Horový příběh o jedné osobě, jedné místnosti a jedné tragédii. Něco, co by se na první pohled mohlo zdát, jako materiál spíše na divadelní hru než na knihu, kterého se ovšem chopil slovutný mistr žánru Stephen King a na své poměry v útlé knize nám přináší svojí vizi hrůzného osudu jedné ženy, která si zahrála Geraldovu hru.
Rovnou za dějem
Jessie a Gerald Burlingameovi jsou dlouho manželé. On je úspěšný právník, který možná trochu moc pije a ona se z učitelky, na přání svého manžela, stala ženou v domácnosti. Když se plahočí v jednostranně dominantním manželství nějakých dvacet let a jejich vztah přestal mít tu jiskru a šťávu nejen v běžném fungování, ale i v ložnici, okořenili si své postelové radovánky přivazováním k pelesti.
A tak se ocitli i ve svém víkendovém domě u jezera, kde široko daleko na celých není ani živáčka. Jessie leží na posteli a Gerald ji kolem zápěstí zapíná skutečná vězeňská pouta, která načerno a pracně sehnal. Jessie si v tu chvíli uvědomí, že na to nemá náladu. Nejen teď, ale že už jí tahle hra na znásilnění nebaví a rozhodne se o to s Geraldem podělit.
Samozřejmě dojde k hádce a čtenář zjistí, že být připoutaný k posteli těsně před touhle sexuální hrou není nejlepší pozice pro to hádat se. Gerald se na svou ženu vrhne a ta se začne bránit. Vzrušení, hádka, celá situace není sama o sobě moc klidná, a když k tomu přidáte pořádný kopanec do koulí, nadváhu, a ne zrovna zdravou životosprávu s přehršlí skotské, tak vám z té rovnice může vyjít jedině infarkt.
Gerald se skácí na zem, a i kdyby infarkt přežil, tak ta rána do hlavy mu určitě nepomůže. Ne. Jessie je sama, připoutaná ocelovými pouty k mahagonové posteli, uprostřed hlubokých lesů a jediné, co slyší je vzdálený štěkot toulavého psa a ještě vzdálenější agresivní zvuk motorové pily. Geraldova hra skončila, hororová hra o přežití začíná.
King nás umí vtáhnout do příběhu
Kniha je postavená na tom, že se odehrává paralelně ve skutečnosti, kde je žena připoutaná k posteli, a v její hlavě. Čím více utíká čas nemůže si ani ona ani čtenář být jistý tím, co je skutečné a co je jen výplod fantazie trpící ženy – oběti. A její představy jsou samozřejmě to poslední, co by jí mělo trápit. Celá situace může být totiž zdraví nebezpečná. Když vynechám křeče, proleženiny a odkrvená zápěstí, tak jsou tu takové ty maličkosti jako hlad a žízeň.
V tomhle případě se Kingovi celkem příjemně daří nás dostat do stavu, kdy nám přibližuje Jessiinu mizérii natolik, že víme přesně, jak se cítí a alespoň trochu a vzdáleně s ní cítíme, a narozdíl od ní se zajdeme vyčůrat, už jen proto, že my můžeme! Jsme zvědaví a chceme vědět víc. Docela hrdince fandíme, ale čas od času nám nezbývá než si říct: Holka ty jsi ale blbá!
A to je dobře, protože to znamená, že se do knihy dostáváme a že nás chytla. Celá linka, kdy se odehrává boj o přežití a všechny možné i nemožné pokusy o osvobození, je výtečná. Dokud se držíme pevně při zemi, tvrdá realita nám sedí na hrudi, jako pořádně těžký šutrák.
A jak kniha postupuje z úvodní části, kdy si Jessie uvědomuje v jakých fekáliích a jak hluboko se ocitla, tak přijde noc a s nocí jedna část, kdy si nemůžeme my ani hrdinka být jistí, jestli se dějí reálné věci, či je vše jen blud a fantazie či halucinace. Stejný případ se opakuje ke konci knihy a musím říct, že tyhle pasáže, kdy začne kniha zavánět až nadpřirozenem, jsou nejhorší části, které vybočují s komorního dramatického hororu a mně osobně tam prostě nesedí.
