Darcy Coates: Duch domu Ashburnů cover
Zdroj / Autor: James Newborn

Na samotě stojí na vršku starý dům. Shlíží na městečko, které si o něm vykládá strašidelné historky již odnepaměti. O domě a o jeho jediné obyvatelce, jež v úctyhodném věku umírá a dům odkazuje poslední zástupkyni rodu. Mladá žena přijíždí do města a vydává se ke starému domu, v němž jeho záhadná majitelka zanechává ještě záhadnější vzkazy.

Darcy Coates: Duch domu Ashburnů obálka
Zdroj: Nakladatelství Fobos

Okenice bouchají, podlahy skřípají a skučivý vítr se prohání všemožnými skulinami. Slunce zapadá a v okolí domu se příroda začíná probouzet k nočnímu životu. Jenže se probouzí i něco jiného…

Klasická hororová šablona. Dědictví, starý dům, duch. Trochu nuda, protože povídačky o starých domech zná každý. Což jim ovšem neubírá na děsivosti, záleží především na tom, jak si svůj dům každý autor „postaví“.

A Darcy Coates si ten svůj dům postavila moc dobře.

Na dvě stě šedesáti pěti stranách se nám odkrývá příběh mladé dědičky jménem Adrienne, která ke starému domu přišla trochu jako slepec k houslím. V Ashburn House do té doby žila její opomenutá příbuzná, o níž se hlavní hrdinka dozvěděla až díky dědictví.

O Edith a domě kolují již odedávna všemožné zvěsti, jedna hrůzostrašnější než druhá. Edith byla považována za místní podivínku a s nikým se příliš nebavila. Vždy vyřídila vše potřebné a vrátila se do domu, ke kterému se lidé z městečka báli byť jen přiblížit.

Prostřednictvím nové majitelky se tak obyvatelé snaží o Ashburnově domě dozvědět něco víc, jenže pro Adrienne je mnohem větší záhadou než pro ně. Čtenář tak celý příběh a minulost odkrývá společně s hlavní hrdinkou, a přestože je děj poměrně předvídatelný, najdou se i takové pasáže, kdy je čtenář (ne)mile překvapen.

Nejdřív nuda, potom jízda

Jak již bylo zmíněno, kniha splňuje stereotyp hororů odehrávajících se ve strašidelných domech. Samota, starý dům, temná minulost, nová majitelka – prostě klasika. I tak ale autorka dokázala dodat této klasické duchařské šabloně něco navíc, něco, co čtenáře jednoduše donutí u knížky vydržet. Pokud se tedy prokouše první polovinou knížky.

Začátek je jak přes kopírák snad u všech duchařských hororovek. Hrdina přijede, prohlédne dům, nemůže uvěřit, že je vážně jeho, začne si všímat podivných věcí a sotva se v noci vyspí.

Proto se může zdát, že se příběh od začátku odvíjí moc pomalu, a dokážu pochopit, že čtenáře přesně tohle odradí. Když ale člověk vydrží zhruba do půlky, všechno jde náhle ráz na ráz. Postupně se odkrývá temná historie domu a kousky skládačky do sebe pomalu ale jistě začínají zapadat.

Sice si čtenář dokáže odvodit konec, rozhodně ho ale překvapí, co vlastně zapříčinilo celou situaci v domě, kdy ho obývala Adrienne.

Záhadná a tajemná Adrienne

Co se týče Adrienne, zdá se mi jako velmi zajímavá postava. Vlastně nedokážu říct, jestli mi byla sympatická nebo ne. Na jednu stranu mi přijdou její „lidské“ problémy ztotožnitelné a dokážu ji pochopit. Nemá kam jinam jít, nemá peníze, žádnou rodinu a žádné přátele.

Když se jí rozbije počítač, je opravdu odkázána jen sama na sebe a na ochotu sotva známých občanů městečka, jehož se stala novou obyvatelkou. V tom s ní dokáži soucítit. Také obdivuji její odhodlání přečkat a vyřešit věci, které se týkají nově nabytého strašidelného sídla.

