Pradávné děsy, oddělené od člověka propastí milionů let. Nezemská hrůza, skrývající se za okrajem věcí, za nejbližší puklinou ve zdi nebo odchlípnutou tapetou. Černá magie, okultní vědy, mytologie, podivnost a krev. Prostě Laird Barron v kostce. O něco méně makabrózní než posledně, ale o to vybroušenější a zralejší. Na půdě devíti kousků perfektně porcované tísně, tajemna a strachu znovu dokazuje, že si titul nastupujícího zámořského krále hororu doopravdy zaslouží.
Laird Barron, rozložitý muž s páskou přes oko, si kolem sebe udržuje zvláštní závoj tajemna. Jsa původem z Aljašky, poznal na vlastní kůži jak život v drsných podmínkách, tak i svíravou chudobu a vlastně by klidně mohl být jedním z Hemingwayových nebo Londonových drsných hochů. Dobyvatelů, kteří v syrové krajině ledu a smrti nalezli svůj domov a zároveň si uchovali romantickou a citlivou duši. Psal od malička, ale než se rozhodl vznešenému řemeslu věnovat naplno, byl rybářem v mrazivých vodách Beringova moře, lovcem, psovodem a celkem třikrát se zúčastnil legendárních závodů se psím spřežením Iditarod. To jsou ty, které vedou napříč v podstatě celým státem, z Anchorage až do Nome, a jsou jedněmi z nejnáročnějších závodů tohoto druhu na světě. Více než týden v podmínkách, kde panuje i -60 °C, to už na člověku nějaké stopy zanechá. Fakt, že při jednom ze závodů Barron málem přišel o život, rovněž.
Ale dost bylo medailonku (i když vám garantuju, že při čtení povídek si na tyhle informace vzpomenete), pojďme se vrhnout na sbírku samotnou, jejíž příběhy svého autora v mnohém reflektují.
Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká je po Okultaci teprve druhou povídkovou sbírkou, která Barronovi v našich končinách vyšla, ale posun v kvalitě i vnitřní autorské integritě je více než patrný. Místní rozpolcenost je pryč, prim začíná hrát obdoba Lovecraftovy oblíbené Providence, Černé údolí a přilehlé vesnice, stejně jako opakující se kulisa zlověstného hotelu Broadsword. Pryč je také nevyvážený výběr charakterů, který podle mého soudu předchozí sbírce nejvíce škodil. Pokud se v Okultaci zdálo, že Barron umí psát pouze neurotiky, alkoholiky nebo alkoholické teplouše, v Nádherné věci se nebojí pustit na půdu, kde dřímají děsy největší.
Hlavními protagonisty jsou konečně lidé tak obyčejní jako dosluhující učitelka základní školy anebo mafiánský bouchač, ačkoliv si občas hýčkají nějaké to temné tajemství. V celkem devíti příbězích Barron rozehrává poutavou partii napříč žánry a čistokrevný horor překvapivě nehraje tak docela prim, hrůza ve všech svých podobách pochopitelně zůstává podstatnou složkou a katalyzátorem vyprávění, ale skutečně čistokrevné horory bychom ve sbírce našli možná dva. Zbytek je zvláštní pokřivenou paletou, přeskakující mezi známými figurami, kde je však pokaždé něco špatně, cosi pokřiveného se hrbí za závěsem, který bývá v průběhu odhalen a strhnut.
Sbírku zahajuje lov na jelena společnosti (téměř) viktoriánských gentlemanů, Blackwoodův synek. Na jelena, který je dost možná starý několik století a žije v neprostupných lesích Černého údolí, kde se dějí divné věci. Stejně jako v následující povídce, Redfieldská děvčata, vychází strach spíše z prostředí, z představy, kterou Barron často opakuje i během rozhovorů, že genius loci, duch určitého místa může mít skutečnou váhu a přesah do reality. Kolikrát se vám stalo, že jste se toulali sami na odlehlých místech a náhle vás přepadl intenzivní pocit, že tu nejste vítaní? Daleké kouty přírody, které se obešly bez člověka, zůstávají stále stejně kruté a krvelačné a samotná opuštěnost je často důvodem ke vzniku největších hrůz.
O tomtéž se přesvědčí skupina dřevorubců v příběhu, který nemá daleko k pionýrským dobrodružstvím z dob dobývání Západu, Muži z Porlocku. Kromě geniální kosmické humoresky Vastace obsahuje také nejsilnější ozvuky H. P. Lovecrafta, o němž bude ještě řeč. Podivná zdegenerovaná lidská společenství, incestní vidláci praktikující magii černou jako noc, vzývání šílených, lhostejných a krutých božstev a vůbec zkřivené anebo „původní“ formy náboženství, stejně jako hrůzy z jiného času hrají v Barronových příbězích nezastupitelnou roli. Stejně důležitá je i perioda, kdy se většina povídek odehrává, tedy dvacátá léta minulého století, doba, která je v našich představách zamžená a přesto nostalgicky vzpomínaná a kdy hrůzy pominulé války dosud kanuly z lidských mozků jako dehet.
Ve dvacátých letech se ostatně odehrává i Magická ruka; plnokrevná, famózně napsaná gangsterka, která dokazuje, jak moc je Barronův záběr ve skutečnosti široký. Náhled do zákulisí fandomu okultní undergroundové literatury v povídce Více tmy zase přináší množství osobních a žánrových pomrknutí. Barron na ploše 370 stran ani na okamžik neselhává v mistrném střídání tónu i jazyka, a kde oblíbeného autora poznáte podle jeho specifického stylu na první stránce, zůstává proměnlivý a nestálý jako voda, což je známka velkého tvůrce. Neusazuje se v jedné poloze, je neustále v pohybu a odhaluje svou identitu jen mírným pozvednutím klobouku a finálním vyzněním odhalené hrůzy, která má rovněž mnoho podob.
Přirovnávat Barrona k Lovecraftovi anebo o něm uvažovat jako o následníkovi podivného muže z Providence, je lichotivé, ale nepřesné. Lovecraftův štempl, tedy kosmický horor a nezemské děsy z jiných světů, tvoří svébytnou součást Barronovy kuchyně, jsou však posunuté dále, přes hranici pouhého nepochopitelna a šílenství za oponou reality. Barronova hrůza je daleko více hrůzou tělesnou, strachem, který vyvěrá z masa a krve, hladu a žil. Již zmíněná Vastace, dle mého soukromého názoru nejlepší povídka celé sbírky, rozebírá Lovecrafta až na samou dřeň a dovádí jeho typické syžety až do absurdních důsledků, nahlížených optikou nesmrtelného vypravěče s nezapomenutelným suchým humorem. Pokud o Barronovi stále pochybujete, pak byste Vastací měli začít.
Za zmínku u této výjimečné sbírky stojí i redakční práce českého vydání nakladatelství Gnóm!, neboli nakladatelství o jednom muži, jímž je překladatel Jakub Němeček, která je s přehledem špičková. Knížka menšího rozměru je bez diskuse esteticky krásná a doplněná milými detaily, o které vás nepřipravím. Potěší rovněž poznámky a vysvětlivky překladatele, za něž se neopomene chytrolínům omluvit, ale které všem ostatním poslouží jako výtečná pomůcka.
Jestli prahnete po troše nádherné, lepkavé hrůzy, které ale nepodráží nohy amatérské psaní, dál už hledat nemusíte.
Laird Barron: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká
Obálka: Karl Wennergren
Překlad: Jakub Němeček
Vydalo nakladatelství Gnóm!, Praha 2017
Počet stran: 384
Cena: 380 Kč
[review]
