Robert Jackson Bennett: Město mečů cover
Autor: Host

Ministerská předsedkyně Saypuru Shara Komaydová přesvědčila generálku Turyin Mulagheshovou, aby ještě chvíli vydržela v politice a pomohla nastartovat změny ve vztahu ke Kontinentu. Což Mulagheshová udělala, aby pak okázale a neurvale své místo opustila a zašila se na vzdálené výspě civilizace na ostrově Javrat. Společnost jí pak už dělaly jen ryby, alkohol a nerudní sousedé.

Dej tomu smysl

V dalším městě zničeném Mžikem, tentokrát sídle bohyně války a moří Voortyaštanu, zmizela jiná agentka, o které se povídá, že chvíli předtím zešílela. Navíc se objevila podivná ruda, která by mohla znamenat revoluci v průmyslu, jenže její chování je doslova nevysvětlitelné. Voortyaštan se také díky stavebním pracím v přístavu může stát významným obchodním hráčem Kontinentu, pokud se plány nepokazí, jenže Shara má právě o tohle obavy. A bojí se, že do hry vstupují božské vlivy.

Mulagheshová je dost schopná a také uvěřitelná na to, aby ve městě provedla takzvanou inspekční cestu a odhalila možné spiknutí. Pomocí jí může být vojenská posádka pevnosti, kterou vede její bývalý nadřízený Lalith Biswal, a šéfinženýrka rekonstruující přístav a dcera Sigruda Signa Harkvaldssonová. A jak už asi tušíte, pokazí se toho hodně. Nikdo není nadšený z toho, že generálka strká do všeho nos, a nikdo také nevidí důvod vysledovat v obecném ohrožení bezpečnosti cokoli jiného než znesvářené horské a říční kmeny domorodců.

Mulagheshová je tak po většinu času odkázaná jen sama na sebe a musí se obrnit nejen vůči zabedněnosti místních, ale o slovo se hlásí i její temná a krvavá minulost.

A oni se probouzejí

Robert Jackson Bennett: Město mečů obálka
Autor: Host

„Slovo, na které všichni zapomínají,“ pronese Mulagheshová, „zní ‚sloužit‘. Tohle je služba a my vojáci jsme služebníci. Jistě, když lidé myslí na vojáky, představují si, že vojáci berou. Představují si, jak zabíráme území, města nebo státy, bereme zajatce, bereme kořist a životy. Mají tuhle velkou abstraktní představu ‚braní‘, jako bychom byli piráti, kteří si vykračují pyšným krokem, mávají zbraněmi, šikanují a zastrašují lidi. Ale já myslím, že voják, skutečný voják, nebere. Voják dává.“

O Shaře jsme se v minulém díle dozvěděli prakticky všechno (ačkoli několik karet ještě vyložit zbývá), takže se těžiště pozornosti přesune na její spolupracovnici, ženu s pěti křížky na hrbu, protézou místo ruky a ošklivými nočními můrami. Shara jen strčí do soukolí a to se začne otáčet k nevyhnutelnému, dramatickému a velice ošklivému konci.

I někdo tak schopný (nebo zakomplexovaný) jako Turyin bude mít co dělat, aby se nenechal semlít a dokázal zachránit když už ne svoje přátele, tak alespoň osud světa. O nic menšího totiž nejde ani tentokrát.

Je těžké neprozradit, do čeho se hrdinové zapletou. I když je bohyně Voortya prokazatelně a určitě mrtvá a i když žádné zkoušky indikující božské zázraky nic nenaznačují, přesto se tu vyskytuje mnoho jinak nepochopitelných stop, že všechno určitě není tak docela přirozené, jen nikdo nechápe, jak je to možné. A vedle lásky, povinnosti a nesmírně obtížné politické situace se do hry dostávají i velmi osobní nenávisti, zkušenosti smrti a křivdy způsobené v minulosti.

Velkým tématem se stává nejen snaha Saypuru usmířit říční a horské klany kolem Voortyaštanu, aby všichni mohli těžit z obchodních pobídek uvolněného přístavu, ale samozřejmě odpor Kontinentálů vůči násilím vnucené vojenské okupaci, která jediná ale dokáže udržet alespoň nějaké zdání míru. A také nezastřená násilná minulost Voortyaštanců, zosobnění války, konfliktu a neskutečně ničivé a brutální síly. Saypuřané si pamatují, jaké to je být masakrován Voortyinými vojáky.

Voortyaštanci zase vědí, jaké to je přijít o bohyni, domov a také budoucnost. Obě civilizace si tak nesou traumatickou zkušenost války a smrti, s níž se nedokázaly vyrovnat; Kontinentálové jsou navíc postaveni před závažnou otázku, co se po smrti božstev stalo s jejich posmrtnými životy – a jestli nakonec nebyly všechny ty miliony lidí nuceny zemřít znovu. Rozvinutí mytologie je ostatně samostatnou a dobře zvládnutou součástí knihy, přirozeně k nám promlouvá a činí celý ten svět plastičtější a uvěřitelnější.

Ale není to Voortyaštanec, kdo se paradoxně pokusí změnit budoucnost světa, a není to budoucnost, o kterou by kdokoli stál: takovou moc ale může mít právě umanutý nebo šílený jedinec. A jedinci jsou významnými hybateli jevů obrovského dosahu.

