Čekání skončilo, na streamovací službě Amazon Prime vyšly první dva z osmi dílů seriálu Rings of Power. Obavy Tolkienovských puristů se naplnily, seriál nemá s literárním předlohou téměř nic společného. Naděje fanoušků fantasy se potvrdily, vznikl zajímavý a zábavný seriál.
V pátek se na streamovací službě Amazon Prime objevily první dva díly seriálu Pán prstenů: Prsteny moci. Další budou následovat každý pátek jeden, a to až do 14. října, kdy první série vyvrcholí a má pokračovat dalšími pěti řadami.
Oba první díly režíroval zkušený španělský režisér J. A. Bayona (natočil třeba Jurský park: Zánik říše) a scénář napsala dvojice J. D. Payne and Patrick McKay. Od zveřejnění prvních snímků ze seriálu se fanouškovská základna začala bouřit, že toto není Tolkien. No, je třeba jim dát za pravdu. Doslova a do písmene se v Amazonu Tolkienova díla nedrželi.
Nenávist očekávaná, ale…
Hodnocení seriálu Prsteny moci se bude diametrálně lišit podle toho, na jaké straně barikády kritik stojí. Pokud se řadí mezi puristy, podle nichž by měla adaptace následovat literární předlohu co nejvěrněji, tak seriál právem odsoudí.
Amazon přežvýkal téměř každou postavu z předlohy a udělal ji jinak. Elfové až na výjimky nemají dlouhé vlasy, trpaslice naopak vousy, z elfí čarodějky Galadriel, vážené a obávané postavy, je holka-bojovnice s mečem lovící orky… do toho připočtěte hobity, kteří nejsou hobiti a vypadají jako nějací lesní bezdomovci.
Vše z trailerů je i v seriálu, kdo bere Prsteny moci jako podvod Amazonu na fanoušky Tolkienova díla, bude mít pravdu. Zrovna u Středozemě napsal autor předlohy tolik zdrojového materiálu, že tvůrci adaptace nemohou argumentovat nedostatkem podkladů, které by saturovali vlastní invencí.
Kromě toho tu je dnes již legendární trilogie Pán prstenů od Petera Jacksona, která se pro mnohé stala více méně kanonickým zobrazením Středozemě. Ano, i v této adaptaci musel Jackson a jeho tým hodně ubírat i přidávat, aby z fascinující, ale po literární stránce přeci jen trochu slabší předlohy, vytesal mistrovské dílo.
Stále mějme na paměti, že John R. R. Tolkien byl především lingvista a vědec. Geniální, ale stále lingvista toužící po poznání a popisu, takže vyprávěl příběh a z toho ustavičně zabíhal k popisům historie svého světa i každého údolí, stromů, kamení a tak….
Kdo bude chtít seriál rozbít, že se vůbec nedrží předlohy, tak ho rozbije naprosto jednoduše na ty nejmenší kousíčky. Když se ale na Prsteny moci podíváme objektivní optikou, tak on to zase tak špatný seriál není. Naopak, je velmi zajímavý a zábavný.
Tolkien od Amazonu
Amazon koupil práva na trilogii Pán prstenů a na Dodatky, což jsou přípisky v knihách v trilogii, kterými se Tolkien snažil vměstnat do omezeného prostoru papírové stránky co nejvíce příběhů a faktů z historie Středozemě a celé Ardy (Středozemě totiž není svět sám o sobě, ale jeden kontinent ve velkém světě jménem Arda, to jen tak pro pořádek).
Tvůrci seriálu se rozhodli zpracovat historii Středozemě daleko před událostmi z Války o prsten. Děj se odehrává v takzvaném Druhém věku (nebyl by to Tolkien, aby před Prvním věkem neměl ještě X dalších a nečíslovaných věků…), takže je to doba, kdy bylo poraženo první z velkých zel Ardy – ďábelský Morgoth a jeho pomocník Sauron. V tomto čase, tedy v relativním dějovém vakuu, než se Sauron zase vrátí, se začíná odehrávat seriál. To není spolier, Tolkien propracoval časovou osud do detailů.
