Příběh, kde na prvním místě stojí přátelství a odvaha. Příběh, ve kterém se bojuje nejen proti zlým démonům, ale i proti předsudkům společnosti a strachu z neznámého. I tak by se dala shrnout pohádková fantasy z pera oblíbené autorky příběhů pro děti Kláry Smolíkové.
Luna a Bolech bydlí v Končinách na kraji tajuplného Hvozdu. Ne nadarmo jsou nejlepší přátelé. Luna se vždy odlišovala od vrstevníků a sourozenců znamením na čele ve tvaru srpku měsíce a Bolech je nalezencem, kterého se ujala stařena Božidara.
A právě oni dva se rozhodnou vyřešit záhadu vyschlé říčky, která ohrožuje život v Končinách. Vydají se do Hvozdu a postupně tak odhalují, že tamější obyvatelé nejsou nijak hroziví. Spřátelí se tam s duchem Lesoňem, který zadržoval vodu z říčky, s houbou Chorošákem, psem Šantajem, či jelenem Vichrem.
Bystrý čtenář tuší, že tito se brzy stanou pomocníky pro chvíli, kdy děti potkají skutečné zlo začarovaného Hvozdu. Tím není nikdo jiný než děsivý zimní démon Rampus, který se chce zmocnit titulu Pán lesa a potřebuje k tomu už jen vhodnou nevěstu.
Během svého putování za dobrodružstvím děti zjišťují, že Bolech není jen lecjaký nalezenec, ale že poslední Pán lesa Boleslav, byl zároveň Bolechovým otcem.
Ale proč o něm nikdo z jejich nových přátel nechce mluvit? Váže je nějaké kouzlo mlčenlivostí? A mají vůbec dvě děti šanci přežít v lese a porazit zimního démona, když neovládají kouzelnou moc?
To je zhruba obsah knihy a hlavní zápletka. Pokud nevíte, co doporučit k četbě potomkovi dřív, než začne vyhlížet dopis z Bradavic, rozhodně touto knihou nic nezkazíte. Text je jasný, čitelný, dobře plyne a jednoduché věty jsou členěné v krátkých sekcích spadajících pod jednotlivé kapitoly. Ideální pro malé čtenáře.
Navíc kniha dětem otevírá svět fantastiky, kde hranice jsou od toho, aby se překračovaly. Toužili jste snad po něčem jiném, když vám bylo 8 a více? Nicméně i dospělý čtenář najde ve stránkách příjemný odpočinek, než natočí další sérii Zaklínače.
Z knihy je cítit lehká inspirace slovanskou mytologii, což je móda posledních let, ale zároveň i artušovských legend. Tato kombinace dospělákům možná trochu zvedne obočí, ale těm pravým fajnšmekrům ho teprve vystřelí do nebeských výšin jméno pekelného psa Šajtana.
On je to sice děsivý tvor z pekel, ale v rámci příběhu dobrák od kosti. Nicméně Šajtan je označení islámského ducha, toho fakt zlého, který říká: „Dej si ještě jednu lentilku / prosecco.“ No a tohle prostě v dětské knize nechcete. Ale dejme tomu, že náhoda je blbec.
Příběh se jinak odvíjí srozumitelně a zanechává za sebou různé otázky. Proč jsou dospělí tak nefér? A ta Luna, ona určitě nebude obyčejná holka, že jo? V dětské duši podobné myšlenky vyvolají náklonnost, protože kolikrát odráží jejich vlastní pocity.
Do půlky knihy se jen seznamujete s běžným životem v Končinách a nadpřirozenem ve Hvozdu a sbíráte další přátele skoro jako pokémony. Stejně náhodně se dostáváte k informacím o tom, kdo byl Bolechův otec. Ráda bych napsala, že dětem někdo něco konejšivě prozradil, nebo jim vyprávěl příběh o chrabrosti Boleslava, ale to se v téhle části nestane.
Informace jsou velmi kusé a závěry často podané jako samozřejmé, ačkoliv by jim slušela větší plynulost a více řádků. Když hlavní hrdina zjistí něco o svých kořenech, je to totálně emočně ploché. Kdyby na začátku každé kapitoly nebyl odstavec opakující jaké jsou Končiny ztracené místo s charakterově mizerným obyvatelstvem a místo toho bylo přidáno více plynulých závěrů a citových výlevů, udělalo by to větší službu.
Od půlky knihy začne tempo správně nabírat spád a opravdu se toužíte dozvědět, jak to celé dopadne. To když do děje vstoupí Rampus, který si vybere Lunu jako svou nevěstu.
