Amazon na své streamovací službě Prime vydal nový snímek z vlastní produkce. Hlavní hvězdou Samaritána je Sylvester Stallone a příběh vypráví o starém superhrdinovi, který se snaží ukrýt v anonymitě davu a moc mu to nejde. Je to temné, pomalé, depresivní, ale rozhodně ne nudné.
Marvel Studios do nás už 14 let hustí svoji verzi superhrdinských filmů. Čím mladší jsou, tím jsou více akčnější, divoce barevnější a narvanější CGI triky. Tvoří už vlastně svůj vlastní žánr, který třeba konkurenční DC zkouší napodobit tak, aby to nevypadalo, že ho napodobují, a krutě v tom selhávají.
Buďto lunapark barev a jemných, politicky korektních vtípků přijmete, nebo nikoliv. Ve studiích Amazon Prime se rozhodli touto cestou nejít a natočit si vlastní superhrdinský film.
Vznikl tak snímek, kterému je třeba zatleskat za odvahu, že se nezkouší přisát na stále aktuální zájem veřejnosti. Současně jsou ale očekávatelné výtky Marvelem vychovaných diváků, že snímek je nudný a šedivý. Není ale ani jedno z toho. Samaritán je zábavný právě v tom, jak je starý.
Tuctovitý úvod jak z osmdesátek
Začátek filmu by snad ani nemohl být víc tuctovější. Než se totiž rozeběhne děj, divák dostane krátké intro – dva bratři mají nadpřirozené síly. Jeden se vydá na cestu dobra a pomáhá lidem pod přezdívkou Samaritán, druhý páchá zlo pod přiléhavým aliasem Nemesis. V epické bitvě se tyto síly střetly a oba bratři zemřeli.
Uplynulo 25 let a o smrti obou superbratrů už většina společnosti ani v nejmenším nepochybuje, a kromě pár sprejerů malujících na zdi Nemesisovo logo, se o ně ani nezajímá.
Jedním z těch, kdo se zajímá, je třináctiletý Sam Cleary, kterého hraje Javon Walton. Kluk se probíjí těžkým životem syna matky samoživitelky a v myšlenkách utíká k Samaritánovi, o němž věří, že boj přežil a nyní se skrývá. Hledá a hledá (a mnohokrát se chybně domnívá, že našel), až si všimne svého souseda, který sice vypadá naprosto obyčejně, ale obyčejný rozhodně není.
Tím mužem není nikdo jiný, než Sylvester Stallone se stříbrným plnovousem a nesmírnou únavou v očích. Otázka jde, zda tu únavu hraje, nebo se prostě tak šestasedmdesátiletý herec cítí. Jakmile se objeví na scéně, tak diváci vědí, že to je superhrdina. Prozradil jim to totiž trailer na snímek, takže první hodina filmu se odehrává v rovině velkého očekávání, které však zvolna (u někoho rychle) přechází do velkého zklamání.
Pomalý začátek
V první hodině se totiž superhrdinského neděje vůbec nic. Člověk zvyklý na marvelovky a zběsilé tempo děje očekává v každém Slyově pohybu, že „teď už to začne“, že „teď odhodí masku starého, unaveného muže a stane se hrdinou.“ Není tomu tak.
Režisér Julius Avery, který má na kontě zatím pouze druhoválečnou hororovou šílenost Ovelord, věnuje hodinu jen budování atmosféry a popisu místa, kde filmové postavy žijí.
Fiktivní město Granite City balancuje na hraně chaosu, ulice jsou plné odpadků a stanů, v nichž žijí bezdomovci (hodně připomíná Detroit, jehož ulicemi se před mnoha lety proháněl Robocop).
Gangy ovládají ulice a nezaměstnanost a chudoba svírají společnosti. Do toho ve filmu ustavičně prší a šedý déšť společně s šedým betonem dokreslují šedou depresi z celého snímku, kde Sly hraje unaveného, starého muže, který se nechce do ničeho zaplést.
Postupně se ale bude muset zaplést, protože malý Sam začne koketovat s jedním z gangů, potká hlavního záporáka Cyruse (podobnost s DC záporáky čistě náhodná), kterého hraje Pilou Asbæk. Ten se snaží oživit odkaz superzáporáka Nemesise, v němž vidí novodobého Robina Hooda, který bohatým bral a chudým ale nedával.
V poškozování boháčů, kterým vše dává za vinu, vidí filmový vousatý záporák a vůdce gangu, svoji cestu pomsty. A tak se rozhodne, že rozpoutá revoluci a pošle zdivočelý dav chudáků živořících na ulici, ať ničí a rabují, co je napadne.
Tady se začíná projevovat lenost celého snímků, protože jeho autoři spoustu věcí nakousnou nebo naznačí a vůbec je nepropracují. Tato „revoluce“ je jedním z příkladů – Cyrus se postaví na ulici, zařve: „Hej, lidi, uděláme revoluci!“ A zaťaté pěsti si desítky komparzistů letí nadšeně vzhůru a začíná rabování.
