Wolfwalkers (Vlkochodci) je animovaný film o střetu hranatého a oblého světa, postavený na příběhu dvou dívek. Spořádané subtilní Angličanky Robyn a divoké koule nespoutané irské energie Mebh.
Jedná se o nejnovější a třetí celovečerní fantasy animák od týmu produkujícího magické fantastické pecky — studia Cartoon Saloon.
Film diváka přenese do Irska sedmnáctého století, kde se Lord Protektor vypořádává s vlčími smečkami, které zuby drápy brání dalšímu zabírání irských hvozdů.
Vlkochodci přináší zpracování legendy o lidech, kteří se mění ve spánku ve vlky. Podívejme se tedy Wolfwalkerům na tesáky, a co z toho vzešlo za animovanou krásu.
Vlkochodci, Wolfwalkers, Vlčice noci?
Trošku se zorientujme v pojmosloví: Wolfwalkers v českém překladu Vlkochodci (ačkoli nikde v českých titulcích slovo “vlkochodci” není použito, hovoří se jedině o “vlcích, resp. vlčicích, noci”).
Tenhle zmatek plyne z toho, že Wolfwalkers jsou do jisté míry umělecká licence autorů, která vychází z irských legend o Vlkodlacích z Ossory a z mýtu, kdy svatý Patrik údajně proklel ty, kteří odmítli jeho radostnou zvěst a namísto pokleknutí na něj vyli jako vlci.
Tuhle drzost svatý Patrik potrestal tím, že se tito nepokorní měnili ve vlky, potom i jejich potomci, a ti, které kousnou…
Rozumím tomu, proč autoři nechtěli použít explicitní název zmiňující vlkodlaky, přeci jenom v podání tohoto příběhu mají Wolfwalkers pramálo společné s brutální a krvavou lykantropií, jakou obvykle známe.
Příběhy o vlcích a vlkodlacích a kletbě svatého Patrika zná i leckteré současné irské děcko, zejména, když pochází z Kilkenny, kde mají tyto legendy svoji kolébku, kde tamní hvozdy byly skutečně vlčím hájemstvím.
Velké tažení proti vlkům, aby mohl tamní kraj být osídlen, skutečně Oliver Cromwell (aka Lord Protector) vedl.
Na vlky si najal anglické lovce a vyrazil s armádou do Irska hlásat to pravé protestantství.
Jak měšťandě narostly tesáčky
Jeden z anglických lovců vlků Bill Goodfellowe (s hlasem Seana Beana), s sebou do Irska přivezl i svoji dcerku Robyn (Honor Kneafsey).
Což je holčička sice svému otci oddaná, ale kurážného srdce a zvídavého ducha, takže jí je předepsaná role služtičky brzy těsná a poruší spoustu pravidel, která na ni byla naložena.
Řadou ne/šťastných náhod se tak octne mezi vlky, kde potká druhou dívčinu jménem Mebh (Eva Whittaker), která je chvilku dítětem, ve spánku potom vlčetem.
Tohle kamarádství, zpočátku břitce sršící narážkami na rozdílný přístup k životu a původ měšťandy a divošky Mebh, se začne formovat v něco vážnějšího a ještě vážnějšího, až jde ve finále o holé životy.
A nalinkovaný život měšťanské holčičky se začne čím dál více prolínat s přírodní svobodou, nevázaností až zběsilostí vlčí smečky.
Kreslíři z Kilkenny
Wolfwalkery už jsme zmínili v profilu Tomma Moora, a kdo tvorbu tohoto irského animátora zná sleduje, začíná v tomto okamžiku leccos tušit.
Po Brendanovi a Tajemství Kellsu (2009) a Písni moře (2014) režíruje Tomm Moore s Rossem Stewartem třetí ze série irských legend, kterou umístil do Kilkenny.
Místa, kde prožil dětství a nyní sídla animátorského studia Cartoon Saloon.
To, že význam Kilkenny přerostl irské filmové hranice dokazuje několik nominací na Oskara a popularita předchozích animovaných filmů.
Pokud je Kilkenny sedmnáctého století kulisami příběhu o vlkochodcích, pro reálie a inspiraci nebylo nutno chodit daleko, doslova mnohdy jenom na roh blízké ulice. Potkat v Kilkenny kreslíře nebo animátora se skicákem mohlo v posledních letech znamenat setkání jedním z tvůrců Wolfwalkerů.
Ať už bylo naskicováno cokoli, ve finálním filmu je patrný střet hranatého a oblého světa. Civilizovaného a přírodního, nalinkovaného, svázaného tvary proti přirozeně divokého a rozevlátému. A skutečně, ve městě i oheň svítí hranatě.