Když si vzpomenu s jakou obratností využil podobného přechodu od naprosto zoufalé reálné situace k něčemu nadpřirozenému, co být mohlo, ale nemuselo, v Holčičce, která měla ráda Toma Gordona, tak musím říct, že v Geraldově hře to bylo nejen navíc, ale bylo to jako pěst na oko nesedící k náladě a tématu knihy. Vše dal jakž takž na pravou míru vysvětlujícím závěrem, ale tou dobou už jsem si přál spíš mít knihu konečně za sebou.
Známé prostředí a styl
Je potřeba zmínit také Kingovy stálice. Kniha se odehrává v Maine, protože kde jinde? (Pokud nevíte, tak tam se odehrává snad každá Kingova kniha, nebo její část a nedivil bych se, kdyby vyšel osmý díl Temné Věže, kde zjistíme, že vše bylo v zapadlých a nezmapovaných oblastech Maine).
Samozřejmostí je také použití špičky ledovce, kdy knižní současnost je jen vrchol něčeho, co je už dlouhou dobu v nepořádku a my se postupně dozvídáme co. A tahle linie je tu opět trochu navíc, a musím říct, že tady slouží spíš k ukojení Kingovi grafomanie.
Ve výsledku na mně Geraldova hra po vícerém přečtení působí jako by vyprávěla dva příběhy, které se vzájemně skoro nedotýkají. Jeden příběh o ženě, která leží připoutaná k posteli a nechce umřít a druhý o někom, kdo se za každou cenu snaží pohřbít minulost. Ve výsledku je vše sešité horkou jehlou vnitřních hlasů a neschopnosti dělat skoro nic jiného, než vzpomínat, a všechno do sebe tak nějak zapadá, ne perfektně, ne úplně přesvědčivě, ale zapadá.
K tématu grafomanie a Stephena Kinga se nemá smysl vyjadřovat a jen si povzdechnu nad tím, že jen King dokáže napsat o ženské, co leží na posteli takřka tři stovky stránek a podat to čtenáři velmi stravitelně a fanoušky dokonce přesvědčit, že každá jedna z těch stránek byla nezbytná (nebyla a stačila by půlka viz COLORADO KID).
Vydařený psychologický horor
Ve výsledku je ale Geraldova hra celkem vydařený psychologický horor, který se dostává lehce nad průměr a nedokáže čtenáře dostat tak hluboko do vcítění se s postavou, jak by si zasloužil, a díky tomu stíháme všímat její protivnosti. Vlastně paradoxně nejvíc se Kingovi povede popsat Jesiinu vzrůstající skoro až nenávist a rostoucí fyzický i psychický odpor ke svému manželovi, a ten s ní bude rozhodně sdílet nejvíce čtenářů.
Umím si představit, že mnoho čtenářů bude tedy hrdinčino utrpení jen z povzdálí sledovat. Ale i tak si King počínal v tak těžké disciplíně, jakou je komorní hororové drama s jednou personou, velmi obratně, za to všechna čest.
Osobně si myslím, že King chtěl zajít v tom, co se bude v chatě dít poněkud dál, ale odhodlal se jen k pár kapitolám o psí gastronomii a až v závěru se trochu rozšoupl. Zkuste si jen na moment představit, co by s tímto námětem udělal nedávno zesnulý Jack Ketchum a vzpomeňte si, jak jsem na začátku zmínil, že z lesa se ozývá štěkot a MOTOROVÁ PILA.
No, ve výsledku je na tom připoutaná Jessie vlastně ještě docela dobře.
Stephen King: Geraldova hra
Vydal: Nakladatelství Beta Dobrovský, 2018
Překlad: Buška Bryndová
Počet stran: 288
Cena: 224,-