Velkolepá podívaná
Seriál je po vizuální stránce velkolepý. Amazon nešetřil a proklamovanou půl miliardu dolarů utratil za kvalitní věc. Záběry jsou narvané CGI efekty, ale jsou velmi kvalitní a přirozeně se mísí se záběry na novozélandskou krajinu a vytvářejí přirozený, živý, barevný a zajímavý svět, který svou estetikou navazuje na představy jednoho z předních ilustrátorů Tolkienova díla Alana Lee, jímž se silně nechal inspirovat i Jackson ve svých zpracování Středozemě. I když postavy stojí v přírodním amfiteátru, nepůsobí to lacině, že by se šetřilo na kulisách.
Spojitost s legendární filmovou trilogií zajišťuje také geniální hudební skladatel Howard Shore, který komponoval hudbu pro Jacksona a podobně kvalitní dílo odevzdal i Amazonu. Jeho nezaměnitelný „středozemský“ rukopis je znát v každé skladbě, která podmalovává snímek v těch správných momentech.
Diváci slyší jásavé fanfáry při majestátních záběrech na pyšná elfí sídla, při dunivých, barbarských rytmech v potemnělých skřetích tunelech běhá mráz po zádech. Shore tu prostě ukazuje, proč je výborným hudebním skladatelem, který dokáže s hudbou čarovat a pomáhat obrazovému materiálu působit na diváka.
Současně ale jeho rytmy jsou přesně tak podobné těm v Pána prstenů, aby divák „slyšel Středozemi“, ale současně nové, jinak zpracované a originální. Hudba je o výrazný kus dál než třeba v hodně nepovedené adaptaci Hobita, kde Shore také skládal hudbu, ale spíš sám sebe vykrádal, než aby tvořil něco nového a současně kontinuálního.
Tři souběžné příběhy
Vyprávění je rozděleno do tří různých částí Středozemě. Na západě v Lindonu pod vládou Gil-galada se odehrává elfsko/trpasličí linka, kde vystupují notoricky známá jména z knih jako půlelf Elrond, kovář prstenů moci Celebrimbor, i ten legendární král elfů Gil-galad.
O notný kus dál na východ (v předsauronovském Mordoru) leží Jižní země (Southlands) a v nich vesnička Tirharad. Nic z toho Tolkien nenapsal, za to můžou v Amazonu, a odehrává se tu příběh dvou smyšlených postav – silvánského elfa Arondira a lidské ženy Bronwyn. Ve třetí příběhové linii vystupuje hobití kmen Chluponohů (harfoot) a jeden tajemný cizinec.
Překvapivě spolu nové i původní postavy dokáží spolupracovat a není možné na první pohled rozeznat, koho stvořil Tolkien a koho scénáristické duo J. D. Payne and Patrick McKay. Herci hrají kvalitně a jejich dialogy nejsou přehnané nebo nějak křečovité.
Všechny postavy spojuje jediné – tajemné zlo, o kterém někteří vědí, že přichází, jiné to tuší, někteří popírají a zbylí se tváří, že se nic neděje. Tvůrci s nevyslovenou hrozbou zatím pracují velmi šikovně a dávkují ji do diváků postupně lež soustavně. Budují napětí a chuť na další díly.
Na druhou stranu, vtom dávkování by mohli být tvůrci odvážnější, protože po úvodní akční sekvenci v prvním dílu napětí i dynamika děje upadne do rozhovorů a nezbytné další expozice. Ve druhém díle už začíná přituhovat a diváka čeká výrazně živější děj bez opatrného našlapování, což si autoři ve Středozemi mohou dovolit.
Elfí superwomen
Za hlavní postavu seriálu si v Amazonu vybrali Galadriel – mocnou elfí čarodějku, váženou, silnou, krásnou za hranice lidského chápání. Kompletně ji předělali. Z klidné a rozvážné dámy je bojovnice s mečem na zádech a touhou pobíjet orky a pronásledovat zlo.
