Je deset let po epidemii, která proměnila většinu lidstva v zombies, čili hladovce. Lidé žijící na základně zvané Maják, zřejmě posledním sídle v Británii, vložili naději do dvou vozů pojmenovaných Charles Darwin a Rosalinda Franklinová. Jsou to obrněné transportéry pro dvanáctičlennou posádku složenou z vojáků a vědců. Ti se vydávají na cestu pustinou, aby pátrali po léku, či alespoň způsobu, jak zbytky lidstva před epidemií ochránit.
Druhý díl netradičního zombie románu Mikea Careyho Všemi dary obdarovaná je obestřen lehkými zmatky. První kniha končí ve chvíli, kdy zombie nákaza skóruje nad lidstvem. Je tedy toto pokračování, ve kterém se lidem podaří zvrátit nepříznivý stav světa, prequel, či jen druh kopie vzniklé pro velký úspěch, s podobným dějem?
Obrněná růže
Samotné časové zasazení příběhu je pro druhý díl nezvyklé, odehrává se totiž deset let před prvním dílem. Zároveň je to deset let po epidemii, která proměnila většinu lidstva v zombies, čili hladovce. Lidé žijící na základně zvané Maják, zřejmě posledním sídle v Británii, vložili naději do dvou vozů pojmenovaných Charles Darwin a Rosalinda Franklinová.
Jsou to obrněné transportéry pro dvanáctičlennou posádku složenou z vojáků a vědců. Ti se vydávají na cestu pustinou, aby pátrali po léku, či alespoň způsobu, jak zbytky lidstva před epidemií ochránit. Mají za úkol sbírat vzorky z hladovců a doufají, že jednou najdou něco průlomového.
Příběh je o pouti Rosalindy Franklinové, zkráceně Rosie, která je v předcházejícím díle objevena za lehce podivných okolností, nepojízdná a opuštěná, v Londýně. Záhada, jak se od svého slavného startu dostala až tam, se nyní vysvětluje.
Každý je nahraditelný
Oficiálně měli být na její palubě ti nejlepší a nejchytřejší. Ovšem Maják si nemůže dovolit ztratit své nejnadanější obyvatele na nejisté misi. Vojáků je potřeba každý den při obraně před hladovci a v případě vědců často dochází k situacím, kdy se jejich odborné znalosti velmi hodí. Takže osazenstvu rychle dojde, že jsou postradatelní. Jsou dobří, ale s jejich ztrátou se lze smířit.
Tucet členů posádky Rosie se dělí na šest vědců a šest vojáků, přičemž každá skupina má svého velitele. V nesourodém kolektivu se rychle objevují třecí plochy, kupodivu ani ne tak kvůli ponorkové nemoci, ale spíše drobné půtky o větší vliv ve skupině. Povaha některých lidí se zkrátka nezapře bez ohledu na to, v jak těžkých podmínkách se zrovna dotyční nacházejí.
I když hlavním velitelem mise je vědecký a doktor Alan Fournier, je právě on z postav ten nejméně sympatický. Je to egocentrik, který se i daleko na cestě pokouší skrz vysílačku pro sebe v Majáku urvat co největší kus moci. Vojenský velitel plukovník Isaac Carlisle sice fanaticky poslouchá i nesmyslné rozkazy, což je mu mnohdy ke škodě, ale alespoň se stará, aby jeho podřízení pokud možno přežívali.
Hlavními postavami jsou doktorka Samrina Chanová a mladík Stephen Greaves, geniální vědec, který trpí zřejmě nějakou formou autismu. Chanová je přesně ten mateřský typ s ochranitelskými sklony, který se objevuje už v prvním díle.
To Stephen je zajímavější postavou, je vidět, že autor si o poruchách autistického spektra něco nastudoval a působí poměrně reálně. Mně osobně byla sympatičtější Melanie z minulého dílu, a nesouvisí to s žádným postižením, nýbrž s konkrétními činy, někdo to ale třeba bude mít naopak.
Za zmínku ještě stojí biolog John Sealey, který je milencem Samriny Chanové, spíše než osudová láska je to ale pouhé sblížení dvou osamělých lidí. A dále nadporučík Daniel McQueen, odstřelovač a zástupce velitele Carlisla, k němuž však rozhodně nemá přátelský vztah, a nejraději by se ujal velení sám. I když není hloupý, je příliš zbrklý, a intrikování mu na cti také nepřidává.
Přehnané ambice
Ve výčtu osob bych sice mohla pokračovat, bohužel se tady ukazuje první problém knihy, dvanáct na jednom místě je moc velké sousto. Tento stav dokonale ilustruje přísloví, že méně je někdy více. V minulém díle bylo pět hlavních postav, autor tak měl prostor se věnovat podrobně každé z nich a pracovat na jejich charakterech, takže nakonec bylo jejich jednání pochopitelné.
Tady jsou některé postavy výraznější, o některých téměř nevíme, ale jejich rozpracováváním se smrskává prostor pro všechny. Občas jsem kroutila hlavou, že se dotyčný chová jako idiot, což se mi v prvním díle nestávalo. Týká se to dokonce i hlavních postav a na konci mi byli všichni zřetelně lhostejnější než v minulém díle.
Další, co se tak úplně nepovedlo je vědecká stránka. Minulý díl díky ní působil velmi reálně a ono „co kdyby“ mě přimělo dohledávat si další fakta na internetu. Vzhledem k časovému posunu díla do minulosti jaksi není co objevovat, čtenář už všechno ví. Potlačení tohoto aspektu na minimum tak sice z autorského hlediska chápu jako nezbytné, ale z hlediska čtenáře mi věda přesto schází.
Co hůře, k jednomu velkém objevu přece jen dojde, ale vzhledem k absenci vědeckého pozadí, působí jako králík vytažený z klobouku. Mrzí to o to víc, že stejně jako Všemi dary obdarovaná, ani Chlapec na mostě se nesnaží být typickým zombie hororem, aspiruje na vyšší mety, avšak již méně úspěšně.
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky
Když se děj odehrává před první knihou, není tedy lepší začít čtení druhým dílem a pokračovat prvním? Není. Jednak je druhý díl slabší a jednak se v něm věci už nijak zvlášť nevysvětlují, myslím, že bez znalostí z minula by působil ještě mnohem méně reálně.
A nakonec je zde epilog, ve kterém se objevují postavy z prvního dílu a který na jeho děj navazuje a potvrzuje tak, že kniha byla skutečně zamýšlena jako pokračování.
Má cenu tedy Chlapce na mostě vůbec číst? Oproti výborné první knize je tato jednoduše průměrná. Není ani nezvládnutá, ale ani nějak skvělá. Základní schéma skupiny lidí v malém prostoru se rozrůstá o nové prvky, dojde i k pár překvapujícím zvratům, takže kniha není pouhou nudnou kopií.
Zároveň ale není natolik zajímavá a napínavá, jako Všemi dary obdarovaná. Takže záleží na vás, zda toužíte po návratu do hladového světa a chtěli byste si přečíst další příběh z něj, nebo vás první kniha tolik neoslovila.
M. R. Carey: Chlapec na mostě
Vydal: Nakladatelství Host, 2018
Překlad: Vojtěch Ettler
Obálka: Stephen Mulcahey
Počet stran: 456 stran
Cena: 314 Kč
