Punisher je zpět! Plný emocí. Akčnější. Lepší! Netflix nám naservíroval neskutečnou kulervoucí jízdu, kde je víc násilí, bitek, nápaditých fatalitek, emocí, ale hlavně hereckého umu. Nemluvě o počtu mrtvých nepřátel, kteří v seriálu padnou. Konečné skóre by se jen těžko počítalo. Díky bohu, že tvůrci vyslyšeli přání fanoušků a dodali nám ještě více akce.

Na druhou sérii Punishera jsem se těšil jak babka na důchod. První série byla obrovským překvapením, které mi udělalo opravdu radost. A bylo hned jasné, že Netflix přijde i s druhou sérií, a že si na ni dá záležet. A taky že ano!

Normální život není pro něj

Po událostech v první sérii se z Franka (Jon Bernthal) stal muž na cestách. Svou vendetu dokonal, a tak ho v New Yorku nic nedrželo. Na jedné ze zastávek jeho cesty se mu dokonce stalo něco, co už ani nepovažoval za možné. Našel ženu, se kterou mu bylo tak dobře, že kvůli ní zvažoval návrat k normálnímu životu. 

Nebyl by to osud antihrdinů, kdyby se Frankovi vše nerozsypalo hned v zárodku. V místním baru potká mladou holčinu, které jde po krku banda zabijáků, a to by nebyl Punisher, kdyby nepřispěchal na pomoc mladé dámě v nesnázích. To však ještě netušil, do čeho se chudák přimotal. Normální život holt prostě není pro Franka.

A přišla neskutečná jízda. První díl byl jeden z nejlepších v celé sérii. Tolik bitek a hlavně fatalitek pohromadě, a ještě tak skvěle natočených, to se jen tak nevidí. Tahle epizoda to odpálila se vší parádou a ukázala nám, že ve druhé sérii bude opravdu na co koukat. Hned po skončení téhle epizody jsem prostě musel hned vidět další. A pak další….

Válka na dvou frontách

Celý děj je v podstatě rozdělen na dvě hlavní linie. A Frank se musí hodně otáčet a schytat hodně ran, aby dokázal ukočírovat bitvu na dvou frontách.

První linie se točí kolem oné mladé šestnáctileté slečny Amy Bendix (Giorgia Whigham – 13 reasons why), která je na útěku před hromadou zabijáků a hlavně před nebezpečným Pilgrimem. Tyto žoldáky řídí rodina Schultzů, která je jednou z nenebezpečnějších v Americe. 

Amy totiž má fotky, které by mohly celou rodinu zničit a tak Schultzovi dělají opravdu vše, aby ji našli a zlikvidovali. S čím ale nepočítali, tak byl Frank Castle. A ten jim všem řádně zatopí.

Frank je při útěku a ochraně Amy opět nucen vrátit se do New Yorku. A tím se dostáváme k dějové lince číslo dvě.

Billy Russo (Ben Barnes) uteče z nemocnice a zoufalá agentka Dinah Madani kontaktuje Franka, aby se vrátil do New Yorku a dokončil co začal. To ovšem vůbec nebude mít jednoduché.

Fenomenální herecké výkony

Co si seriál Punisher přinesl z první série jsou naprosto fantastické herecké výkony, které jsou v sérii druhé snad ještě lepší. 

Jon Bernthal alias Punisher je prostě k nezastavení. Vrací se všechny ty jeho sarkastické poznámky, chrčení, řvaní a spoustu dalšího. Jon naprosto dokonale povýšil na novou úroveň řeči těla. Spoustu tiků, pohybů a výrazů které jen umocňovaly charakter vlastní postavy. Prostě ultimátní herecký výkon se vším všudy. 

Nechybí ani emočně velmi vypjaté scény, které zahrál Jon způsobem sobě vlastním. Objevilo se i dost hlubokých myšlenek. Jedna z nich mi utkvěla v hlavě velmi výrazně. 

Všichni jsme osamělí a celý život se jen snažíme osamělí nebýt.

Giorgia Whigham ztvárnila roli šestnáctileté puberťačky na výbornou. Amy to neměla v životě lehké a pracovala pro svou opatrovnici v řekněme dost šedé zóně, a ta jim za to poskytovala domov. Jenže teď jsou všichni kamarádi i ona opatrovnice mrtví a Amy na útěku. 

