Pojďme nahlédnout do oblíbené světa Warhammeru a zároveň se trochu ponořit do historie. Pojďme zpátky k počátkům knižní ságy, která čítá v českém překladu již šestnáct knih. Vraťme se společně k prvopočátkům dobrodružství Felixe a Gotreka.
O co tady jde?
Do popisu světa Warhammeru se příliš pouštět nebudu – není to pro tuto recenzi nikterak podstatné a pro čtenářovu představu by měla stačit krátká poznámka, že se jedná o „tu fantasy část“ Warhammeru. Je však slušností představit alespoň oba hlavní hrdiny. Pokud to vezmeme hopem: Gotrek je namakaný trpaslík, který se ozbrojen magickou sekerou vrhá do nebezpečí po hlavě, a Felix je jeho parťák, kterému ještě špetka pudu sebezáchovy zbyla.
My vás však nehodláme odbýt a připravit o pár dalších důležitých informací. Tudíž zpět ke Gotrekovi. Tenhle trpaslík, plným jménem Gotrek Gurnisson, nese těžké břímě trolobijce. V praxi to znamená, že byl vyhoštěn ze společenství ostatních trpaslíků za nějaký příšerný čin (o kterém se rozhodně nehodlá s nikým bavit) a jeho jedinou šancí, jak vše odčinit, je zemřít hrdinnou smrtí tváří v tvář některému z příšerných zplozenců Chaosu. Poznávacím znamením tohoto trpaslíka je oranžové číro a svaly, po jejichž letmém shlédnutí by šel Arnold spáchat sebevraždu někam do kouta.
Je jen jediná věc, ze které má Gotrek opravdový strach: že zemře, aniž by se o tom někdo dozvěděl. A tak si našel společníka, který má za úkol sepisovat zážitky z cest a případně vylíčit v nejjasnějších detailech trpaslíkovu velkolepou smrt. Oním vyvoleným je Felix Jaeger, rebelující syn z bohaté kupecké rodiny. Felix má pro toto bohulibé poslání všechny předpoklady: umí psát a v boji se ocitá v naprosté většině případů až dlouho po Gotrekovi.
Nesmrtelný zabíječ
Tito dva nesourodí parťáci zahájili svoji literární pouť v knize Zabíječ trolů vydané v českém překladu v Polarisu v roce 2000. Ze stejného roku pochází i druhá kniha série – Zabíječ skavenů. A právě tomuto titulu se společně podíváme na zoubek.
V obou případech pochází knihy z dílny Williama Kinga, chlapíka, který se cítí v Praze jako doma a dokonce se tu oženil. Ale především jde o spisovatele, kterému nechybí řemeslná zručnost a dokáže konzumní fantastiku ve slušné kvalitě sekat doslova na počkání. Jinými slovy: Zabíječ skavenů nemá ambice být uměleckým dílem, ale zábavnou a myšlenkově relativně nenáročnou oddechovkou – a to se mu daří měrou vrchovatou.
Hlavní hrdiny už znáte – zbývá tedy vyluštit záhadu, co jsou zač ti skaveni, kteří budou jejich úhlavními nepřáteli. Inu, skaveni jsou ve své podstatě humanoidní a řádně přerostlé krysy. Díky tomu, že se pohybují vzpřímeně, jsou jen o něco málo menší než člověk. Jsou však dostatečně inteligentní, aby ovládli základy lidské řeči i písma, mají speciální klany Tvůrců pěstujících pomocí mutagenu zvaného chaotit všemožné smrtící obludy, mají válečníky, velitele, věštce, ovládají magii – a především jsou velmi nafoukaní a sebevědomí.
Základní zápletka je zcela jednoduchá: krysáci chtějí ovládnout město Nuln a všechny lidské obyvatele pozabíjet a sežrat. V cestě jim však stojí naši dva přátelé – a skaveni sami netuší, že mají ve svých řadách vysoko postaveného zrádce. Tenhle vykuk totiž posílá vzkazy vyzrazující lokace a cíle příštího útoku skavenů. Je jasné, že jeho cílem je shrábnout veškerou slávu a poukázat na neschopnost ostatních vůdců. Zároveň je ale jasné, že kde se objeví Gotrek s Felixem, lítají krysí ocásky, kutálí se krysí hlavy a další pro původní majitele již nepotřebné kusy těl.
Důležitou roli hraje v příběhu také magie a s ní spojený chaotit. Ten může fungovat jako droga pomáhající vědcům, jako střelivo do zbraní nebo jako univerzální magická esence… Jak název napovídá, je spojen s Chaosem, takže z něj nikdy nic dobrého nevzejde.
Napsáno krví
Zabíječ skavenů je ve své podstatě dvousložková kniha složená z akce a nějaké té omáčky okolo. Nebudeme si lhát – na akčních scénách celý děj stojí a padá. Dobré je tedy zjištění, že King akční scény psát umí! I když se příliš neobtěžuje detaily, budete si rubačky opravdu užívat. Sem tam se potkáte s nějakým zajímavým nápadem, občas si skaveni vyšlechtí nějaké smrtonosnější potvory, a díky tomu řežby, kterými je celá kniha poměrně slušně prošpikována, nezačnou nudit.
Paradoxně však vůbec není špatná ani ta omáčka okolo. King si nevybírá tu nejpřímější cestu od bitvy k bitvě, ale přidá do děje i některé vedlejší postavy a drobné zápletky, které knihu oživují. Samozřejmě nečekejte nic zásadního, není moc času rozmělňovat tempo příběhu nějakými lovestory a zbytečným povídáním, ale čtenář určitě tuhle drobnou přidanou hodnotu bude vnímat a ocení.
A ještě jednu věc nesmíme zapomenout zmínit. Celá kniha je prošpikována vcelku svérázným humorem. Nejde o nějaké hrdinské hlášky, komika je spíše situační. Asi nejlepší jsou scény popisované z pohledu skavenů, kteří sami sebe hodnotí jako udatné, trénované a nepřemožitelné, což v následně bitvě, kde většinou dostanou těžce na frak (ale vítězství bylo celou dobu na dosah a prohra je jen drobný nezdar!) působí vskutku humorně.
Do celkového rámce knihy dobře zapadají i postavy. Nekonají se žádné velké psychologické rozbory, i když hlavní hrdinové ani některé vedlejší postavy hlavně díky interakci se svým okolím nejsou úplně charakterově ploché. K dobru lze Kingovi připsat, že chování působí konzistentně a předvídatelně.
Zabíječ skavenů je malým výletem do historie ságy o Felixovi a Gotrekovi. Ta vychází do dnešních dnů a její charakter oddechovky nadupané akcí a humorem se nemění. Snad jedinou výtkou by mohl být fakt, že přestože se kniha honosí hrdým označením Warhammer, z reálií tohoto světa moc z příběhů nepochytíte. Na druhou stranu po přečtení pár dílů už budete schopni udělat si ucelenější obrázek.
Jenže Gotrek a Felix nemají být průvodcem světem Warhammeru, ale průvodci vnitřnostmi jejich nepřátel. A v tomhle ohledu plní knihy svůj účel opravdu dokonale.
William King: Zabíječ skavenů (Gotrek a Felix II.)
Vydal: Nakladatelství Polaris, 2000
Obálka: John Gravato
Překlad: Drahomíra Šmerglová
Počet stran: 284
Cena: 329,-
