Hellboy již není spjat s Ústavem pro paranormální vyšetřování a obranu a my můžeme sledovat, kam jej jeho zdánlivě svobodné nohy zanesou. Že půjde o místa nadmíru podivná slibuje již název, krom toho je navíc možné slíbit, že rudá kopyta našeho hrdiny nedupou zcela svobodně, neb jsou svázány těžkými řetězy jeho předurčení.
Jsou příběhy, které se vám zadřou pod kůži a pamatujete si je ještě dlouho a nadšeně o nich vyprávíte přátelům. Jsou příběhy, které vás zásadně ovlivnily a chováte k nim zvláštní cit.
A pak jsou příběhy, jejichž přečtení se podobá podivnému snu, ze kterého zůstane mocný dojem, a i po letech se vám některé obrazy vracejí s onou podivnou snovou příchutí.
A právě z ranku takovýchto příběhů je kniha Podivná místa, bez nadsázky jedna z nejlepších knih v celé Hellboyovské sérii. A že stojí proti neskutečné konkurenci je, myslím, po všech předchozích recenzích zcela jasné.
Podivná místa však zaujímají obzvláštní místo v celém toku ságy. Z letmého pohledu, by se mohlo zdát, že jde o pouhé intermezzo, ale Mike Mignola udělal z prosté mezihry vizuálně opulentní archetypální výpravu na rozcestí.
Na konci knihy Červ dobyvatel se Hellboy rozloučí se svým domovským Ústavem pro paranormální vyšetřování a obranu a jde hledat štěstí do světa. Způsob zacházení s homunkulem Rogerem je poslední kapkou a Hellboy se rozhodl zpřetrhat pouta k instituci, v jejíchž službách dlouhá desetiletí jezdil po světě a zbavoval lidi nadpřirozených hrůz.
Instituci, pro kterou stále a stále dokazoval, že jej jeho osud ničitele světa a klíčníka velikého draka Ogru Džahada nechává chladným a že bojuje na straně lidí.
Kulminující události kolem Rasputina, Hekaté a dalších antagonistů však našeho hrdinu dostaly na pomyslnou životní křižovatku a on se rozhodl Ú.P.V.O. opustit. Na otázku, kam pojede odvětil: „Do Afriky.“ A pak se prý uvidí.
Vzpomínáte-li na předcházející Africké dobrodružství v povídce „Makoma“, tak vězte, že první část knihy s názvem „Třetí přání“ tento brilantní příběh snad i strčí do kapsy.
Hellboy se potuluje po africkém kontinentu a narazí na šamana (resp. „witch doctora“) Mohlomiho, který mu nabídne přístřeší, daruje podivný zvoneček a vysvětlí, že se Hellboy nachází na křižovatce svého života. A kam že jej všechny cesty zavedou? No přece na podivná místa.
Mimochodem Mohlomi je reálná historická osoba, jde o myslitele a živoucí legendu lidu Basotho a učitele prvního lesothského krále Moshoeshoe I. (do češtiny bychom přepsali asi jako Mošeše). Ačkoliv ve dvacátém století měl být již dávno po smrti, nezabránilo to Mignolovi, aby jej obsadil do role iniciátora prvního příběhu.
My si jej však dlouho neužijeme (byť se v příběhu ještě opakovaně on i jeho zvoneček objeví), protože obří vlna záhy smete Hellboye z afrických břehů kamsi do hlubin moře, kde se odehrává značná část prvního příběhu.
A ač tomu úvodní stránky pod rozpáleným africkým sluncem s lvy hrozivě vrčícími Helboyovo pravé jméno moc nenapovídají, další směřování příběhu je poznamenáno i poetikou Hanse Christiana Andersena (kterému je ostatně celá kniha dedikována).
Hellboy se dostane do zajetí mořské čarodějky Bog Rúši, kam jej zavlečou tři mořské panny. Zde je svědkem, kterak proradná Bog Rúša splní každé její nejniternější přání (a povětšinou se jí, jakožto zkušené čarodějce, obrátit přání proti nebohým mořským pannám).