Tou dobou vás stále trápí otázky, proč má Luna znamení na čele a kdo byl Bolechův otec, ale oklikou se k nim dostáváte. Napřed musí obě děti zmizet z vesnice, nepochopeni tamním obyvatelstvem (se sdělením – vždycky jsme byli jiní – se mladý čtenář dozajista ztotožní) a pak začíná ten správný souboj dobra se zlem.
Jenže jejich přátelé se místo rádců stávají spíš převozníci z bodu A do bodu B a všechny další informace si děti musí těžce vydobýt zkouškami, ve kterých potkávají Bludičku nebo Vodní paní. Ale nakonec nic není zadarmo, v pořádku.
Bolech, který místy působí absolutně bezradně, nakonec nejednou zachrání svou kamarádku Lunu a přesvědčuje se tak o tom, že přátelství a víra ve spravedlnost je ta správná cesta. Když už je nakonec dospělý čtenář frustrovaný tím, že není NIKDO, kdo by Bolechovi řekl pravdu o jeho otci, rozhodne se autorka udělat z Božidary, která Bolecha vychovala, pomatenou stařenu a dětem vše prozradí.
Bohužel na odhalení, že Božidara je sestra jeho otce a Vodní paní jeho matkou, neprojeví chlapec žádné emoce (tady to hodně mrzí) a řítí se dál do boje.
Pak už se na nás valí jen hromada otázek, které dětské mysli snadno uniknou, protože přichází epický souboj dobra se zlem.
Ještě varuji, že tady je to totální spoiler: Na čí straně tedy stojí Vichr? Pokud na Bolechově, proč přinese Lunu Rampusovi? Jak Boleslav schoval zbroj do nebe a zamkl Vichr v medailonu, který chlapec nosil při sobě, když byl jen člověk? Propůjčil mu kouzelnou moc titul Pána lesa? Proč tedy Rampus, který si dokázal podmanit celý les jediným zatroubením, potřeboval získat toto výsadní postavení? A proč je Luna sestrou větru, když má na čele srpek měsíce? A co vysvětlení, že s mečem může Bolech dýchat pod vodou?
Ke konci už to bylo více než méně překombinované. A taková věc mi trochu pokazila celkový dojem.
Ale přivřu oči. Jsem zlý dospělák a moc se v tom babrám. Mým dětem se kniha líbila. Příběh je skvělý. Sdělení mezi řádky nás poučuje, že bychom neměli soudit předčasně, bát se neznámého, a i když je otázka nebo úkol sebevíc složitější, většinou leží odpověď na dosah ruky.
V neposlední řadě se dozvídáme i to, že navzdory rozdílnosti, můžou všichni žít v lásce a harmonii. Což je v dnešní době více než podstatné. A v tomhle tkví kouzlo celého příběhu.
Jedním z dalších velkých tahounů celé knížky jsou nádherné ilustrace od Ester Kuchynkové. Působí tajemně, přesto jsou líbivě, živé a postraší vás v těch správných pasážích. Báječně dokreslují vyprávění.
Možná proto jsem si až zpětně uvědomila, jak málo popisu v knize bylo. Ještě bych ocenila praktickou mapu na vnitřních deskách a vizuál obálky, která je příjemná na dotek s krásně třpytivými nápisy a detaily.
Za největší klady rozhodně považuji charakterové hodnoty, které příběh vyznává a celkové podprahové vyznění. Je více než zřejmé, že autorka vsadila na svou znalost rozličných zákoutí dětské duše a s naprostou jistotou směruje do cíle.
Naopak bych se vůbec nezlobila, kdyby některé detaily byly více rozepsány a vycházely přirozeně z děje, nikoliv oznámeny stylem: „Teď řeknu tohle a jedeme dál.“ Třeba epická záchrana Bolechova otce, ve kterou snad nikdo nedoufal, je oznámena jakože mimochodem ve stylu: „A žili šťastně…“
Přesto, za více než příznivou cenu, tady dostanete nálož dobrodružství, které vašim malým čtenářům rozpumpuje fantazii, rozšíří slovní zásobu a donutí je přemýšlet o věcech, které by budoucí generace měla považovat za automatické.
Co je neznámé, není špatné.
Berte všemi deseti. Mimochodem ten pekelný pes hřeje, kdo by ho dneska při cenách energie nechtěl? I dospěláci si přijdou na své, protože ani my nesmíme zapomínat snít.
Klára Smolíková: Začarovaný hvozd, Příběh dětí z Končiny
Vydal: Euromedia Group, edice Pikola (2019)
Ilustrace: Ester Kuchynková
Počet stran: 80 str., pevná vazba
Cena: 259 Kč
