Třetí díl epického příběhu Kolo času o znovuzrození Draka, který se může stát zachráncem nebo ničitelem světa.
Navzdory názvu budou do Tearského Kamene – rozhodujícího místa s významným artefaktem – putovat i ostatní hrdinové, kterým je v této knize věnováno více prostoru, nežli hlavnímu hrdinovi. A je to dobře.
Kdo je strážce Mat?
Z prvních dvou knih už čtenář ví, že Mat, celým jménem Matrim Cauthon, je jedním z nejbližších Randových přátel. Kdyby bylo na něm, svůj život by trávil popíjením, obehráváním spoluhráčů v kostkách, a vtípky.
Bohužel, Kolo času mu klade do cesty neustálé výzvy: v Šadar Logotu si užil své, a proto skončil v rukách Aes Sedai, což ho na dlouhou dobu odřízlo od zbytku party. Také si zatroubil na Valerský roh, což z něj činí dalšího z hlavních hrdinů, předurčených k velkým věcem, ať už se jim to líbí, nebo ne.
Děti světla
Prolog je věnován Dětem světla, které se v předcházejících knihách již objevily, a ke cti jim to moc nesloužilo. Působí totiž jako armáda misogynů, postižených nenávistí ke komukoli, kdo není Dítě světla. Prozatím v příběhu vystupují coby zaslepení pitomci, kteří se neštítí vraždit a mučit Aes Sedai, jež považují za stejné zlo, jako Temného a všechny jeho služebníky a otroky.
A znovuzrozený Drak je pro ně na stejné úrovni. Armáda fanatiků, kteří vás buď obrátí ke Světlu, nebo zotročí, případně zavraždí. Divná a nesympatická banda, o jejímž vzniku a roli se čtenář v průběhu dalších knih jistě dozví něco více, nežli toto. Sama jsem zvědavá, nakolik Děti světla zasáhnou do děje a přinesou-li světu něco malinko pozitivního. Prozatím mě jejich nesympatická role spíše odpuzuje…
Každopádně prolog čtenáři prozrazuje překvapivou informaci: inkvizitor Dětí světla jménem Carridin slouží Temnému pánu a prostřednictvím myrdraala dostane příkaz, aby zabil Randa.
Tábor Draka a Randův útěk
Ocitáme se v táboře Draka, kde jsou naši staří známí Rand, Moirain Sedai, strážce Lan, věštkyně Min, Ogier Leial a Perrin. Mezi Moirain a Randem panuje napětí, neb Rand se cítí být v područí Aes Sedai, což se mu nelíbí, a taky neumí ovládat Jedinou sílu, což ho štve.
Vedle toho, že umí Perrin komunikovat s vlky, má taky divné sny – o muži, kterého oblévá temnota, o krásné ženě s tmavými vlasy. Oba mu nabízejí slávu a pohár vína, Perrin odmítá. Nakonec vidí zvláštní meč, otáčející se v jakési síni ve vzduchu. Když se ho chce dotknout, nejde to – jakoby měl meč kolem sebe neviditelné stěny.
Rand je zádumčivý. Nepřinesl do školy sirky ani benzin, ale při pokusech přivolat Jedinou sílu a ovládnout ji, páchá zbytečné škody. Tu noc, kdy je jeho tábor přepaden trolloky a myrdaaly, jejich pány, mizí. Nechá po sobě jen dopis.
Perrin po trolločím útoku vyhledá Moirain Sedai, aby se dozvěděl, co se vlastně s Randem děje. Také on si myslí, že Moirain Sedai (a Aes Sedai vůbec) jimi manipuluje a je z toho podrážděný.
Moirain se mu snaží vysvětlit svou roli – aby Drak naplnil svůj úkol, mj. se musí postarat o jeho ochranu před třinácti Zaprodanci. De Facto třinácti nejmocnějšími Aes Sedai z věku pověstí, z nichž nejslabší je silnější než 10 nejsilnějších Aes Sedai současnosti. Patří mezi ně Lanfear, do které se zakoukal Rand a ona s ním umně manipulovala.
Protože se Rand ve svém dopisu před útěkem z tábora zmínil o snech, i Perrin se Moirain svěří se svými sny o meči. Dozví se, že se jedná o Callandor. Meč, který není mečem. Meč, kterého se nelze dotknout. Je umístěn v Srdci Kamene, což je síň v pevnosti Tearský Kámen. V Dračích pověstech se praví, že Tearský Kámen nepadne, dokud nebude Drak držet Callandor v ruce.
Pád Tearského Kamene bude jedním z velkých znamení ohlašujících příchod Draka Znovuzrozeného. A aby to nebylo tak jednoduché, tahle pověst je jen jednou z částí Karaethonského cyklu, který obsahuje ještě mnoho popisů činů Draka. Bohužel, jejich přesný význam neznají ani největší učenci. A do Tearského kamene se nelze jen tak dostat, protože Tairenové jedinou sílu nijak zvlášť nemilují a za její usměrňování hrozí vězení, navíc do přísně střeženého Srdce Kamene mají přístup jen a pouze vznešení pánové.
