Oliver Bowden: Assassin's Creed - Jednota cover

Boj mezi odvěkými nepřáteli pokračuje. A spolu s ním pokračuje i honba za nedostižným přeludem – sjednocením řádu asasínů a templářů. V kulisách Velké francouzké revoluce však neumírají pouze lidé, ale i vznešené ideje, o čemže se přesvědčíte v pořadí již sedmém dílu série Assassin´s Creed, tentokrát s podtitulem Jednota.

Assassin´s Creed je především úspěšnou herní značkou, a tak není divu, že Ubisoft se snaží z komerčního úspěchu vyždímat co nejvíc. Jenže literární zpracování je spíše jen doplňkovou činností pro fanoušky, druhem merchandisingu. Chvíli už se zdálo, že tomu bude jinak, že Oliver Bowden dostal mnohem volnější ruku a nemusí tupě kopírovat herní předlohu, že udělá plnohodnotné dílo, které bude mít šanci nadchnout i čtenáře, kteří k herní sérii nemají žádný vztah. Ale zejména předchozí díl série (Černá vlajka) ukázal, že slabší herní příběh knižní adaptaci příliš neprospívá. A Jednota sice přináší mírné zlepšení, ale stále to není nic, co by čtenáře přimělo jásat.

Velký, vznešený sen

Jak již podtitul Jednota napovídá, bude hlavním tématem sjednocení řádu asasínů a templářů. Tato myšlenka byla nakousnuta již v předchozích dílech série, ale spíše jen jako koncept, možný scénář, který se nikdo příliš nesnažil realizovat.

To Élise de La Serre je z jiného těsta. Má velký vzor ve svém otci, templářském velmistrovi, který se myšlence spolupráce či dokonce sjednocení obou řádů nebrání; naopak se snaží podnikat v tomto směru první nesmělé krůčky. Élise je nezvedená dcera, velmi živá, vnímavá a talentovaná, dalo by se říci až živelná. Díky svému temperamentu má problémy při vzdělávání (protože etiketa v době francouzské revoluce přece patří k základní výbavě mladých dam).

A jak tomu v podobných případech bývá, je otec mladé dámy zavražděn – a podezření padne na Arna, Élisinu spřízněnou duši.

Láska jako z románu

Oliver Bowden: Assassins Creed - Jednota obalka Celá kniha je psána formou deníkových zápisků. Převažují zápisky Élise, ale občas se objeví výňatek z Arnova deníku, kde glosuje a upřesňuje některé události; jinak v podstatě nejsou nikterak zásadně přínosné. V některých pasážích si možná budete říkat: kdo si takhle, sakra, může psát deník? Tolik nepodstatných detailů, tolik podstatných a emotivních věcí odbytých jednou větičkou? Ale provedení by bylo zbytečné hanět, díky formě má kniha spád a mnohem plynulejší děj.

Moment! Vždyť jsme dočista zapomněli představit Arna! Tenhle chlapík je zhruba stejného věku jako budoucí templářská velmistryně Élise. Je to v podstatě adoptivní syn, jenže pro mladou, desetiletou dívku se stává mužem jejího srdce, se kterým udržuje během své výchovy v dívčím internátu korespondenční vztah na dálku.

Cesty obou “milenců” (pokud je můžeme v raném mládí takto nazývat) se většinou protnou pouze na krátkou dobu. Vztah ovšem nabírá povážlivé trhliny po vraždě Élisina otce, ve kterém je pravděpodobně Arno namočen. Také vyjde najevo, že Arno byl z asasínské rodiny, což je pro templářskou velmistryni slušný šok; ale zároveň i důkaz, že oba řády dokážou spolupracovat a překlenout vzájemné rozdíly.

A jsme u kamene úrazu celé knihy: postavy, jejich vztahy a motivace. Pokud jste přesvědčeni o tom, že někdo má prsti ve smrti vašeho otce, nebudete se na něj zlobit. Pravděpodobně k němu zahoříte nenávistí a nebudete ho v životě chtít vidět. Moc na tom nezmění ani fakt, že jste měla za úkol dotyčného zkonvertovat k templářům. Jenže Élise je spíše na vážkách, chvílemi se chová jako by se nic nestalo nebo jako by ji Arno provedl nějakou maličkost, ale žádná velká nenávist se nekoná.

A těch detailů a nedotažeností je celá kniha plná. Čtenář tím pádem místo silného emotivního příběhu plného dojemných momentů dostává jen slabý odvar, který sice neurazí, ale rozhodně nenadchne. Je to škoda, nechybí totiž mnoho. Člověk by si řekl, že Bowden, který je „původní profesí“ spisovatel historických románů, bude mít trochu té červené knihovny a srdceryvných příběhů zmáknuté, ale bohužel…

Ani vedlejší postavy si nevedou o mnoho lépe. Občas nečekaně „vypadnou z role“ a odchýlí se od nastavených vzorců chování, což pohřbí některé momenty příběhu.

Reklama

Autorův záměr byl jasný. A troufnu si kacířsky tvrdit, že ujmout ze zpracování někdo spisovatelsky zručnější, budu v této recenzi pět na Jednotu ódy!

Ve starých kolejích

Na druhou stranu by nebylo fér hanit příběh. A to i přesto, že má pomalejší rozjezd a na jeho skutečné rozhýbání se si vcelku dlouho počkáte. Děj nemá čím překvapit, nepředvídatelných scén je opravdu minimum. Opět se dočkáte cestování, přičemž prim sehraje Paříž, Versailes a Londýn. Opět se zapojíte do soupeření asasínů a templářů. Budete číst o zásadách a hodnotách každé ze stran, jenže ty nejsou v celém textu nijak jasně deklarovány, takže čtenář nemá šanci pochopit rozdíl mezi stranami – respektive oba tábory se snaží o získání moci a nadvládu pomocí veškerých dostupných prostředků, v čemž moc ušlechtilých hodnot není. Těžko si tedy vybrat, s kým budete sympatizovat.

V knize na vás čeká pár zajímavých zvratů, zhruba od poloviny knihy má příběh příjemný spád a funkční pointu. Opět se dá hovořit o solidním průměru, který osloví spíše fandy série než nezaujatého čtenáře.

Ani v sedmém pokračování se Bowdenova schopnost popisu soubojů příliš nezlepšila, ale tentokrát to ani moc nevadí. Děj je založen z větší části na vztazích a dialozích, takže tento tradiční nešvar (částečně díky vypěstované otupělosti z předchozích knih) nebije do očí.

Pokud má něco autor prvotřídně zvládnuté, pak jsou to bezesporu historické kulisy celého příběhu. Povstání, posedlost davu krví a opojení mocí, rabování, svištící gilotiny – to vše dává příběhu zajímavý rámec. Historik se nezapře, ale málo platné, pořád je to jen kulisa, byť líbivě zpracovaná.

Jednota měla solidně našlápnuto být zatím nejlepším dílem série Assassin´s Creed. Zajímavý nápad, slušný příběh. Jenže děj sráží příliš mnoho viditelných chyb, zejména chování postav je odbyté a zabíjí čtenářovy emoce. Ve výsledku se kniha vyšplhá k průměru a po dočtení zbyde hořká chuť nevyužitého potenciálu. Škoda, velká škoda.

Oliver Bowden: Assassin’s Creed – Jednota

Překlad: Kateřina Niklová

Vydal: Nakladatelství Fantom Print, 2015

Počet stran: 288

Cena: 279 Kč

Reklama