John Dormer je specialista, jehož služby se nenabízejí ve Zlatých stránkách. Když o něm víte, je jasné, že nejedete úplně v hranicích zákona. Jeho poslední fuška? Ukázat jednomu zkorumpovanému politikovi, že před vystřelením mozku z hlavy vás neochrání ani v hnízdečku lásky ukrytém uprostřed budovy plné tajných agentů. Jeho nová fuška? Zdánlivě jednoduchá: nalézt unesenou dcerku bezskrupulózního miliardáře…

Hvězda, která už zazářila

Jen pro pořádek – román Hvězda už jednou vyšel, ovšem v podobě dvou menších brožovaných knih klasického „strakovského“ formátu. A spousta autorových fanoušků, kteří naskočili do jeho světa mega akce o něco později zde měla zásadní problém – Hvězda byla dlouhou dobu sehnatelná jen z jedné poloviny. Takže její reedice ve formě pořádně macaté jednosvazovky byla jednou z nejočekávanějších událostí letošní fantastické sezóny na domácí frontě.

A čistě mezi námi – tentokrát se nedočkáme nějakého bonusu, kterými oplývali Mariňáci, Carpe diem či Planeta mezi dvěma slunci. A to je jako škoda. Na druhou stranu jsou milým bonusem ilustrace Rolanda Havrana, v kterých se odráží fascinace textem některými scifistickými klasikami (ano, Blade Runnere a Total Recall, o vás mluvíme). Hlavní přidanou hodnotou tak je prostě jen fakt, že nesehnatelná kniha je zase sehnatelná. Což ale bohatě stačí.

Reedice pádí vpřed

A teď… jak si Hvězda stojí? Mno, není to nejlepší Fabian, ale pořád je to sakra Fabian!

Úvod je parádní. Dormerova předváděčka je jedním slovem skvělá. I proto, že není zabíraná z jeho úhlu pohledu, ale naopak z pohledu jeho obětí. Klasické převrácení perspektivy. Jednak tak Fabian obalil decentním oblakem tajemna (jak to sakra Dormer zvládl?!), a druhak tím naznačil jeho až monstrózní povahu (protože Dormer opravdu není normální člověk).

S obojím přitom dokáže na dalších stránkách skvěle pracovat. On jako záhadný hrdina, navíc se ztrátou paměti (vzhledem k době uplynuvší od prvního vydání to už nelze brát jako spoiler, takže ano, Dormer je jeden z těch, co přežili Mariňáky), se do noirového thrilleru, který se záhy rozběhne, vyloženě hodí – hlavně když pátrání dostane Dormera do situací, ve kterých by takový Phil Marlowe zatřepetal bačkorama během pár vteřin.

Jinak je to ale dost dlouho klasika. Návštěvu „u pár miliard“ aneb hlavouna z milé, přátelské organizace jménem Weyland-Yutani, by se dala s pár drobnými úpravami použít v libovolném chandlerovském pastiši. Zakázka na vypátrání unesené dcerunky, ve které je povážlivé množství nesrovnalostí pak pracuje se známým motivem „nevěř svému zaměstnavateli, když je to nemorální bastard“.

A tak se detektivní linie brzy hezky zabarví nejen odstíny morální šedi a existenciální temnoty v ultrapřelidněném a lidskou důstojností netknutém Avalonu, ale také hřejivou rudou chlístající krve a explodujících vnitřností. A Fabian krůček po krůčku opouští poklidné vody detektivky k akčnímu nářezu, jaký umí jen on a za jaký ho milujeme.

A pozor, přichází i milý bonus. Proti Dormerovi totiž nestojí jen poskoci korporace a nájemní lovci lidí, ale také Stopař – experimentální umělá bytost z nanočástic, která v něčem připomene slavného T-1000 (kterého by si dala ke snídani). Stopař dokáže perfektně splývat s prostředím, není zatížen lidskou morálkou… ale zároveň pod vlivem svých mimiker začíná postupně získávat osobnost, která je mírně řečeno… psychopatická.

Žádné tři zákony robotiky tady nečekejte, těmi si ve Fabianově světě už dávno vytřeli… vy víte co. Pro Stopaře to znamená, například, vybíjení si frustrace na nevinných kolemjdoucích… ale také docela zajímavé psychologické zvraty, které budou mít zásadní dopady ve finále.

Než se do něj ale spolu s Dormerem a spol. dostaneme, je třeba projít celou řadou prostředí. Z Avalonu (nádherně vykreslené úlové město nacházející se jen okamžik před naprostým kolapsem) na cizí planety a zpět. Do prostředí, kde přežije možná každý druhý, kde mutanti zakládají a řídí vlastní osady, kde pirátská společenství ovládají kosmický prostor a kšeftujou s kýmkoliv, kdo dobře platí.

Dormer vším prochází jako nůž máslem – bez ohledu na vedlejší ztráty, bez ohledu na stoupající bodycount i čím dál těsnější vyhnutí se schůzce se smrtí. Protože čím dál jej stopa zavede, tím je jasnější, že pokud chce přežít, bude muset úkol splnit… a jako bonus ještě totálně s korporací Weyland-Yutani vyběhnout.

Závěrečný požitek

Fabian si svou noirovou jízdu evidentně užil. Je ale pravda, že místy mu mírně spadl řetěz a část knihy jede na volnoběh. Vždy se ale dokáže znovu dostat do tempa nebo situaci zachránit nějakou suchou hláškou.

Jeho hlavní zbraní přitom zůstává cit pro akční scény. Z pohledu osamělého bojovníka sice nemají takovou fatalistickou průraznost jako v případě bojových jednotek, ale i tak potěší. Jsou nápadité, perfektně využívají nastavených mantinelů fikčního světa a omezení daných prostorem, kde se odehrávají…

A když dojde na lámání chleba a schytají to klaďasové (nebo alespoň ti, které bychom za klaďasy označili), vyloudí to slzičku dvě. Pokud pochytíte narážky na Mariňáky a Carpe diem, tak i víc.

Ono vůbec propojování Fabianových knih je zábavná záležitost. A vzhledem k tomu, co všechno ve Hvězdě autor nadhodil a nedořešil (například kde a jak se teda sakra vzala Sarah?!), nezbývá než doufat, že se Dormer zase někdy ukáže. Jeho svět a osobní potenciál je totiž příliš bohatý, než aby byl odbytý jen jednou, byť dost dlouhou knihou! Tak snad se jednou dočkáme…

Robert Fabian – Hvězda (reedice)

Vydal: Nakladatelství Straky na vrbě, Praha 2018

Obálka: David Spáčil

Počet stran: 640

Cena: 350 Kč

[review]

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit