Brandon Sanderson: Mistborn – Pramen Povýšení Kolos
- Reklama -

Svět Mistbornů se vrací v prvním pokračování z pera Brandona Sandersona. I přesto, že si drží svůj vysoký standard pro akční scény a nevypočítavé vyprávění, příběh ztrácí páru. Máme tu totiž skoro dvakrát tolik stránek a jednou tolik příběhu.

Na ramenech kolosu

Brandon Sanderson: Mistborn – Pramen Povýšení Mistborn je dnes již legendární série, ale je to hlavně kvůli netradičnímu prvnímu dílu a skvělému závěru.

Pramen Povýšení má ovšem taky co nabídnout, ale jako první pokračování, které Brandon Sanderson napsal, je v mnoha ohledech nepovedené a těží hlavně z úspěchu svého staršího bratříčka. Tím ale nechci tvrdit, že Pramen Povýšení je špatná kniha – být nejslabším dílem ve skvělé trilogii je stále více, než si většina příběhů může nechat zdát.

Děj začíná krátce po konci prvního dílu a nekonají se zde žádné velké pauzy, takže pokud Pramen vytáhnete z poličky hned po přečtení Finální říše, budete se cítit jako doma.

Musím ale upozornit na to, že struktura příběhu je mnohem klasičtější fantasy, než jak tomu bylo v první knize. Pokud vás tedy urgentně nezajímají další osudy hrdinů Skandrialu, doporučil bych čtenáři pauzu mezi prvním a druhým dílem zaplnit několika jinými knihami a k Pramenu Povýšení se vrátit s určitým odstupem.

Například Vyjednavač je skvělá kniha s podobně netradiční strukturou, jako tomu bylo u Finální říše a vzhledem k tomu, že všechny příběhy zasazené do Kosmíru jsou jemně propojené, předem si ji přečíst ničemu neuškodí. To, že i dodnes je asi nejlepší jednodílnou knihou z pera Brandona Sandersona, je už jen příjemný bonus.

Trojúhelník s popelem na hlavě

Dost už ale o tom, jak Pramen Povýšení zapadá do světa Kosmíru, co nabízí kniha samotná?

Sandersonovi fanoušci nebudou zklamaní, když zjistí, že kniha krom toho, že rozšiřuje již známý systém alomancie, přidává také nový druh magie, tajuplnou feruchemii. Ta je sice také založená na manipulaci rozličných kovů, ale funguje úplně jinak a je velmi zábavné rozdíly mezi dvěma druhy kouzel pozorovat. Propracované magické systémy jsou dnes již ‚klasický Sanderson‘ a v tomto ohledu si zde určitě přijdete na chuť.

To navíc není jediné, v čem kniha skvělé rozšiřuje svět Skadrial. Politikaření, třídní boj a zápasení o moc tvoří překvapivě velkou část děje a spousta míst a věcí, které byly v předchozím díle jen krátce zmíněny zde hrají mnohem větší roli. Například ničivý Kolos, o kterém ve Finální říši padlo jen pár vět, zde dostává mnohem větší prostor a čekání určitě stálo za to.

I v druhém díle nalezneme před začátkem každé kapitoly krátký úryvek knihy, kterou se hlavní hrdinka Vin v průběhu děje sama prokousává a na to, jak malý prostor dostávají, skvěle posilují atmosféru tajemství a neznáma.

Akční scény jsou stejně jako v prvním dílu hlavní atrakce. ‚Podívána‘ je zde oproti Finální říší povýšena o úroveň dál – nejednou zkříží meče Mistborn s Mistbornem. Často se říká, že nikdo neumí literární akci vytvořit tak dobře, jako Brandon Sanderson a máloco je toho lepším příkladem. Zejména vyvrcholení v závěru knihy je opravdu skvělé počtení, a ačkoli nebudu prozrazovat, o co přesně jde, určitě se máte na co těšit.