Ano, z Galadriel udělali jednoduše řečeno archetypální postavu hanlivě označovanou jako STRONG FEMALE CHARACTER. Takto označená žena je nepovedeným pokusem uvědomělých filmařů vyzdvihnout vliv a sílu žen v kinematografii a většinou to skončí tím, jak otravná a přesílená ženská mlátí do chlapů, čímž si autoři asi něco kompenzují, ale pro film je to katastrofa (zdravíme poslední Wonder Woman).
Galadriel v Prstenech moci nečekaně funguje. Tedy – není protivná, není přesílená, takže může vyvolávat u diváků i jiné než negativní emoce a současně se může v příběhu vyvíjet.
Mohli bychom namítat, že herečka Morfydd Clark je příliš mladá na tehdy už několikasetletou elfí paní nadanou nebývalou mocí. Ale tak, jak je amazonovská Galadriel napsaná, tak mladá tvář, tvrdý pohled tmavých očí a pevně sevřené rty k postavě sedí.
Jasně, bude trnem v oku všem milovníkům Tolkienovy předlohy i Jacksonovy adaptace, protože Cate Blanchett zahrála Galadriel více podobnou té knižní (I já Morfydd strašně dlouhou nemohl skousnout). Jenže na obrazovce prostě funguje a jako diváci chcete vědět, co se s ní stane dál.
Galadriel vzdoruje autoritám, ale má pro to důvod, díky čemuž jsou její činy dynamické a postava se určitým způsobem vyvíjí a přirozeně posouvá v příběhu. Současně u té vzdorovitosti není otravná a nechová se nepřirozeně jen proto, aby filmaři ukázali sílu ženy.
Z ostatních postav tu zatím dostal větší prostor jen Elrond, jenž s tváří herce Roberta Aramaya bude v seriálu za chytrého až vychytralého politika a diplomata.
Vlasatí bezdomovci
U hobitů je příběh strašně jednoduchý. Žijí si svůj život polodivokých kočovných vlasáčů, dokud si je události samy nenajdou. Jejich zpracování je… ehm… zase naprosto dokonale rozporuplné. Kdo čeká anglické sedláky 19. století a klidný život v norách, jak je prezentovali Jacskson ve shodě s Tolkienem, tak bude zklamaný.
Kmen chluponohů ale není moderním výmyslem. Oxfordský profesor je popsal už v úvodní pasáží Společenstva prstenu. (Kapitola O hobitech, kde v etnografické studii popsal tři kmeny hobitů – Plavíny, Staty a Chluponohy).
Tolkien Chluponohy vylíčil jako nejvíce chlupaté a rurální, což posloužilo amazonským tvůrcům jako záminka pro vytvoření vlasatých hipíků se zapletenými větvičkami ve vlasech a vousech a žijících z lesích.
Současně ale jsou popsaní zajímavě, nijak neurážejí, spíš jsou svým způsobem roztomilí a dokážou nadchnout Hlavní zásluhu na tom má herečka ústřední chluponožské postavy Nori Markella Kavenagh, která hraje sympatickou a milou hobitku, kterou, jak se zdá, čekají hodně zajímavé časy.
Černý elf
Na závěr tu máme úplně novou a netolkienovskou lokaci a postavy – Tirharad s Arondirem. Jakmile se objevil na internetu tesaer, stal se Arondir, jehož hraje herec Ismael Cruz Cordova, dalším terčem kritiky, protože elfové v Tolkienově podání vycházejí ze severských mýtů a postavy tmavé pleti se v nich nevyskytují.
V tomto ohledu je třeba zmínit jednu věc. Amazon zařadil do všech ras v celé Středozemi herce všech ras. Mezi Chluponohy, trpaslíky i mezi lidmi v Mordoru vidíme mezi komparzisty bílé, tmavé, černé, žluté… vadí to? Překvapivě vůbec ne. Upřímně je mnohem horší vyměnit rasu jedné, středně důležité postavy, a tvářit se inkluzivně, že je tam.