Tento kontrast je stylizován i do barevných palet, kde město je tónováno do šedé, černé a studené, oproti zeleni a podzimně teplému ladění přírody.
Ve městě i ta perspektiva je trošku záměrně nedodržené a zajímavě pokřivená.
Je nasnadě, kam chtějí touto stylizací autoři diváka navést, a naznačit mu, v kterém prostředí že je líbezněji.
V irských hvozdech byl doma již Brendan, resp. Eisling. A tomu, kdo si na Eisling vzpomene při prvním padlém stromu, káceném osadníky, trošku zatrne. O tom, že Wolfwalkeři budou, mimo jiné, také tahat za ekologickou strunku není pochyb z traileru natož z prvních záběrů filmu.
Hnidopiši budou vidět i linku protikatolickou, jiní budou za kamarádstvím mezi Robyn a Mebh hledat odkazy na women-power. K tomu poslednímu tvůrci, ale říkají, že prvotní námět počítal s kamarádstvím mezi hochem a dívčinou, ale jednoduše nefungovalo, nebylo prostě uvěřitelné.
Aktuálně použitá dvojka blondýny Robyn a rusovlasé Mebh funguje uvěřitelně a bez problémů.
Pravdou však je, že dostihnout animovanou sourozeneckou chemii mezi Benem a Síršou z Písně moře je vysoko posazená laťka, kterou Vlkochodci nepřeskočili.
Když jsme u sestavy postav, zmiňme Merlyna, což je sokol, krahujec nebo nějaký podobný dravec, který je Robyniným zvířecím kamarádem a funguje jako skvělý a nenásilný průvodce do přírodního divokého světa.
Merlynem Cartoon Saloon pokračuje v tradici zvířecích mazlíčků coby prostředníků mezi lidským a magickým světem.
Co je však unikum a v žádném animáku nebylo vídáno, je animované vcítění se do vlčí kůže. Sekvence vlčí cesty hvozdem patří mezi nejlepší zážitky z filmu.
Jednak je originálně vyvedený, jednak divákovi přiblíží něco ze skutečného vlčího vnímání světa. A konečně je to sekvence zajímavá technologicky. Tomm Moore říká, že filmy Cartoon Saloon jsou a budou animované ručně, ale stejně tak se studio nebrání používání nových technologických přístupů.
V tomto případě této sekvence si tvůrci vypomohli virtuální realitou, kde si vlčí běh lesem nejprve animátoři zažili ve VR brýlích a teprve potom byl ručně přenesen na tradiční papír.
Další animátorské finty možná ani nepostřehnete. V těžkých chvílích náročných rozhodování a akcí je obraz obtěžkán hutným rámem, v jiných akčních okamžicích je obrazovka rozdělena na několik záběrů.
Oproti tomu ve finální animaci je až ostentativně zdůrazněna umělecká kresba včetně ponechání pomocných ilustrátorských linek, které nemají diváka nechat na pochybách, že jde o ruční práci.
S vlky výti…
Hudební náladový motiv v tradičních irských melodiích vyprodukoval dvorní autor hudby pro všechno Mooreovy celovečerní pohádky Bruno Coulais.
Nerušivá jemná irská melancholie provází celý film.
Z tohoto klídku ale posluchače vytrhnou dva dynamické hudební motivy: Running with the Wolves, kterou pro potřeby Wolfwalkerů předělala norská zpěvačka Aurora Aksens (kterou nezapomeneme z ikonického Ááá a a ááá a a …! z Into the Unknown v Ledovém království 2).
A potom svižnějšího závěrečného Howls the Wolf, kterou napsali sami režiséři Tomm Moore a Ross Stewart a zpívá ji Maria Doyle Kennedy (dabuje Moll — mámu zrzavé Mebh)
Wolfwalkers jsou bezesporu kusem umění, na které je radost koukat a poslouchat, celé dílo je nadívané symbolikou a narážkami a nebude nudit ani na druhé či třetí shlédnutí.
Některé scény si budete chtít pustit vícekrát a ano, vlastně můžete, nejsme v kině, bohudík nebo bohužel.
Wolfwalkeři byli uvedeni na některých podzimních festivalech a v některých státech, kde to protiepidemická opatření povolila, mimo to se však stal vůbec prvním animovaným filmem uvedeným pod jablečným praporem Apple TV.
Mohlo by se říci, že černé jablko pohltilo hravé logo Cartoon Saloon, ale tato spolupráce byl víc než sňatek z rozumu.
