Happy (onen vykřičník ilustruje extatické nadšení z výkřiku jména a šoku z existence dané postavičky) je modro-fialový, létající, animovaný jednorožec, který mluví anglicky. A je polovinou týmu v neskutečně zábavné, ujeté, černočerně humorné, někdy dost nechutné a krvavé cestě dvojice neobvyklých parťáků v dost originálním kriminálním seriálu.
Happy krom toho, že vypadá jako imaginární jednorožec, je hlavně imaginární přítel malé holčičky Hailey, kterou unesl dost podivný chlápek oblečený v kostýmu Santa Clause. Hailey na poslední chvíli vyšle Happyho na jeho miniaturních křidélkách pro pomoc, pro toho, koho si jen představuje, ale je si jistá, že tam venku někde je. Pro NĚJ.
ON je Nick Sax
Nick Sax je grázl. Bývalý policajt, co se kdysi ve službě dost pohyboval za hranou zákona, alkoholik, ztroskotanec a více jak příležitostný uživatel jakýchkoliv drog, majitel asi největší zásoby sarkasmu na světě a aktuálně živící se jako nájemný vrah.
Nick Sax si krom drog, sexu a chlastu přeje ještě jednu věc. Zemřít. Bohužel tohle přání trochu koliduje s jeho přesvědčením, že zemřít nemůže. A je pravda, že to, co v seriálu vše přežije, byť notně pomačkaný a zakrvácený, by nedal ani Hulk v mladých letech.
Jednoho dne se Nickovi jeho přání téměř splní. Jako nájemný zabiják dostane kontrakt na bratry Scaramucciovy, které záhy také sprovodí ze světa.
Nicméně poslednímu z bratrů se těsně před svým skonem podaří Nicka také postřelit. Nick se záhy probouzí v sanitce, kde se ho pokouší zachránit a vzkřísit dva medikové a nejspíš má halucinace, protože v tu chvíli se mu před nosem zjeví Happy.
Vztah Nicka a Happyho není zrovna ideální a to hned od začátku. Nick má Happyho za post traumatickou halucinaci, kterou se okamžitě pokusí přebít prášky. A když Happyho konečně akceptuje, tak si z něj utahuje, ponižuje ho a neustále ho odmítá poslouchat.
Ona to vlastně není tak úplně jen Nickova chyba, Happy je sice sladce plyšově animovaný, ale zároveň retardovaný tak, že by na něj běžné lékařské normy nestačily.
Detektiv slušňák potkává detektiva grázla
Chrise Meloniho, ztvárňujícího Nicka Saxe, a který je mimo jiné i producentem seriálu, si můžete pamatovat ze seriálu Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti, kde účinkoval asi 13 let.
Role Nicka Saxe je okrajově podobná Meloniho Stablerovovi z Práva a pořádku hlavně tím, že za dřívějších časů a střízliva byl Sax taková drsnější verze Stablera vyznávajícího zákon. Ale tím ta podobnost definitivně končí.
Meloni si zjevně Nicka Saxe užívá a mnohdy vás svým komediálním umem (!) dožene k hlasitému smíchu. Většinou ne situačními vtipy, ale svými hláškami napěchovanými sarkasmem a černým humorem, a ne prvoplánovými, ale ostrými, jak čepel nože místního asijského řezníka.
Chris Meloni se jako Nick Sax doslova potácí dějem, většinou nahý, polonahý, oblečený do špinavého, zakrváceného nebo jinak znečištěného oblečení. Tam, kde byl Stabler upravený a precizní, tam je Nick opilý, obscénní a ideálně i zdrogovaný. A přesto přes všechno vám nebude trvat dlouho, a budete Nickovi držet pěsti a hlasitě fandit.
Zpátky do šíleného víru příběhu
Happymu to pěknou chvíli trvá, ale nakonec Nicka přesvědčí, aby se společně vydali Hailey zachránit. Asi tím nejpádnějším argumentem, který na Nickovo dávno uprchlé svědomí zapůsobil, bylo Happyho odhalení skutečnosti, že Hailey je dcera Nickovy expřítelkyně.
