Howard Phillips Lovecraft: Barva z kosmu cover
Zdroj: Joseph Diaz - Imaginary

Nakladatelství Carcosa nám přináší druhou sbírku výběrových povídek Howarda P. Lovecrafta. Tentokrát se podíváme do ponurých zákoutí Arkhamu i temných lesů Nové Anglie, navštívíme rozpadající se Insmouth a mnohá další místa, kam se nevyplatí chodit ani ve dne, natož po setmění.

Arkhamský výběr, aneb trocha teorie

Howard Phillips Lovecraft: Barva z kosmu obálka
Zdroj: Nakladatelství Carcosa

Zatímco první sbírka nakladatelství Carcosa, „Zjevení Cthulhu“, se zaměřovala na stěžejní povídky autorovy nejznámější mytologie, „Barva z kosmu“ cílí naopak mimo ni.

Představuje výběr Lovecraftových prací, kde Cthulhu převážně zcela absentuje, ale část z nich se odehrává v souvisejících lokacích kolem fiktivních měst Arkham a Insmouth, Miskatonické univerzity, a dalších.

Co zde tedy najdeme?

Sbírku otevírá „Rytina v domě“, krátká povídka z Lovecraftova raného období, zajímavá tím, že se zde vůbec poprvé objevuje zmínka o Arkhamu.

Následují mnohem slavnější „Hudba Ericha Zanna“ a „Krysy ve zdech“.

Ty jsou u nás známé hlavně z překladu Ondřeje Neffa – o překladech ještě bude řeč – a obecně jsou pokládány za jeden z nejdrsnějších autorových kusů. Dokonce tak moc, že byly v prvním časopise, kam je poslal, odmítnuty pro přílišnou děsivost.

Dále přichází „Pickmanův model“, povídka dobře ilustrující filozofii, kterou se Lovecraft ve svém psaní řídil, a titulní „Barva z kosmu“. Ta je patrně nejvýraznější SF, jakou napsal, a také jedinou povídkou, kterou publikoval v časopisu Amazing Stories.

Poté, co až po mnoha urgencích obdržel honorář mizerných pětadvacet dolarů, začal Lovecraft jeho editorovi, slavnému Hugu Gernsbackovi, v korespondenci přezdívat Hugo The Rat.

Druhou polovinu sbírky tvoří „Číhající děs“, jedna z Lovecraftových prací na pokračování, kde ovšem forma těžce vítězí nad obsahem, a převážně korespondenčně pojatá „Kdo šeptá ve tmě“, u nás vydávaná spíše pod názvem „Šepot ve tmě“.

Sbírku uzavírá „Stín nad Insmouthem“, jedna z nejslavnějších Lovecraftových povídek a zároveň jediná, která vyšla knižně ještě za jeho života, a „Věc na prahu“.

Ta je zajímavá jednak tím, že obsahuje z celého autorova díla nejvýraznější ženskou postavu, čarodějku Asenath Waiteovou, a také, že ji Lovecraft, který obyčejně psal dosti pomalu, dokázal vychrlit za pouhé čtyři dny.

Čtenářský profil, aneb trocha zamyšlení

Na tomto místě je dobré se zeptat, komu vlastně je kniha určena, a proč nemá smysl přílišné popisování děje. Jak už bylo zmíněno, všechny povídky již v češtině vyšly, některé jen pod lehce odlišnými názvy, ale většina dokonce vícekrát.

Lze tedy čekat, že popisovat jejich děj zkušeným Lovecraftovým znalcům by bylo nošení žab do Insmouthu. Pro čtenáře, kteří dílo podivného pána z Providence neznají, je toto zajisté skvělý způsob, jak do něj proniknout, ale ani těm by detailnější popisy povídek neprokázaly dobrou službu.

Síla lovecraftovského hororu není v tom, co se děje, nýbrž jak. Spočívá v atmosféře, v pocitech strachu plíživě vylézajícího ze stránek, v šramocení krys ve zdech světa.

Pokud u nich začneme pitvat dějovou logiku, dojdeme často k žalostným výsledkům a museli bychom souhlasit ze „zlými jazyky“ tvrdícími, že Lovecraftův styl psaní spočíval jen v hromadění dostatečného množství přídavných jmen za sebou, dokud čtenář nepadl nikoliv hrůzou, ale vyčerpáním. Zejména „Plíživý děs“ je toho ideální ukázkou.

