Tricks with Treats

Noc Očisty. Pro Spojené státy blízké budoucnosti nejstrašlivější noc roku. Po dobu dvanácti hodin je totiž povolen veškerý zločin. Z ulic se stává bojiště, z domů se stávají smrtící pasti a z občanů lovci a kořist. Nesmírně originální koncept, jenž z mnoha důvodů nevyšel. Pojďte se podívat proč.

Když jsem v roce 2013 viděl trailer na první díl Očisty, okamžitě jsem byl rozhodnut, že tento film musím shlédnout. Koncept mě totiž nesmírně zaujal. Přišel mi, a stále přijde, jako velmi nosné téma pro hutný horor s nervy drásající atmosférou. Nedávno byla celá série zřejmě ukončena čtvrtým dílem, takže přišel správný čas na detailní rekapitulaci.

O co jde? O život!

Jen si to představte. Žijete v prosperující zemi s minimální nezaměstnanostní a kriminalitou. Daní za ten blahobyt je jedna noc v roce. Noc Očisty. Během té noci mohou občané popustit uzdu svým emocím, zbavit se agrese, a připravit se tak na další rok pokojného soužití.

Zlí jazykové sice tvrdí, že vláda tímto způsobem snižuje počty sociálně slabých, kteří pobírají příspěvky od státu, ale proč by to mělo trápit ty bohatší? Ty, kteří si mohou zaplatit zbraně, bodyguardy, neprůstřelná okna, bezpečnostní dveře či přímo nedobytné kryty uvnitř svých rezidencí?

Pak to přijde. Nejdříve varování v televizi a rozhlasu, a následně i siréna. Po jejím doznění se začíná odpočítávat dvanáct hodin, během kterých je po celých USA dovoleno vše. Vandalismus, rabování, znásilňování, a také vraždění. Z milých a usměvavých sousedů se stávají krvelační vrazi, kteří si pro vás mohou dojít, pokud jste jim přes rok třeba odmítli půjčit zahradní konev.

Spousta občanů chce lovit, a ti kteří nechtějí, tak ti se musí alespoň bránit. Nebo schovat. Bezpečno ale není nikde. Tlupy lovců bloumají ulicemi, parky, dvorky a nezřídka zavítají i do špatně zabarikádovaných domů. Cítíte to? Tu beznaděj, ten všudypřítomný strach? Na koho narazíte? A jak se k vám případně zachová? Paranoia, nejistota a strach, že právě následující minuta může být vaše poslední.

Přesně tohle celá série již od začátku slibovala. Přesně na tohle jsem se těšil. A přesně tohle jsem nedostal! Upozornění. Článek může obsahovat spoilery ze starších dílů, které jste měli dost času vidět! Pokud jste je neviděli a vidět chcete, tak se k tomuto článku vraťte později. Z toho aktuálního se jim pokusím vyhnout.

Očista za málo peněz a se špatnými čistidly

V roce 2013 americko-francouzská produkce přinesla první díl s prostým názvem Očista, jehož scénář i režie jsou dílem Jamese DeMonaca. Nejedná se o vysloveně nezkušeného režiséra, ale na druhou stranu nejde ani o žádnou superhvězdu, čemuž napovídá už to, že na kontě má pouze samé béčkové kousky. To jméno zmiňuji proto, že kráčí tak nějak s celou sérií, takže onen promarněný potenciál je do velké míry právě jeho chyba.

Již z kraje snímku je patrné, že tohle nebude žádná velká akce v otevřeném prostoru. Peněz nebylo mnoho (což u hororu nemusí nutně vadit, vzpomeňte třeba na výborný první díl série Saw), takže místo rozlehlého města jsme dostali jednu ustrašenou bohatou rodinku v jejich sídle. Ano, první díl tak spadá do kategorie homeinvasion snímků, což už samo o sobě dosti limituje potenciál celé myšlenky. Celá ta Očista tak tvoří jen jakési dokreslení atmosféry a vysvětlení toho, proč se ve snímku děje to, na co se zrovna koukáme. Nejsou peníze, nedá se nic dělat. Větší problém je, že tohle je ještě ten nejmenší nedostatek.

Ani nevím, kde začít. Asi nejpalčivější problém prvního dílu jsou postavy, přičemž herecké výkony nejsou ani tak špatné, jak by mohly být. Kupříkladu Ethan Hawke, který ztvárnil otce rodiny, je relativně zkušený a poměrně dobrý herec, a příjemným překvapením byl i Rhys Wakefield, jenž si střihl slizkého a maniakálního záporáka. Problém je jinde.

Konkrétně v tom, že postavy, a zejména ty kladné, jsou napsány tak, že jsou ve výsledku neskutečně otravné. Jednají divně, říkají divné věci a celkově jsou nesympatické až to bolí. Jejich nesympatičnost přitom nevychází jen ze špatného scénáře, ale do jisté míry je možná záměrná. Prostě mají být prototypem bílých arogantních zbohatlíků. Možná režisér chtěl, aby se jim nedalo moc fandit. To ale lze odhadovat až z kontextu dalších dílů, o jejichž existenci v době jedničky nikdo pochopitelně nemohl vědět. Co se týče té iracionality jednání, tak ta v hororech není úplně neobvyklá, ale Očista jí dává nový rozměr.

Dva příklady za všechny. Syn, nejmladší člen rodiny, je rozmazlený fracek, který nehledě na to, jaká noc v roce nastala, odemkne dveře cizinci tmavé pleti prosícímu o přístřeší, čímž vpustí do domu své rodiny neznámého člověka, o jehož úmyslech nic neví.

Pubertální dcera má pro změnu přítele, který se ukryje v domě ještě před uzamčením, a rozhodne se získat její nehynoucí lásku tím, že se pokusí zabít otce, jenž s jejich vztahem nesouhlasí. Ve chvíli kdy jej otec v sebeobraně zastřelí pak dcera dostane hysterický záchvat a rozhodne se utéct někam do útrob domu, ve kterém již pobíhá neznámý cizinec. Ten ale není největší hrozbou…

Veškeré napětí má totiž pramenit z toho, že dům je během noci obstoupen bandou zbohatlické mládeže, která chce dovnitř, neboť jim tam zmizela jejich kořist. Místo toho, aby své vraždící choutky realizovali kdekoliv jinde a našli si kohokoliv jiného, stráví noc přešlapováním před zdánlivě nedobytnou pevností a házením zdánlivě drsných hlášek.

Pochopitelně, nakonec dojde i na ono vloupání a boj v domě, ale pro diváka to není nic víc než další hořké zklamání. Dovedu si představit poměrně atmosférický zážitek, pokud by mládež do domu vnikla dříve než v poslední čtvrtině filmu, a došlo by na hru koček a myší. Schovávání, zadržování dechu, nejistota. Režisér se ale rozhodl jít více přímočarou cestou, takže vniknutí je prostě jen bombastická akční podívaná, při níž někdo zemře a někdo ne.

Naprosto ujetý je pak závěr, kdy jako deus ex machina přichází sousedé, aby své přátele od vedle zachránili. Jejich úmysly ale rovněž nejsou zcela čisté, což mělo fungovat jako nečekaný zvrat. Jedna věc je otázka, jak moc nečekaný ten zvrat byl. Druhá, podle mě závažnější otázka, je pak opět logika jednání. Kdo proboha chce zabít své sousedy jen proto, že mají hezčí dům a zřejmě jsou trochu pyšní a arogantní?

Abych to shrnul, první díl je dle mého názoru nejslabší z celé série. Neříkám, že to je vysloveně hrozný film, spíše je v rámci žánru takový lehce podprůměrný, ale z mnoha důvodů prostě není ani tak dobrý, jak by být mohl v rámci možností, natož v rámci nastaveného konceptu.

Jelikož jsem v té době netušil, že bude nějaké pokračování, tak právě promarněný potenciál celého příběhu mi přišel jako největší zklamání. Pokračování ale přišlo, takže se na něj pojďme podívat.

Anarchie, z níž vysvítá řád

Druhý díl Očisty nese podtitul Anarchie, a stále se jedná o americko-francouzské dílo, u kterého scénář i režii má na svědomí DeMonaco. Tento film z roku 2014 si již vysloužil asi trojnásobně vyšší rozpočet a je to na něm vidět.

K mé velké radosti se děj konečně přesunul do otevřených ulic, což dávalo naději, že budeme svědky všeho, co jsem popsal v úvodu. Bohužel musím konstatovat, že ačkoliv tento díl považuji v rámci série za asi nejlepší, tak pořád jsou mé dojmy z něj značně rozpačité a dovolím si říci, že i v tomto případě není potenciál naplněn.

