Vedle našeho lidského světa leží ještě jeden. Ten dračí. Jeho obyvateli jsou tajemní ještěři mnoha barev, kteří se celé věky skrývali před lidmi, mátli je a oslepovali, abychom si nevšimli, že na dosah ruky leží civilizace daleko starší, než je ta naše. Nyní ale nastal čas, kdy se ještěři přestali skrývat. Válka je na spadnutí.
Před rokem si Petra Dragita Machová splnila sen a vydala knihu Dračí město. Po rozporuplném začátku (stále trvám na tom, že urban fantasy úvod nic moc) nás tehdy zavedla do tajemného dračího města Zarny, kterou popsala tak detailně a krásně, až jste měli pocit, jako byste se jejími ulicemi procházeli vy sami. Vše vyústilo v epickou bitvu o Zarnu, odhalení překvapivého záporáka a nabídkou ještěřice Jery, aby se Jana s Ondřejem rozhodli pro výcvik v tajemném řádu Erëshan.
Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají
Zde začíná příběh druhého dílu. Jana s Ondrou se vydávají do nádherného podmořského města Íllysey v hlubinách Atlantského (Aigenova) oceánu, kde má začít jejich výcvik. V řádu se k nim ještěři chovají ovšem dost zmatečně. Na jednu stranu mají vítat hrdiny z bitvy o Zarnu, na druhou stranu jsou to proměněnci a na výcvik již poměrně staří.
Jana navíc ztratila svou bojovnou jiskru poté, co ji princ Alar zajal a pokusil se ji znásilnit. Nesnese prakticky žádný dotek (což Ondra hodně těžce nese) a v bojových disciplínách řádu těžce selhává. Chybí jen krůček, aby dostala na zápěstí stříbrnou značku doživotní služby v područí řádu. Značku selhání.
Že je Jana těžce k ničemu, víme už z prvního dílu. Za mě se jedná o jednu z nejnepříjemnějších hrdinek, takříkajíc na facku, jelikož je absolutně zoufalá do chvíle, než v sobě probudí svou vnitřní bestii, a pak je strašně silná (takových „hrdinů“ je ovšem ve fantasy vážně hodně), případně má strašlivý bordel ve svých citech (k Ondrovi zahořela láskou, třebaže se skoro vůbec neznali, a pak strašně trpěla na to, že ji všichni chtěli znásilnit).
Je to puberťačka, novorozená ještěrka, asi na to má nárok. Navíc se to v mezích žánru young adult tak trochu očekává.
Dvojí úhel pohledu
Pouto stínu ale naštěstí není jen o ní. Do řádu se kvůli Janě a Ondrovi přidává i Lianea z rodu tajemných Zelených ještěrů. Oficiálně je na výzvědné misi, aby zjistila co nejvíce o řádu Tajných, reálně se ale především bojí o své nové přátele. Důvody k obavám jsou oprávněné, protože řád svým novým kadetům v mnohém dost zásadně lže. Lie je to ale houby platné, protože ji dohnala minulost a mladická nerozvážnost.
Její úhel pohledu celou knihu dost zásadně zachraňuje, protože kde je Jana naivní a lehce přiblblá, tam Lia řeší samé temné a děsivé záhady. A navíc neví, jak dlouho ještě dokáže zůstat sama sebou. Rozuzlení její situace je naprosto epické.
Tajemní jsou úplně jiní, než jak se o nich mluvilo, ve sklepení řádu se ukrývá spousta zajímavých lidí i věcí, mentorka Jera není tak důvěryhodná, jak se zpočátku zdálo… A jak se zdá, záporáci z prvního dílu doposud neřekli poslední slovo. Pokazit se může spousta věcí, a kdo ví? Třeba se ve třetím díle dočkáme už definitivního konce svobodných ještěrů.
A když jde o všechno, Jana řeší… lásku.
