Na soutoku řek Eufratu a Tigridu bývala v dávných dobách mocná civilizace. Nyní se lidé vrací zpátky ke kořenům a staví ohromné město Mesopotamis. Digitální věk skončil a nastává nová éra analogu. Pojďte s námi navštívit ohromné hodinové město poháněné párou, jež bylo vystavěno na základech starodávného Babylonu.

Když se menšina obětovaná pro dobro většiny vzbouří

Lukáš Vavrečka vymyslel fascinující steampunkový mix Matrixu, Clockwork Planet a Indiany Jonese. Ponechám zatím stranou, nakolik svůj svět dokázal využít, ale myšlenku mu upřít nelze. Faktem je, že lidstvo svou planetu plundruje a devastuje hrozným způsobem. Množíme se jak králíci a přírodní zdroje rychle docházejí.

Nařízení o připojení lidstva do sítě virtuální reality mi tak dává docela i smysl (Matrix vám to připomíná správně, jen místo strojů se o lidské skořápky starají lidé, kteří nebyli vybráni k napojení do sítě). Že se tyhle dobré víly časem vzbouří, protože celé přežití lidstva záleží jen na nich, bude každému asi jasné.

Přeskočíme zhroucení společnosti, vlny sebevražd a zánik většiny států a přesuneme se k rozhodnutí, které z Mesopotamis udělalo velmoc (a prozatím jedinou známou civilizaci věku analogového). První rada se rozhodla, že se lidstvo dobrovolně odstřihne od všech výdobytků elektřiny a vrátí se do věku páry.

Lidskou paměť nelze vymazat

Umíte si představit, jaké by to bylo, vzdát se veškeré elektrotechniky a žít stejně, jako za Viktoriánské Anglie? Jistěže to nefunguje… A navíc byla původní myšlenka trošku jiná, lidé si měli k novým technologiím dojít postupně znovu, rozhodně neměli navždy ustrnout na mrtvém bodě. Snad protože i když lidstvu pokrok seberete, budou si ho pamatovat. Budou si pamatovat, co bylo kdysi možné.

A v případě vyučeného hodináře a elektrotechnika Noama Baarse to platí dvojnásob. Jeho dědeček mu vyprávěl o digitálním věku, o Dnu ticha, kterým byl nastartován věk analogu… A mladý Noam vše hltal, jako kdyby věděl, že s ním děda dlouho nezůstane. Až v dospělosti pochopí, že dědeček mu své příběhy nevyprávěl z nostalgie, že ho chtěl spíš varovat. Jak se brzy ukáže, velmi oprávněně.

Zmutovaný a deviantní hlavní hrdina

Bohužel právě v hlavním hrdinovi vidím trošku kámen úrazu. Autor se snažil zdůraznit, že analogový věk přišel pozdě, že jsou lidé často postiženi mutacemi a celá (nová!) civilizace projevuje známky úpadku.

Noam je vyučený v řemeslu povoleném i zakázaném, vyrostl v jednom z těch chudších okrsků a ze mě neznámého důvodu je opakovaně popisován jako sexuální deviant (přesto si jako jediná postava v knize opakovaně vrzne). Má vzácné znalosti výroby telegrafů a kdejakých udělátek, přesto je v boji a honičkách leckdy platnější, než starší a ověřenější členové odboje (i na ten totiž dojde, teď je odboj strašně v módě).

Snad právě proto na mě působí jako dvanáctiprstý bráška Indiany Jonese, protože vším nebezpečenstvím proplouvá vcelku bezpečně (a třeba při útěku z vězení stíhá ještě zachraňovat mladou dívku). Ačkoliv v životě nebojoval, a ze všeho je pochopitelně v šoku, nedělá mu problém sejmout tajnou službu nožem. Při jízdě na velbloudovi.

Ostatní postavy byly ale velmi uvěřitelné a věřím, že je snadné vybrat si mezi nimi svého oblíbence (a jelikož si anime úchylky vždy najdou cestu, objeví se v knize dokonce i loli stratég).

Hodinové město

Prostředí knihy je však naprosto skvělé. Mesopotamis je úžasné hodinové město, rozdělené do dvanácti distriktů podle číselníku, uprostřed pak leží střed města zvaný Babylon (a tam taky sídlí Rada), různé části města jsou pojmenovány podle biblických měst i pradávných oblastí (přeci jen se Mesopotamis hodně rozšiřovala, aby se tam vešli všichni přistěhovalci) a orientaci navíc usnadňují mapky města přímo od autora. Díky nim je mnohem snazší představit si postup našich hrdinů.

Reklama

Rozřazení města dává smysl, lokomoční okruhy jsou uvěřitelné a honičky v rámci města překvapivě zábavné. Proto mě trošku mrzí nevyužitý potenciál, protože většina knihy se odehrává v podstatě ve třetině města a v závěru byla důležitější odhalení, než popisování Babylonu (i když narážka na zmatení jazyků pobavila).

Je to steampunk, nebo není?

Na jednu stranu na vás pomrkává hodinové město (a asi jediný plac na světě, kde je sedmá hodina určením ulice), lokomoční okruhy místo magistrály a kryptexy místo emailu, na tu druhou ale postrádám nějaké pořádné vynálezy jako z Lady Mechaniky (autorovi se omlouvám, mě Mechanika fakt bavila a těšila jsem se na pořádnou nálož mašinek, parolodí, vzducholodí…).

Dává smysl, že tam nejsou, protože vláda Mesopotamis si nepřeje, aby obyvatelstvo mělo rozhled a (jak se později ukáže) zákaz elektrotechniky uplatňuje pouze na své poddané a nikoliv na sebe. Jenže když potkáte v celé knížce tohoto rázu jen jedny mechanické rukavice a jednu rozkošnou mašinku (jako kdybyste potkali jedovatou Konjiki Ashisogi Jizou z Bleache, kterak frčí na páře), je to trochu málo.

Edice Pevnost nezklamala

V rámci steampunkového žánru se tedy jistě nejedná o žádné zjevení, ale jinak není Mesopotamis vůbec špatná. Děj příjemně plyne, postavy se chovají lidsky (pobavilo mě, jak odbojář zmařil misi v bordelu, když si nedokázal odepřít osahávání přítomných dam) a vůbec to celé funguje, jak se na ozubená kolečka patří.

Nezbývá než doufat, že se do tohohle světa ještě alespoň jednou podíváme, protože potenciál města zůstal tvrdě nevyužit a i když je děj knížky uzavřený (Banzai!), stále zbývá několik otázek ohledně válečných konfliktů. Závěr byl značně useknutý, snad kvůli snaze dovést vše co nejlépe do konce. A navíc jsem v knížce zaregistrovala vážně málo parotechnických vymyšleností s ozubenými kolečky.

Jenže to je můj osobní problém a nikomu jinému nejspíš nedostatek udělátek ani deviantní hrdina vadit nebudou.

Lukáš Vavrečka: Mesopotamis – Město ciferníků

Vydal: Nakladateství Epocha, 2018

Počet stran: 266

Cena: 199,-

Reklama

Číst jsem se naučila v knihkupectví a tam mě nejspíš jednou i najdou pohřbenou pod knížkama a mangou. Věčný optimismus mi hatí pouze skutečnost, že do konce života pravděpodobně nestihnu přečíst všechno, co bych chtěla.