Podobně jako v první sérii Frank a Micro, tak i ve druhé sérii si k sobě Frank a Amy hledají cestu postupně celý seriál a sledovat jejich vyvíjející se vztah stojí opravdu za to. Hlavně ze strany Amy, která je i přes svou vyspělou škálu dovedností prostě jen pobóchaná puberťačka.

Vrací se i staří známí z první série. Speciální agentka Dinah Madani (Amber Rose Revah), která se zotavuje po střelném zranění hlavy a je v životě najednou tak nějak ztracená. Denně chodí koukat na Billyho do nemocnice a perou se v ní všemožné emoce a má co dělat, aby sama nevzala polštář a neskoncovala to s ním. O to víc je pro ni potom všechno náročné, když Billy z nemocnice uprchne.

Kromě Madani se vrací i Frankův kamarád a bývalý kolega voják Curtis (Jason R. Moore), který vede sezení pro veterány z války. Pro něho je v téhle sérii připravená velká zkouška, protože nejen že se bojí, že po něm Billy po útěku půjde, ale díky tomu, že se rozhodne pomoct Frankovi se dostane do nezáviděníhodné situace. To, co začne jako pomoc kamarádovi, se promění v boj o přežití, a pak Curtis už chce jen skončit a jít domů.

Ale to není tak snadné. Jeho život se otřásá v základech a jeho psychika dostane pořádně zabrat. Nečekal totiž, že když už není voják, bude muset znovu zabíjet a nečekal, že to pro něj bude tak těžké.

Ve druhé sérii se taky opět setkáme s již některými veterány Netflix/Marvel seriálů. Ať už jde o detektiva Mahoneyho, obchodníka na volné noze Turka nebo novinářku Karen Page.

V neposlední řadě tu máme dvě velmi zajímavé postavy. První z nich je John Pilgrim, kterého ztvárnil Josh Stewart.

Tuhle postavu jsem si velmi oblíbil. Proti své vůle ve víře v boha je tlačen mocichtivými plány rodiny Schultzů do čím dál tím větších nebezpečí, zatímco mu doma umírá žena na zhoubnou nemoc. Pilgrim býval členem kriminálního neonacistického gangu a byl velmi ceněným nástrojem na páchání zla. Ale této cesty se vzdal a nastoupil na cestu rodiny a boha. 

Jeho víra však dostane pořádně zabrat při honbě za Amy a Frankem. Ti mu totiž nedají nic zadarmo. Pilgrimovo vzezření kazatele v kombinaci s neskutečně zajímavým charismatem jeho představitele je opravdu parádní. Ze začátku jsem nevěděl, jestli ho zařadit k Rusům nebo někam jinam. Postupem času se ukázalo, že byl součástí spíše právě nějakého neonacistického hnutí. 

Pro mě byl Pilgrim jedním z černých koní seriálů. Nebyl to padouch jako takový a jeho paralela s Frankovým životem byla nasnadě. Zasloužil by vlastní seriál.

Druhou dost zajímavou postavou byla doktorka Krista Dumont (Floriana Lima), která měla na starost terapii Billyho Russoa v nemocnici. Denně s Billym absolvovala sezení a postupem času její vztah k němu začal být něco více než jen vztah terapeut – pacient. 

Po Billyho útěku z nemocnice ho ubytovala u sebe doma a postupně se do něj naprosto zamilovala. Sama totiž měla trauma z dětství a její tělo bylo znetvořeno mnoha jizvami, stejně jako Billyho obličej. Florriana vtiskla Kristě velmi exotický vzhled a bylo radost na ni koukat.

Billy, ó Billy Billy….

Záměrně jsem si nechal Billyho Russo na konec.

Poté, co Frank Billyho na konci první série pořádně zřídil a nechal ho žít se zjizvenou tváří, aby mu připomínala, co všechno udělal, podstoupil Billy Russo mnoho operací a několik měsíců ležel v nemocnici a rehabilitoval se za pomocí doktorky Dumontové. 

