Studio Disney pustilo do kin i na svůj streamovací kanál nástupce Pirátů z Karibiku. Johnyho Deppa vystřídal Dwayne „Rock“ Johnson a vznikl tak Jungle Cruise (Expedice: Džungle). Ve zkratce řečeno, je to naprosto typická akční filmová pohádka pro celou rodinu.
Z každého záběru přímo křičí, že to dělal Disney: je to barevné, až vám začnou krvácet oči, je to vtipné (občas), trochu akční, 100% korektní, ale celé to dohromady překvapivě dobře funguje.
Než se pustíme do samotné letní novinky, tak si dovolím jen malou odbočku. Už z traileru se dal odhadnout příběh filmu, který se až podezřele podobá Indiana Jonesovi, případně devadesátkovému rebootu Mumie s Brendanem Fraiserem. Pamětníci si možná vzpomenou i na Doly krále Šalamouna (doporučuji tu verzi z roku 1985). To všechno jsou filmy, které se inspirují nebo přímo adaptují jeden zdroj – knihy sira Henryho Ridera Haggarda.
Tento anglický právník začal před více než 130 lety psát knihy o výpravách do tajemného, nepoznaného světa – do neprostupných pralesů, vražedných pouští, nezdolatelných hor a čtenáři to milovali.
Milují to dodnes, a proto toto téma filmaři tak rádi a nepřetržitě vyhledávají. Proč o tom tak zdlouhavě mluvím? Protože Disneyho nový snímek neobsahuje vůbec nic nového.
Jungle Cruise recykluje absolutně každé téma, které se objevilo v jiných filmech a na scénu povolává naprosto dokonalé archetypy ústředních postav. Kdyby je nehrál jiný herec, nepoznáte rozdíl.
Na druhou stranu je však nutné říci dodat, že tyto typy postav už prověřil čas i zájem diváků, takže jsou funkční. Díky zdrženlivosti scénáristického týmu, který se je nepokoušel nějak vylepšit nebo zaktualizovat, tak ve filmu i fungují. Díky tomu je snímek sice naprosto neoriginální, ale přesto zábavný.
Silná, až je to smutné
K jedné změně oproti dřívějším dobrodružným filmům přeci jen došlo – hlavní roli tu nehraje muž, ale dokonce ani žena. Je to „silná“ žena. Ale bohužel ta „silná“ žena tak, jak si ji představují ve studiu Disney. Jinak řečeno, je to žena, co se nebojí nakopat mužům koule a je tak nezávislá a samostatná, až je to trapné.
Emily Blunt v roli doktorky Lily Houghton je přesně taková – silná, umíněná, cílevědomá, ale chová se spíš jako osina v zadku. Je proto velmi překvapivé, že filmaři po první třetině stopáže přestanou tlačit na pilu, a z otravného charakteru se stane docela příjemná postava, navíc dobře zahraná, takže to vede k vtipným, akčním a mnohdy i pořádně napínavým scénám, díky kterým se nebudete nudit.
Zábavného sidekicka, který potřebuje v jednom kuse zachraňovat, hraje britský stand-up komik Jack Whitehall, který v roli doktorčina zhýčkaného bratra debutuje na stříbrném plátně ve velké hrané roli.
Whitehall má ale herectví v krvi, navíc si na komediální roli ukňouraného spratka postavil celou dosavadní kariéru, takže hraje bezvadně.
A do třetice je tu Dwayne Johnson, který hraje… no Dwayna Johnsona. Jeho Frank je trochu uličník, trochu hrdina. Především se ale na diváky dívá nádhernýma psíma očima, které v kombinaci s blbými vtipy (jsou blbé záměrně, aby tak byly vtipné) a občasnou ránou do něčího ciferníku vytvářejí ideální kombinaci na hlavního mužského hrdinu.
Diváci mu budou fandit, budou se o něj bát a docela je překvapí i docela zajímavý příběhový twist, který se postupně odhalí a díky čemuž začne jeho postava dávat pořádně smysl.
Takhle trojice vyplňuje drtivou většinu filmu, filmaři je tahají z jedné scénky do druhé, gag střídá gag, dialog dialog a mezi to se podařilo vmáčknout i nějaké ty nepřátele, kteří by hlavním hrdinům aspoň trochu zatopili.
Trio postav zastiňuje zbytek filmu
V tomto bodě Disneyho snímek ztrácí, protože se zaměřuje na své tři milované postavy, aniž by dával prostor záporákům, kterých tu je taky požehnaně. Především prokletí španělští conquistadoři jsou skutečně luxusní, leč ostudně nevyužití. Jo a také tu jsou náckové.
