Když začnete na cizí planetě kopat, můžete najít ledacos. Třeba prastarou bitevní loď řízenou mocnou umělou inteligencí, která vám začne pěkně zatápět. Kolonistům na Sirse III se podařilo právě tohle a Hvězdná flotila musí situaci vyřešit – i kdyby je při tom měla všechny zabít.
Discovery bez Discovery
Seriál Star Trek: Discovery, který aktuálně dospěl již do třetí sezóny, stále rozděluje fanoušky na dva zhruba stejně početné tábory.
Jedni v něm vidí dokonalou moderní reinkarnaci TOS, druzí naopak pošlapání principů Star Treku kašláním na vědu i logiku bandou nesympatických pitomců, kterým by neměli dát do ruky ani traktor, natož hvězdnou loď.
Ať už patříte k těm či oněm, můžete si nyní přečíst první knihu z tohoto seriálu, „Nejtěžší chvíle“ zkušeného startrekového autora Davida Macka (trilogie Volání osudu).
Stejně jako nedávný první román seriálu Star Trek: Picard, je i tento prequelem, odehrávajícím se zhruba rok před úvodní epizodou seriálu. To samozřejmě znamená, že samotnou Discovery v něm neuvidíte – většina děje se odehrává na palubě U.S.S. Shenzhou kapitána Philippy Georgiu, a U.S.S. Enterprise Christophera Pikea.
Tyto dvě lodě jsou vyslány krizi na Sirse vyřešit, situace se však rychle komplikuje a vyostřuje. Kolonisté leccos skrývají a mimozemská bitevní loď schopná mimo jiné vypouštět automatické bojové drony, které se přizpůsobují síle protivníka, se ukazuje být značně tvrdým oříškem.
Ve hře se nakonec ocitá zničení celé kolonie, mezi kapitány obou lodí propuká konflikt a čas na řešení se krátí.
Kruté rovnice
Pokud jsou „Nejtěžší chvíle“ něčím zajímavé, je to hlavně způsob, jakým David Mack pracuje s narativy Klasické série (TOS), a jak ukazuje temnou stránku těch zdánlivě naivních časů „kovbojské diplomacie“ kapitána Kirka.
Ano, kapitáni hvězdných lodí si zde mohou dovolit ledacos, jenže poslední slovo má nelítostná matematika přežití. Automatická bitevní loď poletující po sektoru plném obydlených planet může ohrozit miliardy lidí.
V momentě, kdy prostě sami nemáte dost lodí, abyste se s ní pak vypořádali, je její zničení ještě na zemi jedinou možností, i za cenu, že s sebou vezme pár set tisíc obyvatel jedné kolonie, kteří si navíc na svůj průšvih sami vydatně zadělali.
„Je to hra čísel,“ říká na jednom místě románu Philippa Georgiou, „a nám čísla docházejí.“
Toto je typ rozhodnutí, které museli velitelé Hvězdné flotily v dané době činit, a museli s ním počítat jako s reálnou možností už ve chvíli, kdy usedali do kapitánských křesel. Toto je aspekt břímě velení, jehož tíži kupříkladu Jean-Luc Picard nikdy naplno nepocítil.
David Mack umí přesně tento fakt v knize nenásilně zdůraznit a přimět čtenáře, aby se nad ním zamyslel, tím však bohužel výčet jednoznačných kladů románu končí.
Jednoho málo, druhého moc
„Nejtěžší chvíle“ mají dva hlavní nedostatky, které se navzájem podporují. Tím prvním je přílišná délka románu, která jednoduše neodpovídá únosnosti zápletky.
Prakticky celá druhá linie okolo dění v kolonií a machinací guvernérky Kolovy, je zbytečná. David Mack i způsobem jejího zaříznutí v závěru naznačuje, že si toho byl dobře vědom, anebo jí měl dokonce sám plné zuby. Pokud by se z knihy zcela vyhodila, nestalo by se prakticky nic, a to stejné platí o některých částech dění na obou lodích.
Celý román vzbuzuje dojem, že autor dostal nařízený počet stran, který musí zaplnit, a tak je vycpával, čím se jen dalo, anebo psal ve spěchu, takže neměl dostatek času vymyslet něco lepšího. I samotné finále působí utahaně.
Druhý problém je shodný s tím, na jaký narazila Una McCormack u „Nejposlednější z nadějí.“
Stejně jako její kniha, „Nejtěžší chvíle“ vznikly velmi brzy po začátku seriálu, či dokonce ještě před ním. Autoři tak psali o lidech, které neměli možnost dostatečně poznat, vařili z vody. McCormack měla výhodu v tom, že se alespoň mohla opřít o některé dříve dobře známé postavy, počínaje samotným Picardem.
David Mack měl možnosti ještě omezenější – vyjma Spocka se všechny ostatní známé postavy objevily předtím v seriálech jen velmi krátce. A třebaže je v práci s lidmi opravdu velmi dobrý, tohle tápání ve tmě se na knize silně podepsalo.
Michael Burnhamová, která působí nemastně neslaně i v seriálu, je úplně stejná také zde. Ačkoliv se román cíleně zaměřuje na „nehotového“ důstojníka, o Michael čteme spíše se zdvořilým zájmem než s nějakým zaujetím.
Ani scény z jejího splynutí mysli se Spockem a vyjasňování vzájemných traumat, jakkoliv dobře napsané, tomu nepomáhají. Christopher Pike a Philippa Georgiu pak jsou prostě archetypální kapitáni a zbytek posádky vyloženě stafáž.
Jediný, u něhož se autorovi daří zarýt hlouběji, je kelpienský poručík Saru. Mackův Saru je poněkud jiný než v seriálu, a je mu to jasně ku prospěchu.
Jeho nevraživost k Burnhamové, ve které (ne tak úplně neprávem) vidí v zásadě jen kapitánova protekčního spratka, stejně jako nepohodlí, jaké cítí na palubě lodi obklopen „masožravými dravci“, přerůstá až v každodenní zápas s vlastní přirozeností. Zápas, který na mě působil mnohem naléhavěji a věrohodněji, než u Spocka a jeho sestry.
Právě Saru je asi jediná postava v knize, u které jsem litoval, že nedostala více prostoru, stejně jako jeho vztah k „jedničce“ Pikeovy Enterprise, která tu jen tak mimochodem poprvé dostává i jméno.
Zhodnocení
„Nejtěžší chvíle“ je román v jistém ohledu stejně kontroverzní, jako seriál Discovery. David Mack je špičkový autor, který dělal, co mohl – navzdory veškerým výhradám je kniha pořád o třídu lepší, než třeba „Kruh se uzavírá.“
Stejně tak překlad Jakuba Marka a celá redakční práce je prvotřídní, při čtení nebylo nic, co by mě udeřilo do očí.
Přepálený rozsah a omezení daná formou prequelu však nelze přehlédnout. Zda, či jak moc budou vadit, bude záležet jen na čtenáři.
David Alan Mack: Nejtěžší chvíle
Vydal: Nakladatelství Laser, 2019
Překlad: Jakub Marek
Obálka: Jakub Schejbal
Počet stran: 344 / brožovaná
Cena: 321 Kč
