Pekelní démoni a literární aluze! Noční výlet s cigaretou může malému klukovi přinést nejedno překvapení a mladý Hellboy se na této noční výpravě setká se spoustou trampot. Anebo je to všechno jenom sen?
Přistupte blíže! Cirkus Spektakulár se kvapem blíží a od úderu půlnoci do neúprosného rozbřesku nelítostného slunce budete svědky rozličných divů a zázraků. Klauni! Sloni! Opice! Lvi! Poesie! Touha a vzrušení!
I v rámci komiksového média, kde jsou větší celky v podobě sérií často tvořeny postupně za pomocí jednotlivých epizodních sešitů, zaujímá povídka důležité místo. Stejně jako v próze je i zde povídka miniaturou, která má moc rychle čtenáře vtáhnout do svého světa, dát mu zakusit něco nebývalého a po chvilce jej opustit v úžasu a příjemném vzrušení z něčeho neznámého.
Povídka má oplývat ostrovtipem, a i přes svůj krátký rozsah má dodat alespoň nějaký překvapivý zvrat či neotřelou atmosféru. Povídka je zkrátka formát, kdy se jeden dobrý nápad vleze na několik málo stránek. Povídka komiksová má tu výhodu, že díky svému médiu umí zprostředkovat skvělou atmosféru téměř okamžitě, tím víc ale stojí na vydatném nápadu scenáristy.
Pokud je ovšem scenáristou Mike Mignola, je úspěch zaručen a nápadů je patrných tolik, že se do tak útlého svazku sotva vejdou.
Půlnoční cirkus sleduje cestu malého Hellboye vstříc zcela nevšedním zážitkům. V roce 1948 se vyplíží ze sídla ústředí Úřadu pro paranormální výzkum a obranu. Podařilo se mu totiž ukrást nepozorovaně jednu cigaretu, a tak jde vstříc nočním dobrodružstvím.
Malého Hellboye totiž na ústředí trápí především jedna z jeho nestrašlivějších Nemesis a tou je nuda. Profesor Trevor Bruttenholm má stále plné ruce práce, a tak malému klukovi, který si nejraději čte komiksy o náckobijcích (což se nesetkává s úplným pochopením) nezbývá než si číst „opravdové knížky“ jako je třeba Pinocchio, nebo krást cigarety.
Hellboyova četba Pinocchia zde není zmíněna náhodou, protože celý příběh je svým způsobem poctou Carlu Collodimu a jeho světoznámému loutkovému hrdinovi, ale také Rayovi Bradburymu a jeho knize Tudy přijde něco zlého (Something Wicked This Way Comes).
Znalost těchto děl čtenáři značně prohloubí zážitek, protože jako vždy zde Mignola používá aluze chytře a rafinovaně podobně jako např. v knize Hellboy: Vstříc mrtvým vodám; tam jsem se setkali s Coleridgovou básní Píseň o starém námořníkovi, zde nás zase v cirkuse uvítá parafráze Manfréda lorda Byrona.
Neotřelé propojení těchto třech jmen dává Půlnočnímu cirkusu rozměr rafinovaného intertextu, který čerpá jak z fondu klasické literatury, tak ovšem i ze svého vlastního světa.
Do samotného cirkusu naláká Hellboye klaun s bubnem, který jako by vábil všechny noční poutníky. V opuštěném šapitó před Hellboyovými užaslými zraky cituje, spolu s gigantickým principálem, Byronovy verše a aréna se plní fantaskními návštěvníky a celý lunapark ožívá atrakcemi a podivuhodnými tvory.
Hned zkraje je nalákán do stanu určeného „jen pro pány“, kde jeho zraky upoutá sličná rohatá démonka, od které jej odvede samotný principál společnosti. Že tito dva nejsou jen tak ledajací epizodní aktéři čtenář jistě záhy vytuší, jde totiž o obyvatele pekla, kteří moc dobře znají Hellboyův úděl (byť se neshodnou, jak s malým Hellboyem naložit).
A tak zatímco sličná Gamori se Hellboye a jeho role v neurčitě budoucí apokalypse bojí, pekelný velkovévoda Astarot, zde v masce principála lunaparku, Hellboyovi ukáže střípky jeho osudu.
Nejprve si projde, jako Pinocchio, žaludkem velryby, kde se setká s vizí opuštěného starého profesora Bruttenholma a pak pohlédne do očí sám sobě – Hellboyovi s rohy, korunou a mečem apokalypsy (ve stanu pojmenovaném „Pohled za zrcadlo“). Zároveň s chlapcovým blouděním propuká na ústředí panika a profesor a další se pustí do horečnatého hledání.
Zde obzvlášť vynikne výtvarná stránka, které se zhostil britský výtvarník Duncan Fegredo. Toho znají čtenáře Hellboye velice dobře, protože za ním stojí práce nejen na finální trilogii (tedy svazky 8,9 a 12), ale i některé kratší práce.
Fegredo pro Půlnoční cirkus zvolil neotřelý postup, kdy jsou scény z cirkusu samotného provedeny zcela jinou technikou kresby – jsou realističtější, ale zároveň provedeny v měkčích barvách a dodávají cirkusovým scénám poněkud surreálnější atmosféru.
Úvod, závěr, flashbacky i pátrání pracovníků Úřadu je naopak ve klasickém Fegredově stylu, čímž se vytváří skvělý kontrast a dává tušit dva oddělené světy či sféry. Příběh však dává jasně najevo, že zavrhnout jeden svět jako pouhý dětský sen, by byla chyba. Ačkoliv se tímto světem procházejí postavy z dětské knížky, náznaky a proroctví dávají tušit, že jde o něco více.
Prostředí cirkusu je nebývale vděčné jak pro kresbu, která mistrně využívá tajuplné a místy až bombastické atmosféry, ale i pro samotný příběh. I přes krátký rozsah je Půlnoční cirkus výtečným dobrodružstvím, kde čtenář následuje malého Hellboye a stejně jako on pozoruje s dokořán rozevřenýma očima divukrásné atrakce a svůdná tajemství, která se mu míhají před očima v hypnotické přehlídce rozličných zjevení.
Svým způsobem může být takovéto prostředí sázkou na jistotu, ale Mike Mignola opět dokazuje, že misí konvence a klišé s vysokým uměním zcela bravurně a nenuceně. Skvělá a jedinečná atmosféra je řádně okořeněna napětím, nechybí četné narážky a parafráze literárních děl a zároveň se dočkáme i plnohodnotného propojení s Hellboyovým univerzem.
Tato jednohubka možná není zcela nezbytná pro pochopení celé série, možná nedokresluje zásadní aspekty Hellboyovy osobnosti, nebo nedoslovuje výsostně důležitý detail příběhu, ale ve své kráse je pro fanoušky série neopominutelnou záležitostí a dalším skvělým výletem do neznámého světa.
Formát kratší práce, tedy komiksové povídky, jde Mignolovi i Fegredovi k duhu a společně dokazují, že ostrovtipu, tak potřebného k psaní povídek, mají oba na rozdávání.
Hellboy: Půlnoční cirkus
Scénář: Mike Mignola
Kresba: Duncan Fegredo
Vydal: Nakladatelství Comics Centrum, 2019
Překlad: Alexandra Niklíčková
Počet stran: 64 stran
Cena: 279 Kč