Agustina Bazterrica: Znamenitá mrtvola cover
Zdroj / Autor: Kaspar Hendrichs

Zvířata přenášející smrtící virus vs. lidé a jejich neukojitelná chuť po mase. Stane se veganství přirozenou součástí života, nebo zvítězí kanibalismus?

Dramatický dystopický román počítá s tou druhou variantou. Vše ale s sebou nese jistá úskalí. Skutečně lze chovat lidi na porážku a necítit žádnou emoci?

Velmi kontroverzní dílo argentinské autorky zahýbalo současným knižním světem. Dlouho se drželo na předních místech v prodejích na tuzemském trhu, a to obzvlášť díky působivé obálce. Maso zabalené v ochranné atmosféře a označené jako stehenní sval z lidské končetiny. Kniha na první pohled opravu vypadá jako balení masa ze supermarketu. Vizuál tak přilákal hodně pozornosti a z hlediska marketingu jde o geniální tah.

Dalo se očekávat, že následné čtenářské recenze se budou výrazně lišit. V jednom se ale shodnou. Vážně nejde o oddechovou četbu po náročném dni.

Co čekat?

Především nechutný chladnokrevný popis, který boří vystavěné tabu. Autorka nechodí kolem horké kaše a začne pěkně zostra.

Hlavní hrdina Marcos je na inspekční cestě coby provozní mrazíren Krieg. Obchází dodavatele a zákazníky, kteří jej seznamují s provozem a novinkami. Marcos působí jako loajální zaměstnanec, který má všude dobré známé. Čtenář ale cítí, že to je jen jeho maska a ve skutečnosti se mu nově zavedené pořádky příliš nezajídají. Je téměř neuvěřitelné, že mu tu pózu všichni baští.

Agustina Bazterrica: Znamenitá mrtvola obálka
Zdroj: Nakladatelství Fobos

Děj je zpočátku utlačen do pozadí a jen okrajově je zmíněna rodinná tragédie, kterou hlavní hrdina nedávno prožil. Navíc svou práci na jatkách vykonává jen pro to, aby mohl otci zaplatit drahý pečovatelský dům, kde zaručují, že o otce bude nejen dobře postaráno, ale že jej po smrti nikdo nenaporcuje do mrazáku.

V první polovině knihy se čtenář převážně seznamuje s praktikami nastalého dystopického režimu, ze kterého tuhne krev v žilách. Běžný chod jatek je spoustě lidem dobře znám. Zvíře přijede z nějakého chovu, omráčí se, aby nebylo ve stresu, podřízne, vykrví, vyvrhne, zpracuje na maso a v úhledných balíčcích vyráží k odběratelům.

Dosaďte si do tohoto schématu člověka a máte zhruba představu o čem kniha je. Samozřejmě jde o náročné čtivo, vesměs každému se tato praxe musí protivit. Zároveň, ale vyvstává otázka: Opravu bychom jako lidstvo byli schopni zajít tak daleko?

Okolnosti, které svět do této situace přivedly, jsou zde vysvětleny velmi zkratkovitě. Zvířata kvůli smrtícímu viru musela být vybita, lidé jen těžko přecházeli na veganskou stravu a na okrajích společnosti docházelo ke kanibalismu. Od tohoto okamžiku byl jen krůček sestávající sotva z pár let, než vláda uzákonila kanibalismus. Lidé určení na porážku přestali být nazývání lidmi, nahradily je pojmy jako maso, kus, samec, samice… jako by se vlastně vůbec nic nestalo. Z toho mrazí. Zdá se to téměř neuvěřitelné, že bychom tak snadno mohli zvlčit.

Co je hlavním sdělením?

V jedné z rovin příběhu je naznačeno, že smrtící virus postihující zvířata je pouze vládní lež a způsob, jak zatočit s přelidněností. Velmi aktuální problém, na který se autorka rozhodla upozornit. Obávám se, že nepříliš šťastnou formou. Ani ne tak kvůli kanibalismu, ale kvůli tomu, že ti kteří se v knize odváží toto vyslovit, jsou považováni za konspirátory.

V dnešní době bujících dezinformací, toto může bohužel nahrávat do karet všem konspirátorům, kteří tvrdí žvásty typu holocaust neexistoval, útoky z 11. září byly zinscenované atd. Fakta v knize ale říkají, že na vládní lži se smrtícím virem je něco pravdy. Což dnešní situaci vůbec nepřispívá. To bych vyzdvihla jako jedno z významných minusů knihy.

Otázka, kterou se ale děj primárně zabývá, pálí v ději dál. Jsme skutečně jen krůček od největších zvěrstev?

Vzpomenu-li si na pád letu 571 v Andách, kde přeživší byli nuceni uchýlit se ke kanibalismu, aby přežili, lze konzumaci lidí vnímat jako prostředek k přežít v krajní nouzi. V naší historii to navíc není poprvé. Je ale třeba zmínit, že vzhledem k okolnostem schválila církev i společnost v případě letu 571 zboření zakořeněných tabu.

