Kniha nabízí výborně napsaný příběh, který kombinuje válečnou akci upravených vojáků budoucnosti s čistě kyberpunkovými tématy. Autor se však oproti zvyklostem žánru tentokrát neptá, kde končí stroj a začíná člověk, ale co dokáže zvíře vybavené posíleným intelektem. A když to zvíře začne konat samostatná rozhodnutí, je to stále hodný pes?
Po grafické stránce nemá obálka Psích vojáků od Michala Suchánka absolutně žádnou chybu. Většinu plochy zabírá velký psí bioform, který jasně napovídá, o čem kniha bude. Tvor má psí hlavu, skoro lidské tělo a na ramenou dva kulomety. Spolu s názvem si snadno můžeme odvodit, o čem kniha bude a odhad je správný.
Lidstvo při hledání co nejefektivnějších vojáků, kteří by prosazovali zájmy vlád i nadnárodních korporací, pohlédlo na zvířata a řeklo si: „Podrž moji zkumavku s genetickou informací.“ Vznikly tak bioformové – speciálně vyšlechtěná a genetickými změnami přetvořená zvířata.
Člověk je ještě pro maximální efektivitu doplnil o kybernetický hardware, s jehož pomocí tvorové nejen umí komunikovat, dostávat informace, ale díky němuž se také lépe ovládají. Každý bioform má totiž v hlavě čip zpětné vazby a do svého uvažování zapracovanou hierarchii, aby byl už ze své podstaty poslušný a poslouchal rozkazy svého Pána.
Kromě bioforma jsou na obálce Psích vojáků ještě čtyři ikony a ty čtenáře provázejí celou knihou. Zobrazují čtveřici hlavních „hrdinů“ – bioformů, kteří tvoří jednu četu.
Je v ní medvěd, který zajišťuje palebnou podporu z těžkého kanonu na zádech, Draka vyšlechtili z několika ještěrů, a tak umí splývat s pozadím a efektivně odstřelovat vybrané cíle. Včelky jsou docela oříšek – je to vlastně roj umělých včel, který si vytvořil vlastní kolektivní inteligenci. Jednotce velí Rex – pes tělem i duší, tedy věrný, spolehlivý, věrný a především… věrný (obrázky čtyř hlavních hrdinů provázejí čtenáře celou knihou, pokud je aktuální kapitola o nich, koresponduje s obsahem i jejich ikona).
Zpřetrhat řetězy
Příběh knihy můžeme rozdělit do dvou pomyslných částí. Zhruba třetinu obsahu zabírá vojenská akce, ve které bioform Rex se svou četou bojuje proti nepřátelům a využívá pro to všechny své nadstandardní možnosti a schopnosti. Zbylá část knihy rozpracovává základní téma: „Jsem-li inteligentní tvor a uvědomuji si sám sebe – musím poslouchat rozkazy?“ (V konečném důsledku to je o otroctví, ale naštěstí ne tak explicitně řečené). Rex totiž dostane možnost jednat bez vštěpené hierarchie a tady teprve začíná ten pravý příběh.
Tchaikovsky nic neříká polopatě, ale vypráví velmi slušně promyšlený příběh ve skvělých kulisách a nechává na čtenářích, aby si udělali obrázek sami. Ti, kteří čekali zběsilou akci od první do poslední stránky, kde se budou jen navzájem trhat na kusy nejrůznější zmutované a kyborgizované druhy zvířat, bude velmi zklamaný. Hlavní obsah příběhu leží jinde a tomu se přizpůsobuje i tempo knihy, které zrychlí jen opravu ve vypjatých momentech bojového střetnutí, ale poté se vrátí k dialogům a popisům.
Ale i to není to nuda! To je třeba říci okamžitě. Každá věta, každý odstavec přináší čtivě napsané nové informace, kterými autor pomalu, ale velmi důsledně vypráví příběh o „zpřetrhání řetězů“ a osvobození se. Ono to téma svobody sice vypadá téměř plytce, ale ne v Tchaikovského světě. Hlavní hrdina Rex zůstává navzdory mnoha úpravám a vylepšení ve svém nitru pes. A pes je věrný svému pánovi, i když mu nenašeptává čip zpětné vazby. Psí bioform musí porušit tuto věrnost a převzít zodpovědnost za své jednání, což není jednoduché.
Takhle řečeno to vypadá dost jednoduše, docela nezáživně, ale Tchaikovsky toto téma zpracovává výborným způsobem. Před čtenářem rozkrývá niterný souboj v Rexově hlavě, který se odehrává ve velmi dynamickém a na dramatické momenty bohatém světě. Když k tomu připojíme vedlejší dějovou linku, která se týká téměř Gibsonovské umělé inteligence v pozadí veškerého dění, můžeme bez uzardění o Psích vojácích říci, že to je vynikající kyberpunkový román.