Spoutaný Hellboy s magickým hřebem zatlučeným v upilovaném rohu se stane svědkem nejen strastí mořských pan, ale také se od Bog Rúši (která dbá svých povinností hlavní záporné postavy) dozví, proč byl uvězněn a co jej čeká.
Mimoto se nám dostane i zjevení odkudsi z jiných sfér, kde Hellboyův osud pozoruje Dagda a jeho houfec elfů a víl spolu se záštiplným Gruagachem (který k Hellboyovi chová dávnou zášť, jak si vzpomene pozorný čtenář svazku Spoutaná rakev). V první chvíli to čtenáře možná nenapadne, ale Mignola si již zde připravuje půdu pro rozvedení budoucí zápletky a velkolepého konfliktu.
Že se vše neobejde bez soubojů, mrzutého lamentování našeho hrdiny, mytologických odkazů a pozoruhodných výjevů je pravděpodobně jasné. A tak se dostaneme k druhé polovině knihy nazvané „Ostrov“, která je, světe div se, ještě podivuhodnější a podivnější než polovina první.
Hellboy je vyplaven kamsi mezi vraky starých korábů, kde si najde partu námořníků (co na tom, že jsou mrtví, není to poprvé, ani naposled), se kterými si Hellboy notně přihne. Rum mu však nepřinese kýžené zapomnění a před našima očima se rozehraje fascinující příběh vzdorovitého jedince, který zavírá oči před vlastním osudem.
Je opět konfrontován s Hekaté v naprosto fantasmagorické sekvenci podmanivých příběhů, které jsou notně zesílený skvělým střihem, který dává celému příběhu halucinační či snový rozměr.
Na ostrovu ovšem Hellboy zdaleka není jen ve společnosti mrtvých námořníků a neoblíbené bohyně. Ostrov kdysi sloužil jako úložiště inkvizice a jak už tomu bývá, minulost a přítomnost se promíchají v hutném koktejlu vizí a konfliktů.
Hellboy se setká s odpadlickým knězem, který byl přítomen conquistadorskému tažení v Jižní Americe, a který se setkal s pradávnými nápisy v aztéckých chrámech. Mignola nám zde servíruje úchvatný mix příběhů o stvoření světa, teosofických mýtů, okultismu a vlastní mytologie a vše navíc uvozuje příběhem kněze samotného a jeho krvavého údělu.
Hellboy se na tomto podivném místě vlastně utká sám se sebou – s Hellboyem, který by mohl být, kdyby přijal svůj osud.
Krásu obou příběhů vytváří všechny velice umně zvolené komponenty, dílčí osudy a strasti vedlejších postav, rozmáchle pojatá mytologie, narážky na minulost, ale i silný příslib dalšího vývoje.
Přidáme-li k tomu ještě tradičně naprosto fenomenální kresbu (tentokrát jde opět čistě o Mignolovu práci) držíme v ruce svazek, který rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co Mignola napsal a jde o doslova plejádu ohromujících vizuálních i narativních nápadů – aztécké chrámy, podmořská zátiší, torza ztroskotaných lodí, výjevy z úsvitu lidstva, hrozivé zrůdy, pekelné obrazy a bezčasé porady sídhe.
Ačkoliv by člověk měl občas své kritičnosti popustit uzdu a hledat vady na kráse i oněm velkým či zbožňovaným dílům, zde to po mě (opět) nemůžete chtít.
Podivná místa na sto šedesáti stranách shrnují vše, co činí tuto sérii (a Mignolovo dílo obecně) tak strhujícím a ze všech koutů opěvovaným. A teď si již jdu s chutí přečíst celý díl ještě jednou…
Hellboy: Podivná místa
Scénář a kresba: Mike Mignola
Vydal: Nakladatelství Comics Centrum, 2018
Překlad: Jan Kantůrek
Počet stran: 160 stran / vázaná
Cena: 419 Kč
