Představte si pořádný park plný hororových atrakcí – takový ten z hororů Stephena Kinga, ze snů hrdinů Stranger Things… Matějská gone wild… Prostě park, jaký by vám chtěli naservírovat tvůrci nejnovějšího spotřebního strašidelného bijáku v našich kinech.
Partička tuctových náctiletých, hraných relativně tuctovými dvacátníky, se vydává na halloweenskou noc do zábavního parku. Spousta mladých touží po bezpečném sex-, pardon, strachu, bez nějakých větších následků. A sdílený děs je přece nejlepší.
Takže s kamarády a mezi podobně „postiženými“ se nemůže nic pokazit. A dost možná, když vám někdo skočí vystrašeně do náruči, dojde i na ten bezpečný… strach, jasně, strach, držme se tématu…
Takže: plán byl dobrej. Bohužel se mezi všemi těmi atrakcemi pohybuje i magor, který má asi v pokojíčku plakáty Mika Myerse nebo Jasona Vorheese. A ten si řekne, že tenhle večer bude jeho.
Kopie slasheru z dob minulých
Jako žánr slasheru nebyl nikdy zrovna přehlídkou originality a upřímně řečeno, s debilitou si to rozdával ne v nějakém skrytém šmajchlkabinetu, ale hezky v obýváku všem na očích. Proč ne? Tohle nemá být typ filmů, které vyléčí rakovinu a vyřeší uprchlickou krizi (i když k obojímu se nepochybně velmi… řízně tu a tam nějaký vyjádří) a nedá se je brát vážně.
Dostanete partu postav, ideálně hodně holek, sem tam klukovský debil, a výrazného cool zabijáka, který jede jako stroj a vy si odškrtáváte. Cílem je udělat likvidaci postav zábavnou – ideálně v tom nepříjemném slova smyslu, kdy si uvědomujete, co všechno se skrývá pod vaší kůží, co může udělat nůž nebo jiný ostrý předmět s vašimi vnitřnostmi, tupý předmět s vašima kostma… a v tom horším případě to má být tak přepálené, že se prostě uvolníte a do chlístanců krve se jen bezostyšně bavíte.
Takže je škoda, že tvůrci Hell Festu svou originalitu vypotřebovali ve skvělém traileru – ten vypadá jako něco, co mohli myslet smrtelně vážně někdy kolem roku 1980, kdy měla hlasivky v plné pohotovosti Jamie Lee Curtis, a dnes to projde maximálně klukům, co organizují festival Otrlého diváka.
Jo, ten trailer je retro a infantilní debilita v něm v nejmenším nevadí… ale už by vás mělo varovat, že je tam až moc stínů, moc střihů před tím, než dojde na věc… a nejbrutálnější, co uvidíte, je na úrovni prvního Halloweenu – kterej měl ale omluvu v době svého vzniku a hlavně v tom, že jeho režisér dokázal perfektně vytěžit atmosféru opuštěných předměstí a pocit děsu náctiletých, kteří najednou zjistili, že jsou sami a někde tam venku je psychopat s nožem.
Gregory Plotkin má asi horory rád. Teda podle jeho profesní historie. Bohužel, já mám taky rád Eiffelovku, ale nestavím ji, protože nejsem jouda a vím, na co mám. Potenciálně zábavný, opravdu mega zábavný námět je v Plotkinově podání těžká nuda. Nastavení atmosféry a seznámení s postavami jede podle příručky – bohužel ne podle té s nápisem „Jak vzbudit zájem“, ale „Jak znechutit kohokoliv snadno a rychle“.
Pamatujete si prosím pěkně na film Chata v horách od Drewa Goddarda? Nemusíte z něj být na větvi jako já (je to kure—ky nejlepší horor, co z Ameriky vypadl od Verbinského Kruhu!!!), ale vezměte si, kolik má postav a co o nich na minimálním prostoru zjistíme… a že si je oblíbíme.
Béčko s kočičíma ouškama
Tady si neoblíbíme nikoho. Ryze béčkový režisér by aspoň něco vytřískal z mladých hereček – ano, bylo by to od něj hnusné, bral by ženy jako objekty a tak podobně, ale upřímně – pořád by to bylo aspoň potenciální potěšení pro půlku publika. A kdyby podobně přistoupil i k pánskému obsazení, nakonec mohl být spokojeni všichni. Jenže zase – kde nic, tu nic. A to prosím pěkně má jedna z postav – což asi nezmiňuju naposledy – kočičí ouška. Kočičí ouška ve slasheru! To se přece musí nějak projevit, nějak využít.
Nope.
A víte ještě co? Hraje tam Amy Forsyth, což je taková dívčina, která sice vypadá jako levnější varianta za Sophii Turner ze Hry o trůny, ale hrát umí a horor má v krvi – vřele doporučuji její one woman show v druhé sérii krajně znepokojivého (sorry, chtěl jsem tohle slovo napsat, a když není v samotném filmu důvod, musíme vzít zavděk oslím můstkem) seriálu Channel Zero. Tady nemá šanci se jakkoliv projevit. Její pozice final girl je šedá a plochá (ha ha, zasmějte se, vtipnější už k tomuhle filmu nebudeme).
Francouz lepší Hell Festu
Víte, ale možná jsem zbytečně ostrý a nehezký. Oni se přece snažili, i krvičku tu a tam ukázali… jenže do háje, zkuste si vygooglit Zombilénium. To je francouzský film o nudném kontroloru bezpečnostních norem, který se dostane do zábavního parku, který řídí pekelné mocnosti.
Umře tam a coby zombík nastupuje do nové fachy. A založí odbory, vede údernickou revoluci vůči třpytivým vampírkům, najde cestu ke své (stále živé dcerce), sbalí čarodějku s epesním zadkem (animovanej, ale… epesní… a ta kérka, vážení, ta kérka…) a postaví se i samotnému Satanovi. Jo, a taky znovu najde cestu ke svému rockovému mládí a vysekne pár brutálně chytlavých hudebních čísel.
Co tím chci říct? Že když se dokázali odvázat Francouzi a opravdu využít potenciál atrakcí a žánru do poslední mrtě, v pitomém animáku, který nemá moc šancí se prosadit mimo Francii, tak bych mohl mít nějaké nároky i na mnohem dražší hollywoodskou produkci. Protože dokud si jako diváci jasně neřekneme, že o podobné pitomosti zájem nemáme, tak nám sem distributoři nic pořádného nekoupí… a tvůrci nebudou mít důvod něco lepšího vůbec točit.
Konec hlášení.
Hell Fest: Park hrůzy
Bontonfilm, 2018, 89 min., titulky
Režie: Gregory Plotkin
Scénář: Seth M. Sherwood, Blair Butler, Akela Cooper
Kamera: José David Montero
Hudba: Bear McCreary
Hrají: Amy Forsyth, Reign Edwards, Bex Taylor-Klaus, Tony Todd,