Apple TV mohlo ukázat, že jde po kvalitě a Cartoon Saloon získal silného partnera pro celosvětovou distribuci, což se v dobách neotevřených kin ukazuje o to zajímavější.
V roce, kterému by se dalo říkat “rok odložených premiér”, se Wolfwalkers dostávají na nejvyšší stupně žebříčků animovaných filmů 2020, sbírají ceny po festivalech na celém světě.
Je velice spekulativní otázkou, zda Pixar vypustil do prázdých kin Duši (Soul) na Vánoce 2020 (v ČR bude premiéra až 2021) proto, aby týmu Cartoon Saloon nebo Apple TV vyfoukl Oskara za animák anebo je to celé jinak. Zatím všechny Mooreovy filmy byly na Oskara nominovány, je možné, že s Vlkochodci bude smůla neproměněných nominací zlomena.
Zbývají otázky
Z pohádky o Vlkochodcích padá čelist filmovým kritikům a jsou nadšeni dospělí nároční diváci, kteří jsou vděčni za neotřelý motiv i zpracování. Film je dospělý možná až moc.
Děti jsou v přijetí Vlkochodců chladnější, přeci jenom jde o náročnější zpracování než uhlazené CGI produkty, které běžně konzumují.
Stejně neuhlazený je i děj, který nedává ani hrdinům ani divákovi nic zcela zadarmo. Ale, když děti překonají počáteční nedůvěru a rozpaky, mohou být z vlčího příběhu nadšené.
Z některých scén je cítit potřeba mít nějaké předporozumění. Co je jasné Irovi nemusí být jasné našinci.
Třebas vztah k Lordu Protektorovi, a některá pro film fundamentální “proč?”, by si divák zasloužil mít vysvětlená. Rovněž lze nějaké díry najít v motivu toho, že nespoutaná příroda a divokost zaslouží něco jiného než pokoření.
Rozumějte, ač jsou Vlkochodci hrdi na svoji volnost a dávají to okázale najevo, chodí krást městské mňamky, protože to, co měšťáci mají, je vlastně super a oni takové nemají.
Koneckonců, i v rámci vlčí smečky je Wolfwalker tím “nejsilnějším psem”, který má poslední slovo a obyčejní vlci jako takoví se mohou zdát jenom loutkami.
Tím boj přirozenosti proti pokroku dostává trošku na frak.
Nepřináší ani nějakou neotřelou univerzální katarzi, na konci sice zůstane pár spokojených, ale vzhledem k tomu, že problém Vlkochodců je potíží celého kraje, dotírá v hlavě pocit se divákovi může vtírat představa, že k rozuzlení chtěl více.
Možná, že Wolfwalkers nepřinášejí odpovědi na velká ekologická témata ani nerozpracovávají historii širšího regionu, což jsou vysoké nároky na pohádku. Ale v tomto případě je na místě takové mít, protože v minulosti tvůrci dokázali, že umí udělat film, který divákovi nepřináší žádné rozpaky.
Přesto jim divák odpustí, protože s nimi zažije to, co jednoduše u sledování fantasy dobrodružství chce.
Svrbí ho nohy, protože se chce rozverně rozběhnout hvozdem a drží palce hrdinkám, je pobaven humorem, který přinášejí bodří místní usedlíci a vůbec je chvíli vtažen do děje a je mu jedno, jestli přitom cestuje tři sta let do minulosti anebo přes půl Evropy.
Nakonec, můžeme připomínkovat, že v irských hvozdech jsem už byli s Brendanem a že Píseň moře měla lepší sadu charakterů, ale nemění to nic na tom, že základní vztahy v trojúhelníku Bill Goodfellowe-Robyn a Robyn-Mebh fungují skvěle v radostných i vážných rovinách.
Předčí mnohé živé herecké výkony v tom, jak až překvapivě realistické jsou, aniž by si brali na pomoc přehnaný patos nebo ukňučenou rozjívenost. Animace a další složky filmu sehrávají vynikající roli dobrého sluhy.
A to, že nevíme, jak to bylo na začátku Lordem Protektorem, anebo co se s Kilkenny dělo potom, diváka trápit nemusí, je to prostě jiný příběh. Wolfwalkers jsou příběh o Robyn a Mebh a ten byl tvůrci odvyprávěný zatraceně dobře a byla by chyba tuto pastvu pro oko minout.
Wolfwalkers (Vlkochodci)
Režie: Tomm Moore, Ross Stewart
Scénář: Will Collins
Hudba: Bruno Coulais, Kíla, Aurora
Hrají: Sean Bean, Honor Kneafsey, Simon McBurney, Maria Doyle Kennedyová, Jon Kenny, Nora Twomeyová a další
