Dívka utíká. Prchá před svým osudem, seč jí síly stačí. Bojuje o přežití. Své. Ale tíží ji svědomí. Měla by bojovat o přežití celé země. Měla by se postavit nepříteli a zničit Stín, který zahalil část její domoviny. Měla by utíkat, měla by bojovat, měla by hledat a měla by zabíjet. Jenže je ztracená. A potřebuje pomoc.
Druhý díl ze série Griša nesoucí název Bouře a vzdor, nám odhaluje Alinin příběh po tom, co se jí podařilo vyprostit ze spárů Temnyje.
V dívce se perou smíšené pocity. Má utéct a zachránit si život nebo se má svému nepříteli postavit čelem a pokusit se o záchranu celé Ravky? Klasická situace, kdy je hlavní hrdina (v tomto případě hrdinka) rozpolcen.
Jak jednoduché by to bylo, kdyby se protagonista alespoň jednou rozhodl být sobec a srab! Ale to by nebyla Alina, aby se rozhodla pro jednoduchou cestu. Navíc, když jí osud neustále dohání. Takže se ocitáme ve starém dobrém „jsem tu, abych zachránila svět“.
Postavy zachrání kapitán na létající lodi
Bohužel, Alina je i v druhém díle stejně otravná, naivní a navíc nerozhodná.
I když musíme mít na paměti, že se jedná o Young Adult literaturu a autorka se pravděpodobně snaží postavami a jejich chováním co nejvíce přiblížit věku cílových čtenářů, bohužel to nemění nic na tom, že Alina je špatně napsaná.
Je sice milé, že si sama Alina dokáže přiznat, že bez svých sil by nebyla nic, rozhodně by ale bylo milejší, kdyby síla její postavy spočívala v nějakém charakterovém vývoji.
A i když se do určité míry vyvíjí, stále to působí příliš strojeně a nepřirozeně.
Co se týče dalších postav, je velmi na škodu, že se Temnyj v druhém díle příliš nevyskytuje. Děj kvůli tomu ustrnul a táhne se. Nebýt nových postav, jako je například kapitán Sturmhond se svou posádkou, byl by díl jen o neustálém útěku, pátrání, rozhodování a nekonečných hádkách mezi Malem a Alinou.
Sturmhond vnáší do děje humor a konečně také trochu politikaření, takže čtenář není vystaven pouhému: „Válčím s mým šíleným rádoby ex, co chce vyhladit lidstvo“. Mal se navíc začne chovat jako arciblbec, takže i tady Sturmhond zachraňuje.
Intriky, emoce i cliffhanger
Jak již bylo zmíněno, díky Sturmhondovi se do hry dostává i trochu intrik. Alina při své cestě získává nečekané spojence a je nucena uchýlit se k rozhodnutím, která jí jsou sice proti srsti, ale mohla by jí pomoct v boji proti Temnyjovi. Zároveň se v knížce objeví několik nečekaných zjištění.
Celkově vzato je děj spíše vycpávkový. Budování atmosféry pro další díl bylo upřednostněno před rozvinutím a dynamikou děje. Leigh Bardugo se soustředí spíše na emoční stránku postav.
Na začátku knihy si „odbude“ to nezbytně nutné, potom už se věnuje pouze rozervanosti Alininy postavy a mezilidským vztahům. Možná je to překladem, možná to tak je i v originále, osobně jsem se ale málem unudila k smrti. Vše se neustále opakovalo.
Spisovatelka si evidentně všechno šetřila do velkolepého finále na konec knihy, kdy jejím záměrem byl pravděpodobně cliffhanger, který si ovšem sama potopila. Ke vší smůle se navíc toto „finále“ seběhlo tak rychle, a tak předvídavě, že z toho čtenář ani nic neměl.
Kdyby kniha končila o pár odstavců dřív, mohla být završena parádním cliffhangerem, který by jí navíc připsal plusové bodíky. Bohužel.
Podobná obálka, stejný problém
Mé e-bookové vydání druhého dílu Griši mělo obálku s drakem a postavou. Už minule jsem se zmiňovala o tom, že moc nemusím, když je na obálkách nějaká postava, protože mi pak zkresluje představu o hrdince/hrdinovi. Nejinak tomu je i tady.
Červený drak je navíc hodně zvláštní a něco mi na něm nesedí. Možná je to tím, že jediná detailně vykreslená část je tlama a trochu křídla, jinak je to prostě jen červená plocha. Obálka novějšího vydání, kde je pouze modrá silueta draka protkaná zlatými tahy a cákanci.
Kolovrátek s dobrými dialogy a odkaz na preromantické hnutí
Všechno se točí neustále dokola, děj se příšerně táhne a nebýt vcelku dobrých dialogů (obzvlášť těch se Sturmhondem), kniha by za moc nestála. Jak již bylo řečeno, příběh ustupuje vykreslení emocí různých postav a tím děj ztrácí na epičnosti.
V celé knize se vlastně nic neděje a to, co se děje, se čtenáři okamžitě vypaří z hlavy. Opravdu jediné, co je na knize dobré, je Sturmhond a dialogy s ním. Jinak je těžké najít nějaké další plusové body.
Na závěr si ještě dovolím poznámku ohledně názvu knížky. Označení „Bouře a vzdor“ totiž není jen titulem druhé Griši. Odkazuje také na německé preromantické hnutí Sturm und Drang.
Toto literární hnutí se po éře racionalismu obrátilo zpět k srdci a emocím. Dávali průchod svým emocím a důraz byl kladen i na fantazii, přičemž inspirací byla tehdejším autorům kromě přírody i lidová slovesnost. Ta se odráží i v bájných tvorech ve světě Griši.
Hlavně díky emocím, na který se druhý díl výrazně zaměřuje, vzniká zajímavá paralela. V originále se bohužel knížka jmenuje „Siege and Storm“, což bohužel nekoresponduje s anglickým označení pro dané literární hnutí (to se do angličtiny obvykle překládá jako Storm and Stress).
Jestli si s tím český překladatel takhle vyhrál, kudos, protože moje srdíčko hledače literárních puns a pokladů plesá.
Leigh Bardugo: Bouře a vzdor
Vydal: Nakladatelství Fragment, 2020
Překladatel: Julie Žemlová
Tvůrce obálky: Kamila Flonerová
Ilustrátor: Keith Thompson
Počet stran: 384
Cena: 199 Kč (e-kniha)