Sliby se musejí plnit

„Generálko Mulagheshová,“ řekne Biswal a vzhlédne. „Kdybyste si pro nás našla pár —“

„Přišla zavraždit to, co zbylo z naší kultury!“ ječí Balakiljová.

„Přišla nás donutit, abychom se sklonili před bičem Saypuru!“ křičí někdo další.

„Pro lásku bohů…“ Mulagheshová přistoupí k zábradlí. „Chcete vědět, proč jsem tady? Zrovna tady na celým mizerným světě?“

„Ven s tím!“ zakřičí jeden z mužů pod ní. „Ven s tím!“

„Dobře!“ zavrčí Mulagheshová. „Jsem tady na dovolený, vy hloupí všiváci!“

Galerií se rozléhá hlasité ticho. Mulagheshová se otočí a rázuje pryč. Když vyjde ze dveří, zaslechne, jak někdo potichu zašeptá: „Říkala na dovolený?“

Jestli se těšíte na sympatické charaktery a zvraty v jejich osudech, nebudete ani tentokrát zklamáni. Mulagheshová představuje ženu pronásledovanou vzpomínkami, která ví, co je povinnost a jakou hodnotu má lidský život. Nenechala se osudem zlomit a hledá vždycky to, co je správné a morální, i kdyby ji to mělo stát život. Uvědomuje si, že nemůže minulost vymazat, ale bude dělat všechno pro to, aby se neopakovala.

Signa je schopná, geniální, tvrdohlavá a podobně silná žena jako její otec, který se v příběhu taktéž vyskytne a to nikoli v minoritní roli. Velitel pevnosti Biswal představuje vojáka, který vždycky splnil, co se po něm chtělo, toužil po řádu a správných rozhodnutích, ale okolnosti ho dohnaly až na okraj propasti, takže se nakonec stane obrazem docela jiného osudu, než jaký ukazuje Mulagheshová, ale o nic méně pochopitelném.

Ve vedlejších rolích jsou pak další aktéři, kteří když něco dělají, tak to má opravdový dopad. A to je ostatně jedním z výrazných rysů Bennettovy práce s textem – když už v knize na něco narazíte a nemáte k tomu vysvětlení, celkem určitě ho později dostanete i s napojením na všechny další střípky, které se vám složí do uceleného, pronikavě napínavého a smysluplného celku. Stejně tak drtivá většina epizod, nakolik nepodstatně se jeví, není v knize navíc a zbytečná, ale k něčemu směřuje a na něco ukazuje.

Bennett i tentokrát dokázal naplnit vysoká očekávání a otevřít jak závažná témata, tak je zabalit do chytlavého dobrodružného příběhu, který ve spojení s neustále se zvyšujícím napětím, sázkami a skládáním dílků záhady do sebe nenechá nikoho odložit knihu předčasně. Je to velmi uspokojující. A ve spojení s opětovnou schopností udržet rozklíčování celého problému až do samotného závěru a nabídnout ten správný wow efekt při jeho dramatickém, vyšponovaném a nijak zjednodušeném rozuzlení, je to také důvod, proč je Město mečů skutečnou a divokou jízdou a požitkem.

Člověk záhy získá pocit, že hlavním tématem je válka, a nebude se mýlit; ta je vedená na všech úrovních: v dialogu postav, ve vnitřních konfliktech mezi povinnostmi a odhodláním udělat správnou věc, v hrozivém mlýnu rasových nenávistí i v na první pohled nepochopitelných božských zásazích, které postrkují hrdiny až na hranu jejich schopností a příčetnosti. A některé postrčí až za ni. V takovém světě by nikdo nechtěl žít, nikdo by nechtěl takovou odpovědnost. Ale někdo ji mít musí a někdo také musí učinit konečná rozhodnutí, nakolik hrozná se zdají být.

Ano, příběh trhá postavy na kusy a ani tentokrát není rozuzlení procházkou růžovou zahradou. I tentokrát hrdinové platí cenu, jakou bychom nepřáli ani nejhoršímu nepříteli. A ani tentokrát to neznamená, že svět je o něco lepším místem. Ale zůstal pohromadě a to jediné se nakonec počítá.

Nejsou nám lhostejní

Kniha je celistvá a uzavřená. Už se sice nezabývá tak podrobným vysvětlováním geopolitické situace, jakého se nám dostalo ve Městě schodů, ale při určité shovívavosti se dá číst zcela samostatně.

Ovšem každý vám doporučí první díl nevynechat. Město mečů se potýká mnohem koncentrovaněji s významným tématem života a smrti a nabízí sáhnout si na pestré emoce související s rozpory a střetem povinností ve věcech váleční, vyššího dobra, morálky, osobní odpovědnosti a snahy zachovat se správně, efektivně, poslechnout či neposlechnout rozkaz a nést si břemeno vlastních činů po zbytek života.

Přesto to není to hlavní, co nás u stránek udrží: tím je zvládnutý vypravěčský styl a dobře vystavěný příběh v kvalitním překladu, navíc zabalený do výstavní jednoduché grafiky. Pro mě rozhodně skvělá událost na poli fantasy literatury. 

Robert Jackson Bennett: Město mečů

Vydal: Nakladatelství Host. 2017

Překlad: Milan Pohl

Počet stran: 551 / vázaná

Cena: 332 Kč


Reklama