Bohužel, zde končí většina pozitiv. Brandon Sanderson, přec skvělý autor, má své slabiny a málokterá kniha je odhaluje tak kompletně jako Pramen Povýšení. Na knihu této délky se toho z příběhové stránky věci stane překvapivě málo a jeho typicky suchá próza zde o to hůř vyčnívá.

Ovšem zdaleka nejhorší věc na celé knize je romantický trojúhelník mezi hlavní hrdinkou Vin, Elendem Venturem, který se vrací z předchozího dílu, a nováčkem Zanem, ostříleným mistbornen s pochroumanou psychikou.

Archiv bouřné záře pak ukazuje, že i o poznání starší a mnohem zkušenější Sanderson nedovede napsat kvalitní romanci, a proto je jí v jeho knihách věnováno minimum prostoru. Pramen Povýšený v tomto aspektu vybočuje z řady a některé části jsou až bolestné – čtenáři, kteří je přeskočí, toho mnoho neztratí. Milostné trojúhelníky jsou dnes ohrané už takřka v jakémkoli žánru a je opravdu nešťastné, že i přesto, kolik je romanci v této knize věnováno prostoru, působí zcela nedopečeně.

Sestava hlavních postav mezi prvním a druhým dílem zůstává takřka beze změny. Hlavní hrdinkou je stále mladá mistbornka Vin. Vrací se také většina vedlejších postav, jako například již zmínění Elend Venture anebo staří mazáci Sazed, Hammond a Breeze. Na druhou stranu zde máme zcela nový kabaret záporných postav, tedy Elendova krutého otce, Straffa Venture a jeho mistbornského bastarda Zanea. Stranu záporáků dokončuje městská rada Luthadelu, která svým věčným přehadováním našim hrdinům často háže klacky pod nohy.

Co ovšem zabolí, je absence jednoho z hlavních hrdinů předchozí knihy, jehož jméno raději nebudu prozrazovat. Sanderson dle mého názoru dodnes nenapsal charismatičtější postavu, a ačkoli je její absence v ději Pramenu pochopitelná, není o nic méně nepříjemná.

Utajovaná historie

Nikoho asi nepřekvapí, když řeknu, že Pramen Povýšení je nejslabší částí trilogie Mistborn a nenajde se mnoho lidí, kteří by se mnou nesouhlasili. Dokonce i obálka vypadá o poznání méně zajímavě než u zbývajících dvou dílů. Syndrom ‚prostřední knihy‘ sužuje i mnoho dalších sérii a je pravdou, že oproti dynamickému prvnímu dílu anebo bombastickému rozuzlení zápletky v Hrdinovy věků vypadá jako nedochůdče. I zde ale můžete najít skvělou akci a prolouskat se nejedním tajemstvím, záleží pouze na tom, jak velkou toleranci máte vůči špatně napsaným romancím.

Kdyby Pramen Povýšení nebyl částí tak skvělého celku, mé hodnocení by nebylo zdaleka tak mírné, ale vzhledem k okolnostem pořád jde o solidní knihu.

Pokud se vám zdá, že knize něco prostě chybělo, máte pravdu a Sanderson se k němu o pár let později ještě jednou vrátil v knize Mistborn: tajná historie. Tajná historie je ovšem příběh na jindy. Závěrem jen dodám, že je nutné ji přečíst až po celé originální trilogii, jinak vám pokazí její nejlepší část, třetí díl pod názvem Hrdina věků, který rozebereme v mé další recenzi.

Brandon Sanderson: Mistborn – Pramen Povýšení

Vydal: Nakladatelství Talpress, 2009

Překlad: Milena Poláčková

Obálka: Jan Patrik Krásný

Počet stran: 704

Cena: 355 Kč

- Reklama -
Jsem dvacetiletý student antropologie, co dřív psal povídky pro časopisy Asimov's Science Fiction a Leading Edge a ted' zkouší vody české fantastiky. Spravuji největší český blog o wargamingu a jsem v komplikovaném vztahu s modelařinou