Když se nám před časem dostal do rukou první díl Corrieho trilogie Čarodějný král, bylo to zklamání. Jak jsme tenkrát se slzou v oku konstatovali, na Návratu čarodějného krále bylo špatně téměř všechno: od budování světa přes postavy a příběh po jazykový styl a překlad. Tentokrát jsme posly o něco lepších zpráv. Na fanfáry to ale není.

Znáte ten typ fantasy, v němž je dívčí pleť jemná a hladká jako naleštěné týkové dřevo, kde šaty mívají levandulový odstín, pláště jsou stříbřité a ve které se nechodí, ale „kráčí“, ve které se nezačíná, ale „započíná“?

Přesně takový byl Návrat čarodějného krále, první díl trilogie Chada Corrieho, který nakladatelství Mytago vydalo v roce 2016. A přesně taková je i Zkouška čarodějného krále, druhý díl trilogie, který se na pultech knihkupectví objevil před pár měsíci. A to se vším dobrým i špatným, co k tomu patří.

Každý je něčí loutka

Pokud jste první díl zmeškali, nemusíte být smutní. Dějově jste totiž o mnoho nepřišli (a bacha, přichází velký spoiler alert): nejprve se na dlouhých desítkách stran skupinka odvážných dobrodruhů dává dohromady, aby na dalších desítkách stran vytrvale putovala ke svému cíli. Následuje dramatické vyvrcholení, během nějž vybuchují věci, dějí se nepředvídatelnosti a, co dobrodruh nechtěl, ožívá dávno zapomenutý čarodějný král, nová hrozba pro celý Tralodren a (nejen) lidstvo.

Druhý díl, který letos v češtině vyšel pod názvem Zkouška čarodějného krále, plynule navazuje na události z jedničky. Zatímco skupina dobrodruhů z prvního dílu je rozprášena po celém Tralodrenu, Cadrith, kostlivec-mág a také poslední z čarodějných králů, má ve svém znovuzískaném životě nový cíl: najít Galbu a s ní trůn, který mu má zajistit božství. K čemu potřebuje nebohou Cadrissu, čarodějku známou z prvního dílu, zůstává nejasné.

Ukazuje se navíc, že Cadrith samotný je zřejmě jen loutkou hráče mnohem silnějšího než samotní bohové. Není proto divu, že se na scénu (za vydatné pomoci kněží boha smrti i celého božského pantheonu) opět vrací skupina udatných hrdinů z prvního dílu. Bitva božských rozměrů tak může začít…

Když postavy bolí nohy

Když se nám před časem dostal do rukou první díl Corrieho trilogie, bylo to zklamání. Jak jsme tenkrát se slzou v oku konstatovali, na Návratu čarodějného krále bylo špatně téměř všechno: od budování světa přes postavy a příběh po jazykový styl a překlad.

Jsme proto rádi, že tentokrát můžeme být posly o něco lepších zpráv. Druhý díl se totiž, minimálně oproti jedničce, povedl o něco lépe. Stále sice jde o výrazně přímočarý příběh bez zásadnějších zvratů nebo překvapivých odhalení (přestože, opět, rozdělený do mnoha paralelních dějových linií), jako celek ale dává smysl.

Dějové nelogičnosti se navíc na stránkách Zkoušky čarodějného krále zredukovaly „pouze“ na příhodné zásahy bohů a ještě příhodnější, byť samozřejmě zcela náhodná (mrk, mrk) setkání, nad kterými bychom samozřejmě u jiného autora kroutili hlavou, ale Corriemu je, ve světle nepovedeného prvního dílu, protentokrát rádi odpustíme.

Pozitivním vývojem prošly i hlavní postavy. Trpaslík Vinder se z role komické vedlejší figurky dostal do pozice skutečného protagonisty: jeho touha opět patřit k trpasličímu kmeni a překážky, které kvůli tomu musí překonat, z něj konečně dělají uvěřitelnou, a dokonce čtenářsky sympatickou postavu.