Putování do Tearu
Protože Moirain zjistí, že o meči se zdálo nejen Perrinovi, ale i šajnarcům v táboře, což může znamenat, že Rand na ně nevědomky svůj sen přenesl, rozhodne se vydat k Tearskému Kameni, protože tam Rand zřejmě míří. Min je vyslána do Tar Valonu, aby informovala amyrlin, a zbytek tábora míří za Randem.
Před svým odjezdem Min Perrinovi svěří svou vidinu ohledně jeho přítomnosti. Viděla ho s jestřábicí a sokolicí na jeho ramenou, a varuje ho před krásnou ženou.
Při zastávce ve vesnici Jarra se dozvídají, že tu probíhá mnoho svateb – skoro jako by se lidi zbláznili a chtěli se za každou cenu brát, a také, že tudy projela část armády Dětí světla, z nichž někteří se zřekli své cesty a prohlásili se za hledače Valerského rohu, jiní osahávali ženy, chovali se divně, dokonce chtěli vesnici vypálit, protože je v ní mnoho temných druhů, ale všichni byli zpacifikováni zbytkem normálních Dětí, a všichni odtáhli pryč. Perrinovi se opět zdají divné sny, ve kterých potkává svého vlčího druha Hopsala. Po probuzení má na sobě krev muže, kterého potkal ve snu.
Tar Valon
Egwain, Nyneiva, dědička andorského trůnu Elain a Verin Sedai se vrací do Tar Valonu. Vezou Mata, který vypadá, že každou chvíli zemře, protože je stále spojen s dýkou ze Šar Golotu…a také Valerský roh.
Všechny tři novicky předpokládají velký hněv nejvyšší šéfky Aes Sedai – amyrlin – podlehly Liandrin Sedai z červeného adžahu, utekly z Bílé věže a byly pryč několik měsíců, což se moc neslučuje s úlohou novicky…
Ke svému překvapení jsou předvolány k amyrlin, od které se dozvídají, že černé adžah, které slouží Temnému, opravdu existují a Liandrin je jedna z nich. Spolu s dvanácti dalšími parťačkami uprchly z Tar Valonu, zavraždily přitom několik lidí včetně Aes Sedai, a na cestu si ukradly ter’angrialy – předměty, které využívaly sílu, a o jejichž schopnostech se ostatní léta učily, aniž by jim úplně porozuměly.
Egwain a Nyneivu amyrlin požádá, aby pro ni honily černé adžah, které mohly zůstat v Bílé věži jako špionky uprchlých, a ony souhlasí. Elain zatím nemá být do honu zasvěcená, protože vztahy mezi Bílou věží a královnou Morgasou nejsou zrovna (i kvůli Elaininu zmizení) dobré.
Ovšem Egwain i Nyneiva Elain o svém novém úkolu, který jim zadala sama amyrlin, informují. A k jejich údivu jsou Egwain i Elain pozvány na zkoušku, po které se stanou přijatými, tedy v hierarchii Bílé věže postoupí o kus výš. Obě mladé ženy zkoušku podstoupí a stejně jako Nyneiva získají prsten Aes Sedai.
Egwain se dozvídá, že by mohla být Snílkem, což je člověk se vzácným typem schopnosti – dostat se ve snu do paralelních světů, v nichž se může jednak dozvědět důležité informace o tomto světě, jednak možná i dění v reálném světě ovlivnit. Jako pomůcku, která by jí měla ve snění podpořit, dostává ter’angrial v podobě tečkovaného prstenu. A svou možná novou schopnost začne okamžitě testovat…. a vidí Randa, i podivný průzračný meč….
Všechny tři přijaté novicky se domnívají, že uprchlé černé adžah jsou tam, kde je meč, a se svolením amyrlin se vydávají do Tearu. Aby královna Morgasa neměla další důvod nesnášet Aes Sedai, Elain jí napíše dopis a předají ho Matovi s prosbou, aby jej osobně doručil do královniných rukou….
Matovo štěstí
Mat je konečně v Bílé věži, kde se Aes Sedai podaří odpoutat ho od temné síly dýky ze Šadar Logotu, což mu přinese velkou úlevu. Na pokoji ho kromě ošetřovatelek navštíví také Seléné. Když se mu začne dařit lépe, v Tar Valonu nehodlá zůstat.
Když ho Elain s Nyneivou a Egwain požádají o doručení dopisu, souhlasí. Ačkoli má zakázáno opustit Tar Valon, s pomocí dívek, resp.jednoho pergamenu, podepsaného samotnou amyrlin, který mu dají, se Matovi podaří z Tar Valonu vypadnout a vydat se do Andoru za královnou.
Cestou potkává kejklíře Toma Merilla a zjišťuje, že má nebývalé štěstí ve hře, což mu pomůže za krátkou chvíli získat dost peněz na jídlo, nocleh i cestu lodí. Zároveň se za ním táhnou podivní muži, připraveni ho zabít. V Andoru se mu podaří dostat ke královně a náhodou zjistí, že její nový rádce objednal vraždu Elain a vyslal za ní vrahy do Tearu.
Rozhodne se tedy s Tomem cestovat do Tearu, aby Elain, a s ní obě své kamarádky Nyneivu a Egwain, zachránil. A opět – celou cestu má neskutečné štěstí, ačkoli se dostává do různě nebezpečných situací.
Rand
Rand putuje svou trasou do Tearu, protože je přesvědčený, že musí získat meč Callandor, a v duchu doufá, že se jemu i okolí vyjasní jeho role coby Draka.
Velká bitka o Callandor
Všichni hrdinové se svým tempem a různými způsoby dostávají do středu spirály svého putování – do Tearu. A všichni se samozřejmě opět setkají na jednom místě – v Kameni.
Závěr je samozřejmě stejně epický, jako u předcházejících knih. Drak pozvedne Callandor….a první z řetězce proroctví je naplněno. Snad. Protože není jisté, koho Rand při své bitce s Ba’alzamonem opravdu zabil…a dopis od Lanfear aka Seléné naznačuje, komu Rand ve skutečnosti patří… Tak se nechme překvapit v další knize, což?
Posun příběhu i postav, který baví
Pominu-li jistou rozvleklost, kterou ale u třetího dílu spíš oceňuji, než naopak (prostě se, milý čtenáři, časem s tempem vyprávění sladíš a nechceš-li, nečti dál), poprvé si tu čtenář začne uvědomovat a vychutnávat vývoj postav.
Aes Sedai zůstávají neměnné a přesto záhadné (občas jsou to pěkně manipulativní mrchy), ale naši hrdinové ušli od první knihy velmi dlouhou cestu, a je to znát na jejich vyjadřování i uvažování. Pryč jsou prostí vidláčci z Dvouříčí. Zažili dost velké hrůzy, museli se mnohokrát popasovat s hrůzami, rozhodnout, komu a čemu slouží, což je donutilo rychle dospět.
Jasně, Nyneiva je pořád protivná kravka s příliš velkým egem, ale její schopnosti se rozšířily (a obzory taky). Egwain ji, zdá se, přerůstá, a Elain už není jen modrooká blondýna a dědička, ale budoucí silná Aes Sedai. A možná i královna.
Mat už není vesnický vyčuránek a Perrin má k prosťáčkovi, za kterého jej čtenář mohl mít v prvních dvou dílech, daleko (nejen kvůli žlutým očím). Naopak začínáme pomalu chápat význam slova t’averen, který v souvislosti s hrdiny používá nejen Moirain Sedai.
V každé knize směřuje děj k nějakému zásadnímu odhalení, které slouží jako cliffhanger dalšího dílu. V první knize to bylo objevení Draka, ve druhé jeho první bitva s Ba’alzamonem a odhalení veřejnosti.
V této jde o získání meče Callandoru, po němž by nemělo být o Znovuzrozeném drakovi žádných pochyb. A o lidu Draka (Aielové, z nichž sám pochází) také ne.
Zároveň je jasné, že o rozbití či záchranu světa půjde postupně, a Draka samotného nejen, že čeká další vývoj (normální osobnostní zrání, ale taky rozvoj schopností, mj. schopnost napojit se na saidín – mužskou část Jediné síly – a jeho využití, aniž by vedlo k zešílení), ale také řada úkolů, z nichž ne všechny budou vyznívat jednoznačně pozitivně.
To je totiž další věc, která je na této sáze sympatická: postavy nejsou ploché ani černobílé, služba Světlu není jen řetězcem pozitivních činů, provázených vědoucími úsměvy, a minimálně jeden ze Zaprodanců působí docela sympaticky.
Hlavní postavou je sice Rand, ale jeho nejbližší přátelé tu nehrají jen roli statistů či podporující party v pozadí – každý z nich je nositelem samostatného zajímavého příběhu, a proto se těším na další pokračování.
Vychytávka
Opět slovníček, který čtenáři pomáhal při orientaci už v předchozích knihách.
Robert Jordan: Kolo času III. Drak Znovuzrozený
Vydal: Euromedia Group, a. s. v edici Laser 2023 (vydání třetí, v Laseru první)
Překlad: Dana Krejčová
Obálka: podle zahraničního originálu upravila Lucie Vávrová
Počet stran: 648 / Hardback
Cena: 593 Kč