Absolutně nejlepší část pak přijde asi v polovině knihy, kdy čtenáři dojde, že čím je Rex „svobodnější“ a jistější si ve svých rozhodnutích, tím se zlepšují a obohacují i jeho výrazové prostředky. Zatímco úvod knihy je vysloveně utrpení číst, protože pes „mluví“ a uvažuje zkratkovitě a velmi jednoduše. Ale pozor, to „utrpení“ berte s nadhledem, to není chyba autora, že by napsal špatný text. On jej naopak napsal tak dobře, že skutečně při čtení máte pocit, že takhle nějak by mohl uvažovat pes, pokud by mohl mluvit a my mohli číst, co si myslí. Autor se však (naštěstí) nepouští do analýzy psí duše, ale drží se striktně hlavního tématu, kvůli tomu může text románu působit stroze a chudě, ale díky tomu snadno vyplyne hlavní sdělení.
Korporát, kam se podíváš
Autor příběh zasadil do světa, který ne přímo, ale velmi účinně ovládají nadnárodní korporace, jež neváhají sáhnout při řešení problémů i k soukromým armádám, tedy i k bioformům. Ti jsou v té době žhavou novinkou na poli zbraní – lepší jak lidé, spolehlivější a účinnější jak roboti. V Tchaikovského vizi budoucnosti však stále veřejné mínění hraje hlavní roli, čili národní vlády i firmy podléhají tlaku veřejnosti a státní instituce, v čele s OSN, mohou začít bojovat proti hamižným korporacím, pokud se dopustí bezpráví. A že se ho dopouštějí .
Díky takto nastaveným kulisám může autor ve třetině knihy opustit postupně vyčerpané téma vlastní svobody hlavního hrdiny a pustit se do dalšího tématu – postavení bioformů ve společnosti. Bioform je věc, kterou firma vyrobila, aby jej používala na boj (primárně). Jenže ten nástroj má intelekt a očividně i vlastní vůli – je to stále ještě věc?
Toto téma, stejně jako ta předchozí, autor do textu zakomponoval velmi přirozeně. Mluví o něm uvěřitelní, „živí“ lidé, kteří jen nežvýkají nezáživné repliky, ale dokážete si je jako čtenáři představit a baví vás o nich číst. I když na každé stránce čekáte další rvačku nebo přestřelku a stále se tam řeší právní kecy.
Pravdou je, že kniha v samotném konci začíná pokulhávat, její sdělení se takřka rozplývá, aby pak vzápětí nabrala třetí dech a do čtenáře napálila exkluzivní závěr, který odhalí závěrečné téma – když šlo aplikovat umělou poslušnost na umělá zvířata, proč by to nešlo aplikovat i na lidi?
Stále klouže po povrchu
Upřímně, trochu mě to zklamalo, protože takhle luxusní téma by si zasloužilo ještě další rozpracování. Tchaikovsky je zpracoval a podal sice velmi obecným a jednoduchým, ale zároveň dostatečně efektivním a vypovídajícím způsobem, aby knihu dokázal uzavřít bez dluhu vůči čtenářům.
U Psích vojáků se budete bavit. Není to prostá akce, ale román zaobírající se zajímavými a velmi slušně zpracovanými tématy. Celkově však románu chybí dynamika, která by jednotlivé části propojila do jednoho celku. Autor příběh vypráví striktně lineárním způsobem, nedělá odbočky a občas nechává dějovou linku téměř vymizet, aby se pak sice rychle vrátil, ale jistá nedůvěra čtenáře už zůstane. Navíc se autor nedokáže do tématu ponořit naplno a po celou dobu jen klouže po povrchu. Hodnocení knihy také sráží na paperback překvapivě hodně vysoká cena.
Pokud se vám líbila Ocelová šlechta, kterou Planeta 9 vydala od Tchaikovského loni, tak se vám Psí vojáci budou líbit také. Výborně popsaný svět, dobré postavy, zajímavý děj, tentokrát přeci jen výrazně bohatší na myšlenkový obsah. Ti, kteří předchozí dílo nečetli, nemusí smutnit a začít rovnou Psy. Po obsahové stránce jsou bohatší než ryze bojová šlechta.
Adrian Tchaikovsky: Psí vojáci
Vydal: Nakladatelství Planeta9, 2020
Překlad: Martin D. Antonín
Obálka: Michal Suchánek
Počet stran: 380 / měkká vazba
Cena: 399 Kč
