V děsivé temnotě vzdálené budoucnosti není nic než válka… Ve jménu Boha-Císaře bojují miliardy proti silám Chaosu, mimozemským rasám i strašlivým odpadlíkům. V zázemí pak bdí nad čistotou lidského rodu a jeho odhodlání mocné řády inkvizice. Že někdy je třeba „očistit“ celou planetu? Když se kácí les, létají třísky… Že to už tu bylo? Kdepak!

Ravenor a jeho tým jsou mrtví. Tak si to alespoň má celá galaxie myslet. Ve skutečnosti se fyzicky zmrzačený, ale psychicky neskonale obdařený inkvizitor a jeho tým potají vrací na planetu Eustis Majoris, přímo po stopách obchodu s nebezpečnou, warpem prokletou drogou zvanou flex. Ravenor totiž dobře ví, že obchod s flexem je jen bokovka v něčem mnohem horším, v něčem, kvůli čemu by nemusel váhat dát příkaz k „očištění“ celé planety, bez ohledu na miliardy nevinných. Některé hrozby jsou prostě příliš velké, než aby se dalo riskovat. Ovšem i tak jej nová odhalení zaskočí…

Zpátky k jedničce. My počkáme

Pokud se vám líbil román Ravenor, nemůžete si pokračování nechat ujít. Pokud jste jedničku nečetli, vřele vám ji doporučujeme a klidně počkáme, až se vrátíte… Ok? Načteno? Skvělé. Hele, jednička byla dobrá, protože Dan Abnett prostě umí a pro svět Warhammeru 40K se vyloženě narodil – ba ještě víc než pro klasickou fantasy verzi tohoto světa. Ovšem ano, bylo tam pár záseků.

V prvé řadě finále, které bylo až moc závislé na štěstí. Což u románu založeném na popisu schopností jednotlivých vyšetřovatelů a gigantičnosti fatality jejich střetu s hrozbami warpu, démonů i naprosto zvrácených lidských protivníků, docela… neštymuje.

Takže první a nejdůležitější informace: dvojka je v tomhle lepší. Dokonce řádově. Tentokrát je finále nejen správně nabušené (dojde na zakázané technologie, magii, zjevení démonů a výbuchy ve velkém), ale hlavně logické a všechny zvraty jsou pořádně připravené.

Včetně brutálně záludného cliffhangeru, který vás po dočtení poslední stránky nechá s vytřeštěnýma očima a bradou někde u kolen (což je tedy příznak mutace a budete při nejbližší příležitosti exterminování, v případě psychického nadání odvedeni na Černé lodě).

Ovšem i vše, co tomu předchází, je vyloženě super

Tentokrát Abnett mnohem víc těží ze schopností jednotlivých členů týmu.  A oprašuje svůj oblíbený trik – překlopení nějaké známé předlohy do warhammeráckých kulis. Kdysi takhle „zneužil“ Piráty z Karibiku (Smrtící náklad), tentokrát se evidentně hodně koukal na seriál a filmy Mission Impossible.

Takže pokud máte rádi příběhy plné infiltrace, tajných identit a náhledů do zaměstnání, ke kterým se v jiných warhammerech moc nedostanete….. A je to super.

Nejen že se občas objeví notně černý humor, ono se hlavně mnohem líp ukáže, jak bezcitný režim Ravenor a spol. brání (obraz mrtvého úředníka bez zájmu všech tlejícího v rohu, zatímco jeho pracovní nástroje jsou svědomitě okamžitě opečovávany a vybaveny novým obsluhovatelem, ten jen tak z hlavy nedostanete).

Tohle zároveň znamená, že členové týmu – ale i další vedlejší postavy, především z řady místní policie – mají mnohem větší prostor a zároveň možnost zapůsobit. Zvláště když se ukáže, kdo má jaké špinavé tajemství.

Znovu, ten posun je velký a globální, takže nejen na straně těch „hodných“ (pokud stále věříte tomu, že jsou ve světě Warhammeru opravdu „hodní“ hrdinové, je to známka mutace a vy budete při nejbližší příležitosti exterminování, v případě psychického nadání odvedeni na Černé lodě), ale i těch „zlých“. Poskoci hlavního padoucha jsou v tomhle případě doslova lahůdkoví šmejdi.

Je třeba libo člověka, který shromažďuje předmět spojené s něčí náhlou a bizarní smrtí? Nebo týpka, co si to na férovku rozdá s mosazným démonem, který právě rozsekal elitní jednotku planetární obrany? Tady je dostanete. Na obou stranách barikády prostě stojí těžké váhy a vy se budete tetelit blahem, až dojde na jejich střety.

Akce střídá horor

Mimochodem, pokud je většina románu laděna do „nulové šance“, dost scén je vyloženě hororových. A tyhle dva žánry spolu v Abnettově podání skvěle koexistují. Takže se dočkáte například hejna kovových ptáků, kteří vás oberou na kost, již zmíněným mosazným zplozencem warpu a spoustou dalších lahůdek.

Připočtěte tradičně pragmatický vztah k lidským obětem (na jednu stranu se jedná o „palivo“ pro démony, na straně druhé o vedlejší, smutné, ale nutné ztráty) a temnota ze stránek doslova prýští. Svět Warhammeru 40K je často označovaný jako neogotický – a v druhém Ravenorově příběhu to vyzní parádně. I proto, že jedno ze základních odhalení se týká architektury a pošahaných plánů dávného návrháře hlavního města Eustis Majoris.

Vůbec dvojka Ravenora je silná v nejrůznějších vedlejších motivech, které se ale přirozeně propojují s hlavní dějovou linií – od „padlého“ doktora chudých přes muže pomalu ztrácejícího svou mysl, či napůl hypnotické vedení „finančního“ výslechu jednoho ze záporáků. A co teprve sekta snažící se na základě nejrůznějších předpovědí eliminovat možná nebezpečí pro budoucnost (pochopitelně formou likvidace nebezpečných osob – a pokud přitom budete muset podříznout pár děcek, nu… to se stává).

Mimochodem, právě v téhle linii se opět setkáme s Eisenhornem, který by si tedy zasloužil ještě aspoň jeden román (pokud tedy nejste mutanti, to by vás totiž okamžitě exterminoval, v případě psychického nadání odvedeni na Černé lodě ale to už vám asi došlo…)

Takže shrnuto: Ravenor – Návrat je perfektním pokračováním inkvizitorské série.  Akční, hororové, zajímavé, plné skvělých scén i detailů. A zatraceně dobře vygradované. Kdyby takhle vypadaly všechny druhé díly trilogií, bylo by na tomhle světě krásně.

Sláva Císaři!

Dan Abnett: Ravenor – Návrat

Obálka: Wayne England

Překlad: Marek Hrnčíř

Vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2018

Počet stran: 367

Cena: 339 Kč

[review]

UložitUložit


Nejprve četl Rumcajse a Vinnetoua, pak objevil Conana a Zaklínače a nebylo co řešit. v současnosti se prodává coby nakladatelský a časopisecký redaktor. V mainstreamu předstírá, že je intelektuál, ale narve Warhammer kamkoliv. I do Kafky. Ovládají ho kočky a je na to hrdý.