Ale co komerční, sériový, masový kanibalismus? Kdy vraždíme sobě rovné jen pro to, abychom nemuseli vystoupit ze své komfortní zóny? Pevně věřím, že tato budoucnost nás snad nečeká. Naopak věřím, že tato kniha vzbudí v mnohých zájem o vegetariánství, veganství či upoutá pozornost ke globálním problémům, k nimž přelidnění rozhodně patří.

V tomto ohledu kniha dorovnává skóre a k předešlému mínusu si přidává několik plusů. Samozřejmě tato pobídka mezi řádky může být leckomu nepříjemná, ale narozdíl od konspiračních teorií nemůže nikomu uškodit.

Samotný děj

Zaměříme-li se dále na příběh, který obaluje hlavní sdělení knihy, musím říct, že není nijak světoborný či zajímavý. Děj se vleče pod vlivem nového režimu, ale zajímavý zvrat nastává, když Marcos obdrží dárkem samici PČG. První čistokrevná generace. Vyrostla v kleci s vyváženou stravou, byly jí vytrženy hlasivky a byla od narození určená na porážku.

Domácí chov jedinců je sice schválen a podléhá kontrole, ale Marcos nemá zájem chovat, vraždit ani jíst lidi. Dostává se do svízelné situace, která se ještě zkomplikuje ve chvíli, kdy se samicí provede něco zakázaného, za co může skončit na jatkách i on sám. Může to pro něj dopadnout dobře? Inu, na to si musíte počkat do konce.

To podstatné kolem

Zásadní záležitosti knihy již zazněly, co další důležité aspekty? Velmi originální téma si dle mého zasloužilo daleko větší rozpracovanost. Kniha je velmi skromně vysázená, plýtvá se místem, aby byla čtenáři objemově příjemná a nepůsobila jako krátká novela. Bylo tedy dostatek prostoru, aby mohl být beletristický děj bohatší a dystopický svět jako celek propracovanější.

Vyprávění v přítomném čase většinou stupňuje napětí, zde bohužel působí ploše, bez emocí (což je možná dobře) a jak je již naznačeno, kniha je dějově velmi prostá. Což samozřejmě vyvažuje téma kanibalismu, kdyby šlo o chov motýlů nikoliv lidí, znudil by se čtenář už u třetí kapitoly.

Navzdory těžkému tématu mi velmi snadno utíkala pozornost jinak a často jsem musela číst pár řádků opakovaně.

Styl, kterým autorka píše, mi k srdci nepřirostl. Navíc v některých pasážích docházelo k nadužívání vlastních jmen či opakování faktů. Z hlediska stylistického se nejedná o zásadní práci. Z hlediska sdělení to je ovšem něco úplně jiného. Podobné rozčarování jsem cítila u Příběhu služebnice, kdy děj byl sice bohatší a stylisticky náročnější, ale netočil se kolem toho podstatného, co se čtenář chtěl dozvědět. Zde je to právě naopak.

Jednu z dalších výhrad bych měla ke konci knihy. Dalo se čekat absolutně všechno, se zatajeným dechem jsem se obávala, že se děj zvrtne a nastane to nejhorší. Naštěstí / bohužel autorka zařadila zpátečku.

Vzhledem k předešlým Marcosovým ztrátám se dalo počítat i s koncem, který zaplní prázdné místo v jeho životě, ovšem závěr naprosto zhatil veškerou čtenářovu snahu ve víru v lidskost. Vyvrátil Marcosovu přetvářku a naopak potvrdil, že lidskost je jen slovo, které bylo ze slovníku dávno vyškrtnuto.

Kam až bychom zašli my ve stopách tamějšího světa? To je otázka, která byla vhozena do společnosti a já pevně věřím, že poslouží jako memento pro budoucí generace.

Agustina Bazterrica: Znamenitá mrtvola

Vydal: Nakladatelství Fobos, 2022

Překlad: Lenka Malinová

Počet stran: 246 / pevná vazba

Cena:  369 Kč

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost:
65 %
Zpracování, cena:
70 %
Styl a překlad:
75 %
Cíl knihy, splnění:
85 %
Andrea Čekanová
Spisovatelka, která vystudovala knihovnictví, aby nakonec pracovala v oblastí síťových technologií. Matka tří kousků, které učí lásce ke knihám. Fanynka Stephena Kinga, Ira Levina, Jonase Jonassona. Svět fantastiky pro ni dlouho nepřekročil práh Bradavic, Středozemě, těžařské lodi Červený trpaslík, Tardis, Rivie či Zimohradu. Nyní, samozřejmě s ručníkem přes rameno, vyráží do nekonečna a ještě dál.
znamenita-mrtvola-budoucnost-stravovani-lidstva-ve-znameni-rostlin-a-lidskeho-masa-kanibalismus-se-stane-zivotnim-stylem+ obálka + originální nápad + upozornění na globální problémy a na hranice lidskosti - nepříliš dobře stylisticky napsané - protěžování konspiračních teorií - prostý děj