Šestistého čtvrtého dne bolesti si Landerson dopřál naději. Stála život hromadu jeho blízkých, pro jiné znamenala osud horší než smrt. Ale sláva Císaři! Na Gereonu konečně přistáli předsunuté jednotky věrné Impériu. Okupace Chaosu už brzy skončí… Jenže skutečnost je jiná. Krutá, hubící veškerou čerstvě zrozenou naději a zanechávající jen hořkost ve slovech „Gereon žije… jim navzdory“.
Začneme oklikou. Písničkou Gospodine generale. Je chorvatská, což teda, pravda, moc nesouvisí se vznešenou gótštinou, kterou mluví instituce Impéria, ale důležitý je obsah. Zazní v ní totiž jedna důležitá věc: „zapamtite Vukovar“. V překladu „Vzpomeňte (nebo spíš myslete) na Vukovar“ – chorvatské město, které bylo dějištěm nejkrvavější bitvy občanské války v bývalé Jugoslávii a držitelem takových pochybně čestných titulů jako „nejlépe zničené a zkrvavené město v Evropě od konce druhé světové války“. To chcete. Vygúglete si to, poznámky o rozložení sil, o způsobu boje, masakrech civilistů, fotku tamního vodojemu a pusťte si tu písničku, která využívá hlášky rádia a odboje, vysílanou pravidelně do okolního světa. Máte? Fajn. Tak teď si dokážete představit situaci, jakou začíná nejnovější česky vydaný přírůstek do série Gauntovi Duchové – kniha Generálova zrada.
Gereon je okupován a na zoufalé volání o pomoc nepřichází invazní jednotky, ale dvanáct specialistů (ano, zbytek Tanithanů je tentokrát mimo, tohle je „komorní“ práce), kteří mají jasné sdělení: celá planeta je obětovatelná, trpěli jste a pokud to bude Císař potřebovat, budete trpět dál. Gaunt a jeho muži mají jasný úkol a vše ostatní je podružné. Pro jejich místní spojky je to hodně hořká pilulka – zvláště když každá diverzní akce znamená smrt jejich blízkých, když každý další den znamená mysl i tělo čím dál víc nahlodané změnami Chaosu. Jenže kdo říkal, že svět Warhammeru 40K je spravedlivý, sentimentální, optimistický? Nikdo, takže pěkně do boje, milí odbojáři. Jak by řekl Dan Landa v Černých baronech: „Plazím se ra-dostně, tvářím se ra-dostně, zhebnu ra-dostně!“
Dan Abnett tentokrát opustil pro sérii typické bláto a krev zákopů a nechal své hrdiny chcípat ve stylu Tuctu špinavců. Situace je ze začátku mizerná a s přibývajícími se stránkami se jen a jen zhoršuje. Zvláště když po Gauntově stopě brzy pase pořádně tuhý parchant, kterým se do série dostává nádherně brutální záporák – kterými tedy tahle kniha vyloženě překypuje. Krom lovce Uexkulla ještě samotný zrádný generál, o jehož hlavu jde všem zúčastněným (respektive o tajemství v ní ukrytá), jeho kopytnatý strážce Desolan nebo velitel Chaosu, který nechá v rámci cvičení nové jednotky vyvraždit město s několika desítkami tisíc obyvatel. Ubung macht Meister, kamarádi zlatí.
Si pište, že si Gaunt a jeho hoši (a ostrý holky) sáhnou až na dno. Ale víte, jak je to pak pro ně a pro čtenáře uspokojivý pocit, když sejmou někoho z těch hajzlů? Mečem, bolterem, hořící cisternou prométhia, nožem, čímkoliv? V jednom případě injektorem s posvěceným alergenem na vliv Chaosu. Správně, je to uspokojivý maximálně. Souběh dvou linií – Gauntova honu na generála, než stihne vyzradit klíčová tajemství Impéria a než Duchům dojdou lidi, na jedné straně a sil Chaosu dostat se ke zmíněným tajemstvím na straně druhé, obohacené o mile převrácený stockholmský syndrom mezi generálem a Desolanem – dává knize super grády.
A zasazení na planetu okupovanou Chaosem a v podstatě odepsanou, to ještě vylepšuje skvělou hororovou atmosférou. Na začátku narazíte na imaga – odporné červy, jimiž si Chaos značkuje své otroky, a pak je to ještě lepší. Uvozovku kurva dole a uvozovky kurva nahoře. A kapitálkama. „LEPŠÍ“. Třeba taková roztomilost zvaná loutky – to by si nadělal do kalhot John Matrix i John Rambo a Batman by znova mutoval. Fakt.
Ale víte, co je fakt úplně nejvíc super? V tom všem utíkání a plazení se sračkama, v tom, jak Chaos pomalu rozežírá mysl nejen místního odboje, ale i Gaunta a jeho komanda (což pochopitelně třeba u pyromana Brostina má hodně veselé výsledky), tak páni, ona se tam fakt rodí i ta absolutně neuvěřitelně nepravděpodobná naděje. Protože Gaunt je komisař, ďábelsky dobrej komisař a moc dobře ví, že Císař vidí a Císař chrání. Patos rulez, cca v poslední třetině knihy už maximálně. Ale nebudete se tomu smát, budete prostě hltat stránku za stránku…
… a na závěr zamáčknete slzu, když se akce ofiko stává sebevražednou. A taky nad tím, že si Abnett, který do té doby propojuje akce s následky, nakonec věci hodně zjednoduší a že bohužel i konfrontaci se zrádcem odbude jedním odstavcem. I tak je to ale Generálova zrada jedním z nejlepších dílů série – pro mě osobně nejlepší po Nekropoli. A že se změnil design obálek (není špatnej, ale je prostě hrozně jinej)? To budete muset plakat u zahraničního majitele práv, který podobný geniální rozhodnutí dělá běžně. Komisariát na ně, na šmejdy.
Do té doby…
Gereon žije!
Dan Abnett: Generálova zrada
Obálka: Alex Boyd
Překlad: Vojtěch Dušek
Vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2017
Počet stran: 366
Cena: 339 Kč
[review]
