Autoritářský městský stát Nový Krobuzon je metropolí plnou podivných ras, umělců, vědců, šílenců, sexu, drog, thaumaturgie, bizarních strojů a rebelie. A na tomto pozadí vymalovaném do té doby netušenými barvami byl spleten strhující, napínavý, ale i dojemný příběh.
Nejednou se při čtení přistihnete, že horečnatě čtěte dál a zrychlujete tempo s tím, jak příběh uhání, ale občas vás něco zarazí a vy záměrně zpomalíte.
Třeba abyste si užili znepokojivou atmosféru, zcela bizarní nápady, pokochali se popisovanou scenérií, nebo se zamysleli, co všechno nám kniha v myriádě vjemů vlastně přináší.
Od Krále krysy po Nádraží Perdido
Když v roce 1998 vydal China Miéville svůj první román, Král krysa, kritika tento debut přijala nadmíru pozitivně a mladý autor, který přišel se svěžím urban fantasy románem, kde se v rytmu drum and bassu mísí klubová kultura Londýna s mýty z různých koutů světa, navnadil žánrové publikum a vzbudil oprávněná očekávání ohledně kvality dalších prací.
Když však v roce 2000 vyšel román Nádraží Perdido, všechna tato očekávání byla mnohonásobně překonána, protože na světlo světa se dostal román, který v mnohém změnil tvář fantastické literatury a svými v pravém slova smyslu epochálními kvalitami otevřel literatuře cestu do 21. století.
A protože nakladatelství Laser Books nám nadělilo oku lahodící nové vydání, je načase se k tomuto skvostu moderní fantastiky vrátit.
Jedinečné Nádraží Perdido
V čem je vlastně Nadraží Perdido tak jedinečné? Celá řada novot, které přináší jsou při bližším pohledu vlastně něčím, co nemusí vždy být tak oslnivě originální a ojedinělé.
Nicméně Miéville je krom zcela originálního tvůrce podivných nápadů také výtečným barmanem – namíchá totiž koktejl vždy tak, že ač poznáte jednotlivé složky, celek vás uchvátí, protože jednotlivosti předvede ve zcela jiných souvislostech. Pojďme tedy k těm jednotlivostem.
Předně rasy, běžná výbava nejednoho fantasy románu. Všude se to hemží elfy, skřety, trpaslíky a jinou havětí, někdy narazíme i na podivnější stvoření, nicméně povětšinou si drží jakýs takýs společný rámec (který navíc bývá dost blízký rámci ras v D&D). Miéville popouští uzdu své představivosti a krom lidí (ano, ti jsou všude) plní celý svůj svět (zvaný Bas-Lag) plejádou podivných stvoření.
Najdeme zde cheprijky s hlavami skarabů, voďanoje se svým žabím vzezřením a vodní magií, podivné pouštní kaktusíky, garudy, ale také rukodlaky, pavouky tkající předivo snů a reality, přetvory (vládou upravení jednotlivci, jejichž tělesné deformace bizarně zrcadlí jejich provinění) či hloupoučké skřarachy.
Další změnou oproti generickým fantasy je sociální rozměr – vše se odehrává ve společnosti učenců, umělců, grázlů, náboženských fanatiků, novinářů, revolucionářů i obyčejných štamgastů; vše je velice plastické a máme pocit, že skutečně nahlížíme do existujícího světa, který funguje. Sice po svém, ale velice uvěřitelně.
Základní osa příběhu je poměrně jednoduchá. Izák Dan der Grimnebulin je bývalý akademik a momentálně vědec pracující na zakázkách, které se ne vždy odehrávají na správné straně zákona.
Jeho obydlí navštíví Jagharek, příslušník tajuplné rasy garudů z pouštní říše Cymek, který přišel o to nejdůležitější ve svém životě – o svá křídla. Předestře Izákovi jasný požadavek – chce znovu létat, ať to stojí, co to stojí. Množství zlata Izáka rychle přesvědčí a on se pouští do výzkumu, díky kterému postupně potvrdí své vědecké teorie a objeví mnohem důležitější věci než jen nějaký létající prostředek.
Nechtěným důsledkem jeho bádání se však stane akvizice podivného exempláře, ze kterého se vyklube děs, který začne sužovat sny celého Nového Krobuzonu.
Zatímco Izák bádá, jeho milenka Lin pracuje na zakázce pro tajuplného vládce podsvětí, pana Multiho (v originále Mr. Motley). Lin je cheprijka, a tudíž disponuje velkou skarabovitou hlavou, ze které může vylučovat zvláštní výměšky, které se používají při tvorbě ohromujících skulptur.
Její vztah s Grimnebulinem je tajný, neb je skandální a provokativní a společensky zcela nepřípustný. A jak se dá očekávat v turbulencích divokých událostí se tato nestandardní láska mezi člověkem a hmyzohlavcem dostane do ohrožení a tvoří tak jeden ze zásadních pilířů příběhu.
Jak se stupňuje řádění nočních běsů, kteří způsobují noční můry, neklidný spánek a své oběti zanechávají ve vegetativním, bezduchém stavu, vyjevuje se nám více a více ze života Nového Krobuzonu. Policejní stát ovládající životy občanů se pouští do boje s netvory a na pomoc si povolává podivné spojence.