A podobný vývoj zažívá i rytíř Rowan. Vzpomínáte si na ono otravné lawful-good-klišé z jedničky? Je minulostí. Rowan začíná zažívat vnitřní zmatky a dilemata a stává se tak (konečně) postavou z masa a kostí, které jsme (byť stále ještě trochu s přimhouřenýma očima) ochotni fandit.

Proměna charakteru a motivací se tak nakonec úspěšně vyhýbá pouze čarodějce Cadrisse, kterou i nadále definuje pouze její „touha po vědění“, ve dvojce navíc vyváženě doplněná neustálou únavou a bolestmi nohou (neptejte se).

Propracovaná mytologie. Možná až moc

Pochvalu tentokrát rádi posíláme i na adresu samotného Tralodrenu – fantasy světa, ve kterém se celý příběh odehrává. Protože zatímco v prvním dílu připomínal přinejlepším vratké, papundeklové kulisy, v tom druhém začíná konečně dýchat vlastním životem. A velkou zásluhu na tom má v prvé řadě skutečně propracovaná mytologie.

Tím se ovšem pomalu dostáváme k tomu, proč si u nás Zkouška čarodějného krále nakonec nevysloužila lepší hodnocení. (Nejen) tralodrenská mytologie je totiž zkrátka propracovaná až moc. Každý ze zdejších bohů i bůžků má nejen vlastní sféru vlivu, ale i rodiče, děti, partnery, konkrétní vzhled… A právě v tom je kámen úrazu. Chad Corrie vám totiž chce popsat naprosto všechno. A také to – bohužel pro čtenáře – nakonec vždycky udělá.

Když popisy nestačí

V popisech si totiž libuje. Navíc nutno zdůraznit, že většinou v popisech zbytečných a zdlouhavých. Počítali jsme to – a kdybyste se rozhodli všechny popisné pasáže přeskočit, celý příběh by se smrštil přibližně na třetinu. Což je zlé.

Corrie totiž sází na dlouhé popisy jako na prostředek vyprávění. Motivace postav nebo atmosféru míst (které jiní autoři dokážou odvyprávět prostřednictvím jediného trefného dialogu nebo pár vhodně umístěnými větami) představuje výhradně za pomoci dlouhých popisných pasáží.

Výsledek? Většina knihy supluje roli pouhé expozice: míst, postav i motivací. Což je autorovi možné odpustit v úvodu příběhu, méně už ale u druhého dílu ze tří. Po dvou přečtených dílech tak můžeme téměř s jistotou říct: pokud jde o umění vyprávět příběhy, mezi nejostřejší tužky v penálu Corrie rozhodně nepatří.

Kdo tu trápí češtinu?

Ale pojďme od popisů dál. I jazykové prostředky, které Chad Corrie a překladatel Jan Č. Galeta ve Zkoušce čarodějného krále používají, totiž budí přinejmenším rozpaky. Rytíř Rowan cítí, jak ho „zahaluje aura míru“ poté, co mu jeho bohyně barvitě popsala, jak ho postaví do čela svých armád, aby zahájil útok, který zasáhne celý kontinent.

Čarodějka otřesená poté, co byla svědkem masove vraždy, si vzápětí na místě posetém desítkami mrtvých v klidu odpočine a gladiátor Dugan sice mluví, jako by měl slovní zásobu a inteligenci gumové hadice, ale vzápětí mu „myšlenky bloudí kolem etických a emocionálních problémů jeho úkolu“. Tak tomu určitě všichni věříme, mrk, mrk, a čestný skautský.

Diskutabilní zůstává i překlad hovorových částí, který místy hraničí s karikaturou (vzpomeňte si na nás, až budete číst třeba o „otázkách, co mě žerou“). Obrovský kontrast mezi těmito pasážemi a hyper spisovným, popisným jazykem používaném ve zbytku knihy je navíc do očí bijící.

Abychom ale nekončili negativně: oproti prvnímu dílu tentokrát korektor odvedl svůj díl práce dobře. Čeština tak na stránkách Zkoušky čarodějného krále trpí spíš vinou překladatele.

Chad Corrie: Zkouška čarodějného krále

Vydal: Nakladatelství Mytago, 2018

Překlad: Jan. Č. Galeta

Počet stran: 376

Cena: 296,-


Reklama