Osamocený herec pak působí jako pěst na oko a jako povinná změna, aby se dodržela inkluzivita. Když zaplníte scénu postavami všech barev, najednou to začne působit celé úplně přirozeně a nenuceně. Najednou Arondir nevypadá jako něco nepřirozeného, ale jako úplně normální součást fiktivního světa.
A jak si vede elfí voják jako postava? Inu, v jeho dějové lince se začíná od začátku projevovat přicházejíc zlo nejvíce, takže kdykoliv se děj přepne do jeho části, divák zbystří a začne se těšit na temnější a napínavější drama. A také ho dostane. Události v druhém dílu totiž přivedly na scénu skřety a ti se Amazonu moc povedli. Jsou strašidelní, nebezpeční a cítíte z nich pach zplozenců temnoty.
Stojí to za to
Seriál Prsteny moci nabídl jinou Středozemi, než na jakou byli dosud fanoušci zvyklí, ale současně v mnoha ohledech velmi podobnou zavedenému kánonu. Postavy došly mnoha změn, hrají je typově jiní herci, než na jaké jsme byli dosud zvyklí. Ale není to špatný seriál. Naopak, je to povedený, dobře napsaný a natočený seriál, který si zaslouží pozornost i chválu.
Jak už jsem řekl v úvodu, zastánci co nejvěrnější adaptace Tolkienova textu budou seriál nenávidět, protože mění řadu podstatných věcí (mně osobně se třeba vůbec nelíbí Gil-galad, kterého si představují výrazně mužnějšího, než Benjamina Walkera s naducanými tvářemi a dlouhou černou parukou, jenže co naplat – v seriálu jako postava funguje bez zádrhelu. A účel prostě světí prostředky).
Je pravda, že první díl začal velmi akčně a následně mu došel dech. K tomu je třeba připočíst výrazné odkazy na historii Ardy, kterou divák neznalý předlohy nemohl znát, takže měl ustavičně pocit, že postavy mluví o něčem, co neví a co mu úvodní pětiminutová nalejvárna neřekla.
Ale je to jen pocit. Scénáristé z toho poměrně rychle vybruslí a když nabydou jistou v novém světě, začnou vyprávět zajímavý příběh. Začátek série začal výborně.
Kdo je tajemný muž z meteoritu? – pozor spoilery
V prvním díle se objeví na scéně záhadný muž, který na Středozemi dopadl jako meteor. Nikdo neví, kdo to je, nemá jméno, neumí mluvit, ale jak se zdá, umí kouzlit. Pročež se rozhořela debata, kdo by záhadný „muž z meteoritu“ mohl být.
Rozhodně to není Sauron, ten se sice kolem roku 500 v Druhém věku vrací a staví si v Mordoru Barad-dûr, ale vrátil se potichu a v převleku za elfa. Také to nemůže být Gandalf, což je sice mocný a starý čaroděj (Istar), ale není to člověk ale duch (Maia). Do Středozemě se dostal až na začátku Třetího věku, dlouho po událostech v seriálu, takže ten to také být nemůže.
Je tak dost možné, že to bude nějaký „Gandalf z Amazonu“, tedy smyšlená postava čaroděje. Uvidíme, jak se to vyvine.
Pán prstenů: Prsteny moci
Režie: J.A. Bayona
Scénář: Patrick McKay, John D. Payne
Hudba: Bear McCreary, Howard Shore
Hrají: Morfydd Clark, Lenny Henry, Markella Kavenagh, Sara Zwangobani, Thusitha Jayasundera, Megan Richards, Dylan Smith, Maxine Cunliffe, Robert Aramayo, Ismael Cruz Cordova, Daniel Weyman, Nazanin Boniadi, Charles Edwards a další.