Jenže Billy po fraktuře lebky ztratil paměť. Takže poslední věc, kterou si pamatoval byla armáda a jeho nejlepší kamarád Frank Castle. A tady to začíná být opravdu zajímavé. Protože neví proč ho všichni nenávidí. Neví proč za ním chodí agentka Madani a sleduje ho nenávistným pohledem. A myslí si pořád, že je Frank stále jeho brácha. To zoufalství a beznaděj v Billyho očích, když se setká poprvé s Frankem a ten na něj vytáhne zbraň. To bylo emočně velmi nabité.

Do toho trpí nočními můrami, které se snaží rozklíčovat s doktorkou Dumontovou a v nich vídá jen střípky a záblesky a hlavně Punisherovu známou lebku, kterou nosí na hrudi.

Výkon Bena Barnese byl naprosto FENOMENÁLNÍ. Výsledný mix mezi zoufalstvím, vztekem a naprosto nefalšovaným čirým šílenstvím zahrál par excellence.  Jeho výbuchy vzteku a zmatenost byly naprosto dokonale uvěřitelné. Jeho výkon byl tak autentický, až vám Billyho bylo opravdu líto.

Stejně jako v první sérii ho bylo těžké nenávidět, i když víte že byste měli, tak to tady platí snad desetinásob. Žít v nevědomosti všeho, co jste zlého napáchal a nechápat proč se děje co se děje by nechtěl asi nikdo. 

Celkové score

Ve výsledku nám Netflix naservíroval neskutečnou kulervoucí jízdu, kde je víc násilí, bitek, krve, nápaditých fatalitek, emocí, ale hlavně hereckého umu. Nemluvě o počtu mrtvých nepřátel, které v seriálu padnou. Konečné score by se jen těžko počítalo. Díky bohu, že tvůrci vyslyšeli přání fanoušků a dodali nám ještě více akce.

Seriál je výborně komplexně zpracovaný s uzavřeným a vychytaným koncem. Scénaristických berliček a nelogičností jsem si ani nevšiml.  

Kamera a střih jak je již dobrým zvykem na vynikající úrovni. Bitky jsou přehledné a ukazují přesně to co mají. Žádný zmatek. A opět a znovu musím vyzdvihnout soundtrack. Noblesně doplňuje už tak dokonalou podívanou. Vrací se i skvěle zmáknutá úvodní sekvence se znělkou stvořenou přímo pro Punishera.

Autentičnost celého seriálu jen podtrhuje to, že Frank je jen člověk z masa a kostí a dostává zase příšerně, ale opravdu příšerně na frak. Normální člověk by neměl vůli ani schopnost přežít to co on. Ale tohle je Frank Castle. Punisher.

Konečné uvědomění sebe sama, že vždycky byl Punisherem a vždycky bude Punisherem už je jen pomyslná třešnička na tomhle opravdu výborně upečeném dortíku. 

Jen velká škoda, že to asi byla poslední jízda Punishera na Netflixu. Už byly zrušeny tři seriály z této produkce včetně vlajkové lodě Daredevila. Takže se dá očekávat, že the Punisher dopadne stejně. Což je velká, ale velká škoda.

O to víc si vážím toho, co jsem v těchto dvou sezónách dostal. Totální nářez!

The Punisher – Série 2

USA, 2019, 11 h 34 min (Minutáž: 47–58 min)

Tvůrci: Steve Lightfoot

Režie: Jeremy Webb, Salli Richardson-Whitfield, Alex Garcia Lopez

Kamera: Petr Hlinomaz

Hudba: Tyler Bates

Hrají: Jon Bernthal, Ben Barnes, Giorgia Whigham, Amber Rose Revah, Jason R. Moore, Josh Stewart, Floriana Lima a další

Jan Šnajder
Řídím se heslem kdo si hraje nezlobí. Milovník her, knih, filmů, seriálů, komiksů, Japonska. A vlastně všeho spojeného se sci-fi a fantasy. Ve svém věku jsem stále duší kluk, který miluje toulky po fantastických světech všeho druhu. Když pominu Harryho Pottera, se kterým jsem vyrůstal, tak mě ke čtení dotlačila kniha Neila Stephensona - Sníh a Roberta Fabiana – Mariňáci. Tyto dvě knížky v podstatě nasměrovaly můj literární život tím správným směrem a rád se k těmto dílkům vracím dodnes. Když pominu tenhle soubor nerdích vlastností, tak mám svoji taneční skupinu a hraju poloprofesionálně bowling. ?