla „lepší vrabec v hrsti“ jim dopřát život tady a teď. Všem.

A tak Monday, Tuesday, Wednesday, Thursday, Friday, Saturday a Sunday (to se vzhledem k počtu sester tak hezky nabízelo, že?) žijí své životy v utajení a k tomu mají jeden společný, ten oficiální, pod jménem Karen Settmanová.

Každá z dívek pak vychází ven v den, který se shoduje s jejím jménem, mají propracovaný systém, jak se navzájem udržovat v obraze o tom, co se děje tam venku, chodí všechny do stejné práce, vztahy mají jen na jednu noc… Všechno jde hladce až do dne, kdy se Monday ke konci svého dne nevrátí domů. Zbylé sestry se postupně vydávají po jejích stopách a zjišťují, že toho zdaleka nevědí tolik, kolik by pro své úspěšné přežití vědět měly…

Pěkně silná sestava

„Krucinál, to je ale zatraceně dobře obsazený film!“ – tak tenhle dojem přebil dokonce i nadšení z originální zápletky. A vlastně s ní úzce souvisí – abyste se totiž mohli o postavy bát a držet jim palce, musí být alespoň trochu sympatické a věrohodné.

To chce samozřejmě dobré herce. A tady je to trefa s trefou na trefě. Willem Dafoe (Terrence Settman) je ten správný mix hodného chlapa, co by pro rodinu udělal všechno, a vyšinutého magora, co by pro rodinu udělal… všechno. Doktorce Caymanové (Glenn Close) už od prvního pohledu nevěříte ani dobrý den, Marwanu Kenzarimu (filmový Adrian Knowles) byste ho možná i věřili, ale úplně jistí si až do úplného konce nebudete…

No a číslo jedna, Noomi Rapace (všech sedm sester) – ta je prostě úžasná. Nejen že skvěle sedne typově, ale fakt dokáže zahrát okolo deseti různých ženských tak, že jdou jedna od druhé rozeznat, dokonce i když mají na hlavě tu příšernou paruku. Neuvěřitelné.

Vybíjená – kyblík s sebou

Takové to jakože komorní domácí drama se záhy zvrhává v akční sci-fi thriller a je to pěkně divoká jízda. S postupem času přibývá krve, orgánů, plamenů, střel a výbuchů. Způsobů, jak odstranit nežádoucí postavy, je mnoho, leckteré z nich jsou hodně kreativní a od pohledu pekelně bolestivé a brutální. S čímž mohou mít diváci s útlocitnou povahou a slabším žaludkem tak trochu problém. Ačkoli některé scény místy hraničí až s poněkud černým komičnem, do smíchu vám moc nebude. 

Spousta akce má ale dvě velké nevýhody – pro prvodiváka mohou film poněkud znepřehlednit a v gejzírech krve a smršti orgánů pak může snadno zmeškat některé pro děj zásadní informace. Ty jsou často jen lehce naznačené, málokdy je dostanete úplně na lopatě, a bez nich jste pak místy zmatení jak Goro před Tokiem.

A jak se říká: čeho je moc, toho je příliš. Jak krev stříká a sestry postupně různými nehezkými způsoby ubývají (ale no tak – přece jste nečekali, že se konce dožije všech sedm?), člověk tak nějak zcyničtí, otupí a přestává nadšeně fandit jak hlavním, tak vedlejším postavám. Pro jistotu. Aby pak nebyl smutný, až bude zase potřeba snížit stavy.

Málo místa

Asi největším problémem filmu je, že na nic není dost místa. Nemyslím tím jen přebujelou lidskou populaci, ale i spoustu nápadů, které se nemohou plně rozvinout – přitom právě na nich samých by se dal vystavět celý nový film. Dalo by se vytvořit tolik napínavých, vtipných i absurdních situací, které se točí jen kolem toho, jak daná sestra řeší srážky s realitou a drobnosti, které v její kůži zažil někdo jiný a o nichž ona nemá ani ponětí… Bohužel na ně prostě není čas.

Stejně tak by stálo za to umožnit některým postavám bojovat o život o trochu déle, nepřipomínalo by to pak tolik vánoční zabíjení kaprů – klepnout paličkou a rychle dalšího. A spousta věcí zůstává nevyřčena. Třeba co se stalo s dědou Terrencem. Tak jasně, umřel, že jo – ale bylo by docela zajímavé vědět, kolik holkám v tu dobu bylo, jestli a jak na to byly připravené a podobně.

Je ale pravda, že si neumím moc dobře představit, jak by to šlo udělat lépe. Už takhle film trvá dvě hodiny a stihnout se toho v něm musí opravdu hodně. Snížit původní počet sester tak úplně nejde a snaha trochu to celé uspíšit rychlými střihy zase není úplně šetrná k očím. Těžko říct, jestli by prošlo ještě celý film trochu natáhnout. Ale to je už asi spíše otázka na ty, kdo to platí.

Dva různé filmy

Původně jsem 7 životů přišla strašně zdrbat, že je to vyrychlený nepřehledný krvák, který naprosto ohavným způsobem zabíjí originální nápad – dám mu padesát procent a ještě bude rád, cha! Jenže jsem se na něj skrze vlastní děravou paměť musela podívat znovu a nestačila jsem se divit.

Když už člověk alespoň trochu ví, o co jde, kdo umře a proč se to všechno vlastně děje, zbývá mu více času všímat si podrobností a příběh jako celek najednou začne dávat mnohem větší smysl. Plus ty herecké výkony. Ach.

Zkrátka a dobře, rozhodnete-li se věnovat svůj večer osudům sedmi sester Settmanových, času litovat nebudete ani napoprvé, ale rozhodně se vyplatí ještě se k filmu párkrát vrátit a užít si detaily.

Podle ohlasů na internetu má film sice své mouchy a jiný hmyz, ale i tak má slušně našlápnuto stát se časem klasikou. A pod to bych se po jeho dvojím zhlédnutí s klidem podepsala.

7 životů (What Happened to Monday/Seven Sisters)

USA, 2017, 123 min

Režie: Tommy Wirkola

Scénář: Max Botkin, Kerry Williamson

Hudba: Christian Wibe

Hrají: Noomi Rapace, Willem Dafoe, Marwan Kenzari, Glenn Close a další


Reklama

Jím až příliš mnoho čokolády a vstřebávám až příliš mnoho pohádek, příběhů a knih pro děti. Pokud tedy vůbec může být něco jako "až příliš mnoho" čokolády, pohádek, příběhů a knih pro děti...