Každá další kapitola v Mignolově opusu magnum nás hlouběji a hlouběji zatahuje do Hellboyova příběhu, který je svázán pevnými řetězy předurčení. Hellboy byl přivolán na svět s jasným úkolem a plejáda mytologických a magických tvorů mu to bez ustání předhazuje. K naší velké radosti a pobavení tak činí většinou marně.
Probouzení ďábla je druhým svazkem fenomenálního cyklu Mikea Mignoly Hellboy. Příběh, který v prvním dílu nabral ve všech ohledech zrychlení „z nuly na sto“ na několika málo stránkách, pokračuje stejně urputně, zběsile a podmanivě.
Kniha je dedikována „Drákulovi a všem dalším upírům, které jsem miloval“, což nám rázem napovídá, o co v tomto dílu půjde. Ano, podíváme se do Rumunska.
V jedné z úvodních scén jsme svědky záhadné vraždy v newyorském panoptiku voskových figurín, samotná scéna je ukázkou mistrného rozvržení scény a prací s detailem a střihem ve směsce napětí a kulturních referencí.
Mignola zde opět pracuje se sugestivním sledem celků (skrumáží démonických a podivných voskových figurín) a detailů (jako je např. Vlad Tepes či krvavá ústa voskové upírky).
V této scéně se nám ze stínů mezi figurínami zjeví přízračná Ilsa Haupsteinová (nacistická souputnice Grigorije Rasputina), jejíž rukou patrně padne několik smrtících výstřelů mařících osud ředitele musea, Hanse Ublera (který kdysi svůj podnik provozoval v Berlíně pro nacistickou, okultně zaměřenou smetánku).
Stejně jako v ostatních knihách si můžete užít nejen první čtení, ale i mnoho čtení opakovaných, kde stále více a více vyniká obdivuhodný smysl pro detail a napětí. Jako by Mignolova práce byla předem skvěle vymyšlená skládačka, která odolává jakýmkoliv pokusům ji rozbořit.
Předmluvy se tentokráte nezhostil nikdo menší než legendární komiksový scénárista, spisovatel a okultista Alan Moore (autor knih jako Z Pekla či V jako Vendeta).
A jeho text není pouhou adorací Mignolova génia či vyzdvihnutí kvalit komiksu Hellboy, ale je koncipován jako meditace nad stavem umění a kultury v devadesátých letech.
Moore toto období chápe jako jedinečný bod, kdy dochází k rozsáhlé reflexi předchozích epoch a divokému mísení proudů bez nutnosti podléhat mainstreamu či jednotlivému dlouhodobému trendu (jen podotýkám, že předmluva je z doby vzniku knihy, tedy z roku 1996; nejde tedy o nějaké nostalgické rozjímání, Moore mluví takřka in medias res).
Stejně jako v dalších svazcích série se nám i zde dostává úvodního slova skutečného znalce, který Hellboye přirovnává ke sklenici krvavě rudého vína.
Což nás opět přivádí k oněm upírům. Hellboy a další dva z týmu Ú.P.V.O. se vydávají do Rumunska, kam vedou stopy z muzea voskových figurín. Stopy Ilsy Haupsteinové, které byla krom projektu Ragna Rok (tedy onoho projektu, který pomáhal Rasputinovi přivést na svět Hellboye) také součástí projektu Heinricha Himmlera nazvaného příznačně Vampir Sturm.
Jak již bylo nastíněno v první svazku, kolem nacistů a jejich okultních tajných projektů se budeme točit často a často se k nim budeme vracet. V této souvislosti si nelze nevzpomenout na legendární knihu Jitro Kouzelníků od Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera.
Tato kniha, která se v šedesátých a sedmdesátých letech stala doslova kultem, je jednou z nejznámějších studnic historek, mýtů a fabulací kolem okultní historie Třetí říše.
Navíc se spekuluje že dílo H. P. Lovecrafta stálo u jejího vzniku, a tudíž jistá spřízněnost s Hellboyem je evidentní.
Pamětníci si možná vzpomenou i na oblibu této knihy v Československu (kde se po rozebrání prvního vydání šířila samizdatově a dočkala se reedice v roce 1990). Ponechme stranou, že tato kniha bývá označována jako semeniště polopravd a mýtů a zdroj různých konspiračních teorií, protože stejně jako Hellboy ukazuje na zcela jinou než faktickou stránku těchto výmyslů, totiž na jejich estetickou hodnotu a na jejich dobrodružný potenciál.