Sledujeme několik postav, které se náhodně dají dohromady, aby společně přežily noc plnou nástrah a krveprolití. Bývalý voják jdoucí za pomstou, matka s dcerou, které Očista vyhnala z domova, a mladý pár, který se kvůli poruše auta nestihl domů dostat včas. Nezní to úplně špatně, ale bohužel je to opět doplněno řadou nedostatků.

Stejně jako v předchozím díle, i zde se najde minimálně jedna otravná postava. V tomto případě dcera, která neustále klade nějaké dotazy, neustále se jí něco nelíbí a držkuje i v okamžicích, kdy se jí někdo jiný snaží zachránit život. Nutno ale říci, že těch nesympatických postav je méně než v jedničce a dost možná ani nejsou tak moc nesympatické…

Dalším háčkem je to, že ulice jsou relativně dost prázdné. Ano, prchající skupinka občas narazí na nějakého maniaka, v dálce vidí probíhající boje nebo naráží na mrtvá těla, jež jsou důkazem probíhající Očisty, ale v celku jde spíše o výjimky. Jistě, z podstaty věci mohou Očistu provádět jen narušení jedinci, kterých asi nebude tolik, což trochu odporuje vyznění prvního dílu, kde se na Očistu chystal kde kdo pro sebemenší prkotinu, ale atmosféře strachu moc nepomáhá, když je kolem prchající skupiny pusto prázdno.

Jistě, nemusí to být jen samá akce. Naopak. To plížení a skrývání se je právě to, na co jsem se těšil, ale pokud se není před kým skrývat, tak jaký to má smysl? Abych snímku ale jen nekřivdil, uvedu i jeden pozitivní moment.

Skupina se během cesty dostane do bytu příbuzné jedné z postav, kde to vypadá, že bude moci přečkat zbytek noci. Netuší ale, že si majitelka plánuje vyřídit účty se svým nevěrným manželem. V tomto případě atmosféra houstne solidně, motiv je relativně uvěřitelný, a i když to není přímo nečekaný zvrat, tak je to alespoň funkční pointa minizápletky.

Jako zásadní problém snímku ale vidím skutečnost patrnou v celé sérii, která byla pro autora zřejmě důležitější než budování děsivé atmosféry, napětí a pocitu strachu a ohrožení. Tím něčím je sociálně-politický apel, jenž je díl od dílu silnější a silnější, a který bohužel zasazuje celé sérii velmi tvrdý úder na solar plexus.

Autor asi měl pocit, že natočit dobrý horor, což se mu teda rozhodně nepovedlo, nestačí, a proto je potřeba do něj vložit hlubší poselství. Je jasné, že autor má ke Spojeným státům řadu výhrad, ale řešit je v žánru hororu není myslím nejšťastnější. Ještě méně šťastné pak je to, že DeMonaco velmi agresivně prezentuje určité černobílé vidění světa, které svou naléhavostí tlačí vše ostatní do pozadí.

Silněji než v prvním díle je ve dvojce akcentována myšlenka, že Očista je nástroj vlády na redukci počtu sociálně slabých. Když se vládě zdá, že se v rámci Očisty málo umírá, tak do ulic pošle vojáky, aby tomu trochu napomohli. Ok, dovedl bych pochopit, že autor tedy nechce tvořit horor, ale chce politický thriller o zlé vládě, která nastolila režim legálně likvidující nehodící se členy společnosti. Problém je, že DeMonaco ve svém snímku jasně rozděluje společnost na vzájemně bojující třídy, kdy ta „vládnoucí“, čímž nejsou myšleni jen vládní politici, se snaží vyhladit tu ovládanou, a navíc z toho má zvrácené potěšení.

V jednom okamžiku je například v Anarchii prchající skupina zajata maskovaným gangem, který je odveze do rezidence plné bohatých bílých rodin. Ty si vydraží svou lovnou zvěř a následuje hon v aréně, kde bohatí střílí po chudých prostě jen proto, že můžou. Celá seance je pak narušena až vpádem komanda hnutí odporu, tvořeného národnostními menšinami, které zachrání hlavním postavám život. Některým.

Vidíte to taky? Určitý vzorec se nám opakuje z prvního dílu, ale zde je ještě výrazně umocněn. Bílí a bohatí pro zábavu zabíjí chudé a barevné. Bílí a bohatí jsou ultimátní zlo a chudí a barevní jsou oběti. A tento vzorec se pro sérii stává více důležitý než to, jak přežít v kulisách Očisty.