Nick popadne kabát, šálu, páčidlo a v modelu ala vánoční santusák vyrazí napříč celým městem pátrat po holčičce, kterou nikdy neviděl.
Happy není zrovna moc nápomocný, nepamatuje si totiž odkud to vyletěl a kde je Hailey držena, a tak se postupně vrší jedna drsnější a krvavější příhoda za druhou a Nick s Happym se prosekávají městem a celým výkvětem jeho galerky jako plesnivým dešťovým pralesem. Míří totiž za jasným cílem, obrovským chlápkem ověšeným vánočními světýlky a převlečeným za Santa Clause, který si hýčká mluvící ponožku.
Hraju, hraješ, hrajeme
Tady se dostáváme k další silné stránce seriálu. Krom přítomného děje nás režisér Brian Taylor, který stál také za ulítlým Crankem (Zastav a nepřežiješ) s Jasonem Stathamem, pomocí flashbacků provádí i Nickovou minulostí. Dozvídáme se tak například okolnosti Nickovva vyhození od policie, pozadí vztahu s mámou Hailey, konec vztahu s mámou Hailey a spoustu dalšího.
Nepovedené flashbacky spoustě seriálů srazily vaz, ale zde přesně zapadají do celkové skládačky vyprávění příběhu.
Není to však jen o flashbacích, vedle hlavní linky jedoucí na zběsilé kameře a přepálených vizuálech je ještě místo i na pár vedlejších příběhů. Za všechny bych jmenoval originální načrtnutí světa imaginárních přátel a toho, co se jim taky v dětských rukou může stát. A rozhodně to není žádné hezké muchlování.
Krom Nicka a Happyho exceluje v seriálu řada vedlejších postav. Jejich nekorunovaným králem je Patrick Fischler, který svou roli sociopatického magora jménem Smoothie dovedl k dokonalosti a vysloveně si v jeho kůži libuje.
Stranou trošku stojí Nickova bývalá policejní parťačka, která ale záhy dostane vlastní parťačku v podobě Hailyiny mámy a pouští se spolu do hledání malé holčičky, i když každá z odlišných důvodů.
Nekončíme, pokračujeme
Happy! má na IMDB průměrné hodnocení 8,3/10. Na ČSFD 84%. Happy! je největší a nejlepší ulítlost posledních let. Možná vás trochu vystraší, že je z dílny stanice SyFy, korodující mateřské lodi béčkových odvarů, ale na rozdíl od neúspěšného a zrušeného Blood Drive, zde se zklamání nedostaví.
Naopak, v Happy! objevíte jeden z nejoriginálnějších a nejodvážnějších seriálů, který jste kdy viděli a na který samozřejmě své děti nenecháte dívat.
Prvních pár desítek minut budete na seriál koukat s otevřenou pusou a váš mozek bude hystericky řvát, na co že se to wtf koukáte, ale pak si černá sedne na bílou, jing dá smysl jangu, a vy se budete smát, až vám z očí potečou slzy a z uší půjde pára.
Velkou výhodou seriálu je, že původní komiksovou předlohu převádí pouze do osmi epizod, což je tak akorát, aby vás neodváželi na JIPku s prasklou bránicí, avšak i dost málo na plné využití potenciálu Meloniho, ostatních herců, ale i kvanta nápadů. Naštěstí už velcí šéfové přiklepli Nickovi a Happymu další sezónu, takže se máme na co těšit.
Btw. v poslední sezóně Happy! ukazuje, jak se mají dělat potitulkové scény, takže ty, co znáte třeba od Marvelu, vám přijdou jako docela slabý čajíček a zbytečnost!
PS: Tato recenze je napsána v čistém poblouzení a psychotickém stavu způsobeném skouknutím všech epizod seriálu najednou.
[review]