Co třeba takoví rukodlaci, kteří parazitují na tělech lidí, voďanojů, nebo třeba takových psů? Pokud vám to zní poněkud bizarně, tak se budete muset dále obrnit před Tkáči, gigantickými pavouky s malými ručičkami, kteří žijí ve zcela jiných dimenzích reality a s tou naší si zřejmě jen hrají dle jakýchsi nepochopitelných vzorců.
Prvky horroru a fantasy se mísí i vědeckofantastickými prvky a dočkáme se i umělé inteligence. Nádraží Perdido je zkrátka v mnohém nepředvídatelné. V tom však jeho hlavní síla neleží, ta je totiž v naprosto uhrančivé estetice něčeho zcela cizího a zdánlivě nepochopitelného, což však dává jakýsi zvláštní smysl.
New Weird
Miéville již v tomto raném díle vyniká coby autor s lehkou rukou, která srší jeden vizuální vjem za druhým a poskytuje čtenáři ohromné množství podnětů, které může nechat rozehrávat ve své fantasii.
Ostatně na začátku knihy autor jmenuje dva autory, kteří mu jsou největší inspirací. Je jimi Mervyn Peake, autor opusu magnum britské fantastiky a literatury vůbec – trilogie Gormenghast, a M. John Harrison, autor uhrančivých a z nepokojivých děl o Viriconiu.
China Miéville jako by si vybral ty nejojedinělejší hlasy ostrovní literatury, přetavil jejich sílu imaginace a nechal ji rozvinout v neztenčené síle a přeci ve zcela jiné podobě.
Kniha je spojovaná se začátkem fenoménu tzv. hnutí New Weird. Tato vysoce spekulativní škatulka v sobě zahrnuje takové autory jako je China Miéville, Jeff Vandermeer, Ian MacLeod, Jay Lake a mnoho dalších.
Ne všichni autoři se s tímto označením ztotožňují a ani nelze mluvit o nějaké organizované skupině, nicméně toto označení popsalo svébytný fenomén žánrové literatury začátku tisíciletí, který nesl některé společné rysy – stírání hranic mezi sci-fi, fantasy a horrorem, sociální tématika a nezřídka též důraz na fenomén přetvoření, modifikace či reorganizace vlastního těla a potažmo identity.
Dnes již asi nenajdeme nikoho, kdo by se k této kategorii otevřeně hlásil, protože svým způsobem ztratila smysl – celá řada těchto charakteristických rysů je vlastní značné části produkce žánrové literatury. New Weird změnil fantastiku, China Miéville byl u této změny a Nádraží Perdido je jedním z románu, který tuto změnu (symbolicky) inicioval.
Kniha vytvořená s péčí
Vezmeme-li si tento převratný román v novém vydání do ruky, zajisté nebudeme zklamáni, Laser Books se vrací k nejúspěšnějším dílům edice New Weird a dopřává jim nemalé péče.
Pevná vazba, kvalitní papír a především – nádherné barevné ilustrace na křídovém papíře! Edward Miller (známý také jako Les Miller) je ilustrátor, který dal celé edici New Weird svou tvář a v novém vydání se dočkáme celé série jeho ilustrací, které nádherně zachycují atmosféru Nového Krobuzonu.
Zůstávají totiž natolik odtažité, aby nechávaly místo pro fantasii, a zároveň se umí blýsknout nečekaným detailem. Překladu Milana Žáčka rozhodně není co vytknout, snad jediný můj osobní problém byl s překladem jména rasy jako „kaktusíci“. Originální název je cactacae, což je latinské označení kaktusovitých rostlin s jedním vypuštěným písmenem.
Jistě, kritika jde vždycky snáz než návrh lepšího řešení, ale „kaktusící“ mi pro tuto podivnou rasu plnou rváčů a násilníků moc nesedí.
Tím se vlastně dostáváme ke konci a k tomu, co lze této knize vytknout. A jakkoliv se snažím, tak nevím co. Když vezmete nějakou knihu po deseti letech, můžete mít, často oprávněně, obavy, že se vám snad již nebude líbit, že vás znovu tak nenadchne.
U Nádraží Perdida jsou však tyto obavy zcela neopodstatněné – i po tolika letech mohu tuto knihu směle zařadit mezi to nejlepší, co jsem kdy četl, nedoporučit mohu snad jen těm, kterým vadí pestrost a barvitost.
A snad možná ještě útlocitným; New Weird ostatně boural hranice mezi sci-fi, fantasy a horrorem a v knize najedete pár míst, které vás vyděsí, ale třeba i znechutí a možná i dojme.
Na závěr zbývá jen dodat ještě jednu výtečnou věc. Pokud (nebo spíš až) vás tato kniha uchvátí, můžete se opájet spoustou dalších knih Chiny Miévilla (všechny jsou dostupné v českém překladu).
Ač se to zdá nemožné, tento autor se blýskl něčím neslýchaným jako je Nádraží Perdido a poté svou další produkcí dokázal jednak to, že jsme viděli zatím jen zlomek jeho neskutečných nápadů a jednak to, že i tento skvělý autor se může ještě řemeslně vyvíjet do naprosté dokonalosti.
Dosti řečí, vydejte se na krásnou, napínavou, ale i znepokojivou cestu do Nového Krobuzonu, rozhodně se z ní nevrátíte stejní,
China Miéville – Nádraží Perdido
Vydal: Nakladatelství Laser-books, 2013
Překlad: Milan Žáček
Ilustrace: Edward Miller
Počet stran: 684
Cena: 499 Kč