Očista jako nástroj volební kampaně?

Třetí díl nese název Volební rok a byl vypuštěn v létě roku 2016, přičemž místo Francouzů se na něm spolu s Američany podíleli Japonci. Fiktivní a skutečné Spojené státy v něm spojuje to, že se blíží prezidentské volby. Mladá prezidentská kandidátka slibuje zrušení radice Očisty, čímž se staví do opozice vůči vládnoucímu pravicovému prezidentovi, potažmo jeho straně, která Očistu prosadila a jejíž vedení netvoří nikdo jiný než… postarší pánové bílé pleti. Náhoda? Nutno podotknout, že nejsem obhájce politiky prezidenta Trumpa, ale nešlo přehlédnout, jak prvoplánové bylo celé vyznění i načasování třetího dílu.

Strana pak reaguje správně záporácky tím, že zruší do té doby platící omezení, že členy Kongresu nelze během Očisty zabíjet, a na senátorku pošle komando žoldáků. Ta pak spolu se svým osobním strážcem, který k ní doputoval z předcházející epizody, má co dělat, aby noc přežila až do konce.

Můžete mi samozřejmě namítat, že senátorka i její bodyguard jsou oba bílí a že v rámci Očisty vidíme v ulicích vraždit i příslušníky menšin, ale zatímco vraždící maniaci tmavé pleti v ulicích jsou jen jakýmsi doplňkem k vraždícím maniakům bílé pleti, tak hlavní zápornou roli zde hrají právě ti bílí. A to až do takové míry, že komando vyslané zabít senátorku je ověšeno hákovými kříži. Má to být jen další zdůraznění toho, že bílí občané jsou ti zlí, kteří se cítí být nadřazeni ostatním a usilují o jejich fyzickou likvidaci?

Samozřejmě by šlo na film hledět bez těch paralel k reálnému světu, ale to by zvláště v tomto díle nesměly být tak strašně explicitní. Senátorku s bodyguardem nakonec zachrání skupinka tvořená etnickými menšinami a společně pak zlikvidují jak komando nácků, tak sešlost bílých boháčů v katedrále, kde rituálně zabíjejí bezbranné sociální menšiny. Ano, ten motiv se nám objevuje opět a znovu je silnější než před tím.

Pokud odhlédneme od politického, jasně zabarveného vyznění snímku a celé série, tak se musíme podívat na samotné dílo a jeho kvality. Potěšující je, že jeho rozpočet je opět vyšší a ulice nyní působí více živěji, ačkoliv to v tomto případě znamená „čím víc živých, tím víc mrtvých“.

Dalším velkým pozitivem jsou lépe napsané postavy, kdy alespoň ty hlavní již nepůsobí tak příšerně otravně. Nemluvím tedy o skupině záporáků v závěru filmu, kteří zřejmě záměrně působí jako kombinace Opus Dei (kdyby Opus Dei prováděla lidské obětiny ve stylu satanské černé mše, ačkoliv kdo ví) a NSDAP.

Hlavní výtkou je opět to, že ani tento díl uspokojivě neproměňuje svůj potenciál na kvalitní atmosféru. A kde je problém tentokrát? V celé bizarnosti Očisty. Ta byla do jisté míry již ve druhém díle, ale zde je ta přehnanost ještě palčivější, neboť se toho děje výrazně více.

Jak jsem výše zmínil, Očista z podstaty může být věcí jedině vyšinutých jedinců, s čímž do jisté míry pracuje i série, ačkoliv si občas protiřečí. Bizarnost některých scén, masek a rekvizit je ale tak veliká, že to absolutně přestává být byť jen trochu uvěřitelné. Boj o holý život před realistickou hrozbou slibující naturalistické násilí zde nefunguje. Hrozba je redukována na blyštivé a bizarní týpky v ulicích a na komando generických neonacistů. Dostáváme tak vyprázdněnou skořápku, kdy občas něco bouchne, bafne a výhružně zamává mačetou, ale vy jako divák cítíte, že se vlastně nic moc neděje.

