Občas, když někdo umře, hledá jeho duše místo, kde by se ukryla. Některé duše se rozpustí ve větru hned, ale jiné bloudí, hledají, po něčem pátrají. A právě takové duše potřebují nádobu, aby si zachovaly vzpomínky a tvar. Dvanáctiletá Makepeace by mohla být právě takovou nádobou. Kdyby o tom ovšem věděla, nebo o to vůbec stála.
Makepeace má tajemství. S matkou cestují z místa na místo a stavějí kolem sebe neviditelnou zeď, aby k nikomu nepřilnuly a nepustily si ho příliš blízko. Na delší čas se usadily ve městě puritánů, ale blíží se válka.
Ve městě to bzučí jako v hnízdě vzteklých sršňů a Makepeace to snáší ještě o něco hůře, než ti ostatní. Každý den se budí s křikem, když na ni útočí duchové mrtvých, a její matka, jež by měla svou dceru chránit, volí ten nejpodivnější způsob ze všech možných. Zavírá dceru na hřbitově, aby jí dala do ruky pomyslnou zbraň – způsob, jak se bránit a duchy ovládnout.
Jednoho dne v Makepeace bouchnou saze. Pohádá se s matkou, vmete jí do tváře, že by radši žila s rodinou otce… A pak jen přihlíží, jak její matku ušlape dav. Poslední slova jsou hádavá a nenávistná… Což už takhle labilní dívce moc nepomůže. Stane se, co se stát muselo.
Nájemníci v hlavě
Když zničené a nešťastné děvče potká ducha zuřivého medvěda, nemá šanci. Medvěd jí vlétne do těla, usadí se v ní a touží se pomstít medvědářům. Tehdy poprvé využije Makepeace medvědí sílu, když zdemoluje hostinec.
Tehdy poprvé ztratí kontrolu nad vlastním tělem, protože ji ovládá někdo jiný. Někdo velmi nabručený a chlupatý v její hlavě.
Postupně se naučí s medvědem jednat a stanou se přátelé. Na zvířatech je totiž krásné, že vás nikdy nezradí a víte, co od nich čekat. To s lidmi je to horší… O čemž se Makepeace přesvědčí ve chvíli, kdy se jí splní to nejhorší přání, které si jen mohla přát. Najde ji rodina jejího otce. A když pohlédne do očí stařešinovi rodu, uvidí zlo.
Rodina Fellmottů je snad až příliš záhadná. V mládí idealisté, bohatí aristokraté s mnoha zájmy… Ale v dospělosti, když zdědí statky a titul, úplně se změní. Jako by z nich byl někdo jiný. A mnohdy to tak opravdu je. Z vlastních podivných důvodů pátrají po všech levobočcích a starají se o ně. Každému však musí být jasné, že to nedělají jen z dobroty srdce.
Makepeace se musí rozhodnout. Zůstat s nimi v nedobrovolném otroctví, nebo risknout útěk a případně smrt? Medvěd jí rozhodování usnadňuje. Celý život prožil v řetězech a znovu se spoutat nenechá.
Historická fantasy na pozadí války
Celý příběh se odehrává na pozadí anglické občanské války. Parlament se tehdy postavil králi, když mu odmítl právo vybrat daně na celou dobu jeho vlády. Puritáni z řad protestantů se totiž báli katolické královny a obávali se, že by následníka trůnu vychovala jako katolíka. Do toho všeho probíhala třicetiletá válka a bez peněz to pro krále vůbec nevypadalo dobře.
V knize má však král na své straně rod Fellmottů. Ti nemohou dopustit, aby parlament zvítězil, protože by je nejspíš upálili jako čarodějníky. Makepeace se tak při útěku zamotá nejen s puritány, ale i royalisty. Pro jedny je čarodějnicí, pro druhé zrádkyní. A zatímco se snaží přežít, utéct, potažmo pomstít, všude kolem ní zuří válka.
A protože je to ženská, najde si neobyčejný způsob, jak všechno zkomplikovat nejen na válečném poli, ale i ve vlastní hlavě.
Temná a zlá (ne tak úplně) young adult
Kůže plná stínů je fascinující knihou. Na jednu stranu se v ní píše o dvanáctileté, později patnáctileté dívce, prokleté sirotě (všímáte si, že hrdinou fantasy může být jedině sirotek?) na útěku před rodinou jejího otce.
Na stranu druhou tahle knížka do ruky mladším čtenářům opravdu nepatří, protože v ní hlavní hrdinka trpí nejen v rukou matky (která to s ní v závěru myslela dobře), ale i v rukou otcových příbuzných. Když se z ní pokoušejí vypudit melancholii, jak přezdívají jejím medvídkovitým záchvatům, tak ji mučí a týrají. Scéna, kdy se bojí, že se jí oči usmaží jako vajíčka, už by na někoho mohla být možná trochu drsná.
Je to podobné, jako když vysvětlujete rodičům desetiletého chlapce, že Půl krále je úžasná knížka, ale i když je o klukovi, můžou se tam dít vážně hnusné věci.
Jako duchařský příběh ve stylu Řady nešťastných příhod to ale funguje perfektně. Makepeace je sympatická a milá holka, jen občas není tak úplně sama sebou. V těle náctileté dívky je to vždycky složité, natož když ho ovládá chlupatý medvídek, nebo třeba někdo úplně jiný.
Autorka si zároveň úplně odpustila romantickou linku (i když tam by to s tím medvědem mohlo být docela vtipné) a jediná věc, která Makepiece vžene horkost do tváří tak není fešný chlap, ale tyfus. A jo, místy funguje knížka docela poučně.
V rámci YA se tak jedná o velmi zajímavý počin (po sérii Neviditelná knihovna a knize Lískový les další „must have“ od Omegy). Hlavní hrdinka na romantiku kašle, jediná láska v knize je bratrská (případně mateřská).
Makepiece má nemožné jméno (ale mezi puritány frčely i hrůzy jako Verity, What-Good-Will, Forsaken nebo Kill-Sin, takže to mohlo být i horší) a je svým způsobem výjimečná (takže se o ni nikdo nechce starat). Přesto není otravná ani ukňouraná, není to žádná zvláštní krasavice a velkou část knihy si zakládá na tom, aby byla pokud možno neviditelná.
Přidejte k tomu, že je díky medvědovi obezřetná a každý problém prohlíží ze všech stran a vyleze vám jedna z nejsympatičtějších postav v žánru za dlouhou dobu. Pravda, občas jí trošku hrabe, ale ona to má aspoň na koho svést.
Frances Hardinge: Kůže plná stínů
Překlad: Zdeněk Böhm
Obálka: Pavel Tůma
Vydal: Nakladatelství Omega, 2018
Počet stran: 408
Cena: 399 Kč