Zatímco Bergiera a Pauwelse můžeme osočit jako obchodníky s fake news a hoaxy (byť se jim tehdy tak neříkalo), Mignolův génius tkví v tom, že tyto teorie a mýty zcela přenesl do světa podmanivé fikce, čímž jim jen přidal na poutavosti.
Příběh druhého dílu s ještě větší naléhavostí koketuje s tématy osudu a předurčení. Po konfrontaci s Rasputinem je Hellboy stále pod tlakem vědomí důvodu, proč byl přiveden na tento svět.
Stále více se dostáváme k jádru tohoto hrdiny, který dostal do vínku hrozivé jméno Anung un Rama, stále více je odhalován jeho charakter.
Charakter drsného, ale v zásadě skromného chlapíka, který se staví proti svému osudu a odmítá jej – nacisty nesnáší se zavilou urputností a na svém kontě má likvidaci spousty nadpřirozených tvorů, kteří často deklarují jejich vzájemnou blízkost.
Hellboy je někdo, kdo tvrdošíjně stojí na „cizí“ straně barikády, ačkoliv se mu za to nedostává žádné odměny. Možná snad největší odměnou je právě ona možnost vzepřít se. Tvrdohlavost, odhodlanost, troufalost a jistá láska k rebelii a naschválům jistě patří k důležitým charakteristikám našeho rudokožce.
Pochopitelně spolu se schopností nakopat zadek v zásadě čemukoliv, přežít i ty nejhorší pády a rány a vše glosovat vyrovnaným a chlapáckým způsobem. V tomto dílu ostatně padne legendární hláška: „Dámo, chtěl jsem projevit dobrou vůli, protože patříte k hlavním mytologickejm postavám, ale vám teď asi definitivně řachlo v kouli“.
Adresátkou není nikdo menší než bohyně Hekaté a rána po její kebuli je kontrována citátem z Knihy zjevení. V tom se nám opět vyjevuje Hellboy v celé své kráse. Mignola mistrně povznáší celé komiksové médium, aniž by měl potřebu překračovat vlastní stín.
Výtvarná stránka je opět zcela uchvacující, tentokráte bych rád zmínil fantastickou práci s architekturou.
Evropská (a především středověká) architektura je oblíbenou kulisou Hellboyových příběhů a Mignola s ní pracuje mistrně, jednotlivé scény jsou pečlivě prokomponované, až mohou místy vyvolat reminiscence po klasických malířských dílech.
Krom atmosférických kulis se však nezdráhá použít tu a tam i nějaký ten architektonický či sochařský detail, opět cele věrný svému lehkému a dynamickému střihu.
Aniž bychom vyzradili další detaily ze zápletky tohoto dílu (kde se míhají nemrtví, upíři, nacisti a homunkulové, krom toho že máme co do činění s pověrami, legendami, ale i s obyčejnými lidskými příběhy, byť často jen v náznaku), zmíníme alespoň lyrický epilog, který se odehrává u paty Yggdrasilu a je pojat jako dialog mezi Babou Jagou a duchem Grigorije Rasputina.
Krom neoddiskutovatelné uhrančivosti této scény se nám zde zvolna otevírá motiv, který se naplno rozvede až v mnohem pozdějších dílech, totiž jistá melancholie z mizení nadpřirozena a magie ze světa lidí.
Hellboy s je svým způsobem poněkud nepravděpodobným hrdinou, protože ač mu čtenář nemůže přestat fandit, stejně se (alespoň částečně) má tendenci stavit na stranu neustále poráženého nadpřirozena.
Probouzení ďábla vám zkrátka přinese to, co jste od pokračování brilantního prvního dílu čekali. A krom toho ještě mnohem víc. Nemohu kritizovat, pouze smekám.
Hellboy: Probuzení ďábla
Scénář a kresba: Mike Mignola
Vydal: Nakladatelství Comics Centrum 2019 (třetí vydání)
Překlad: Jan Kantůrek
Počet stran: 144 stran
Cena: 419 Kč