Každý boj s láskou je předem prohraný
Jakkoliv je druhý díl Dračího města napínavý a obsahuje spoustu nečekaných zvratů, pořád se jedná o žánr YA. A tím pádem se musíme nimrat v citech hlavní hrdinky. V tomto případě dokonce dvou hrdinek. Díky dračím bohům, že se aspoň nepřetahují o stejného chlapa.
Jana je hluboce zamilovaná do Ondry (ale nedovolí mu ani pusu, protože před sebou pořád vidí Alara), flirtuje s fešáckým ještěrem z výcvikové skupiny, a co teprve ten ještěří krasavec, o kterém se jí často zdá? Není divu, že Ondrovi brzy praskne cévka. A Lianea také zrovna nedrží celibát.
Perfektní vykreslení postav
Musím ovšem uznat, že jakkoliv bych hlavní hrdinku uškrtila, vedlejší postavy jsou naprosto dokonalé. Autorka se v jejich popisu od prvního dílu hodně zlepšila, a tak se mezi nimi vyskytují opravdové klenoty. Třeba takový Zeyr se z pozéra a roztomilého rošťáka přetaví díky nadšení do lidských technologií a zvyků do ještěří alternativy pana Weaslyho z Harryho Pottera (A teď mi řekni, k čemu slouží gumová kachnička).
Princezna Naíklyn má zase překvapivě silný charakter, což byste do ní na první pohled rozhodně neřekli. A to je moc dobře, protože Janu bych přizabila a Ondru občas taky. Je skvělé, když autorka dokáže svým postavám vdechnout dostatek života, aby ve vás vzbudily emoce. I když jsou tyto emoce do jisté míry negativní.
A právě v tom vnímám Petřinu největší přednost. Do kulis tak detailně popsaných, že si je dokáže bez problému představit naprosto každý, umí zasadit charaktery, jež jako by žily vlastním životem. Pokud už nějakou postavu pojmenuje, můžete se vsadit, že za ní bude nějaký příběh. Předchozí partneři, kteří ovlivnili její život, značná očekávání rodičů, napínavý milostný příběh, který by vydal na krátkou novelu nebo povídku. A pokud třeba přijde o život (protože bez nějaké smrti se dobrý příběh prostě neobejde), vzbudí to emoce. Naprosto vždycky.
Druhý díl lepší než první
Nebudu ovšem tvrdit, že Pouto stínu nemá svoje chyby. Začátek byl opět rozvláčný (i když naštěstí ne tak tragický jako u Dračího města), na některé Janiny myšlenkové pochody jsem už asi stará, nebo moc cynická a ten cliffhanger na konci je moc moc fuj. Jak jsem měla radost, že je první díl relativně uzavřený, za konec tohohle se autorka nejspíš ocitne v pekle. A celé nakladatelství s ní, pokud nevydají konec.
Jedno ovšem musím autorce přiznat. Očividně naslouchá hlasům komunity a pracuje s jejich názory. V prvním díle mi například vadila scéna, kdy první kompletní proměna v ještěra proběhla ve třídě plné puberťáků a nikdo si ji nenatočil na mobil. Jak se ukázalo, záznam existoval, a dokonce se dostal na youtube i do televize.
Předtím mi také vadilo, že do skvělého fantasy akčního děje zničehonic zasáhlo Brno. Brno? Rodiče? Cože? V druhém dílu se o Brně už nemluví, o rodičích jen trochu. Hurá. A co beru nesmírně pozitivně, draci se (možná) vracejí. Tenhle dračí svět má potenciál. A pokud na něm bude Petra Machová pracovat se stejnou péčí jako doposud, jeho fanouškovská základna jen poroste.
Jen kdyby ta Jana dostala do budoucna alespoň půlku mozku.
Petra Machová: Pouto stínu
Vydal: Nakladatelství Host, 2019
Obálka: Lucie Zajíčková
Počet stran: 544
Cena: 379 Kč