Třetí díl tak, ještě více než druhý, připomíná projížďku ve vozíku domem hrůzy. Jedete po kolejích z bodu A do bodu B. Prakticky víte v jakých okamžicích na vás co vyskočí. Občas se leknete, občas ne. Koukáte, jak je to všechno barevné, zajímavé, ale vlastně to není moc děsivé, neboť nevěříte, že by to mohla reálně být hrozba.

A tímto stylem se snímek doklepe až ke svému konci. Tam se odhalí, jak již bylo zmíněno, jak moc velké zrůdy jsou bílí pravicoví politici, a snímek skončí happy endem, neboť senátorka vyhraje volby a zruší Očistu. Ano, až tak banální to je. Dalo by se to v klidu odpustit, pokud by se během toho člověk aspoň trochu bál. Ale nebojí. Není to horor, ale ani hlubší filosofický materiál. Je to prostě jen banální agitka v pseudo hororovém hávu.

Na závěr vás čeká začátek

Zatím poslední, a nejspíš i úplně poslední díl Očisty se jmenuje První očista, neboť se vrací časově na úplný začátek. Za zmínku stojí, že DeMonaco si tentokrát střihl jen scénář a režii má na svědomí nezkušený Gerard McMurray, což je paradoxně změna k lepšímu.

Strana, která tradici zavedla, se teprve dostává k moci a svůj nový projekt chce otestovat v jednom konkrétním státě USA. Oficiálně přitom jde právě o snahu zbavit lidi agrese, ale v zákulisí politické strany je otevřeně řečeno, že cílem je likvidovat sociálně slabé. Kýženým výsledkem hlavních antagonistů tak je co největší vlna násilí, aby se potvrdilo, že koncept Očisty má smysl. Zraky celé země, a logicky i diváků filmu, jsou pak upřeny k jedné lokalitě, kde žijí zejména chudší občané tmavé pleti. Právě tam se čeká největší míra násilí, neboť toto místo ovládají gangy prodejců drog.

Slíbil jsem, že se pokusím vyhnout spoilerům, takže budu opatrný. Vláda chce určité jedince vybrané psychology finančně motivovat k násilí, a následně je opatří speciálními kontaktními čočkami schopnými přenášet obraz, aby vše zdokumentovala. Tento sci-fi prvek je snad největší rána celé atmosféře, neboť se tak ubírá realističnosti, a navíc všude pobíhá spousta černochů s neonově svítícíma očima. Ale dost možná se jen autor chtěl vyhnout tomu neodbytnému hledání podobností s realitou, které diváci zažili v trojce. To se mu sice nepovedlo úplně, ale snaha byla.

I navzdory tomu je ale atmosféra opravdu velkou předností snímku. Nezkušený McMurray předčil DeMonaca a konečně vykřesal alespoň jiskřičku toho, na co jsme čekali. Snímek je sice o něco pomalejší, ale myslím, že v rámci série je to poprvé, co se nám dostává alespoň částečně té atmosféry, na kterou jsem čekal již od prvního dílu.

Bloudění městem, nejistota, paranoia. To vše zde funguje, a že se nekonají vysloveně orgie násilí, je v rámci příběhu uspokojivě zdůvodněno. Navíc je to pro atmosféru jen k dobru, neboť se tak režisér vyhnul těžko uvěřitelným bizarnostem z předchozích dílů. Lépe provedeny jsou i masky účastníků, jež jsou nyní více děsivé, a účastníci Očisty tak působí výrazně hrůzostrašněji než dříve. Útěk před skupinkou agresorů ve staré tovární hale, je pak asi nejlepší částí filmu, která téměř naplňuje původní přísliby jedničky. Jen to bohužel netrvá moc dlouho.

Z tohoto hlediska by tak snímek mohl být spolu s druhým dílem nejlepší v sérii, ale bohužel ani on se v komplexním měřítku nedostává výrazně nad průměr hororového žánru. Ačkoliv je tedy otázka, zda je série Očista skutečně zařaditelná k hororům, ale je pravda, že První očista se o to opět snaží. Postavy zde navíc nejsou otravné, což je asi jediné pozitivum, které lze přičíst DeMonacovi, přičemž k jeho cti a slávě budiž řečeno, že ani hlavní záporák zde nepůsobí jako parodie na sebe sama.