Neznamená to ani zdaleka, že by Lovecraft psal věci nemající hlavu ani patu. Jeho vrcholné práce jako právě „Barva z kosmu“ líčící v podstatě mimozemskou nákazu zachvacující odlehlou farmu i její obyvatele, mají jak jasnou dějovou linii, tak docela komplikovanou stavbu („Barva z kosmu“ je v podstatě povídka uvnitř jiné povídky).

Ve „Stínu nad Insmouthem“ pro změnu najdeme třeba velmi pěknou akční pasáž dramatického útěku z hotelu a pronásledování hrdiny prokletým městem. Přesto platí, že pokud se při čtení Lovecrafta zaměříte čistě na dějovou složku, jako byste četli třeba příběh Sherlocka Holmese, můžete tím o hodně přijít.

Čím méně o ději jeho povídek předem víte, tím lepší bude zážitek.

Něco pro experty, aneb sláva překladu

Existuje tedy důvod, proč by si „Barvu z kosmu“ měl pořídit i čtenář, který už má doma na poličce kompletní Lovecraftovy spisy třeba od Albatrosu? Pomineme-li sice paperbackové, ale velmi kvalitní provedení knihy, s obálkou Rafała Badana, ten největší důvod je prostý: Překlad.

Jsem zcela přesvědčen, že momentálně u nás není, a ještě hodně dlouhou dobu nebude, lepší překladatel H.P. Lovecrafta než Milan Žáček. Jeho schopnost naladit se s autorem na stejnou notu, barvitost vyjadřování a bohatost jazyka, odsouvá všechny starší překlady H. P. Lovecrafta do pozadí.

Pokud si vytáhnete některý z nich a zkusíte porovnávat, zejména u výrazně atmosférických kusů jako „Číhající děs“ nebo „Pickmanův model“ jde vysloveně o rozdíl třídy. Čistě subjektivně bych řekl, že Žáčkův překlad „Krys ve zdech“ předčí dokonce i ten Neffův, který působí přece jen jaksi odtažitěji a „studeně.“

Chcete-li si přečíst v češtině Lovecrafta, který je formou nejvěrnější originálu, pak chcete číst přesně tuhle knihu, a vůbec nesejde na tom, jak dobře máte Mistrovo dílo nastudované.

Něco na závěr, aneb shrnutí

„Barva z kosmu“ nepřináší žádné nové či zapadlé příběhy H. P. Lovecrafta – právě naopak. Vedle titulní povídky v ní najdete většinu dobře známých kusů, což však není na škodu, protože díky tomu představuje ideální způsob, jak s Lovecraftem začít, pokud ho neznáte.

A pokud ho znáte, překlady Milana Žáčka stejně nabízí něco navíc, co rozhodně stojí za pozornost.

Vzato kolem a kolem, lovecraftovský horor na tom u nás nikdy nebyl tak dobře, jako poslední dobou.

Máme tu sbírky Carcosy, antologie „Černá křídla Ctuhulhu“, i nedávný dvousvazek lovecraftovských kolaborací Arga.

Vyvstává mírně znepokojivá otázka, zda Lovecraftova renesance nesouvisí s tím, že se pocity plíživého děsu, křehkosti lidského rozumu i nepatrnosti člověka tváří v tvář bezbřehému kosmu a jeho krutým silám, přesouvají z ryzí fikce do naší každodenní přítomnosti.

Na tuto otázku si však bude muset odpovědět každý sám.

Howard Phillips Lovecraft: Barva z kosmu

Vydal: Nakladatelství Carcosa, 2020

Překlad: Milan Žáček

Obálka: Rafal Badan

Počet stran: 320

Cena: 269 Kč

Reklama

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
90 %
Zpracování a cena
85 %
Styl a překlad
100 %
Cíl knihy a splnění
90 %
Spisovatel. Autor beletrie žánrů science fiction a fantasy. Jeho první povídky se začaly objevovat v časopisu Ikárie roku 2002 (Devatenáctka). Dvojnásobný vítěz soutěže Ikaros o nejlepší českou SF povídku. Autor románů ze série Agenta JFK a Agenta X-Hawka, fantasy knihy „Dračice“(spo­lečně s Janou Vybíralovou) a série Algor (opět společně s JV).