Divoký hon je ostrovní příběh. Starobylé gentlemanské společnosti pořádají hony, dýchá na nás minulost sličného lidu i obrů a před našimi zraky ožívají prastaré artušovské legendy, které se proplétají zcela organicky a nenásilně s mytologií Mignolova světa.
Ohromující epický příběh nabízí vize apokalypsy, předjímá ukrutné události, nabízí notnou dávku napětí a přináší i klidné a cituplné scény.
Temnota vábí byla epickým a strhujícím návratem k Hellboyovi a jeho osudu, nabídla úchvatný mix atmosféry, akce, mytologických odkazů a černého humoru. A to nejlepší na dalším svazku je fakt, že bere hozenou rukavici předcházejícího dílu a ani na chvíli nepolevuje ve snaze, naservírovat nám to nejlepší, co svět hrdiny s upilovanými rohy nabízí.
Že je tato snaha nadmíru úspěšná je skoro až zbytečné dodávat, čtenář, který dočetl až sem, již Mignolova génia zná více než dobře. Zdálo by se až, že jeho osobní mytologie je zcela přirozenou součástí našeho světa a v jeho zvucích starodávných legend člověk místy až těžko hledá, kde začíná Hellboy a kde končí reálná mytologie.
Hned první kroky zavedou Hellboye na dějiště přesmutné události – pohřeb krále Dagdy, posledního krále Tuatha De Danann (jak došlo k jeho smrti si můžete pamatovat z předchozího dílu). V zástupu truchlících dokonce zahlédne známou tvář – Alici Monaghanovou. Jde o ono malé dítě, které Hellboy v povídce „Mrtvola“ vzal elfům a navrátil rodičům.
Pohřeb však Hellboy navštívil pouze ve snu a po probuzení opouští další ze svých útočišť a vydává se do Anglie, kam ho pozvala jedna starobylá učená společnost, která pořádá pravidelné hony na obry. Hellboyovi se dostane stejné pocty jako kdysi Trevoru Bruttenholmovi a je přizván, aby se zúčastnil Divokého honu.
A tak zatímco se vznešení titulovaní gentlemani vyzbrojují a pán honu si nasazuje velkou jelení hlavu, kdesi jinde v Anglii Gruagach vláčí dřevěnou bednu s kusy své budoucí královny.
Divoký hon však není tak nevinnou záležitostí, jak si Hellboy mohl myslet a brzy se ocitá ve svízelné situaci. V hrudi má zabodnuté kopí, mluví s ptáky a dávným mrtvým králem a snaží se prosmýknout se mezi zuřivými obry.
Gruagach nám mezitím odvypráví svůj příběh a dozvíme se, co předcházelo jeho osudnému setkání s Hellboyem. Ten se po šarvátce s obry konečně setkává s Alicí Monaghanovou, rusovlasou Irkou, kterou kdysi unesli elfové a od té doby zná i vidí věci pro běžné smrtelníky skryté.
S tou padnou do léčky malého raracha, který se vydává za přítele. Hellboy trávil poměrně dost času tím, že lovil nadpřirozené bytosti a řadu z nich zlikvidoval, není proto vůbec divu, že jej mnoho z nich nemá příliš v oblibě. Alice je v boji s rarachy zraněna otrávenou šipkou a tři záhadné postavy navrhnou, ať ji dopraví k jejich paní, která jako jediná zná lék.
Nu a jejich paní není nikdo jiný než Morgana La Fay, sídlící v Avalonu, na Ostrově Jablek.
Tam se Hellboy dovídá mnohé o svém osudu, o osudu Anglie (ano, jde o jeden meč zaražený v kameni) a tom, koho toho Gruagach vláčel v oné bedně. A tak Hellboy se potácí sny a vizemi, aby našel odpovědi na otázky o jeho údělu a údělu celého světa. K Morganě La Fay se přidává krásná Vasilisa i král Artuš, královna Mab či Baba Jaga.
Celý příběh se začne točit kolem neodvratitelného a Morgana La Fay spokojeně sedí za šachovnicí, kde jsou již všechny figurky na hracím plánu. Divoký hon je sice pouhou přípravou na triumfální závěr, ale jde o přípravu epickou a dechberoucí. Všemožné kousky a střípky z Hellboyových cest se zde setkávají a tvoří fantastickou mozaiku, nepřátel, pomocníků a pozorovatelů z temnot.
Směs mýtů z mnoha krajů ze mě je samozřejmě celá sepjatá příchodem Ogdru Jahada a vizí pekla, které Hellboy vypustí na zem (dokonce se nám dostane i vizuální ochutnávky samotného Pandemonia). Všechno tak dává jasně najevo, že se blíží konec a že bude opravdu stát za to.
Duncan Fegredo, který se chopil výtvarné stránky celé závěrečné trilogie, měl zde před sebou nejednu výzvu, ale se všemi se vypořádal fantasticky. Úchvatná místa jako Pandemonium, nebo Avalon, bitevní scenérie i krásná příroda – to vše tvoří pastvu pro čtenářovi oči.
Navíc v tomto svazku potkáme celou plejádu podivných bytostí jako je Krvavá královna, elfové, královna Mab, démonický strážce mostu, obři a mnoho dalšího. V oblasti artefaktů pak můžeme popatřit na Excalibur, korunu s třemi havraními hlavami či výbavu pána honu zahrnující plášť, kopí a jelení hlavu.
Duncan Fegredo přebírá Mignolovu štafetu a skvělým, možná o něco dynamičtějším způsobem, ztvárňuje neznámá místa, temná zákoutí, rozlehlé pláně i pobořené kobky, a to vše dělá s lehkostí a všemu propůjčuje půvab a kouzlo, ale také dynamiku a napětí.
Divoký hon vypráví příběh o osudu a vzepření se. Hellboy je znovu a znovu konfrontován s životní cestou, která byla vytyčena již při jeho narození. Má se stát nástrojem apokalypsy a zhoubou lidstva. Téma, které se vine celou sérií jako červená nit zde opět zazní v plné síle, nutnost vzepřít se a urputná snah stát se pánem vlastního osudu zde, těsně před koncem, nabývá na síle a intenzitě.
Hellboy nenaplňuje jedno proroctví, ale spíše je jeho osud vetkáván do složité tapisérie legend, mýtů, pověstí a nadějí. A proti němu roste divoká a nezkrotná síla, která budí hrůzu.
Hlavním kladem Divokého honu je fakt, že nejde o pouhou přípravu na epochální finále, ale o strhující příběh plný zvratů, skvělých postav a nezapomenutelných scén. Jak Mignola tak Fegredo odvedli senzační práci a naprosto spolehlivě přikovají čtenáře ke knize. A vědomí, že konec je blízko zážitek z Divokého honu jen umocní.
Mike Mignola: Hellboy – Divoký hon
Scénář: Mike Mignola
Kresba: Duncan Fegredo
Vydal: Nakladatelství Comics Centrum, 2019
Překlad: Jan Kantůrek
Počet stran: 192 stran
Cena: 419 Kč