Jasně, snímek měl malý rozpočet, je to znát na kulisách i efektech, ale tohle není ani tak chyba nedostatku prostředků jako neschopnosti dokonce čtveřice scénáristů Bragiho F. Schuta, Marka L. Smithe, Zaka Penna a Chucka MacLeana to zapracovat do děje a s postupně eskalovat. Revoluce tak sice běží, zdivočelý dav na dvou scénách rozfláká pár výloh, ale to je tak asi vše.
Hrdina prostě stojí
Když (konečně) dojde na akci. Bude to akce velmi komorní až skoro statická. V mnohém bude připomínat staré osmdesátkové filmy, kde bohatě stačilo, když filmový hrdina přišel k nepříteli, majznul ho po hlavě a dotyčný odletěl kus dozadu, kde ideálně skolil jako kuželky několik dalších pohůnků. A přesně tahle akce je v Samaritánovi.
Sly jen prochází po scéně, občas někoho praští, Cyrusovi minioni do něj střílí kilogramy olova a s ním to ani nehne, protože je přeci jen ten superčlověk. Což je na škodu, protože veřejnost je nasycená akčními pohyby, kung-fu hmaty a chvaty, poletující kamerou, frenetickým střihem a CGI k nerozeznání od originálu.
Místo alespoň nějaké základní choreografie boje nabízí filmaři Stalloneho, jak jde skladištní halou a občas do někoho udeří pěstí. Kdyby saturovali nedostatek pohybu a počítačových triků alespoň krvavostí, mohli by Marvelu v něčem konkurovat, jenže takhle je to prostě statický muž stojící uprostřed kolečka střílejících mužů. A to je málo.
Uspěl Sly jako superhrdina?
Samaritán je superhrdinský film, který je všechno, jenom ne superhrdinský, jak to definují marvelovky. Místo barev, CGI efektů a vtípků, je tu šeď, zmar a deprese a málo akce. Ta se nahromadí ve finální půlhodině a je to zážitek.
Protože se tam odehraje i jeden příběhový twist, který sice všichni tuší, ale když konečně přijde, bude to radost na to koukat. Na druhou stranu, zase tu byli filmaři líní a tento prvek do děje jen tak hodili, aniž by jej výrazně zpracovali.
Ostatně, celý film je takový nedodělaný, respektive nepropracovaný. Používá staré osvědčené nápady a metody. Dialogy nijak nevybočují z průměru a herci hrají svůj naprostý standard.
Šestnáctiletý Javon Walton hraje velmi dobře. Absolutně není otravný, i když ve scénáři „otravuje“ dospělé, kteří mu nevěří, nebo ho odmítají. Naopak diváci budou jeho chlapecké snažení o odhalení pravdy a jeho nuzný život sledovat s emocemi a fandit mu.
Pilou Asbæk se docela drží zpátky, takže jeho záporák je prostě průměrný záporák. Není přehnaně ďábelský ani toporný a špatně zahraný, prostě průměr.
Sylvester Stallone, jak už jsem psal výše, hraje prostě svůj naprostý standard: strnulý postoj, kamenná tvář, výrazné pohledy očí a huhňavý přízvuk. Možná je lepší ve scénách, kde se snaží udržovat anonymitu, kolem něj se děje bezpráví a diváci o něm ví, že by mohl pomoci, ale on to neudělá.
Problém je však v tom, že zase tu scénáristé ostudně zaspali a víc tohoto kontrastu nevyužili.
Jednohubka na večer
Čili, kdo od Samaritána čeká další marvelovku, bude bručet, že to je nudný. Kdo čeká nový přístup k superhrdinské látce, nové uchopení konceptu „s velkou silou přichází velká zodpovědnost“, tak ten bude taky zklamaný, protože snímek je všechno, jenom ne originální. Zarytě se drží starých osvědčených vyprávěcích postupů, postavy nevynikají žádnou originalitou a k srdci vám taky moc nepřirostou.
Samaritán je bestiálně tuctový, naivní, nedotažený, v porovnání s konkurencí toporný, ale přesto je to slušná jednohubka, která pobaví a trochu zaujme, ale na druhý den si z ní budete vzpomínat jen málo.
Samaritán je ryze béčkový film bez nějaké aspirace na megahit. Odvypráví si svoje a mizí v dáli. Není to propadák, to rozhodně ne, spíš takový lepší průměr.
Samaritán /Samaritan
Režie: Julius Avery
Scénář: Bragi F. Schut, Mark L. Smith, Zak Penn, Chuck MacLean
Kamera: David Ungaro
Hudba: Kevin Kiner, Jed Kurzel
Hrají: Sylvester Stallone, Javon ‚Wanna‘ Walton, Martin Starr, Pilou Asbæk, Dascha Polanco, Moises Arias, Sophia Tatum, Michael Aaron Milligan a další