Bohužel zbytek DeMonacovy práce už tak slavný není. Scenáristovi se opět podařilo celý film zahltit svým černobílým pohledem na svět, a vytvořil tak další díl své propagandy. Pro jistotu to zdůraznil tím, že po určitém zvratu se do města vydají lovci v kápích KKK. Jistě, je zde snaha o určitou plastičnost v tom, že jedna z hlavních postav je bohatý černoch, který vydělává na prodeji drog, ale i tak je to dle filmu znatelně morálnější a kladnější postava než bílí záporáci. Což dokazuje i to, jak patetické hlášky ke konci snímku hází.

Závěr filmu je pak slabší i z hlediska atmosféry, což se ale dá přičítat tomu, že děj musí mít nějaké vyústění, které je v tomto případě akční. Akce je zde sice místy až zbytečně přehnaná a občas nesmírně nepřehledná, což v kontextu pomalejšího tempa celého díla působí trochu jako pěst na oko, ale co už. Tento začátek je totiž koncem a v blízké budoucnosti nás v této sérii asi již nic lepšího nečeká.

Očistit Očistu

Celou dobu zde píši o lince morálního apelu ve filmu, takže je čas se na ni podívat trochu podrobněji. Ano, bohužel se autor rozhodl, že chce mít ve filmu vážná morální zamyšlení, a rozhodl se tak jít za základní filosofickou myšlenku díla, která stojí na tom, zda je morálně ospravedlnitelné utilitaristicky umožnit utrpení menšiny pro maximalizování blaha většiny. Nechci se věnovat této otázce ani nedostatkům, které pro ni plynou z konceptu Očisty jako takového, ale tomu, k čemu dalšímu scenárista/režisér přistoupil.

To, čím je celá série protkána, je otevřená propaganda velmi zjednodušeného marxistického uvažování, kdy v celé sérii je akcentován třídní boj založený na bohatství a rase. Na jedné straně stojí zlí bílí boháči (vykořisťovatelé) a na druhé straně barikády jsou chudí příslušníci rasových či etnických menšin (vykořisťovaní).

Jako člověk studující politologii nemohu tvrdit, že se jedná o naprostou smyšlenku. Autor se rozhodl nastavit zrcadlo americké společnosti, vypíchnout to, co mu vadí, a tento obraz posunul do radikální až absurdní roviny. Nejsem ale odborníkem přímo na americkou politiku, proto nebudu soudit, jak moc se mu to povedlo a kdy se jeho kritika stává přehnanou či neopodstatněnou. Faktem ale zůstává, že si vybral špatný žánr, do něhož své myšlenky vložil či spíše vrazil extrémně necitlivě.

Druhá část problému je to, že jeho vidění je, jak jsem několikrát zmínil, zjednodušené a černobílé, přičemž při vykreslování charakterů, zejména těch záporných, přistupuje často ke karikaturám a stereotypům. Bílé děti v první epizodě jsou rozmazlení fracci, a to jak ti zavření doma, tak ti stepující před domem. Ve druhém díle si bohatí běloši nechávají dovážet chudé menšiny, aby je pak šli lovit pomocí rodových zbraní, ke kterým někteří mají očividně patologický vztah. Ve třetím běloši v kostele provádí jakousi obskurní seanci s lidskými obětinami a ve čtvrtém bílí politici posílají bílé žoldáky v hávech KKK, aby rozpoutali násilí v černošské čtvrti, když se k tomu místní „lůza“ nemá sama od sebe.

Já chápu, že v USA rasové a ekonomické problémy a napětí byly, jsou a budou. V dnešní době možná více než třeba před deseti lety. Pro nás ve střední Evropě je to možná až příliš vzdálené, a proto nám tato realita promítnutá do filmu připadá tak cizí a nepatřičná. Na druhou stranu, ještě jednou opakuji, myslím, že uchopení tohoto tématu tímto generalizujícím způsobem je nešťastné, je provedeno řemeslně špatným způsobem a do naprosto nevhodného žánru. Jedná se tak o jednu z největších ran celé sérii, která jinak měla opravdu dobrý potenciál obšťastnit nás napětím, strachem a hutnou atmosférou.

Jedinou nadějí tak zůstává, že si tento koncept někdy v budoucnu vezme pod křídla někdo jiný než politický agitátor DeMonaco a vytvoří remake, v němž atmosféra a děj budou důležitější než poselství, které se DeMonacovi stejně předat nepodařilo…


Reklama

Redakční články plus články uživatelů, kteří nechtějí být jmenováni nebo je jejich aktivita ojedinělá. Také souhrn článků od redaktorů, kteří již pro nás nepíší