Teda, nejsou to náckové, film se odehrává jakoby v roce 1916, takže to jsou „obyčejní“ Němci, jenže v každém pořádném dobrodružném filmu jsou náckové, takže to jim nikdo už neodpáře.
Jesse Plemons v uniformě prince Joachima sází jeden dokonale přehnaný německý monolog za druhým, aby po většinu filmu jen seděl na střídačce. Plemons si svou roli užívá, přehrává „jak prase“ a kdyby to někoho jen trochu zajímalo, Němci by se museli bouřit pro to, jak bestiálně stereotypní tento záporák-Němec je.
Ale pro samého Rocka třímajícího kormidlo rozpadlé kocábky se na scénu dostane asi pětkrát a pak film končí. Je to sakra málo! A to má dokonce k dispozici ponorku.
V Amazonce… ponorku… ne, nezbláznili jste se, nebojte.
Logika si vzala dovolenou
Příběh nového dobrodružného filmu také není ničím originálním, skupina evropských dobrodruhů tentokrát nehledá poklad, ale měsíční kytičku, která léčí všechny nemoci. Vydávají se za ní do srdce pralesů Amazonie na malé lodičce křižující Amazonku. To je všechno. Naprostý standard, který sice funguje, ale jen jako nutné zlo.
Filmaři se dokonce téměř úplně vykašlali na klasické montáže putování, rezignují dokonce na oblíbené kousky skládačky, kde se řeší rébusy, znásilňuje historie a děj se posouvá o kus dál. Film Jungle Cruise se drží svého názvu – postavy prostě jedou po řece v džungli. To je vše.
Pro výše zmíněnou pozornost na hlavní hrdiny je příběh vyprávěný strašně zdlouhavě, tempo občas zpomaluje prakticky na nulu. Když se konečně záporáci objeví na scéně, dynamika příběhu startuje jak amazonské peřeje, jenže když už se jim povede nakopnou snímek, tak se napětí nedaří udržet, ani jej nějak stupňovat.
Příběh sám o sobě nedává moc smysl. Jinak řečeno, loď odplula a logika dál stojí na břehu, mává kapesníčkem a sleduje, jak se film vzdaluje. Naštěstí se scénáristé vůbec nesnažili cokoliv nějak zdlouhavě vysvětlovat, prostě v příběhu nahodili pár tezí, ať se divák s nimi buď spokojí, nebo se je ani nesnaží pochopit. V obou případech se dá na film koukat dál.
Barevný až hrůza
Když už je řeč o vizuálním kabátu, snímek je naprosto bestiálně přesycený digitálními triky. Při jeho sledování jsem měl pocit, že jej musel programovat tým „zfetovaných ajťáků“.
Na scéně se to hemží drobnými zvířátky, která požírají větší zvířátka, ve vodě rejdí psychedeličtí delfíni a vůbec je celý snímek tak bestiálně barevný, že vypadá jak zdivočelý Instagram.
Jungle Cruise není film, který by si hrál na nějaké přehnané drama či krvavou akci. Je to dokonalý prototyp akčního filmu pro celou rodinu, takže je barevný až hrůza, neteče v něm ani kapička krve a záměrně jemnou akci střídají vtípky a gagy.
A v této rovině snímek funguje. Příběh drží jednotlivé scénky pohromadě, trojice hlavních hrdinů si na scéně vystačí sama a s občasným přispěním nepřátel je dokonce jízda po Amazonce zábavná.
Jenže snímku „něco“ chybí. Je strašně komisní, jako kdyby filmařům chyběla buď odvaha riskovat nebo alespoň radost z toho, co natáčejí. Snímek má být odlehčenou, zábavnou akční jízdou, který se strašlivě snaží přiblížit se Pirátům z Karibiku, jenže se mu to zoufale nedaří. I když má dobré záporáky, prakticky jim nedává prostor, takže tempo filmu strašně kolísá.
A tahle nevyváženost je bohužel hlavní důvod, proč je film jen průměrný, byť aspiroval na mnohem víc.
S filmy o Indianu Jonesovi se Jungle Cuise nemůže měřit (možná se čtvrtým dílem), ale přesto je to zábavný film, u kterého naprosto vypnete a budete si užívat jízdu.
Jungle Cruise / Expedice: Džungle
Akční / Dobrodružný / Komedie / Rodinný / Fantasy
USA, 2021, 127 min
Režie: Jaume Collet-Serra
Scénář: Glenn Ficarra, John Requa, Michael Green
Kamera: Flavio Martínez Labiano
Hudba: James Newton Howard
Hrají: Dwayne Johnson, Emily Blunt, Jesse Plemons, Édgar Ramírez, Paul Giamatti a další