Pátý díl druhé série seriálu Mandalorian charakterizuje jedno slovo: „Konečně.“ Konečně jsme se výrazně posunuli v příběhu, konečně víme něco více o Baby Yodovi, konečně se na scéně objevili Jediové a konečně jsme ve Star Wars viděli střízlivě, zábavně a důstojně pojaté rytíře Jedi, kteří nepůsobí jako ubrečení panáci s rodičovskými problémy. Kéž by takhle vypadaly další filmové Hvězdné války.
Doba čekání je u konce, Favreau a jeho spolupracovníci poctivě vybudovali atmosféru velkého očekávání a nyní diváky konečně ocenili za jejich trpělivost.
Pátý díl druhé série seriálu Mandalorian, s příslovečným názvem Jedi, nemohl začít lépe.
Město tone v zelenočerném stínu, zní poplach, vojáci s laserovými puškami utíkají lesem.
Náhle diváka oslní záblesky dvou bílých světelných mečů a z „repráků“ zazní jejich charakteristické bzučivé kvílení.
Naprostá paráda, kvůli které si ani nevšimnete, že na hradbě stojí Michael Biehn z Vetřelců.
Luxusní scéna pak pokračuje. Ahsoka Tano, na níž se diváci těšili po celý měsíc, se konečně objeví na scéně a je to nejlepší entrée Jediho na scénu v celé historii filmografie Star Wars.
Filmaři pod vedením Davea Filoniho výborně pracují se světlem a stínem, kdy osamělá rytířka Jedi… no dobře, ona to tak úplně rytířka Jedi není, ale nenecháme si ten skvělý zážitek kazit fakty, ano?
Prostě, ta paní se svítícími meči dobíjí jednoho nepřítele za druhým a před odvetnou palbou mizí v mlze tak, že své zářící zbraně prostě vypne.
Skvěle to podporuje napínavou atmosféru, protože divák ani záporné postavy neví, kde se Jedi zase objeví. A také to ukazuje Ahsoku Tano v mnohem reálnějším světle.
Žádný Dejarik
Rytíři Jedi byli ve filmech vykreslování čím dál více jako nepřemožitelní supermani, kterým stačí dostatečně dlouho mávat kolem sebe světelnou tyčkou a nic se jim nestane.
Vrcholem byla prequelová trilogie, kdy většina bojovníků hrála světelným mečem ping pong a pobíjela nepřátele odraženými projektily.
Mandalorian toto změnil. Nyní říká, že – ano, světelný meč je sice silná a mocná zbraň z civilizovanějších časů, ale jeho uživateli je na nic, když dotyčný nemůže zmáčknout knoflík.
Na televizní obrazovce, respektive v příběhu jako takovém, to má neskutečně silný význam a vytváří parádní napětí, protože se divák o svého hrdinu právem bojí, díky čemuž se souboje stávají mnohem více dramatičtější, akčnější a také výrazně zábavnější.
Kdo je ta Ahsoka?
Pokud jste řadoví diváci filmových Star Wars, Ahsoku Tano pravděpodobně znát nebudete, protože tato postava se objevila až v animovaném (leč i pro dospělé velmi zábavném) seriálu Klonové války.
Zde jako učednice Anakina Skywalkera vysloveně zazářila. Její osud byl poměrně pohnutý, protože ji třeba falešně obvinili z bombového útoku a vyhostili z řádu Jedi. Anakinovi se ji sice podařilo očistit, ale Ahsoka na řád zanevřela a odešla hledat štěstí na vlastní triko.
Tano přežila rozkaz 66 a během vlády Impéria bojovala proti němu ve stínech jako špionka a záškodnice. Velká škoda, že tohle v seriálu nezazní ani jedinou větou.
Přiznám se, že tohle mě trochu na scénáristech Mandaloriana štve – automaticky předpokládají, že diváci budou znát všechny reálie světa Star Wars, takže se nebudou obtěžovat jejich vysvětlováním.
V celém díle, kde Ahsoka Tano kraje sakra výraznou roli, ani jednou nezazní věta typu: „Přežila jsem tak a tak. Tady jsem protože to a to…“ nic.
Divák, který toliko viděl devět Star Wars filmů a pamatuje si, že vykonáním rozkazu 66 klonoví vojáci pobyli Jedie a Obi Wan s Yodou se ukryli, najednou zjišťuje, že tu je další postava se světelným mečem.
Minimálně mu to přijde divné, přinejhorším začne obviňovat scénáristy, že mu neříkají ani polovinu z toho, co by měli.
Akční podívaná
Favreau za scénáristickou klávesnicí opět vsadil na maximální jednoduchost, takže se vůbec neobtěžuje s nějakým vysvětlováním. Prostě je tu paní se světelnými meči a je tu Mandalorian a je tu Grogu. Smiřte se s tím, víc se k tomu nikdo nevrací.
Jo, počkat, kdo je Grogu?
Baby Yoda dostal jméno! Rok a půl jsme na to jako diváci čekali a konečně jsme se dočkali.
„Miloušký skříteček“ však kromě jména dostal do vínku i důležité informace, takže většina planety může přestat spekulovat, kdo to je a proč umí to, co umí. Hodná Ahsoka všechno vysvětlí asi třemi větami a to málo nám musí stačit.
Klíčovější než informace jsou však emoce a těch nám tento díl nabízí celou štráfku. Skřítek totiž přilnul k Mandovi, Mando k němu a všichni se tu začnou objímat a projevovat otcovské city pod dohledem moudrých očí paní se světelnými meči.
No a když je té romantiky trochu moc, začnou světelné meče zase dělat vrrrum vrrrum a lasery peeew peew, pročež se celý díl Mandaloriana stočí do staré dobré kovbojky, tentokrát silně laděné do japonské tematiky.
Nikdo neví proč, zjevně chyběla inspirace, ale je to úplně šumák.
Chceme víc!
Do přestřelky v městečku se zapojí nejen velmi emotivní nepřátelé s „gasmaskami“ na obličejích, ale také ostudně nevyužití „killerboti“ a hlavně Michael Biehn s laserovou brokovnicí v ruce.
Že laserová brokovnice nedává smysl? Ale vy hlupáčkové! Jasně že nedává, ale je to úplně fuk. Přestřelka v potemnělých uličkách má konečně alespoň trochu ucházející choreografii a postavy během ní jen tak neběhají v chodbách a nedělají peeew peeew.
Tady se aspoň trochu rozumně přesouvají a ucházejícím způsobem poskytují hodnotné nepřátele pro rozřezání světelnými meči. Od toho tam přece jsou.
Pátý díl druhé série Mandaloriana je zatím nejlepší díl ze všech třinácti natočených. Nebo minimálně jeden ze tří nejlepších.
Obsahuje všechno, co má – napětí, dynamiku podpořenou skvělou hudbou, vynikající záběry a děj, který navzdory se trapné jednoduchosti dává naprostý smysl a je vyprávěný pomocí obrazu, kulis i chování postav, ne jen prostřednictvím tří vět v nudném dialogu.
A je tu také konečně vykreslen Jedi, který není všemocný, zvrácený nebo ufňukaný. Kéž by se tato poetika objevila i v nějakém filmu.
Mandalorian, 2. řada – 5. díl
Režie: Dave Filoni
Scénář: Dave Filoni
Hudba: Ludwig Göransson
Hrají: Pedro Pascal, Gina Carano, Carl Weathers, Rosario Dawson, Michael Biehn, Temuera Morrison, Katee Sackhoff, Timothy Olyphant a další