Jenže tady je také kámen úrazu. Někdy se na můj vkus jeví jako příliš velká hrdinka, kterou jen tak nic nerozhází. Často to působí naivně, a ruku na srdce, kdo by se během chladné noci v osamělém domě, který skřípe a vrže, praská a profukuje v něm, vydal do vyššího patra s obyčejnou petrolejkou, protože tam není zavedená elektřina?

Ale to je nejspíš jen další typický rys všech hororovek – hrdina dělá rozhodnutí, která jdou naprosto proti rozumu.

Na Adrienne je ale ještě něco, co mi přišlo zajímavé – totiž fakt, že ač měli všichni ve městě Edith za podivínku a relativně nepříjemnou osobu, Adrienne se snažila vidět ji v dobrém světle.

Ostatně, odkázala jí svůj velký dům, připravila vlastní, moderně zařízený pokoj, a to určitě nemohlo znamenat, že by byla tak odtažitá a nepříjemná.

Obálka

Co se musí knížce nechat, je obálka. Skvěle ladí s pochmurností příběhu, barevná kombinace rozhodně neškodí a v rámci celé série osobně vítám, když mají obálky stejné rysy, ale přesto se od sebe dají snadno rozlišit a nepůsobí to nijak hekticky.

Jelikož se jedná o sérii Strašidelné domy, je očekávatelné, že na obálce bude nějaký dům. Jestli je ten na obálce Duchu domu Ashburnů nějakým obecně známým, to nevím. Co ale vím (a co mi lehce přizvedlo koutky v úsměv) byla obálka třetího dílu série. Na ní je totiž Phantom Manor, strašidelný dům, jenž se jako atrakce nachází v pařížském Disneylandu.

To se ovšem sekli s obálkou až dál v sérii a já tak k té k prvnímu dílu nemám výtek. Z nějakého důvodu mi barevné schéma a fotka na obálce evokují první sérii American Horror Story – The Murder House.

Shrnutí

Duch domu Ashburnů rozhodně stojí za přečtení, pakliže stojíte o nějakou pořádnou, ale nenáročnou klasickou duchařinu. Kinga však nečekejte, jedná se vysloveně o relaxační horor.

Příběh, ač začíná pomalu, se příjemně odvíjí, napětí se stupňuje, až se čtenář nedokáže odtrhnout. Vždy, když už se chystá knihu zaklapnout a jít spát, stane se něco, co ho donutí ještě pár stránek přečíst. Až se dostane na samotný konec knížky.

Přijde mi, že na knížky typu „duchařina ze strašidelného domu“ musí člověk koukat trochu s rezervou, protože už toho holt moc k vymýšlení není. Je proto lepší do nich nejít s příliš velkým očekáváním, ale opravdu si je nechat jen jako takovou relaxační jednohubku.

Člověk se ušetří případného zklamání a možná bude naopak mile překvapen.

Darcy Coates: Duch domu Ashburnů

Vydal: Nakladatelství Fobos 2019

Překlad: Alexandr Neuman

Obálka a ilustrace: Sabina Chalupová

Počet stran 256 / pevná vazba

Cena: 349 Kč

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
80 %
Zpracování a cena
60 %
Styl a překlad
75 %
Cíl knihy a splnění
75 %
Kačka "Houkačka" Houšková
Jako malá jsem porazila Lorda Voldemorta a pomohla Frodovi zničit prsten. Odmala jsem ve společnosti knih a odmala jsem ve společnosti fantasy. V knihách kromě ponaučení a útěku od reality ráda hledám různé detaily, ve kterých se moc ráda pitvám. Ještě raději je ale pitvám s někým. Nepoučitelný snílek, ambiciózní lenoch a v přední řadě mudla, co si rád čte o magických světech.
duch-domu-ashburnu-klasicka-hororova-sablona-dedictvi-stary-dum-a-duch-ktera-nam-prinese-nenarocnou-strasidelnou-ducharinu+ Hezky se čte + Skvělá na oddych + Klasická duchařina - Předvídatelnost - Člověk se musí prokousat začátkem